2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

37 A 2/2026- 27 - text 6 37 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Gabrielem Navrátilem ve věci žalobce: V. D. C. zastoupen advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. MV-179100-4/SO-2025 z 11. 12. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci. 1. Žalobce podal 7. 5. 2024 u Ministerstva vnitra žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo jeho žádost rozhodnutím z 9. 1. 2025 zamítlo a zaměstnaneckou kartu mu nevydalo. V návaznosti na odvolání žalobce žalovaná rozhodnutím z 27. 3. 2025 zrušila rozhodnutí ministerstva a vrátila mu věc k novému projednání. 2. Ministerstvo následně 10. 7. 2025 obdrželo od Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále „cizinecká policie“) sdělení označené jako poznatek k cizinci z 2. 7. 2025. Cizinecká policie v něm uvedla, že 2. 7. 2025 v čase od 14:15 do 15:15 hodin provedla pobytovou kontrolu ve vietnamské restauraci C. H. V. F. C., kde zastihla žalobce přímo při výkonu práce v kuchyni. Žalobce měl na sobě kuchyňskou zástěru a prohlásil, že má se společností provozující restauraci uzavřenou dohodu o provedení práce, kterou však nebyl schopen předložit. Cizinecká policie rovněž sepsala protokol o podání vysvětlení s jiným zaměstnancem restaurace, který potvrdil, že žalobce viděl v restauraci pracovat několik dní v týdnu, poprvé zhruba před 14 dny. Přílohou sdělení byla vedle protokolu o podání vysvětlení také fotodokumentace zachycující mimo jiné žalobce v zástěře v kuchyni restaurace a jeho osobní doklady. 3. Ministerstvo provedlo 7. 8. 2025 v souladu s § 169j odst. 1 zákona o pobytu cizinců s žalobcem výslech. Žalobce na otázky týkající se výkonu zaměstnání ve vietnamské restauraci C. H. V. F. C. odpověděl, že tam 2. 7. 2025 byl a v kuchyni pomohl s úklidem či nádobím. Popřel, že by měl se společností provozující restauraci uzavřenou pracovní smlouvu a na další otázky týkající se jeho působení v restauraci odmítl odpovídat. 4. Ministerstvo rozhodnutím č. j. OAM-28017-34/ZM-2024 ze 17. 9. 2025 zamítlo žádost žalobce a nevydalo mu zaměstnaneckou kartu podle § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce vykonával nelegální práci. Žalobce se proti rozhodnutí odvolal k žalované, která nyní přezkoumávaným rozhodnutím odvolání zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila. Žalovaná považuje sdělení cizinecké policie za použitelný důkazní prostředek, který poskytuje spolu s dalšími podklady dostatečnou oporu pro zamítnutí žádosti žalobce z důvodu výkonu nelegální práce. 2. Průběh soudního řízení. 5. Žalobce v žalobě namítl, že správní orgány dostatečně neprokázaly skutečný stav věci, tedy že žalobce vykonával nelegální práci. Jediným podkladem pro rozhodnutí správních orgánů je poznatek k cizinci od cizinecké policie. Tento termín však žádný právní předpis nezná a lze jej tak považovat pouze za vysvětlení ve smyslu § 137 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „spr. ř.“). Záznam o podání vysvětlení nelze podle § 137 odst. 4 spr. ř. použít jako důkazní prostředek. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že součástí sdělení cizinecké policie je také fotodokumentace. Pouhým vysvětlením je rovněž výpověď údajného zaměstnance restaurace, kterého navíc nelze ztotožnit a přezkoumat, zda byla výpověď provedena v souladu se zákonem. Žalobce dále zdůraznil, že mu nemůže být kladeno k tíži, že odmítl při výslechu odpovídat na některé kladené otázky. Odepření výpovědi je jeho základním právem a neznamená přiznání viny. Žalobce rovněž podotýká, že sám není povinen cokoli dokazovat, tím méně opak toho, co samy správní orgány v řízení neprokázaly. Rozhodnutí žalované je proto podle žalobce nezákonné a porušuje zásadu materiální pravdy. Žalobce navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí žalované i rozhodnutí ministerstva a vrátil věc ministerstvu k dalšímu řízení. 6. Žalovaná ve svém vyjádření plně odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí. V něm s ohledem na judikaturu NSS uvedla, že sdělení cizinecké policie prokazuje skutečnosti, které policisté vnímali svými smysly. Toto sdělení navíc nebylo jediným podkladem pro rozhodnutí správních orgánů. Závěry vycházely rovněž z výslechu samotného žalobce a z fotodokumentace přiložené ke sdělení, a žalobce neuvedl žádné důkazy, které by tyto závěry vyvracely. Ohledně výpovědi zaměstnance restaurace žalovaná v rozhodnutí uvádí, že informace z protokolu o podání vysvětlení toliko podporují závěr o výkonu nelegální práce žalobcem. Skutková zjištění jsou však postavena především na ostatních podkladech, tedy na sdělení cizinecké policie a výslechu žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce nepřinesl ve své žalobě žádnou novou argumentaci, shrnuje žalovaná vedle odkazu na odůvodnění napadeného rozhodnutí jen to, že byly splněny veškeré podmínky pro zamítnutí žádosti žalobce a že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci. Rozhodnutí bylo rovněž řádně odůvodněno. Žalovaná proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 3. Posouzení věci. 7. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)]. Dále přezkoumal řízení předcházející jeho vydání, jakož i vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 8. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil ve vyjádření k žalobě výslovně a žalobce po poučení soudem konkludentně. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, jelikož všechny písemnosti potřebné pro rozhodnutí jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009). 9. Úvodem posouzení soud předesílá, že správní soudnictví je ovládáno zásadami dispoziční a koncentrační, vyjádřenými rovněž v § 71 s. ř. s., podle jehož odst. 1 písm. d) musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobce je povinen „uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné […]. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ (Rozsudek NSS 2 Azs 92/2005, 835/2006 Sb. NSS z 20. 12. 2005.) 10. Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tak oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Obsah, rozsah a kvalita žaloby předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí a míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Soud není povinen, ale ani oprávněn domýšlet za žalobce další argumenty, vybírat z reality skutečnosti, které žalobu podporují, nebo dohledávat ve správním spisu další argumenty na podporu žalobcových tvrzení. 11. Zákon o pobytu cizinců stanoví v § 46 odst. 6 důvody pro nevydání zaměstnanecké karty. Podle písmene e) je jedním z nich to, že cizinec vykonává nelegální práci. Tou se podle § 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném od 1. 1. 2024, rozumí práce, která má znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce a je konána 1. fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah; to neplatí, pokud výkon této práce mimo pracovněprávní vztah umožňují jiné právní předpisy, 2. cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, nebo 3. cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyžadováno. Pro posouzení toho, zda se jedná o nelegální práci, není podstatná délka výkonu této práce. 12. Podle § 167