4 As 26/2013 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 27/2016- 40 - text 7 6 Ad 27/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce: South East Asia – liaison, z.s., IČ 26650525 sídlem Na Sídlišti III 411, Průhonice zastoupen advokátem JUDr. Matoušem Jírou sídlem 28. října 1001/3, Praha 1 proti žalovanému: Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2016, č. j. RO/1806/16/Hlo, sp. zn. S-SP-VZP-16-01248572-B8C3 takto: I. Rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 13. 7. 2016, č. j. RO/1806/16/Hlo, sp. zn. S-SP-VZP-16-01248572-B8C3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Matouše Jíry, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen Rozhodčí orgán VZP ČR) ze dne 13. 7. 2016, č. j. RO/1806/16/Hlo, sp. zn. S-SP-VZP-16-01248572-B8C3, který žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil usnesení Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen VZP ČR) ze dne 8. 6. 2016, č. j. VZP-16-01837979-B8C3, kterým byl žalobce ustanoven jako opatrovník plátci panu K. B. N., narozenému dne …, místem pobytu v .... 2. Žalobce namítl, že nebyly splněny podmínky pro stanovení opatrovníka stanovené v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). Poukázal na nálezy Ústavního soudu, ve kterých tento judikoval, že ustanovení opatrovníka by mělo být ultima ratio. K tomu, aby vůbec mohlo být konstatováno, že osoba je neznámého pobytu/sídla, je nutno provést potřebná šetření a současně zvážit, nejsou-li na místě jiná opatření. Zjišťování pobytu se přitom nesmí omezit jen na formální úkony, ale prověřeny by měly být všechny skutečnosti, na jejichž základě lze pobyt účastníka zjistit. Činnost VZP ČR při zjišťování pobytu v daném případě však byla toliko formální. Dle rozhodnutí Rozhodčího orgánu VZP ČR nebyl vznesen dotaz na Ministerstvo vnitra na další možné kontaktní adresy, správní orgán se zaměřil pouze na zjištění případných příbuzných. Sám žalobce při pokusu o kontakt s opatrovanou osobou, zjistil, že v Registru ekonomických subjektů vystupuje osoba K. B. N., narozen dne …, jejíž osobní údaje vyjma identifikačního čísla souhlasí s údaji opatrované osoby, přičemž jméno opatrované osoby je i ve vietnamské komunitě natolik neobvyklé, že pravděpodobnost výskytu dvou osob s tímto jménem je téměř mizivá. 3. Ve druhé žalobní námitce žalobce namítl, že usnesení o ustanovení opatrovníka bylo vydáno proti jeho vůli. Tento postup je však v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, který judikoval, že „již ze samotné skutečnosti, že osobu nelze do funkce opatrovníka ustanovit proti její vůli, je zřejmé, že usnesení o ustanovení opatrovníka musí být odůvodněno. Opatrovník má právo být seznámen s důvody tohoto postupu, aby mohl zvážit, zda toto své postavení přijme či nikoli.“ (rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 Azs 11/2013). Nejvyšší správní soud považuje za vhodné, aby správní orgán před ustanovením určité osoby do funkce opatrovníka zjistil, zda taková osoba se svým ustanovením souhlasí. Osoba, která nechce vykonávat funkci opatrovníka, není vhodnou osobou ve smyslu § 32 odst. 4 správního řádu. Lze totiž důvodně předpokládat, že by tato osoba nedbala ochrany práv nebo zájmů opatrovance a její ustanovení by bylo nutné podle § 32 odst. 7 správního řádu zrušit. 4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 2. 12. 2016 k námitkám žalobce uvedl, že skutečnost, že opatrovanec figuruje v Registru ekonomických subjektů, není relevantní z pohledu průkaznosti ohledně jeho skutečného pobytu na území České republiky. VZP ČR má k dispozici písemné prohlášení pojištěnce o dlouhodobém pobytu v cizině od 2. 2. 2015 s tím, že po celou dobu pobytu bude v cizině zdravotně pojištěn a tudíž bez povinnosti platit pojistné na zdravotní pojištění v ČR. Přes tuto informaci v rámci proklientského přístupu k ochraně práv pojištěnce učinila regionální pobočka další kroky ke zjištění bližších informací, přičemž plátce sám (opatrovanec) se znovu do systému veřejného zdravotního pojištění v ČR doposud nepřihlásil, na adrese trvalého pobytu byl nekontaktní a ani v době od 2. 2. 2015 doposud nečerpal jakoukoli zdravotní péči. Předchozí souhlas opatrovníka s jeho ustanovením do funkce není dle správního řádu nutný (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 4 As 26/2013, rozsudek sp. zn. 8 As 22/2011). Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 5. Ze správního spisu vyplývají následující pro posouzení věci podstatné skutečnosti. 6. VZP ČR, regionální pobočka Brno, oznámením o zahájení správního řízení ze dne 19. 4. 2016 2016, č.j. : VZP-16-01248572-B8C3 zahájila s plátcem (K. B. N.) správní řízení ve věci porušení povinnosti stanovené v § 15, § 18 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 592/1992 Sb.). U tohoto oznámení je ve správním spise založena kopie doručenky, ze které vyplývá, že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo zanecháno poučení, že zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 21. 4. 2016 a že byla vložena do schránky dne 3. 5. 2016. Adresátem zásilky byl pan B. N. K. a doručováno bylo na adrese …. 7. Dne 18. 5. 2016 bylo uvedené oznámení o zahájení správního řízení doručováno plátci veřejnou vyhláškou na základě § 53b zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů z důvodu, že adresát se nezdržuje v místě trvalého pobytu a není známo místo jeho současného pobytu. 8. Následně VZP ČR požádala Ministerstvo vnitra o sdělení, rodinných příslušníků shora uvedeného plátce. Ministerstvo vnitra této žádosti sdělilo, že plátce je od 27. 3. 2016 registrován jako trvalý občan třetího státu s místem pobytu …. Jako ubytovatel byl uveden K. N. P. 9. Dne 8. 6. 2016 vydala VZP ČR usnesení o ustanovení opatrovníka, jímž podle § 32 odst. 2 písm. d) a h) správního řádu, ustanovila plátci jako opatrovníka žalobce. V odůvodnění tohoto usnesení je uvedeno, že ubytovatel (K. N. P.) nebyl v registru plátců zdravotního pojištění nalezen. S ohledem na to žalovaná zvolila webové stránky Ministerstva vnitra, kde byly zveřejněny kontakty na nestátní neziskové organizace působící v oblasti integrace cizinců. Vzhledem k původu plátce byl žalobce vyhodnocen za způsobilou osobu k výkonu funkce opatrovníka. 10. Proti usnesení o ustanovení opatrovníka podal žalobce odvolání s tím, že v současné době nemá žádné zaměstnance, funguje pouze na bázi dobrovolnosti, nikdy neměl ve svém stálém stavu právníka a nikdy neměl registrovanou sociální službu právního poradenství, není proto jako subjekt vůbec oprávněný zastupovat klienty před správními orgány, nemá k tomu žádné právní předpoklady a ani kvalifikaci. Jako spolek působí sice na poli integrace, ale v oblasti výuky češtiny, tlumočení a podávání informací o subjektech, které cizincům mohou nějak pomoci. Spolek má sídlo ve středních Čechách, má dvě kanceláře v Praze. Je nemožné, aby řešil konkrétní záležitosti na Moravě. Žalobce v odvolání navrhl, aby jeho ustanovení opatrovníkem bylo zrušeno. 11. Dne 13. 7. 2016 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž odvolání žalobce zamítl a potvrdil usnesení o ustanovení opatrovníka. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce byl jako opatrovník zvolen zejména vzhledem k tomu, že je uveden na webových stránkách Ministerstva vnitra v kontaktech nestátních neziskových organizací, působících v oblasti integrace cizinců - v tomto případě občanů zemí jihovýchodní Asie. Jde o zapsaný spolek podle § 214 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník). Podle § 32 odst. 4 správního řádu ustanoví správní orgán opatrovníkem toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči nebo jinou vhodnou osobu, přičemž u jiné vhodné osoby správní řád na rozdíl od občanského soudního řádu nehovoří o nutném souhlasu, ale naopak stanoví v citovaném ustanovení, že taková osoba je jednoznačně povinna funkci opatrovníka přijmout, pokud jí v tom nebrání závažné důvody. Těmito závažnými důvody je třeba rozumět vnější okolnosti bránící opatrovníkovi ve výkonu funkce, nikoliv nevůli opatrovníka k takovému výkonu. Podle správního řádu není souhlas opatrovníka s ustanovením do funkce zákonnou podmínkou takového ustanovení a není nutný jeho předchozí souhlas. Rozhodčí orgán VZP ČR zvažoval, zda lze předpokládat, že ustanovený opatrovník bude skutečně funkci opatrovníka v reálu vykonávat a bude mít objektivní zájem na výsledku řízení ve p