8 As 46/2007 — Nejvyšší správní soud

1 A 29/2025- 40 - text  13 1 A 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobci: a) T. D. H., narozené dne X, b) nezl. T. S. N., narozeného dne X, oba státní příslušností Vietnamská socialistická republika, oba bytem X, oba zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2025, č. j. MV-66801-4/SO-2025, takto: I. Žaloba žalobkyně a) se zamítá. II. Žaloba žalobce b) se odmítá. III. Žalobkyně a) nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci – matka a její nezl. syn – se domáhali zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalované, kterým zamítla odvolání žalobkyně a) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-9011-24/TP-2020. Uvedeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla zamítnuta žádost žalobkyně a) o povolení k trvalému pobytu podle § 75 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, neboť nebyly splněny podmínky podle § 68 tohoto předpisu. II. Obsah žaloby 2. Žalobci k věci uvedli, že nezl. žalobce b) je dalším účastníkem správního řízení žalobkyně a) především z toho důvodu, že se narodil na území ČR, Vietnam je pro něj de facto cizí zemí, umí dokonale česky, v tuzemsku i absolvuje povinnou školní docházku. Vietnamštinu naproti tomu ovládá pouze částečně, neumí v ní číst ani psát, plnění školních povinností by pro něj bylo obtížné. Je proto ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte v nejlepším zájmu žalobce b) umožnit žalobkyni a) pobyt na území, protože jinak by jej musel i s ní opustit. Namítli dále použití nesprávné právní úpravy, protože řízení bylo zahájeno ještě před účinností novely § 168 zákona o pobytu cizinců, na účastenství žalobce b) se tedy novelizovaná úprava nevztahuje. 3. Dále žalobkyně a) uvedla, že si je vědoma toho, že v době podání žádosti žila na území ČR pět let pouze v režimu fikce podle § 47 zákona o pobytu cizinců v souvislosti se žádostí o dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny, a nesplňuje proto podmínky § 68 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, jak je judikatura běžně vykládá. To však neznamená, že by žádost musela být zamítnuta bezpodmínečně. Odkázala při tom na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2021, čj. 30 A 3/2019-45. Má za to, že v jejím případě jsou dány individuální okolnosti, kvůli nimž zamítnutí žádosti nepřiměřeně zasahuje do práv na soukromý a rodinný život. Je nutno dát přednost ochraně těchto práv a pobyt povolit. Tuto argumentaci již uvedla v odvolání a trvá na ní i v soudním řízení, neboť byla vypořádána nepřezkoumatelně. Dále má za to, že má nárok na samostatné povolení k pobytu po 5 letech pobytu na území podle čl. 15 odst. 1 směrnice Rady 2003/86/ES, které je ustanovením § 68 zákona o pobytu cizinců transponováno. 4. Žalobci navrhli, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve svém vyjádření shrnula dosavadní průběh správního řízení. Trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí. Odkázala na něj, neboť žalobci uvedli stejné námitky, jako žalobkyně a) již ve správním řízení. 6. V žalobě je uveden též nezletilý žalobce b), který účastníkem správního řízení nebyl. Žalovaná souhlasí s žalobci, že se na ně nevztahuje úprava § 168 zákona o pobytu cizinců po novele v roce 2023. Dle jejího názoru nicméně žalobce b) účastníkem řízení skutečně být neměl. V době podání žádosti zákon o pobytu cizinců nestanovil ex lege, kdo je a kdo není účastníkem, použije se tedy obecná úprava § 27 správního řádu. Povolení k pobytu se vždy vydává konkrétní osobě, není tu společenství práv a povinností, které by bylo třeba zvlášť zohledňovat. Dotčení nezletilého syna žalobkyně a) je pouze nepřímé, čímž je podle § 27 odst. 2 uvedeného předpisu jeho účastenství ve správním řízení vyloučeno. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 25. 2. 2010, čj. 2 As 77/2009-63. 7. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 8. Z předloženého správního spisu vyplynuly následující pro věc samou podstatné skutečnosti. 9. Žalobkyně a) podala žádost o povolení k trvalému pobytu dne 14. 7. 2020. Uvedla, že na území žije s manželem, panem T. D. N., státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky. Jako účel pobytu uvedla, že žádá o trvalý pobyt po pěti letech. Dne 15. 9. 2020 vyzval správní orgán I. stupně žalobkyni k odstranění vad žádosti, které byly následně odstraněny doložením potřebných dokumentů dne 19. 11. 2020. 10. Správní orgán I. stupně řízení přerušil usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. OAM-9011-11/TP-2020, a to do doby právní moci rozhodnutí o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, vedeného pod sp. zn. OAM-09216/DP-2016. Ode dne 15. 4. 2021 bylo v řízení pokračováno, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna. 11. Dne 12. 5. 2021 vydala žalovaná opatření proti nečinnosti, č. j. MV-65399-3/SO-2021, kterým uložila správnímu orgánu I. stupně rozhodnout ve věci do 30 dnů od doručení tohoto opatření. Dne 3. 6. 2021 uvedený správní orgán řízení opět přerušil usnesením, č. j. OAM-9011-15/TP-2020, a to opět do doby vydání rozhodnutí o prodloužení dlouhodobého pobytu vedeného pod stejnou spisovou značkou. Správní spis dále obsahuje dvě rozhodnutí Městského úřadu Rakovník o změně koncese žalobkyně k živnostenskému podnikání. 12. Dne 26. 1. 2024 vydal správní orgán I. stupně zamítavé rozhodnutí ve věci dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny, č. j. OAM-9216-77/DP-2016; MV-118926-14/OAM-2018, neboť nositeli oprávnění k trvalému pobytu (manželu žalobkyně) bylo toto oprávnění zrušeno. Dne 9. 7. 2024 vyrozuměl správní orgán I. stupně žalobkyni a) o pokračování v řízení o trvalém pobytu. 13. Vyjádření k podkladům pro rozhodnutí obdržel správní orgán I. stupně dne 25. 7. 2024. Argumentace v něm se koncentrovala kromě žalobce b) též okolo nezletilé dcery žalobkyně. Ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte je v nejlepším zájmu dětí žalobkyně a) povolit jí trvalý pobyt na území. Je si vědoma toho, že v době podání žádosti žila na území ČR pět let pouze v režimu fikce podle § 47 zákona o pobytu cizinců v souvislosti se žádostí o dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny s manželem, a nesplňuje proto podmínky § 68 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, jak je judikatura běžně vykládá, což však neznamená, že by žádost musela být zamítnuta bezpodmínečně. 14. Správní orgán I. stupně žádost rozhodnutím dne 26. 3. 2025 zamítl. Žalobkyně na první pohled nezískala potřebnou dobu pobytu podle příslušných ustanovení. Důležité bylo posouzení otázky, jak bude posouzeno povolení k dlouhodobému pobytu vedené pod sp. zn. OAM-9216/DP-2016. Jelikož tato žádost byla zamítnuta, nelze dobu pobytu započíst pro účely dlouhodobého pobytu. 15. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně a) odvolání dne 10. 4. 2025. V něm argumentovala obdobně jako ve vyjádření k podkladům k rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kromě vazby na nezletilou dceru poukázala i na rodinný vztah k žalobci b). Rovněž shodně polemizovala s fikcí pobytu a jeho započitatelností. Poukázala na evropskou směrnici Rady 2003/86/ES, o právu na sloučení rodiny, která podle ní nerozlišuje mezi pobytem na základě povolení a na základě fikce, a umožňuje samostatné povolení k pobytu. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 16. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). 17. Soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., jelikož žalobci jeho nařízení nepožadovali a žalovaný se k zaslané výzvě nevyjádřil. 18. Při posouzení dané věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů. 19. Podle § 47 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) [p]okud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti, považuje se vízum nebo povolení k dlouhodobému pobytu za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti. To neplatí, jestliže žádost podle věty první nebyla podána v souladu s podmínkami uvedenými v odstavcích 1 až 3, v § 45 nebo v době, kdy se tento zákon na cizince nevztahuje podle § 2. 20. Podle § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců [p]ovolení k trvalému pobytu se na žádost vydá cizinci, který ke dni podání žádosti pobývá na území nepřetržitě po dobu nejméně 5 let. 21. Podle § 68 odst.