1 Afs 42/2010 — Nejvyšší správní soud

10 Af 4/2021- 55 - text 21 pokračování 10Af 4/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Ing. Karel Kuna sídlem Velké Hamry 393, Ústí nad Orlicí insolvenční správce dlužníka P. K. bytem X zastoupený JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 15/7, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2020, č. j. 66160/20/7700-10124-202542, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce, jakožto insolvenčního správce dlužníka P. K. (dále jen „daňový subjekt“), se podanou žalobou domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 5. 2020, č. j. 20620/20/5300-21441-712772 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým Odvolací finanční ředitelství opravilo postupem podle § 104 odst. 1 daňového řádu rozhodnutí o odvolání ze dne 13. 1. 2020, č. j. 570/20/5300-21441-712772, a prvostupňové rozhodnutí potvrdilo. 2. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772, změnilo celkem 31 dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty vydaných Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, kterými Finanční úřad pro hlavní město Prahu doměřil daňovému subjektu daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2014 až červenec 2016 na základě provedeného dokazování a uložil daňovému subjektu povinnost uhradit penále z takto doměřené daně, a to tak, že stanovilo daňovému subjektu doměřenou daň podle pomůcek a uložilo daňovému subjektu povinnost uhradit penále z takto doměřené daně, jelikož dospělo k závěru, že v posuzovaných případech není možno stanovit daň na základě dokazování, neboť daňový subjekt neposkytnul v průběhu daňového řízení potřebnou součinnost při odstranění pochybností a nesplnil při dokazování jím uváděných skutečností zákonné povinnosti, a to ani na základě výzvy k dokazování. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení, a to včetně řízení, které předcházelo vydání 31 dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty vydaných Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, jimž byla daňovému subjektu doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2014 až červenec 2016 a související penále, a odvolacího řízení, v němž byly tyto dodatečné platební výměry změněny rozhodnutím o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772. 4. Následně žalovaný shrnul odvolací námitky žalobce. Jako první odvolací námitku označil žalovaný námitku nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí, neboť jeho vydáním podle žalobce nedošlo k opravě výroku rozhodnutí o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772, ale k rozšíření opravovaného výroku rozhodnutí o odvolání o další změnu dodatečných platebních výměrů, která ve výroku rozhodnutí o odvolání nebyla obsažena, a že výrok prvostupňového rozhodnutí subsumuje do výroku dodatečných platebních výměrů základní náležitosti, které musí obsahovat, a to uvedení procesního ustanovení § 98 daňového řádu, podle kterého mělo být rozhodováno při stanovení daně podle pomůcek. Jako druhou odvolací námitku označil žalovaný námitku, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno po lhůtě pro stanovení daně, a proto bylo nemožné takové rozhodnutí vydat. Dále žalovaný vymezil právní základ posuzované věci a zabýval se vypořádáním jednotlivých odvolacích námitek. 5. Žalovaný konstatoval, že souhlasí se žalobcem, že prvostupňovým rozhodnutím bylo do výroku rozhodnutí o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772 doplněno procesní ustanovení § 98 daňového řádu. Dále žalovaný konstatoval, že požadavek na uvedení uplatnění postupu dle § 98 daňového řádu do výroku rozhodnutí má význam primárně při stanovení daně tímto postupem již přímo prvostupňovým správcem daně, neboť je s tímto postupem spojeno oproti vyměření daně na základě dokazování omezení dalších práv daňového subjektu. V daném případě byla však situace odlišná. V rámci prvostupňového řízení byla daňovému subjektu dodatečnými platebními výměry doměřena daň, která byla stanovena na základě dokazování, dodatečné platební výměry proto odkaz na § 98 daňového řádu obsahovat nemohly. Ke stanovení daně podle pomůcek došlo až v rámci odvolacího řízení, v němž Odvolací finanční ředitelství vyhovělo odvolací námitce daňového subjektu a rozhodnutím o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772 změnilo způsob stanovení daně z dokazování na pomůcky. V souladu s touto změnou mělo Odvolací finanční ředitelství výroky dodatečných platebních výměrů doplnit o odkaz na § 98 daňového řádu. Tuto zjevnou nesprávnost Odvolací finanční ředitelství následně napravilo prvostupňovým rozhodnutím, jehož smyslem a účelem nebylo změnit způsob stanovení daně či jinak ovlivnit práva daňového subjektu plynoucí z rozhodnutí o odvolání, ale pouze opravit zřejmou nesprávnost spočívající v absenci odkazu na § 98 daňového řádu ve výroku dodatečných platebních výměrů, který byl Odvolacím finančním ředitelstvím opomenut v rámci změnové části výroku rozhodnutí o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772. Nedošlo tak k doplnění podstatné náležitosti rozhodnutí o odvolání, ale pouze k doplnění části výroku, kterým byly změněny výroky dodatečných platebních výměrů. Na základě prvostupňového rozhodnutí tak došlo pouze k odstranění formálního pochybení, které žádným způsobem nezasáhlo do subjektivních práv daňového subjektu, a povinnost stanovená opravovaným rozhodnutím zůstala beze změny. Daňový subjekt si byl navíc z textu rozhodnutí o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772 vědom toho, že daň mu byla stanovena podle pomůcek. 6. Dále žalovaný konstatoval, že z § 104 odst. 2 daňového řádu mimo jiné vyplývá, že časovým limitem pro provedení opravy zřejmých nesprávností je v případě, že se opravuje rozhodnutí o stanovení daně, vydání opravného rozhodnutí nejpozději do uplynutí lhůty pro stanovení daně. V ustanovení § 148 odst. 1 daňového řádu je pak upravena základní délka lhůty pro stanovení daně, která je tříletá a počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení. Pokud by bylo podáno řádné daňové tvrzení po uplynutí lhůty pro podání řádného daňového tvrzení, pak by ve smyslu § 148 odst. 3 daňového řádu běžela lhůta pro stanovení daně znovu ode dne, kdy byl tento úkon učiněn. Prodlužování lhůty je v souladu s § 148 odst. 5 daňového řádu časově omezeno maximální možnou délkou lhůty pro stanovení daně (10 let). Úkonem podle § 148 odst. 3 daňového řádu, který způsobil přetržení tříleté lhůty pro stanovení daně za všechna předmětná zdaňovací období a založení běhu nové lhůty, bylo zahájení daňové kontroly u daňového subjektu dne 26. 1. 2017. V souladu s aplikací pravidla počítání času podle § 33 odst. 1 daňového řádu započala lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 3 daňového řádu znovu běžet ode dne 27. 1. 2017 a skončila by dne 27. 1. 2020. Dne 20. 12. 2018 byly daňovému subjektu doručeny dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2014 až červenec 2016. Oznámením rozhodnutí o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772 v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně se lhůta pro stanovení daně prodloužila podle § 148 odst. 2 písm. d) daňového řádu do dne 27. 1. 2021. Žalobce proti rozhodnutí o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772 podal dne 19. 3. 2020 žalobu u Městského soudu v Praze, kde je věc vedena pod sp. zn. 6 Af 14/2020. V souladu s § 148 odst. 4 písm. a) daňového řádu od okamžiku podání žaloby do doručení soudního rozhodnutí daňovému subjektu lhůta pro stanovení daně neběží. Je tedy zřejmé, že lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období leden 2014 až červenec 2016 dosud neuplynula. 7. Žalovaný proto v závěru napadeného rozhodnutí shrnul, že po přezkoumání prvostupňového rozhodnutí neshledal nic, co by nasvědčovalo závěru, že by Odvolací finanční ředitelství nepostupovalo při jeho vydání podle zákona. III. Žaloba 8. Žalobce v podané žalobě namítal, že prvostupňovým rozhodnutím nedošlo k žádné opravě rozhodnutí o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772, ale k doplnění jeho výroku o další text, který není v opravovaném rozhodnutí uveden, a současně ke změně tohoto neuvedeného textu. V opravovaném rozhodnutí o odvolání č. j. 570/20/5300-21441-712772 není pod body 1 až 31 uvedeno „Podle zákona č. 235/2004… slovní spojení podle ustanovení § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), Vám“, proto nelze tento text měnit na „podle ustanovení § 98, § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), Vám podle pomůcek“. Podle žalobce proto prvostupňovým rozhodnutím nemů