6 As 173/2015 — Nejvyšší správní soud

14 Ad 2/2023- 56 - text 9 14 Ad 2/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Martina Bobáka a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: proti žalované: RNDr. J. S. bytem x zast. advokátem Mgr. Jiřím Trnkou sídlem Opletalova 45, 110 00 Praha 2 Česká lékárnická komora sídlem Rozárčina 1422/9, 140 00 Praha 4 zast. advokátem Mgr. Jiřím Švejnohou sídlem Korunní 2569/108a, 101 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí čestné rady žalované ze dne 21. 11. 2022, č. j. 929/ČR/2022, takto: I. Rozhodnutí čestné rady žalované ze dne 21. 11. 2022, č. j. 929/ČR/2022, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Jiřího Trnky, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 21. 11. 2022, č. j. 929/ČR/2022 (napadené rozhodnutí), shledala Čestná rada České lékárnické komory (čestná rada) žalobkyni vinnou ze spáchání disciplinárního deliktu dle § 1 odst. 2 Disciplinárního řádu České lékárnické komory (disciplinární řád). Žalobkyně se měla dopustit porušení povinností člena České lékárnické komory (komora) uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, v rozhodném znění (zákon o komorách), § 7 odst. 1 písm. a) Organizačního řádu České lékárnické komory (organizační řád), § 79 odst. 6 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, v rozhodném znění (zákon o léčivech) a v bodě 12) Etického kodexu České lékárnické komory (etický kodex). Za tyto disciplinární delikty ji čestná rada vyloučila z komory podle § 18 odst. 3 písm. c) zákona o komorách a § 16 odst. 3 písm. c) organizačního řádu. 2. Čestná rada svá tvrzení opírá především o výsledky dvou prohlídek lékárny, v níž žalobkyně působila jako odborný zástupce i jako vedoucí lékárnice (kontrolní prohlídky ze dne 10. 5. 2022 a 12. 9. 2022). Při první prohlídce inspektoři komory vstoupili do lékárny v 11:35 a nenalezli zde farmaceuta. Přítomny byly pouze farmaceutická asistentka paní K. a Mgr. J., která dle pozdějšího vyjádření žalobkyně v lékárně vykonávala praxi. Paní K. inspektorům sdělila, že vedoucí lékárnice se odešla najíst. Po podání této informace paní K. provozovnu uzavřela. V 11:44 přišla do lékárny žalobkyně s tím, že právě přijela vlakem do práce. 3. Při druhé kontrole dne 12. 9. 2022 byla v lékárně přítomna PharmDr. M. Na dotaz, kdo zastupuje vedoucího lékárníka odpověděla, že ona k tomu není kompetentní, že pouze vydává léky. 4. Žalobkyně zaslala do následného řízení několik vyjádření. Ve vyjádření ze dne 8. 6. 2022 žalobkyně uvedla, že 10. 5. 2022 přijela z Břeclavi do Prahy po 11:00 a napsala textovou zprávu do lékárny, že přijde ve 12:00, aby vystřídala kolegyni v expedici. Dále uvedla, že Mgr. Č. (farmaceutka) odešla kolem 11:30 k lékaři a že farmaceutická asistentka K. ihned po jejím odchodu lékárnu uzavřela, a to až do příchodu žalobkyně. 5. Ve vyjádření ze dne 11. 10. 2022 žalobkyně uvedla k dílčí prohlídce lékárny ze dne 12. 9. 2022, že v době její nepřítomnosti ji vždy zastupuje přítomný lékárník. II. Žaloba a vyjádření žalované 6. Proti rozhodnutí čestné rady podala žalobkyně žalobu. V ní označila rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Konkrétně namítá, že čestná rada označila praxi odborného vedení lékárny za setrvale nesprávnou a nezákonnou. Dle žalobkyně žalovaná nedostatečně odůvodnila právě slovo setrvale, jelikož toto označení použila na základě dvou izolovaných a navíc velmi pochybných zjištění. 7. Dále žalobkyně tvrdí, že nejednala protiprávně. Argumentuje, že dle § 79 odst. 6 zákona o léčivech musejí být vedoucí lékárník či jím pověřený farmaceut v lékárně přítomni po dobu jejího provozu. Dle žalobkyně byl provoz lékárny ukončen několik minut poté, co odešla Mgr. Č. Vedoucí lékárník či jím pověřený farmaceut sice v lékárně přítomni nebyli, ovšem nikoliv v době provozu lékárny. 8. Obdobně žalobkyně vnímá i nepřítomnost pověřeného lékárníka dne 12. 9. 2022. Žalobkyně čestné radě vyčítá, že si mohla informaci jednoduše ověřit přímo u lékárnice PharmDr. M. (informaci, že tato lékárnice byla pověřena). 9. Rozhodnutí je dle žalobkyně v rozporu se zásadou materiální pravdy a se zásadou oficiality (§ 2 odst. 4 disciplinárního řádu). 10. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že měla porušit bod 12) etického kodexu. Tento bod stanovuje povinnost znát a dodržovat předpisy pro výkon lékárnického povolání včetně vnitřních stavovských předpisů komory. Podle jejího názoru žádný z provedených důkazů ani jakákoli jiná skutečnost nenaznačuje, že by příslušné právní předpisy neznala. 11. Žalobkyně tvrdí, že i pokud by jí vytýkaná porušení právních předpisů naplňovala formální znaky deliktu, stále chybí materiální znak. 12. Zpochybnila také uloženou sankci. Její odůvodnění považuje za nepřezkoumatelné. Nedostatek odůvodnění spatřuje v části, v níž čestná rada „při výběru sankce přihlédla k povaze skutku a k jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl způsoben, k osobě a poměrům disciplinárně obviněné a k míře jejího zavinění“ (poslední strana napadeného rozhodnutí). V rozhodnutí chybí odůvodnění stran výběru sankce, konkrétně jaké skutkové okolnosti čestná rada podřazuje pod jednotlivé kritéria dle disciplinárního řádu. 13. Závěrem žalobkyně namítla nepřiměřenost uložené sankce. Argumentuje tím, že chybí individualizace a proporcionalita sankce. Čestná rada se nezabývala polehčujícími okolnostmi. Ty spatřuje žalobkyně především ve skutečnosti, že u nikoho nedošlo k poškození zdraví a čestná rada ji neprokázala negativní následek jednání. 14. V reakci na žalobu žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí odpovídá správním i stavovským předpisům. Je dostatečně odůvodněné. Porušení předpisů, kterých se žalobkyně dopustila, jsou velmi závažná. A to zvláště za situace, pokud žalobkyně kumuluje funkci jak vedoucího lékárníka, tak odborného zástupce. 15. Žalovaná upozorňuje, že žalobkyně byla již dříve disciplinárně trestána. Zpochybňuje některá tvrzení z žaloby, kupříkladu ohledně definice provozní doby a vyjádřila se k důkazům, které dle ní netvořily pouze zápisy o provedení dílčích kontrol, ale i další podklady, například vyjádření žalobkyně. III. Posouzení žaloby 16. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 17. O podané žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobkyně ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřily nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud nenařídil jednání ani za účelem provedení výslechů, které žalobkyně navrhovala. Žalobkyně konkrétně navrhla provedení výslechu jí samé. Soud k tomu uvádí, že žalobkyně k argumentaci žalované i ke skutkovým zjištěním několikrát vyjádřila svůj názor a není tedy zřejmé, z jakého důvodu by účastnický výslech měl přispět k „lepšímu“ zjištění skutkového stavu. Žalobkyně mohla všechny podstatné skutečnosti uvést také v žalobě, resp. v dalších podáních adresovaných soudu. Obdobně ani výslechy Mgr. Č. a paní K. nemohu přispět k přesnějšímu zjištění skutkového stavu, jelikož stěžejní je zjištění, že žalobkyně v lékárně nebyla přítomna, jakkoli v době provozu v ní měla být. Pro účely závěru o spáchání disciplinárního deliktu nejsou ani tak podstatné okolnosti, za nichž inspektoři zjistili, že žalobkyně nebyla v lékárně, ty naopak mohou mít význam při určování druhu a výměry disciplinárního opatření (přiměřeně část III.C. níže). Konečně výslech PharmDr. M. dle soudu také není účelný. Provedení výslechu se jeví jako nadbytečné, jelikož již jednou v kontrolním řízení inspektorům sdělila, že nezastupuje vedoucí lékárny. Soud tento výslech neprováděl, zvláště pokud žalobkyně dosud nepředložila jiné důkazy o tom, že PharmDr. M. ve skutečnosti byla pověřenou lékárnicí. Důvody pro neprovedení důkazů tedy korespondují s judikaturou (např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03). 18. Správním spisem žalované, tj. včetně všech listin v nich založených, se nedokazuje. Soud ze správních spisů vychází, což plyne mj. z rozsudků Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS, ECOPLAST, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75, Česká televize. 19. Žaloba je důvodná. III.A. Disciplinární pravomoc 20. Soud předesílá, že disciplinární pravomoc čestné rady komory lze vykonávat pouze za splnění podmínky závažného porušení povinností uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona o komorách, což vyplývá z § 18 odst. 3 zákona o komorách. Závažnost porušení povinností je v tomto směru jasná již jen na základě vymezení skutku.