7 Ads 260/2020 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 7/2022- 73 - text 17 4 Ad 7/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: X. X., narozený dne X bytem X zastoupený opatrovníkem X. X. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou sídlem Husova 242/9, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 20. 1. 2022, č. j. MPSV-2022/10550-911, rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2022, č. j. MPSV-2022/10578-911 a rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2022, č. j. MPSV-2022/10616-911, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. SZ/MPSV-2019/75783-911, č. j. MPSV-2022/10550-911 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. SZ/MPSV-2019/75787-911, č. j. MPSV-2022/10578-911 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. SZ/MPSV-2019/75791-911, č. j. MPSV-2022/10616-911 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. IV. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 18. 12. 2015, č. j. 2285905/15/AB se zrušuje. V. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 18. 12. 2015, č. j. 2285887/15/AB se zrušuje. VI. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 18. 12. 2015, č.j. 2285801/15/AB se zrušuje. VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 719 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadená rozhodnutí”), kterými žalovaný podle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl jako nepřípustná odvolání proti rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hl. m. Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 12. 2015, č. j. 2285905/15/AB, ze dne 18. 12. 2015, č. j. 2285887/15/AB a ze dne 18. 12. 2015, č. j. 2285801/15/AB (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“). Napadená rozhodnutí byla žalobci doručena dne 25. 1. 2022. 2. Prvostupňovými rozhodnutími bylo rozhodnuto o vzniku přeplatku na dávce pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůcku – X, sp. zn. 11375-15-AB ve výši 49 704 Kč, X, sp. zn. 15701-15-AB ve výši 28 706 Kč a X, sp. zn. 15715-15-AB ve výši 97 804 Kč, a o povinnosti vrátit uvedený přeplatek do dne 29. 2. 2016 na účet úřadu. II. Obsah žaloby 3. V žalobě byl vznesen návrh na ustanovení pana J. H., nar. X (dále jen „bratr žalobce“) opatrovníkem žalobce pro soudní řízení a návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků. O těchto návrzích soud rozhodl usnesením ze dne ze dne 1. 7. 2022, č. j. 4 Ad 7/2022 - 62, jímž návrhu bratra žalobce vyhověl a ustanovil ho opatrovníkem žalobce pro toto soudní řízení a současně žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků. 4. Žalobce v podané žalobě poukazoval na odůvodnění žalovaného, který zamítnutí odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím s odkazem na ust. § 92 odst. 1 správního řádu odůvodnil tím, že jsou odvolání nepřípustná, protože byla podána bratrem žalobce, tj. odvolatelem, který k provedení takového úkonu nebyl oprávněn. Ve všech napadených rozhodnutích žalovaný uvedl, že žalobce má zástupce, a to svou matku, která mu byla ustanovena opatrovníkem v rozsudku o omezení svéprávnosti žalobce, a z toho dovodil, že bratra žalobce nemůže ustanovit opatrovníkem žalobce pro správní řízení o přeplatku. V této souvislosti žalobce poukazoval též na to, že napadená rozhodnutí nejsou prvními rozhodnutími, kterými žalovaný zamítl odvolání podaná bratrem žalobce, předchozí taková rozhodnutí byla zrušena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 4. 2021, č. j. 2 Ad 20/2019 – 71, který v bodu 35 uložil žalovanému, aby se vypořádal s návrhem na ustanovení opatrovníka žalobci a aby o odvoláních podaných bratrem žalobce znovu rozhodl, soud zde rovněž uvedl, že matka žalobce nemůže v tomto správním řízení žalobce zastupovat, a to pro střet zájmů spočívající v tom, že jednala v příkrém rozporu se zájmy žalobce, když namísto využití příspěvků přiznaných žalobci na zvláštní pomůcku tyto příspěvky využila na koupi osobního automobilu, a způsobila tak přeplatek, který byl následně v daňové exekuci po žalobci vymáhán (opatrovnický soud přitom označil hospodaření matky s majetkem žalobce za přinejmenším chaotické a nekontrolovatelné, poškozující žalobce ve finanční sféře). Žalobce namítal, že žalovaný citovaný právní názor zrušujícího rozsudku zcela ignoroval, když za řádného zástupce žalobce ve správních řízeních o přeplatku stále považoval jeho matku a prvostupňová rozhodnutí považoval za řádně doručená tím, že byla dodatečně doručena matce žalobce dne 16. 9. 2021. Napadená rozhodnutí jsou dle žalobce nezákonná především proto, že žalovaný nerespektoval právní názor zrušujícího rozsudku. Zamítnutím odvolání došlo opětovně k zásahu do ústavně zaručeného základního práva žalobce ve smyslu ust. § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, a zároveň, vzhledem k žalobcově postižení, čl. 13 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 10/2010 Sb. m. s.), podle kterého mají smluvní státy zajistit osobám se zdravotním postižením účinný přístup ke spravedlnosti na rovnoprávném základě s ostatními. V tomto smyslu se k dřívějšímu, prakticky totožnému, procesnímu postupu žalovaného vyjádřil i zdejší soud v rozsudku č.j. 2 Ad 20/2019-71. 5. Žalobce se v důsledku opakovaného protiprávního postupu žalovaného a správního orgánu I. stupně dostává do neřešitelné situace, kdy vzhledem ke své od narození trvající nezpůsobilosti samostatně jednat jako účastník řízení a X se nikdy nemohl a nemůže sám procesně bránit proti prvostupňovým rozhodnutím, na jejichž základě přišel bezmála o 180 000 Kč, které byly od žalobce vymoženy v daňové exekuci. Když se o ochranu žalobcových zájmů pokusil jeho bratr, žalovaný i přes závazný právní názor v rozsudku č.j. 2 Ad 20/2019-71 opakovaně zcela ignoroval jeho návrh na ustanovení jeho osoby opatrovníkem, odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím opakovaně zamítl, aniž by se zabýval konkrétními žalobcem namítanými důvody nezákonnosti/nesprávnosti jednotlivých rozhodnutí. Žalovaný přitom stále setrvává na názoru, že žalobce v předmětných řízeních řádně zastupovala jeho matka, i když je ve všech napadených rozhodnutích uvedeno, že matka ani po opětovném doručení prvostupňových rozhodnutí proti nim odvolání nepodala, čímž žalovaný de facto potvrzuje existenci střetu zájmů mezi žalobcem a jeho matkou v této věci. 6. Navrhl, aby napadená rozhodnutí byla zrušena a aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh řízení, odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 4. 2021, č. j. 2 Ad 20/2019 – 71, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost. Uvedl, že v navazujícím řízení žalovaný předložil správnímu orgánu I. stupně návrh J. H. na ustanovení opatrovníkem pro řízení dle 22 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“), správní orgán I. stupně rozhodl usnesením o ustanovení J. H. opatrovníkem pro řízení o přiznání dávky příspěvek na zvláštní pomůcku, vzhledem k tomu, že řízení o přiznání dávky již není vedeno, bylo usnesení v přezkumném řízení zrušeno. Pro účely odvolacího řízení žalovaný posoudil možnost ustanovení bratra žalobce opatrovníkem ve smyslu ust. § 22 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb., přičemž dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka v předmětném ustanovení, neboť žalobce má soudem ustanoveného opatrovníka, žalobci tak nebylo možné ustanovit opatrovníka, jak žádal jeho bratr, a vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno osobou, která není účastníkem řízení ani zástupcem účastníka řízení, žalovaný odvolání znovu zamítl pro nepřípustnost dle § 92 odst. 1 správního řádu. 8. Žalovaný dále uvedl, že i kdyby byl bratr žalobce ustanoven zástupcem žalobce pro správní řízení, nemohl by být se svým odvoláním úspěšný, neboť povinnost vrátit přeplatek na zvláštní pomůcku dle § 12 zákona č. 329/2011 Sb., stíhá vždy jen osobu oprávněnou, tedy žalobce. Tuto povinnost nelze uložit zástupci ani případně zvláštnímu příjemci dávky, pokud by byl ustanoven. K tomu žalovaný dopl