9 Afs 85/2016 — Nejvyšší správní soud

8 A 187/2025- 29 - text 16 č. j. 8A 187/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce I. Y., bytem X zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 13, Brno, proti žalovanému Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce projevil podle § 7p odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022“ nebo „Lex Ukrajina“) zájem o vydání zvláštního dlouhodobého pobytu. Následným posouzením podle § 7r zákona č. 65/2022 bylo zjištěno, že splňuje podmínky uvedené v § 7q téhož zákona, a byl proto zařazen na seznam osob, které mohou získat zvláštní dlouhodobý pobyt a mohou se registrovat k jeho vydání podle § 7s odst. 1. Žalobce tak učinil dne 9. 9. 2025, kdy se prostřednictvím své elektronické identity úspěšně zaregistroval ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu. 2. Před pořízením biometrických údajů, které je nezbytné k vyhotovení pobytového průkazu, je cizinec povinen předložit doklady uvedené v § 7p odst. 2 a případně odst. 3 zákona č. 65/2022. Další předpoklady pro vydání zvláštního dlouhodobého pobytu stanoví § 7t tohoto zákona; mezi nimi je i podmínka, že podle stanoviska policie nebo zpravodajské služby není cizinec nebezpečím pro veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky. 3. V praxi se policie nebo zpravodajská služba vyjadřuje ke každému registrovanému zájemci o zvláštní dlouhodobý pobyt. V případě žalobce policie vydala negativní stanovisko, na jehož základě byl žalobci podle § 7t odst. 6 zákona č. 65/2022 zrušen sjednaný termín pro pořízení biometrických údajů. Tím došlo rovněž k zániku jeho registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu, která je nezbytným předpokladem pro vydání pobytového oprávnění. O zrušení registrace byl žalobce informován elektronicky. 4. Dne 1. 12. 2025 oznámil právní zástupce žalobce žalovanému převzetí právního zastoupení a současně požádal o nahlédnutí do spisového materiálu vedeného ve věci vydání zvláštního dlouhodobého pobytu. Žalovaný reagoval přípisem ze dne 11. 12. 2025, v němž žalobci sdělil, že v této věci nevede žádný spis, a proto mu nemůže umožnit do ničeho nahlédnout. Současně uvedl, že všechny informace o řízení má žalobce dostupné ve svém účtu na Informačním portálu cizince. II. Obsah žaloby, další vyjádření žalobce a vyjádření žalovaného 5. Žalobce se podanou žalobou podle § 82 a násl. s.ř.s. domáhá určení, že jednání žalovaného spočívající v odmítnutí umožnit jeho právnímu zástupci nahlédnout do spisového materiálu a pořídit si z něj kopie ve věci žádosti o vydání zvláštního dlouhodobého pobytu je nezákonným zásahem do jeho veřejných subjektivních práv. Současně se žalobce domáhá toho, aby soud žalovanému přikázal umožnit jeho zástupci nahlédnout do spisu vedeného ve věci jeho žádosti o zvláštní dlouhodobý pobyt, vedené pod interním identifikátorem žalovaného OAM45142/DP2025. 6. Žalobce v žalobě uvádí, že dne 1. 12. 2025 podal prostřednictvím svého právního zástupce žádost o umožnění nahlédnout do všech spisových materiálů, které byly nebo jsou o jeho osobě vedeny v souvislosti s řízením o vydání zvláštního dlouhodobého pobytu podle zákona č. 65/2022. Žádost se vztahovala na veškeré podklady, z nichž žalovaný vycházel při hodnocení splnění podmínek podle § 7p až § 7t zákona č. 65/2022. 7. Dne 15. 12. 2025 byla právnímu zástupci žalobce doručena odpověď žalovaného, v níž žalovaný s odkazem na zákon č. 65/2022 uvedl, že žádný správní spis v dané věci nezakládá a nevede, a proto není možné do žádného spisu nahlédnout. Současně žalovaný sdělil, že elektronická registrace žalobce a informace o splnění podmínek podle § 7 zákona č. 65/2022 jsou žalobci dostupné na jeho účtu na Informačním portálu pro cizince. 8. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasí. Tvrdí, že povinnost vést spis plyne již ze samotné právní úpravy spisové služby, především z § 65 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě (dále jen „zákon č. 499/2004“ nebo jen „zákon o archivnictví“), podle něhož je správní orgán povinen vést spis ke každé věci, kterou vyřizuje. Podle žalobce nelze připustit, aby řízení o zvláštním dlouhodobém pobytu probíhalo bez existence jakéhokoli spisu, neboť takový postup je v rozporu s principy transparentnosti a přezkoumatelnosti výkonu veřejné správy. 9. O existenci spisu podle žalobce svědčí i to, že žalovaný ve své odpovědi uvádí spisovou značku, čímž existenci spisu fakticky potvrzuje. 10. Žalobce namítá, že ačkoli podle § 168 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, se druhá a třetí část správního řádu na některé úkony nepoužije, v řízeních podle zákona č. 65/2022 je nutno podle § 100, § 154 a § 158 písm. l) správního řádu tato ustanovení přiměřeně aplikovat. Podle žalobce je tak třeba přiměřeně použít i § 37 správního řádu upravující společná podání a zejména § 38 správního řádu upravující nahlížení do spisu. 11. Žalobce tvrdí, že odmítnutím umožnit nahlédnutí do spisu došlo k zásahu do jeho základních práv. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před správním orgánem. Bez možnosti seznámit se s podklady a obsahem spisu nemůže jeho právní zástupce tuto pomoc účinně poskytovat. 12. Zásahem do základních práv je podle žalobce rovněž skutečnost, že žalovaný odmítl umožnit přístup ke spisu bez toho, aby identifikoval zákonné ustanovení, které by takový postup umožňovalo. Podle žalobce nejsou podklady řízení o zvláštním dlouhodobém pobytu uvedeny mezi utajovanými informacemi ani mezi výjimkami umožňujícími odepřít nahlížení podle § 38 odst. 6 správního řádu. 13. Žalobce tvrdí, že jednání žalovaného porušuje základní zásady správního řízení, zejména zásadu ochrany práv účastníků a zásadu součinnosti správního orgánu s účastníky řízení podle § 4 odst. 1 a odst. 4 správního řádu. Správní orgán je povinen poskytovat účastníkům přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech a umožnit jim účinně hájit jejich zájmy. Odmítnutím zpřístupnit spis žalovaný podle žalobce tyto povinnosti porušil. 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že povinnost vést správní spis je upravena v § 17 správního řádu, který je součástí části druhé správního řádu. Použití této části je však při řízení o zvláštním dlouhodobém pobytu vyloučeno ustanovením § 7o odst. 5 zákona č. 65/2022. 15. Pokud jde o možnost přiměřené aplikace části čtvrté správního řádu podle § 177 odst. 2, žalovaný upozorňuje, že § 154 správního řádu obsahuje taxativní výčet ustanovení z části druhé a třetí, která lze přiměřeně použít. V tomto výčtu však nefiguruje ani § 17, ani § 38 správního řádu upravující nahlížení do spisu. Samotná věta za středníkem § 154, která umožňuje přiměřené použití i dalších ustanovení, podle žalovaného nedopadá na § 38 správního řádu, protože zde chybí samotný předpoklad existence spisu: žalovaný žádný spis nevede, a tudíž není do čeho nahlížet. 16. Z tohoto důvodu žalovaný uzavírá, že povinnost vést spis ani povinnost umožnit nahlížení podle § 38 správního řádu není v řízení o zvláštním dlouhodobém pobytu dána. 17. Další argument žalovaného spočívá v tom, že veškeré úkony v řízení o zvláštním dlouhodobém pobytu — projevení zájmu, registrace, vyznačení v seznamu zájemců — probíhají zcela elektronicky prostřednictvím elektronického registračního systému. 18. Podle žalovaného je tedy tento systém funkční obdobou kompletního úředního prostředí, které nahrazuje klasickou strukturu spisu. Všechny údaje vznikají či jsou evidovány přímo v systému. Žalobce má navíc prostřednictvím svého osobního účtu přístup ke všem úkonům, které provedl on sám i které vůči němu provedl žalovaný. 19. Vedení spisu „ve standardní elektronické podobě“ je v tomto režimu vyloučeno, a naopak je na samotném žalobci, aby umožnil svému právnímu zástupci přístup k vlastnímu elektronickému účtu, pokud se chce seznamovat s podklady řízení. 20. Žalovaný zdůrazňuje, že oproti klasickému řízení o vízech či pobytu zde neexistuje „spis“, který by byl fyzicky nebo elektronicky uchováván mimo systém. Odkaz žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 5 A 154/2016–36 považuje za nepřiléhavý, protože v řízení o krátkodobých vízech se spis fakticky vede. 21. Žalovaný nesouhlasí s argumentací žalobce, podle níž z práva na právní pomoc vyplývá povinnost správního orgánu vytvářet a vést správní spis. Podle žalovaného čl. 37 odst. 2 Listiny žádné takové pravidlo nezakotvuje. 22. Právo nechat se zastoupit a právo nahlížet do spisu jsou podle žalovaného dvě samostatná práva, která se nutně nepodmiňují. Pokud zákon v konkrétním typu řízení vedení spisu nepředpokládá a jeho vedení je vyloučeno, nelze