4 Ads 96/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 96/2008- 57 - text  4 Ads 96/2008 - 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: Karlovarský porcelán a. s., se sídlem Tovární 242, Nová Role, zast. JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem, se sídlem U Prašné brány 3, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2008, č. j. 15 Ca 110/2008 - 37, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen „žalovaný“), příslušného k rozhodování podle § 77 odst. 5 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, bylo podle § 77a odst. 1 písm. a) cit. zákona zamítnuto odvolání žalobkyně podané proti lékařskému posudku ze dne 11. 2. 2008, vydanému oddělením nemocí z povolání Krajské zdravotní, a. s. – Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. a napadený lékařský posudek č. j. NEMPO/2008/982, jímž se přiznává nemoc z povolání paní H. F., narozené X, bytem V. Ř. 375, K. n. O., byl potvrzen. Ve včas podané žalobě namítala žalobkyně (Akciová společnost Karlovarský porcelán), že napadeným rozhodnutím žalovaného a rovněž celým jemu předcházejícím řízením byla zkrácena na svých právech, neboť žalovaný nepostupoval v řízení v souladu s obecnými právními zásadami správního řízení i celého českého právního řádu, když došlo k rozporu v jeho rozhodování, a to zejména rozporu mezi dvěma zdravotními a hygienickými posudky, které se podstatným způsobem rozcházely ve svých závěrech a rovněž mezi dvěma znaleckými posudky, zpracovávanými navíc jedním a týmž znalcem z oboru zdravotnictví (který ostatně na tento rozpor sám poukázal). Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že správní orgán si měl opatřit třetí znalecký posudek nezávislého znalce, který by posoudil nejen stav věci, ale provedl rovněž srovnání posudků předcházejících; případně měl být vypracován další sofistikovaný posudek hygienika či zdravotního ústavu, neboť dva předešlé se významným způsobem liší. Poukázala na základní zásadu právního státu, kterou je princip předvídatelnosti rozhodnutí státních orgánů a s tím i související princip právní jistoty, mající v konečném důsledku dopady i na princip rovnosti účastníků (článek 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR a čl. 1 a čl. 2 Listiny základních práv a svobod) a v této souvislosti namítala, že těmto zásadám napadené rozhodnutí nevyhovuje. S ohledem na skutečnost, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků, navrhovala, aby krajský soud přiznal odkladný účinek žalobě ve smyslu § 73 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a dále, aby napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2008, ve věci přiznání nemoci z povolání paní H. F., bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 6. 2008, č. j. 15 Ca 110/2008 – 37, žalobu jako nepřípustnou ve smyslu § 68 písm. e) s. ř. s. odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) téhož právního předpisu. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že před posouzením jednotlivých žalobních námitek byl nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. Zdůraznil, že k přezkoumání správního rozhodnutí může soud přistoupit toliko za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří ustanovení § 68 písm. e) ve vazbě na ustanovení § 70 s. ř. s., které upravuje tzv. kompetenční výluky, tedy úkony správního orgánu, jež nemohou být napadeny žalobou podle ustanovení § 65 a 66 s. ř. s. Dospěl k závěru, že takovým úkonem je právě žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ve smyslu ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s. Při úvaze o této skutečnosti vycházel krajský soud z toho, že lékařský posudek ve věci přiznání nemoci z povolání je založen na vysoce odborném posouzení zdravotního stavu a znalosti konkrétních pracovních podmínek, tedy že se jedná o zkoumání skutkových okolností na odborném podkladu a nikoliv o prosté rozhodování o právním postavení zaměstnance ve vztahu ke svému zaměstnavateli. Jakýkoliv další přezkum takového posudku soudem by tedy mohl výlučně spočívat v obstarání opětovného znaleckého nálezu a jeho převzetí za stavu, kdy by netrpěl zcela zřejmými logickými rozpory, protože soud na odborných závěrech sám nemůže ničeho změnit. Soudy jsou totiž povolány k tomu, aby se zabývaly otázkami právními a jejich aplikací na zjištěný skutkový stav věci. V posuzované věci by však soud žádnou právní úvahu nečinil, jelikož by toliko ověřoval, zda určitá část normy byla naplněna. Krajský soud dospěl k závěru, že posudek ve věci přiznání nemoci z povolání vydaný zdravotnickým zařízením Krajská zdravotní, a. s. - Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z., oddělení nemocí z povolání, jakožto příslušným střediskem nemocí z povolání, které uznává nemoci z povolání, není aktem orgánu rozhodujícího autoritativně ve sféře veřejnoprávní, když toliko představuje odborné posouzení zdravotního stavu zaměstnance znalcem z oboru pracovního lékařství, od něhož se odvíjí jednotlivá práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů v rámci pracovních poměrů. Z tohoto důvodu je rozhodnutí žalovaného, kterým byl přezkoumán lékařský posudek ve věci přiznání nemoci z povolání, ze soudního přezkumu podle § 70 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.”) vyloučeno, neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud poukázal na skutečnost, že shodný právní názor o povaze rozhodnutí krajských úřadů, jimiž jsou přezkoumávány lékařské posudky o zdravotní způsobilosti k práci jednotlivých zaměstnanců pro účel zákoníku práce zaujal i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 9. 2007, č. j. 4 Ads 81/2005 - 125, a uzavřel, že ze shora uvedených důvodů je žaloba proti rozhodnutí žalovaného podle § 68 písm. e) nepřípustná a proto ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Ve včas podané kasační stížnosti se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka”) dovolávala zákonného důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a namítala, že krajský soud postupoval nesprávně, když na rozhodnutí žalovaného aplikoval tzv. kompetenční výluku podle § 70 písm. a) s. ř. s. O takové rozhodnutí se nejednalo, neboť napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky; v žádném případě se neposuzoval zdravotní stav osob. Zdravotní stav se posuzuje pouze lékařským či znaleckým posudkem. Obdobně - jako již v žalobě - stěžovatelka poukázala na pochybení správního orgánu při zjišťování skutkového stavu a uvedla, že žalovaný si měl opatřit třetí znalecký posudek, který by posoudil nejen stav věci, ale také dva posudky předcházející, případně měl být vypracován další posudek hygienika či zdravotního ústavu, neboť dva předešlé se významným způsobem liší. Stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhovala, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2008, č. j. 15 Ca 110/2008 – 37, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s důvody, pro které krajský soud žalobu odmítl. K vytýkaným vadám uvedl, že nemá žádnou pochybnost o nestrannosti znalce a upozornil, že ani jeden z účastníků správního řízení nevznesl vůči osobě znalce žádné pochybnosti. Vyjádřil přesvědčení, že v průběhu správních řízení dbal na to, aby postavení obou účastníků správního řízení bylo rovnocenné a postupoval v souladu s platnými ustanoveními právních předpisů. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl, neboť postrádá důvody, pro které je činěn, přičemž stěžovatelka neuvedla, jaká nenahraditelná újma jí hrozí v důsledku vydaného rozhodnutí. Navrhl rovněž, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je možno rozhodnout věcně o kasační stížnosti bez zbytečného prodlení, jako je tomu v projednávané věci. Za situace, kdy soud rozhoduje o samotné kasační stížnosti je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti. Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasač