4 As 1/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 148/2023- 77 - text 23 sp. zn. 10 A 148/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: M. M. A. D., státní příslušnost X. nar. X. bytem X. zastoupen Mgr. Petrem Hradilem, advokátem sídlem Půdova 648/3, 198 00 Praha 9 proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného č. j. PPR-35322-2/ČJ-2023-990115 ze dne 06. 10. 2023, č. j. PPR-35322-6/ČJ-2023-990115 ze dne 07. 03. 2024 a č.j. PPR-22863-20/ČJ-2020-990115 ze dne 29. 01. 2025, takto: I. Žaloba s e o d m í t á ve vztahu k rozhodnutím č. j. PPR-35322-6/ČJ-2023-990115 ze dne 07. 03. 2024 a č.j. PPR-22863-20/ČJ-2020-990115 ze dne 29. 01. 2025, a to v rozsahu, ve kterém žalobce napadal skutečnost, že byl považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. a) bodu 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech a skutečnost, že v této souvislosti byly zpracovávány jeho osobní údaje. II. Rozhodnutí žalovaného č. j. PPR-35322-2/ČJ-2023-990115, ze dne 06. 10. 2023, č. j. PPR-35322-6/ČJ-2023-990115 ze dne 07. 03. 2024 a č.j. PPR-22863-20/ČJ-2020-990115 ze dne 29. 01. 2025, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 56 130 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění I. Předmět věci a skutkový stav 1. Společným základem napadených rozhodnutí je, že žalobce dne 16. 10. 2019 podal na zastupitelském úřadě v X. žádost o krátkodobé schengenské vízum za účelem turistickým k více vstupům na období od 4. do 11. 12. 2019. Zastupitelský úřad rozhodnutím č. CAIR201910160008 žádost zamítl s odůvodněním, že některý z členských států Evropské unie považuje žalobce za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy. Dne 15. 11. 2019 požádal žalobce Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (dále též jen „ministerstvo“) o nové posouzení důvodů neudělení víza. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 3. 2. 2020, č. j. 300791/2020‑VO, tuto žádost zamítlo s odkazem na stanovisko Ředitelství služby cizinecké policie Policie České republiky (dále též „Ředitelství“) ze dne 08. 01. 2020, č. j. CPR‑1452‑1/ČJ‑2020‑930320. V něm bylo sděleno, že negativní stanovisko bylo k žalobcově žádosti o krátkodobé vízum zasláno, protože osoba žalobce je považována za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. a) bodu 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (dále jen „vízový kodex“). a) rozhodnutí žalovaného ze dne 06.10.2023, č. j. PPR-35322-6/ČJ-2023-990115 (dále jen „rozhodnutí I.) 2. Jelikož bylo na základě rozhodnutí ministerstva ze dne 03. 02. 2020, č. j. 300791/2020-VO zjevné, že Ředitelství zpracovává osobní údaje žalobce, vč. jeho osobních údajů týkajících se důvodů, pro které je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví dle čl. 32 odst. 1 písm. a) bod 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009, žalobce žádostí ze dne 28. 02. 2020 v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), (dále jen „nařízení GDPR“), a se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (dále jen „zákon o zpracování osobních údajů“), požádal, aby Ředitelství sdělilo žalobci údaje o tom: (i) kterým či kterými členskými státy je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví, nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států, (ii) konkrétně za jakou z těchto hrozeb je považován, tj. zda hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví či pro mezinárodní vztahy a (iii) z konkrétně jakého důvodu (či kvůli jakému jednání) je za takovou hrozbu považován 3. Ředitelství vydalo na základě této žádosti rozhodnutí ze dne 21. 05. 2020, č. j. CPR-1452-2/ČJ-2020-930320, ve kterém žalobci sdělil následující: Vzhledem k Vaší žádosti ze dne 28. února Vám sdělujeme, že podle § 166 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců je vydávání krátkodobých víz pro území České republiky v gesci Ministerstva zahraničních věcí ČR, a proto Vám v dané věci doporučujeme se obrátit na Vízový odbor Ministerstva zahraničních věcí ČR.“ Jiné odůvodnění či výrok rozhodnutí neobsahovalo. 4. Žalobce dané rozhodnutí napadl správní žalobou, přičemž Městský soud v Praze ji pro nepřezkoumatelnost zrušil rozsudkem ze dne 15. 06. 2023, č. j. 3 A 77/2020-107 a věc vrátil Ředitelství k dalšímu řízení. 5. Dne 06. 10. 2023, v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 06. 2023, č. j. 3 A 77/2020-107, vydal žalovaný napadené rozhodnutí I., kterým znovu rozhodl o žádosti žalobce ze dne 28. února 2020 a proti němuž žalobce brojí žalobou ze dne 12. 12. 2023. b) rozhodnutí žalovaného ze dne 07.03.2024, č. j. PPR-35322-6/ČJ-2023-990115 (dále jen „rozhodnutí II.“) 6. S ohledem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 06. 2023, č. j. 3 A 77/2020-107, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Ředitelství ze dne 21. 05. 2020, č. j. CPR-1452-2/ČJ-2020-930320, jakož i na skutečnosti, které vyšly najevo v souvisejících řízeních vedených Ministerstvem zahraničních věcí, vč. navazujících soudních řízení, tj. zejména na skutečnost, že Ředitelství nadále zpracovává osobní údaje žadatele o tom, že byl považován za hrozbu pro veřejný pořádek, že jej za takovou hrozbu považovala Česká republika, žalobce požádal Ředitelství žádostí ze dne 26. 06. 2023 Ředitelství, aby v souladu s GDPR a s § 28 a § 29 zákona o zpracování osobních údajů: I) žalobci sdělilo, zda zpracovává jeho osobní údaje, zejména o tom, (i) kterým či kterými členskými státy je nebo byl považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví, nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států, (ii) konkrétně za jakou z těchto hrozeb je nebo byl považován, tj. zda za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví či pro mezinárodní vztahy a (iii) z konkrétně jakého důvodu (či kvůli jakému jednání) je nebo byl za takovou hrozbu považován, II) žalobci předalo tyto údaje a zároveň mu sdělilo informace stanovené v § 28 odst. 1 zákona o zpracování osobních údajů, a III) provedlo výmaz jeho osobních údajů o tom, že je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo pro mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států. 7. Jelikož měl žalobce za to, že po zrušení rozhodnutí Ředitelství ze dne 21. 05. 2020, č. j. CPR-1452-2/ČJ-2020-930320 rozsudkem Městského soudu v Praze, ze dne 15. 06. 2023, č. j. 3 A 77/2020-107, mělo nové rozhodnutí vydat Ředitelství, a nikoliv žalovaný, a ve věci nebylo nikým konáno, podal žalobce dne 12. prosince 2023 na Ministerstvo vnitra žádost o učinění opatření proti nečinnosti Ředitelství. Na tuto žádost reagovalo Ministerstvo vnitra přípisem ze dne 16. 02. 2024, v němž uvedlo, že věcně příslušným správním orgánem pro vyřízení žalobcovy žádosti ze dne 26. 06. 2023 je Policejní prezidium, tj. žalovaný. V tomto přípisu též žalovanému přikázalo žádost vyřídit do 15. března 2024. 8. V návaznosti na tyto procesní události vydal žalovaný dne 07. 03. 2024 rozhodnutí II., ve kterém rozhodl o žádosti žalobce ze dne 23. 06. 2023, a proti němuž brojí žalobce žalobou ze dne 07. 05. 2024. c) rozhodnutí žalovaného ze dne 29.01.2025 č.j. PPR-22863-20/ČJ-2020-990115 (dále jen „rozhodnutí III.) 9. Dne 08. 07. 2020 podal žalobce obsahově shodnou žádost ve znění, jak je uvedena v bodě č. 6 tohoto rozsudku. Jediný rozdíl spočíval v adresátovi žádosti. Zatímco ve vztahu k rozhodnutí II. směřovala k Ředitelství, ve vztahu k rozhodnutí III. byla adresována přímo žalovanému. 10. Na tuto žádost reagoval žalovaný přípisem označeným jako „Zpracování osobních údajů ‑ sdělení“ ze dne 10. 9. 2020, č. j. PPR‑22863‑1/ČJ‑2020‑990115 (dále také „první sdělení“). Proti prvnímu sdělení se žalobce bránil správní žalobou. Městský soud v Praze (dále též „městský soud“ nebo jen „soud“) tuto žalobu svým rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 8 A 128/2020 ‑ 109, jako nedůvodnou zamítl. Žalobce se proti tomuto rozsudku bránil kasační stížností, ke které Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2024, č. j. 4 As 98/2023 – 53, rozsudek městského soudu i první sdělení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce se žalovanému ve věci znovu vyjádřil podáním z 9. 1. 2025, ve kterém zopakoval svou žádost. 11. Žalovaný ve věci vydal rozhodnutí III.