7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 1/2021- 153 - text 9 17 Ad 1/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: ██████████████ bytem ██████████████████████████████████ zastoupená advokátem JUDr. Josefem Kopřivou se sídlem Václavské náměstí 819/43, Praha 1 proti žalovanému: generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky se sídlem Kloknerova 2295/26, Praha 11 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2020, č. j. MV-86387-9/PO-OVL-2020, takto: I. Rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 25. 11. 2020, č. j. MV-86387-9/PO-OVL-2020, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobkyně JUDr. Josefa Kopřivy, advokáta. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jehož výroková část zní: „I. podle ustanovení § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., s využitím ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, po předchozím projednání v poradní komisi, odvolání kpt. ██████████████ proti rozhodnutí, ředitele HZS hl. m. Prahy, č.j. HSAA-5315-4/2020 ze dne 16. 04. 2020, kterým bylo odvolatelce odejmuto osvědčení o tělesné zdatnosti, měním část textu ve výroku rozhodnutí, a text „Podle ust. § 42 odst. 1 písm. i) Zákona ve spojení s čl. 4 odst. 10 Pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 58/20081 (dále jen „Pokyn“) nahrazuji textem: „S odkazem na ustanovení § 15 odst. 4, § 79 odst. 4 Zákona ve spojení s čl. 4 odst. 6 a 10 Pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 58/20081 (dále jen „Pokyn“), II. podle ustanovení § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., po předchozím projednání v poradní komisi, odvolání kpt. ██████████████ proti rozhodnutí, ředitele HZS hl. m. Prahy, č.j. HSAA-5315-4/2020 ze dne 16. 04. 2020, kterým bylo odvolatelce odejmuto osvědčení o tělesné zdatnosti, zamítám, III. podle ustanovení § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., po předchozím projednání v poradní komisi, rozhodnutí, ředitele HZS hl. m. Prahy, č.j. HSAA-5315-4/2020 ze dne 16. 04. 2020 kterým bylo odvolatelce odejmuto osvědčení o tělesné zdatnosti, potvrzuji, IV. účastník řízení nebyl ve svém odvolání úspěšný a náhrada nákladů řízení podle § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. se tak nepřiznává.“ 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobkyni odňato osvědčení o tělesné zdatnosti, neboť žalobkyně nesplnila podmínky fyzické způsobilosti za rok 2019, dané čl. 2 odst. 3 pokynu generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky č. 58/2008, kterým se stanovují požadavky na tělesnou zdatnost občana při přijímání do služebního poměru příslušníka Hasičského záchranného sboru České republiky a na tělesnou zdatnost příslušníka Hasičského záchranného sboru České republiky pro výkon služby na služebním místě, na které má být ustanoven, a organizace zkoušek tělesné zdatnosti a tělesné přípravy (dále jen „pokyn“), když žalobkyně nesplnila na služebním místě ve skupině III. zkoušku vytrvalostního testu fyzické zdatnosti, což mělo za následek pozbytí fyzické způsobilosti, a ode dne 1. 1. 2020 byla žalobkyně zařazena do zálohy pro přechodně nezařazené, a dále žalobkyně nesplnila požadavky na tělesnou zdatnost úspěšným vykonáním zkoušky ve lhůtě tří měsíců ode dne zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené. 3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prvostupňovému rozhodnutí předcházelo rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru ze dne 3. 12. 2019, č. RV-SP-476/2019, o odvolání ze služebního místa z důvodu pozbytí fyzické způsobilosti pro vykonávané služební místo a zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené. Žalobkyně akcentoval, že byla odvolána ze služebního místa půl roku před tím, než bylo konstatováno, že ztratila fyzickou způsobilost. 4. Dle žalobkyně nemohl služební funkcionář unáhleným rozhodnutím o odvolání ze služebního místa naplnit dikci § 79 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, podle něhož se za fyzicky způsobilého považuje příslušník, který vyhovuje požadavkům na tělesnou zdatnost stanoveným ředitelem bezpečnostního sboru pro výkon služby na služebním místě, na které má být příslušník ustanoven. Ředitel bezpečnostního sboru není dle žalobkyně oprávněn stanovit fyzickou způsobilost příslušníka zařazeného v záloze pro přechodně nezařazené, pokud není známo, na jaké služební místo bude příslušník ustanoven, ani to, kdy se tak stane. Za nesmyslné, a zákonu odporující, žalobkyně označila také posuzování své tělesné zdatnosti ke služebnímu místu, z něhož byla odvolána. 5. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno podle § 42 odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2003 Sb., podle něhož musí být příslušník propuštěn až poté, kdy mu bylo osvědčení skutečně odňato. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil odkaz na aplikovanou právní úpravu na § 79 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., dle žalobkyně pak pro jistotu dodal i § 15 odst. 4 téhož zákona, který se týká uchazečů o přijetí do služebního poměru. 6. Žalobkyně uvedla, že se žalovaný neztotožnil s jejím argumentem, že nemohla nesplnit zkoušku tělesné zdatnosti na služebním místě ve skupině III., protože byla dne 1. 1. 2020 ze služebního místa v této skupině odvolána. Žalovaný to odůvodnil tím, že žalobkyně pomíjí skutečnost, že se jednalo o opravný termín nesplněných zkoušek. Dle žalobkyně je však podstatné, že se mělo jednat o opakování neúspěšného testu z doby, kdy byla řádně ustanovena na příslušném služebním místě, zatímco v době opakování se nacházela v záloze pro přechodně nezařazené. 7. Žalovaný se dovolával čl. 4 odst. 9 pokynu, dle něhož příslušník v době svého zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené může požádat příslušného služebního funkcionáře „o možnost znovu vykonat zkoušku“. Služební funkcionáři obou stupňů dle žalobkyně ignorovali § 79 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., přičemž žalovaný uvedl, že nelze dovodit, že by pokyn nepřipouštěl vykonání zkoušek tělesné zdatnosti (včetně opravného pokusu) u příslušníků na služební místo neustanovených. Přestože tedy žalovaný podotkl, že souhlasí s námitkou žalobkyně, že podstatné je znění zákona, a nikoli interního předpisu, obhajoval postup, který stanoví pokyn, nikoli zákon č. 361/2003 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2011 č. j. 3 Ads 132/2010-109). 8. Úvaha žalovaného, že argumentace žalobkyně je nelogická, když se žalobkyně dle žalovaného snažila vyvrátit smysl ustanovení, které je formulováno v její prospěch a umožňuje jí úspěšným opravným pokusem zabránit propuštění ze služebního poměru, nemá dle žalobkyně racionální ani zákonný podklad. Služební funkcionář odvolal žalobkyni ze služebního místa ještě před tím, než měl k dispozici rozhodnutí o odnětí osvědčení o fyzické způsobilosti. Kdyby jej totiž k dispozici měl, nemohl by žalobkyni ze služebního místa odvolat, ale musel by ji propustit ze služebního poměru, protože žalobkyně nebyla ustanovena na služebním místě, pro něž by byl stanoven tzv. „jiný zvláštní požadavek“ na fyzickou způsobilost. 9. Převedení na jiné služební místo podle § 25 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2003 Sb. umožňuje výlučně ztráta nadstandardního požadavku na fyzickou způsobilost. Pro příslušníka ustanoveného na služebním místě, pro nějž není stanoven jiný zvláštní požadavek, znamená odnětí osvědčení o fyzické způsobilosti důvod pro propuštění ze služebního poměru. Ostatně to dokazuje i postup služebního funkcionáře, který poté, co bylo o takovém odnětí osvědčení pravomocně rozhodnuto, zahájil řízení o propuštění. 10. Žalovaný provedl zavádějící výklad § 79 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., dle něhož „[z]ákonodárce záměrně použil slovní spojení vztahující k pravděpodobné, nikoli však jisté budoucnosti. Jedná se o výraz „má být“, který vyjadřuje možnost, že příslušník na místo ustanoven nejspíše bude, ale s jistotou nelze tvrdit, že se tak stane. Jelikož se jedná o čas budoucí, znamená to, že v okamžiku přezkoušení nemusí být příslušník na služební místo ustanoven.“. 11. Předně žalobkyně poukázala na to, že pokud by doslovný výklad o budoucím čase užitém v předmětném ustanovení byl pravdivý, nemohla by být zjišťována fyzická způsobilost u příslušníka, který je již na služebním místě ustanoven. Znamenalo by to, že fyzická způsobilost žalobkyně byla původně zjišťována v rozporu s právním předpisem. 12. Pokud je uvedeno, že se zjišťuje u příslušníka, který má být na služební místo ustanoven, nejedná se o virtuální služební místo, ale o konkrétní služební místo. Způsob obsazování služebních míst zakotvený v § 20 a násl. zákona č. 361/2003 Sb. ukládá služebnímu funkcionáři ustanovit příslušníka po vynětí ze zálohy na