7 As 22/2012 — Nejvyšší správní soud

6 A 128/2021- 72 - text 24 6 A 128/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: FORESTLAND CZ s.r.o. (dříve MatPres s.r.o.), IČ: 066 82 073, se sídlem náměstí Přátelství 1518/2, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2021, č.j. MZP/2021/500/2776, sp.zn. ZN/MZP/2021/500/517, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2021, č.j. MZP/2021/500/2776, sp.zn. ZN/MZP/2021/500/517 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha, oddělení ochrany lesa ze dne 6. 10. 2021, č.j. ČIŽP/41/2021/9637 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 282/1991 Sb.“), neboť nesplnil opatření k nápravě uložená pravomocnými příkazy ze dne 21. 3. 2018, č.j. ČIŽP/41/2018/4610 (nabytí právní moci dne 4. 4. 2018) a ze dne 11. 4. 2018, č.j. ČIŽP/41/2018/5720 (nabytí právní moci dne 21. 4. 2018), ve věci zalesnění holin starších dvou let na lesních pozemcích parc.č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG, vše v k.ú. R. II, a parc.č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG, vše v k.ú. K., ve stanoveném termínu provedení do 31. 12. 2018. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 282/1991 Sb. pokuta ve výši 960.000 Kč. [2] Žalobce v prvním žalobním bodu nazvaném „Vlastnické právo žalobce“ namítal, že napadené rozhodnutí je zcela nesprávné a nedostatečně odůvodněné. Žalobce v tomto bodu připustil, že předmětný skutek se skutečně stal, nicméně žalovaný ani ČIŽP se nedostatečně zabývaly objektivními důvody, pro které nemohla být povinnost zalesnit předmětné pozemky objektivně splněna, resp. pro které bylo splnění této povinnosti významně stíženo. Žalobce v tomto žalobním bodu zdůraznil, že je dceřinou společností společnosti Business Money, a.s., se sídlem Hybešova 167/18, Rybáře, 360 05 Karlovy Vary, IČ: 291 58 079, která se zabývá zejména poskytováním úvěrů; sám žalobce pak podnikatelskou činnost nevyvíjí, když v případě předmětných pozemků sloužil jako schránka, na kterou byly převedeny nemovitosti dlužníků, kterým společnost Business Money, a.s. půjčila finanční prostředky. Upozornil na to, že v případě vlastnictví předmětných lesních pozemků se fakticky jednalo o zajišťovací převod vlastnického práva, přičemž sám žalobce neměl nikdy v úmyslu na nich hospodařit, jelikož od počátku bylo ujednáno, že jeho vztah k pozemkům je ryze formální a bude trvat pouze po přechodnou dobu několika málo měsíců. Namítal, že pozemky nabýval na základě kupních smluv ze dne 3. 7. 2018 s tím, že zapsaným vlastníkem bude dle údajů v katastru nemovitostí maximálně do 31. 10. 2018. Dále namítal, že skutečnost, že v rozporu s jeho legitimním očekáváním nebyl dluh ze strany dlužníků do sjednaného data uhrazen, nemohl sám nijak ovlivnit. V této souvislosti žalobce namítal, že je nepřiměřeně přísné trestat jej stejným (nebo ještě přísnějším) způsobem, jako subjekt, který pozemky nabývá s úmyslem na nich hospodařit. [3] Ve druhém žalobním bodu nazvaném „Absence zavinění na straně žalobce“ namítal, že jen stěží mohl legitimně očekávat, že by povinnost zalesnit pozemky měla tížit právě jej, když jeho vlastnické právo mělo zaniknout ještě dříve, než byl termín stanovený pro zalesnění. Namítal, že na jeho straně nelze dovodit zavinění ani ve formě nedbalosti, neboť oprávněně předpokládal (na základě dohod), že povinnost zalesnit pozemky bude splněna předchozími, resp. budoucími vlastníky. Dále namítal, že o přesném termínu, dokdy je třeba pozemky zalesnit, se poprvé dozvěděl až z vyrozumění ČIŽP ze dne 19. 11. 2018; a proto také ihned požádal o prodloužení lhůty pro zalesnění. Dále uvedl, že za situace, kdy bylo jasné, že ze strany dlužníků nebude dodržen termín pro zaplacení, pak byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní se společností WOOD SEEDS s.r.o., se sídlem Švédská 1538/22, Praha 5 – Smíchov, IČ: 081 82 281, která měla do doby převodu pozemků na pozemcích hospodařit a plnit veškeré povinnosti vlastníka lesních pozemků. K plnění zákonných povinností se tak za žalobce zavázal třetí subjekt, který se navíc v budoucnu měl stát vlastníkem předmětných pozemků. [4] Ve třetím žalobním bodu nazvaném „Existence objektivních důvodů pro nezalesnění“ namítal, že správní orgány pominuly ryze objektivní důvody, které zalesnění předmětných pozemků bránily. Žalobce poukázal na vývoj kůrovcové kalamity v ČR s tím, že argumentaci žalovaného o tom, že v roce 2018 žádná kůrovcová kalamita nebyla, označil za zcela nepravdivou, neboť v roce 2018 se celorepublikově oproti roku 2017 více než zdvojnásobil objem kůrovcové těžby. Namítal, že v důsledku extrémní kůrovcové kalamity byly prakticky veškeré aktivity dřevařských společností koncentrovány právě na boj s kůrovcem, a proto nebylo objektivně možné najít subjekt, který by zalesnění odborným způsobem zrealizoval (na trhu byl rovněž fatální nedostatek sazenic). Žalobce dále poukázal na to, že učinil celou řadu poptávek, které v průběhu času zasílal subjektům, zabývajícím se zalesňováním pozemků. Za nepřípadnou pak žalobce označil argumentaci žalovaného, že poptávky na zalesnění byly učiněny pouze u třech společností, jelikož z odvolání žalobce je zřejmé, že poptávky byly činěny rovněž telefonicky, kdy se jednalo o desítky subjektů. Požadavek žalovaného, aby odpovědi dodavatelů byly zasílány s podpisem a razítkem, pak žalobce označil za absurdní, neboť veškerá komunikace probíhala e-mailem. K poukazu žalovaného na činnost paní K. ze společnosti Business Money, a.s. žalobce uvedl, že s ohledem na koncernovou strukturu pracuje tato osoba jak pro tuto společnost, tak pro žalobce. Žalobce dále namítal, že důvodem pro nezalesnění byla i pandemie Covid-19, a to pro nedostatek pracovníků. Dále žalobce poukázal na to, že již v odvolání jasně doložil, zalesnění pozemků je již objednáno u společnosti PROLIGNUM s.r.o., se sídlem Marie Mayerové 747, Kralovice, IČ: 058 46 412, s tím, že bude dokončeno nejpozději v květnu 2022. Ani k této skutečnosti však žalovaný v rámci rozhodování o výše sankce nepřihlédl, byť jinak dobu, po kterou nebyly pozemky zalesněny, považoval za významnou přitěžující okolnost. [5] Ve čtvrtém žalobním bodu nazvaném „Porušení základních zásad správního řízení“ žalobce namítal, že správní orgány porušily zásadu šetření práv a oprávněných zájmů [srov. ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)], jelikož se vůbec nezabývaly specifickými okolnostmi daného případu a nepřihlédly ke skutečnostem, které byly ve prospěch žalobce, když jej v konečném důsledku potrestaly za následek vyvolaný nikoliv zaviněným jednáním žalobce, ale naopak důvody vyšší moci, na jejichž existenci a době trvání se navíc stát sám (nezvládnutím kůrovcové kalamity) nepochybně podílel. Rovněž namítal porušení zásady veřejného zájmu podle ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, že není ve veřejném zájmu, aby byl žalobce trestán za porušení povinnosti, kterou objektivně nebylo možno splnit. V kontextu s tresty, jaké jsou ukládány např. Lesům ČR za obdobné porušení, pak uložený trest žalobce označil za excesivní. Je pak na žalovaném (nikoliv na žalobci), aby pečlivě zdůvodnil, že uložená pokuta odpovídá běžné rozhodovací praxi a že není pouze projevem svévole správního orgánu. Dále v tomto žalobním bodu namítal porušení zásady materiální pravdy (srov. ustanovení § 3 správního řádu), jelikož správní orgány zjišťovaly pouze skutečnosti svědčící v neprospěch žalobce. [6] V pátém žalobním bodu nazvaném „Nepřezkoumatelnost výše pokuty“ žalobce namítal, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by vznikla škoda na životním prostředí. Uvedl, že je přesvědčen, že vyvinul veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby zalesnění pozemků zajistil, avšak z objektivních důvodů toto prozatím nebylo možné. K porušení povinnosti tak došlo vlivem okolností na vůli žalobce zcela nezávislých. Dále zdůraznil, že byl subjektivně přesvědčen, že veškeré povinnosti jsou a budou řádně plněny předchozím vlastníkem. Pokutu tak žalobce označil za zcela zjevně nepřiměřenou a vymykající se běžné rozhodovací praxi. Za neudržitelné žalobce označil, aby obviněný z přestupku, bez znalosti rozhodovací praxe, byl povinen prokazovat, že rozhodnutí správního orgá