6 As 386/2021 — Nejvyšší správní soud

11 A 6/2026- 43 - text  10 11 A 6/2026 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce: M. K., narozený X bytem X proti žalovaným: 1) Magistrát hlavního města Prahy, IČO 00064581 sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 2) Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222 sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1 3) Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 16, 128 00 Praha 2 4) Úřad městské části Praha 22, IČO 00240915 sídlem Nové náměstí 1250, 104 00 Praha 114 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 2. 9. 2019, č. j. MHMP 1816350/2019, sp. zn.: S-MHMP 200139/2019/STR; rozhodnutí žalovaného 4) ze dne 20. 12. 2022, č. j. P22 29846/2022 OV 11, sp. zn. MC22 881/2020 OV 11; rozhodnutí žalovaného 4) ze dne 25. 11. 2024 č. j. MHMP 1988842/2024, sp. zn.: S-MHMP 1934410/2024/STR; rozhodnutí žalovaného 4) ze dne 12. 2. 2019, č. j. P22 1436/2019 OV 04, sp. zn. MC22 1373/2018 OV 04; rozhodnutí žalovaného 4) ze dne 29. 11. 2024, č. j. P22 26889/2024 OVÚP 11, sp. zn. MC22 1326/2024 OV 11; rozhodnutí žalovaného 4) ze dne 25. 6. 2025, č. j. P22 16600/2025 OVÚP 04, sp. zn. MC22 239/2025 OVÚP 04; o návrhu na vydání bezdůvodného obohacení směřujícímu vůči žalovanému 4); o návrhu , jímž se žalobce domáhal náhrady za vynaložené náklady, soudní poplatky a právní zastoupení vůči žalovanému 1), 2) a 3); o návrhu na přiznání spravedlivého zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, směřujícímu vůči žalovaným 1), 2) a 3) takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, kterou brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaných (žalobcem navržené výroky rozsudku I., II., III. a V.). Současně ve svém podání navrhl, aby soud uložil žalovanému 4) vydat žalobci bezdůvodné obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení (žalobcem navrženo pod výrokem IV. petitu žaloby). Dále se pak žalobce domáhal náhrady za vynaložené náklady, soudní poplatky a právní zastoupení vůči žalovanému 1) 2) a 3) spolu s příslušenstvím. Závěrem se žalobce domáhal rovněž přiznání spravedlivého zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci („ZOŠ“), od žalovaných 1), 2) a 3) v žalobcem určené výši 499 000 Kč (žalobcem navržený výrok VII.). 2. Soud předesílá, že žalobce v žalobě i dalším podání ze dne 30. 3. 2026 označil za žalovaného pouze žalovaného 1). Zbytek subjektů, jež soud označil výše za žalované, označil žalobce za osoby zúčastněné na řízení („OZNŘ“). Z obsahu žaloby a žalobcem navržených výroků nicméně soud dovodil, že těmto subjektům přísluší postavení žalovaných – žalobce totiž brojí proti jejich rozhodnutím. Soud rovněž poukazuje na to, že sám žalobce označil zmíněné subjekty jako „osoby zúčastněné na řízení na straně žalovaného“. 3. Pro pořádek soud uvádí, že žalobce označil za OZNŘ také společnosti Vivus RD Uhříněves s.r.o., IČO 65416368, se sídlem Budějovická 64/5, 140 00 Praha 4 –Michle; a Vivus Uhříněves s.r.o., IČO 28184416, se sídlem Budějovická 64/5, 140 00 Praha 4 – Michle. Soud dva posledně dva jmenované subjekty nezpravil o možnosti vstupu do řízení coby OZNŘ dle § 34 zákona č. 15/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). Shledal totiž tento postup nadbytečným, jelikož se rozhodl žalobu bez věcného projednání odmítnout. 4. Přípisem ze dne 27. 3. 2026, č. j. 11 A 6/2026-31, vyzval soud žalobce k tomu, aby zaslal kopie rozhodnutí, jejichž zrušení se žalobou domáhal pod body I., II., III. a V. 5. Žalobce v reakci na přípis soudu doručil rozhodnutí, jejichž zrušení se domáhal navrženými výroky I., II. a V. Rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 25. 11. 2024 č. j. MHMP 1988842/2024, sp. zn.: S-MHMP 1934410/2024/STR, jehož zrušení se domáhal v navrženém výroku III., nedoložil. 6. Soud dále přípisem ze dne 27. 3. 2026, č. j. 11 A 6/2026-30, požádal žalovaného 1), aby sdělil, kdy byla žalobci doručena rozhodnutí, jejichž zrušení se domáhal navrženými výroky I. – III. Současně soud požádal o předložení doručenek k dotčeným rozhodnutím. Dále soud požádal žalovaného 1) o informaci, zda žalobce uplatnil opravný prostředek proti rozhodnutí pod bodem II. Pokud se tak stalo, tak jakým způsobem či rozhodnutím odvolací řízení skončilo. 7. Žalovaný 1) sdělil v reakci na přípis soud následující. Za prvé uvedl, že jeho rozhodnutí ze dne 2. 9. 2019, č. j. MHMP 1816350/2019, sp. zn. S-MHMP 200139/2019/STR (napadené rozhodnutí pod bodem I. žalobního petitu – pozn. soudu), bylo žalobci doručeno dne 14. 9. 2019 (doručenku zaslal v příloze – pozn. soudu). Toto rozhodnutí však bylo (spolu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 11 A 174/2019-124) zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2023, č. j. 6 As 386/2021-64. Odbor stavebního řádu Magistrátu hlavního města Prahy („MHMP“) pak ve věci znovu rozhodl, a to rozhodnutím ze dne 26. 1. 2024, č. j. MHMP 147819/2024 sp. zn. S-MHMP 200139/2019/STR, které bylo žalobci doručeno dne 31. 1. 2024 (doručenku zaslal v příloze – pozn. soudu). Za druhé uvedl, že proti rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 22 ze dne 20. 12. 2022, č. j. P22 29846/2022 OV 11, sp. zn. MC22 881/2020 OV 11 (napadené rozhodnutí pod bodem II. žalobního petitu – pozn. soudu) nebylo podáno odvolání. Za třetí uvedl, že rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 25. 11. 2024, č. j. MHMP 1988842/2024, sp. zn. S-MHMP 1934410/2024/STR (napadené rozhodnutí pod bodem III. žalobního petitu – pozn. soudu), bylo žalobci doručeno dne 28. 11. 2024 (doručenku zaslal v příloze – pozn. soudu). 8. Soud při posuzování žalobcových návrhů vycházel z následující právní úpravy. 9. Dle § 46 odst. 1 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže a) soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat, b) návrh byl podán předčasně nebo opožděně, c) návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou, d) návrh je podle zákona nepřípustný, e) návrh sleduje zjevné zneužití práva. 10. Dle § 46 odst. 2 s. ř. s. soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.12) V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. 11. Dle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Pokud se žalobci rozhodnutí neoznamuje, běží tato lhůta ode dne, kdy se žalobce prokazatelně s rozhodnutím seznámil; nejpozději lze však žalobu podat do jednoho roku od právní moci napadeného rozhodnutí. Dle § 72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty pro podání žaloby prominout. 12. Ustanovení § 46 soudního řádu správního „upravuje 4 okruhy důvodů, pro něž musí být návrh na zahájení řízení odmítnut. První okruh důvodů spočívá v nedostatku podmínek řízení [písm. a)], druhý okruh důvodů v nedodržení časových limitů pro podání návrhu na zahájení řízení [písm. b)], třetí okruh důvodů v nedostatku aktivní legitimace navrhovatele [písm. c)] a poslední okruh důvodů představuje nepřípustnost návrhu [písm. d)], ten je vymezován řadou navazujících ustanovení týkajících se jednotlivých návrhových typů.“ (KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-5-4]. ASPI_ID KO150_2002CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X. Soud na tomto místě podotýká, že s účinností od 1. 1. 2026 „přibyl“ důvod dle písm. e), tj. že návrh sleduje zjevné zneužití práva. S tímto důvodem citovaná část komentáře nepracuje, jelikož je komentář staršího data. To však nic nemění na aktuálnosti výkladu k § 46 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Tato ustanovení totiž nedoznala změn. 13. Soud je povinen posuzovat, zda jsou splněny podmínky řízení, i bez návrhu, a to kdykoliv během trvání řízení (§ 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – „o. s. ř.“). Některé nedostatky podmínek řízení jsou neodstranitelné. Nelze je zhojit úkonem účastníků řízení ani úkonem soudu. Některé jiné nedostatky podmínek řízení lze odstranit. V případě odstranitelných nedostatků podmínek řízení je povinností soudu pokusit se o jejich odstranění. V případě, že k nápravě nedostatku může přispět soud, je povinen učinit za tím účelem všechna nezbytná opatření. Věcnému projednání návrhu b