2 As 46/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 109/2023- 37 - text 7 10 A 109/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: Arens Oberflächenfullservice s.r.o., IČO: 270 65 057 sídlem Lidická 3453/141, 690 03 Břeclav zastoupena advokátem Mgr. Bc. Peterem Mrázikem sídlem Pražákova 1008/69, 639 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2023/560/748 z 2. 6. 2023 takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2023/560/748 z 2. 6. 2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Bc. Petera Mrázika. Odůvodnění: I. Vymezení věci. 1. Jádrem věci je spor o to, zda správní orgány prokázaly, že žalobkyně porušila podmínky integrovaného povolení tím, že z jejího břeclavského zařízení „Závod povrchových úprav“ unikla závadná látka ohrožující podzemní vody, a případně zda se tohoto porušení dopustila opakovaně. 2. Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) rozhodnutím č. j. ČIŽP/47/2023/509 z 20. 3. 2023 uložila žalobkyni pokutu 150 000 Kč za to, že provozovala zařízení v rozporu s podmínkami uloženými v integrovaném povolení (dále též „IP“), konkrétně s a) podmínkou 4.2.4, jež jí ukládala zajistit, aby při manipulaci a skladování závadných látek nebyla ohrožena jakost povrchových nebo podzemních vod, a b) podmínkou 12.1, jež jí ukládala dodržovat schválený Havarijní plán a Provozní řády. Při kontrolách provedených 5. 1. 2022 a 26. 5. 2022 inspekce zjistila, že žalobkyně ohrozila jakost podzemních vod tím, že z jejího zařízení unikly do „vsakovacího rigolu“ mimo areál zařízení závadné tekuté látky, zařazené dle Havarijního plánu do kategorie č. 120301 nebezpečného odpadu s názvem „Prací vody“, a že žalobkyně nedodržela bod 5.2 Havarijního plánu, z nějž vyplývá povinnost odvedení dešťových vod způsobem neohrožujícím vody v závlahovém kanálu. Závadnost látky vytékající ze zařízení zjistila inspekce při kontrole 5. 1. 2022 laboratorním rozborem odebraného vzorku vody, při kontrole 26. 5. 2022 na základě vizuální shody barvy vody ve vsakovacím rigolu s vodou zaznamenanou při předchozí kontrole. Tímto jednáním žalobkyně porušila povinnost stanovenou v § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a o omezování znečištění, a dopustila se tak přestupku dle § 37 odst. 4 téhož zákona ve znění účinném do 31. 12. 2023. II. Argumentace účastníků řízení. 3. Žalobkyně v žalobě namítla, že žalovaný postavil své rozhodnutí na tom, že ve vsakovacím rigolu se 5. 1. a 26. 5. 2022 nacházela látka, kterou Havarijní řád kategorizuje jako nebezpečný odpad. Ovšem zatímco při první kontrole inspekce odebrala vzorek, jehož chemické složení zjistila laboratorní zkouškou, při druhé kontrole vzorek vůbec neodebrala a chemické složení určila pouze na základě „vizuálního posouzení“. Takový postup je však nepřijatelný, neboť zabarvení vody mohlo mít různou příčinu a nepochybně mohlo jít i o vodu zcela nezávadnou. Další úvahy vycházející z toho, že také 26. 5. 2022 se v kanálu nacházel nebezpečný odpad, nemají oporu ve spisu, nýbrž jsou založeny na spekulaci. Tento závěr měl přitom výrazný vliv na posouzení skutku včetně uložení pokuty. 4. Žalobkyně dále zpochybnila zjištění žalovaného, že právě ona byla původkyní odpadní vody zaznamenané 5. 1. 2022. Při kontrole vyšlo najevo, že závadná voda se nacházela na samém konci vsakovacího kanálu, který sousedí se zemědělskou plochou. Kdyby vytékala za závodu, bylo by to jednak zachyceno v kontrolním zjištění, jednak by bylo možné identifikovat místo, odkud voda vytéká. To se nestalo a správní orgán se spokojil se spekulacemi, jak se voda do odpadního rigolu dostala, jakož i o tom, zda se jedná o podzemní či povrchovou vodu. Není dokonce ani postaveno najisto, zda šlo o produkt z výrobní činnosti; správní orgán o tom nepřinesl žádné úvahy. Žalobkyně naopak nabídla vysvětlení, že kontaminace vody mohla pocházet z externího zdroje, konkrétně z provozu zemědělských strojů či porušení povinnosti hospodaření na sousedních zemědělských pozemcích. Žalovaný to označil za zcela nepravděpodobné, aniž by vysvětlit proč. Rozhodnutí o přestupku ovšem není možné postavit na posuzování pravděpodobností, resp. na tom, že se správní orgán bez relevantních důkazů přikloní k jedné variantě skutkového děje. V tomto ohledu je tak napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobkyně zdůraznila, že provedla důslednou kontrolu odpadního systému a doložila kamerové zkoušky, ze kterých vyplynulo, že z prostoru výroby byl vyloučen jakýkoliv únik chemických látek. Žádnou jinou cestou než šachtami přitom k úniku objektivně dojít nemohlo. Žalovaným naznačený průsak z linky moření do dešťové kanalizace je jednak technicky nemožný, jednak byla jakákoli netěsnost vyloučena kamerovými zkouškami. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ve shodě s odůvodněním napadeného rozhodnutí uvedl, že únik závadných látek do vsakovacího rigolu, a tedy i ohrožení podzemních vod, z žalobkynina zařízení 5. 1. 2022 byl bezpečně prokázán a že stejné porušení integrovaného povolení zjistila inspekce také 26. 5. 2022. Senzorické zjištění učiněné při této kontrole je dostatečně průkazné i bez odebraného a následně analyzovaného vzorku. III. Posouzení věci soudem. 6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Následně soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 7. Ve věci rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žádný z účastníků nevyslovil s tímto postupem po poučení soudem nesouhlas. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré listiny nezbytné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117 z 29. 1. 2009). 8. Mezi účastníky řízení není sporu o to, že pokud by veškeré závěry žalovaného měly oporu ve správním spisu, žalobkyně by se dopustila porušení článků 4.2.4 a 12.1 integrovaného povolení, popsaného v bodě 2 tohoto rozsudku, a naplnila by tak skutkovou podstatu přestupku dle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci. Účastníci řízení se však neshodnou na tom, zda žalovaný prokázal svá tvrzení s dostatečnou mírou jistoty. 9. Inspekce na stranách 3 až 4 svého rozhodnutí na podkladě kontrolního protokolu z 15. 3. 2022 vylíčila, že při kontrole 5. 1. 2022 provedla obhlídku vsakovacího rigolu situovaného v SZ části areálu za výrobní halou K (nacházející se v areálu zařízení) a zjistila, že ze dvou vyústění, vzdálených od sebe přibližně 8 metrů, vytéká šedobílá voda, lehce chemického pachu, vizuálně vypadající jako oplachová voda z technologického procesu výroby; množství vytékající vody odhadla na 0,2 l/s. Přibližně dalších 8 metrů výše po toku se nacházel počátek vsakovacího rigolu s vyústěním tří větví dešťové kanalizace areálu; z jedné dešťové výustě vytékala dešťová voda s mírnou olejovou opalescencí, ze zbývajících dvou výustí vytékala voda charakterově odpovídající vodě dešťové. Inspekce odebrala ve vyústění dešťové kanalizace vzorek vody, a následná laboratorní analýza ukázala, že jde o vodu alkalickou (pH 9,2) se zvýšeným zatížením těžkými kovy (hliníku a zinku). Podle pasportu kanalizace vytékala závadná látka z vyústění dvou větví kanalizace, které procházely pouze pod halou K a které odváděly dešťové vody z jižní strany haly. Odtékající šedobílá voda byla zjištěna rovněž v šachtě kanálu na severní straně této haly. Uvnitř haly, podél její severní stěny, se nacházela mořicí linka Al, v níž dochází k odmašťování (moření) a následnému oplachu. Celá mořicí linka je umístěna v záchytné vaně, jež byla v době kontroly suchá. Mezi stěnou haly a mořicí linkou vně záchytné vany inspekce objevila skvrnu na betonové podlaze o velikosti cca 2,5 x 0,5 metru. Vedoucí závodu uvedl, že se jednalo o únik z hrdla hadice používané při odčerpání odpadních vod do neutralizační stanice, kterou zaměstnanec nepoložil k odkapání do záchytné vany, nýbrž na podlahu haly. Dle provozního řádu této linky jsou procesy odmaštění a předodmaštění alkalické. Žalovaný rovněž poukázal na to, že zabarvení závadné tekutiny ve vsakovacím rigolu bylo shodné jako zabarvení zaschlé skvrny v hale K a že tato skvrna se nacházela přímo u dešťového svodu (s. 7 a 8 jeho rozhodnutí). 10. Správní orgány tak prokázaly, že 5. 1. 2022 vytékala závadná tekutina do rigolu z výustě, která