Nejvyšší správní soud 11 Kss 2/2016 – Výklad některých pojmů

11 Kss 2/2016- 143 - text

11 Kss 2/2016 - 180

pokračování

R O Z H O D N U T Í

Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a členů JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Renáty Golkové, JUDr. Olgy Pouperové, JUDr. Pavla Klaila a JUDr. Petra Poledne projednal v ústním jednání dne 14. 12. 2016, návrh předsedkyně Okresního soudu v Liberci na zahájení kárného řízení ze dne 12. 4. 2016, proti JUDr. V. M., předsedovi senátu Okresního soudu v Liberci, a rozhodl

t a k t o :

JUDr. V. M., nar. X,

předseda senátu Okresního soudu v Liberci

s e podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

u z n á v á v i n n ý m ,

že zaviněným porušením svých povinností způsobil v období od 12. 7. 2013 do 12. 4. 2016 nedůvodné průtahy v níže uvedených věcech, vedených u Okresního soudu v Liberci pod:

1) sp. zn. 15 C 53/2011, v období od 1. 7. 2015 do 29. 9. 2015,

2) sp. zn. 15 C 101/2012, v období od 30. 9. 2013 do 21. 2. 2014, od 17. 3. 2014 do 21. 5. 2014, a od 3. 11. 2014 do 25. 3. 2015,

3) sp. zn. 15 C 137/2012, v období od 12. 7. 2013 do 18. 12. 2015,

4) sp. zn. 15 C 147/2012, v období od 12. 7. 2013 do 3. 9. 2013,

5) sp. zn. 15 C 163/2012, v období od 12. 7. 2013 do 10. 8. 2015,

6) sp. zn. 15 C 166/2012, v období od 12. 7. 2013 do 13. 10. 2015,

7) sp. zn. 15 C 184/2012, v období od 12. 7. 2013 do 4. 8. 2015,

8) sp. zn. 15 C 195/2012, v období od 12. 7. 2013 do 13. 1. 2014,

9) sp. zn. 15 C 202/2012, v období od 12. 7. 2013 do 29. 3. 2015 a od 7. 8. 2015 do 31. 1. 2016,

10) sp. zn. 15 C 208/2012, v období od 6. 5. 2014 do 20. 7. 2015,

11) sp. zn. 15 C 14/2013, v období od 12. 7. 2013 do 11. 10. 2015,

12) sp. zn. 15 C 21/2013, v období od 12. 7. 2013 do 11. 10. 2015,

13) sp. zn. 15 C 27/2013, v období od 18. 6. 2015 do 18. 2. 2016,

14) sp. zn. 15 C 28/2013, v období od 12. 7. 2013 do 6. 8. 2015 a od 21. 1. 2016 do 18. 2. 2016,

15) sp. zn. 15 C 29/2013, v období od 12. 7. 2013 do 9. 8. 2015,

16) sp. zn. 15 C 42/2013, v období od 12. 7. 2013 do 6. 8. 2015 a od 3. 9. 2015 do 5. 4. 2016,

17) sp. zn. 15 C 47/2013 v období od 12. 7. 2013 do 11. 10. 2015,

18) sp. zn. 15 C 50/2013, v období od 12. 4. 2014 do 6. 8. 2015

19) sp. zn. 15 EC 488/2011, v období od 12. 7. 2013 do 11. 8. 2014,

20) sp. zn. 15 C 43/2012, v období od 25. 11. 2015 do 16. 2. 2016,

21) sp. zn. 15 C 1/2013, v období od 12. 7. 2013 do 22. 9. 2015,

22) sp. zn. 15 C 6/2013, v období od 12. 3. 2015 do 5. 1. 2016,

23) sp. zn. 15 C 8/2013, v období od 3. 9. 2014 do 11. 11. 2014 a od 26. 6. 2015 do 6. 12. 2015,

24) sp. zn. 15 C 9/2013, v období od 12. 7. 2013 do 8. 10. 2015,

25) sp. zn. 15 C 12/2013, v období od 9. 8. 2013 do 11. 5. 2014 a od 12. 6. 2015 do 16. 12. 2015,

26) sp. zn. 15 C 51/2013, v období od 12. 7. 2013 do 8. 10. 2015,

27) sp. zn. 15 C 57/2013, v období od 12. 7. 2013 do 8. 2. 2016,

28) sp. zn. 15 C 62/2013, v období od 12. 7. 2013 do 19. 10. 2015,

29) sp. zn. 15 C 65/2013, v období od 12. 7. 2013 do 2. 8. 2015,

30) sp. zn. 15 C 66/2013, v období od 12. 7. 2013 do 9. 4. 2015,

31) sp. zn. 15 C 68/2013, v období od 9. 12. 2014 do 3. 12. 2015,

32) sp. zn. 15 C 75/2013, v období od 27. 11. 2014 do 16. 7. 2015,

33) sp. zn. 15 C 87/2016, v období od 11. 12. 2013 do 2. 2. 2014 a od 25. 2. 2014 do 10. 8. 2015,

34) sp. zn. 15 C 91/2013, v období od 12. 7. 2013 do 2. 8. 2015,

35) sp. zn. 15 C 92/2013, v období od 12. 7. 2013 do 9. 8. 2015,

36) sp. zn. 15 C 99/2013, v období od 12. 7. 2013 do 19. 10. 2015,

37) sp. zn. 15 C 103/2013, v období od 12. 7. 2013 do 8. 12. 2015,

38) sp. zn. 15 C 102/2013, v období od 23. 4. 2014 do 16. 12. 2015,

39) sp. zn. 15 C 105/2013, v období od 3. 3. 2014 do 18. 10. 2015,

40) sp. zn. 15 C 107/2013, v období od 12. 7. 2013 do 8. 12. 2015,

41) sp. zn. 15 C 109/2013, v období od 14. 5. 2014 do 21. 9. 2015,

42) sp. zn. 15 C 111/2013, v období od 12. 7. 2013 do 3. 8. 2015 a od 19. 9. 2015 do 17. 12. 2015,

43) sp. zn. 15 C 117/2013, v období od 12. 7. 2013 do 18. 2. 2016,

44) sp. zn. 15 C 124/2013, v období od 22. 1. 2015 do 29. 4. 2015,

45) sp. zn. 15 C 122/2013, v období od 8. 5. 2014 do 18. 10. 2015,

46) sp. zn. 15 C 133/2013, v období od 19. 7. 2013 do 19. 10. 2015,

47) sp. zn. 15 C 143/2013, v období od 4. 8. 2013 do 16. 3. 2016,

48) sp. zn. 15 C 145/2013, v období od 18. 12. 2013 do 20. 5. 2014,

49) sp. zn. 15 C 147/2013, v období od 27. 9. 2014 do 16. 2. 2016,

50) sp. zn. 15 C 148/2013, v období od 4. 8. 2013 do 19. 10. 2015,

51) sp. zn. 15 C 157/2013, v období od 10. 8. 2013 do 4. 8. 2015 a od 19. 11. 2015 do 18. 2. 2016,

52) sp. zn. 15 C 158/2013, v období od 14. 8. 2013 do 15. 2. 2016,

53) sp. zn. 15 C 162/2013, v období od 8. 5. 2014 do 8. 12. 2015,

54) sp. zn. 15 C 168/2013, v období od 28. 8. 2013 do 30. 8. 2015,

55) sp. zn. 15 C 174/2013 v období od 30. 5. 2014 do 5. 4. 2016,

56) sp. zn. 15 C 177/2013, v období od 31. 10. 2013 do 4. 9. 2014,

57) sp. zn. 15 C 179/2013, v období od 8. 9. 2013 do 6. 8. 2015 a od 29. 8. 2015 do 3. 11. 2015,

58) sp. zn. 15 C 183/2013, v období od 11. 9. 2013 do 3. 8. 2015,

59) sp. zn. 15 C 196/2013, v období od 20. 9. 2013 do 9. 8. 2015,

60) sp. zn. 15 C 199/2013, v období od 25. 9. 2013 do 19. 10. 2015,

61) sp. zn. 15 C 200/2013, v období od 25. 9. 2013 do 18. 10. 2015,

62) sp. zn. 15 C 201/2013, v období od 25. 9. 2013 do 25. 4. 2014,

63) sp. zn. 15 C 204/2013, v období od 13. 5. 2014 do 18. 10. 2015,

64) sp. zn. 15 C 209/2013, v období od 20. 10. 2013 do 15. 9. 2015,

65) sp. zn. 15 C 212/2013, v období od 17. 10. 2013 do 18. 10. 2015,

66) sp. zn. 15 C 213/2013, v období od 17. 10. 2013 do 11. 8. 2015 a od 31. 12. 2015 do 17. 3. 2016,

67) sp. zn. 15 C 220/2013, v období od 17. 10. 2013 do 18. 10. 2015,

68) sp. zn. 15 C 221/2013 v období od 19. 7. 2014 do 15. 9. 2015,

69) sp. zn. 15 C 223/2013, v období od 17. 10. 2013 do 9. 8. 2015,

70) sp. zn. 15 C 224/2013, v období od 17. 10. 2013 do 7. 8. 2015,

71) sp. zn. 15 C 229/2013, v období od 24. 11. 2013 do 16. 3. 2016,

72) sp. zn. 15 C 231/2013, v období od 20. 10. 2013 do 28. 8. 2015 a od 8. 9. 2015 do 18. 12. 2015,

73) sp. zn. 15 C 236/2013, v období od 19. 11. 2013 do 27. 8. 2015,

74) sp. zn. 15 C 237/2013, v období od 9. 11. 2013 do 21. 10. 2015 a od 20. 11. 2015 do 6. 3. 2016,

75) sp. zn. 15 C 239/2013, v období od 3. 3. 2014 do 27. 8. 2015,

76) sp. zn. 15 C 241/2013, v období od 9. 11. 2013 do 8. 12. 2015,

77) sp. zn. 15 C 243/2013, v období od 9. 11. 2013 do 20. 10. 2015,

78) sp. zn. 15 C 245/2013, v období od 9. 11. 2013 do 28. 7. 2015,

79) sp. zn. 15 C 253/2013, v období od 20. 11. 2013 do 21. 10. 2015 a od 24. 11. 2015 do 6. 3. 2016,

80) sp. zn. 15 C 254/2013, v období od 20. 11. 2013 do 16. 3. 2016,

81) sp. zn. 15 C 259/2013, v období od 31. 10. 2014 do 8. 12. 2015,

82) sp. zn. 15 C 261/2013, v období od 24. 11. 2013 do 4. 9. 2014,

83) sp. zn. 15 C 264/2013, v období od 24. 11. 2013 do 8. 12. 2015,

84) sp. zn. 15 C 269/2013, v období od 4. 12. 2013 do 8. 12. 2015,

85) sp. zn. 15 C 270/2013, v období od 4. 12. 2013 do 8. 12. 2015,

86) sp. zn. 15 C 272/2013, v období od 4. 12. 2013 do 19. 10. 2015,

87) sp. zn. 15 C 273/2013, v období od 6. 12. 2013 do 8. 12. 2015,

88) sp. zn. 15 C 274/2013, v období od 6. 12. 2013 do 30. 8. 2015,

89) sp. zn. 15 C 298/2013, v období od 16. 9. 2014 do 26. 2. 2015,

90) sp. zn. 15 C 300/2013, v období od 14. 12. 2013 do 30. 8. 2015,

91) sp. zn. 15 C 306/2013, v období od 21. 12. 2013 do 19. 5. 2015,

92) sp. zn. 15 C 308/2013, v období od 27. 12. 2013 do 9. 8. 2015 a od 16. 12. 2015 do 6. 3. 2016,

93) sp. zn. 15 C 311/2013, v období od 31. 12. 2013 do 8. 12. 2015,

94) sp. zn. 15 C 313/2013, v období od 31. 12. 2013 do 30. 8. 2015,

95) sp. zn. 15 C 315/2013, v období od 31. 12. 2013 do 21. 4. 2015,

96) sp. zn. 15 C 318/2013, v období od 3. 1. 2014 do 28. 5. 2015,

97) sp. zn. 15 C 319/2013, v období od 3. 1. 2014 do 9. 8. 2015 a od 17. 9. 2015 do 9. 3. 2016,

98) sp. zn. 15 C 323/2013, v období od 10. 1. 2014 do 9. 8. 2015 a od 29. 11. 2015 do 10. 3. 2016,

99) sp. zn. 15 C 328/2013, v období od 23. 3. 2015 do 2. 2. 2016,

100) sp. zn. 15 C 340/2013, v období od 24. 4. 2015 do 15. 12. 2015,

101) sp. zn. 15 C 352/2013, v období od 26. 1. 2014 do 7. 4. 2014,

102) sp. zn. 15 C 360/2013, v období od 5. 2. 2014 do 24. 4. 2014 a od 5. 11. 2015 do 8. 2. 2016,

103) sp. zn. 15 C 364/2013, v období od 5. 2. 2014 do 9. 8. 2015 a od 5. 11. 2015 do 9. 3. 2016,

104) sp. zn. 15 C 374/2013, v období od 14. 2. 2014 do 9. 8. 2015,

105) sp. zn. 15 C 380/2013, v období od 12. 10. 2014 do 12. 8. 2015 a od 11. 12. 2015 do 8. 2. 2016,

106) sp. zn. 15 C 381/2013, v období od 3. 3. 2014 do 13. 10. 2015,

107) sp. zn. 15 C 387/2013, v období od 18. 9. 2014 do 1. 3. 2016,

108) sp. zn. 15 C 393/2013, v období od 31. 12. 2015 do 18. 2. 2016,

109) sp. zn. 15 C 396/2013, v období od 3. 3. 2014 do 6. 8. 2015,

110) sp. zn. 15 C 412/2013, v období od 31. 12. 2015 do 16. 3. 2016,

111) sp. zn. 15 C 413/2013, v období od 18. 10. 2015 do 16. 3. 2016,

112) sp. zn. 15 C 420/2013, v období od 20. 12. 2015 do 8. 2. 2016,

113) sp. zn. 15 C 422/2013, v období od 6. 4. 2014 do 9. 8. 2015,

114) sp. zn. 15 C 15/2014, v období od 11. 9. 2014 do 25. 8. 2015,

115) sp. zn. 15 C 16/2014, v období od 5. 5. 2014 do 7. 3. 2016,

116) sp. zn. 15 C 37/2014, v období od 25. 5. 2014 do 19. 10. 2014 a od 3. 9. 2015 do 12. 4. 2016,

117) sp. zn. 15 C 41/2014, v období od 11. 6. 2014 do 8. 12. 2014 a od 9. 4. 2015 do 7. 3. 2016,

118) sp. zn. 15 C 45/2014, v období od 27. 5. 2014 do 20. 10. 2014 a od 19. 2. 2015 do 8. 3. 2016,

119) sp. zn. 15 C 47/2014, v období od 27. 5. 2014 do 8. 3. 2016,

120) sp. zn. 15 C 48/2014, v období od 27. 5. 2014 do 8. 3. 2016,

121) sp. zn. 15 C 52/2014, v období od 5. 6. 2014 do 8. 3. 2016,

122) sp. zn. 15 C 59/2014, v období od 16. 8. 2014 do 8. 3. 2016,

123) sp. zn. 15 C 69/2014, v období od 26. 8. 2014 do 6. 3. 2016,

124) sp. zn. 15 C 73/2014, v období od 18. 7. 2014 do 7. 3. 2016,

125) sp. zn. 15 C 75/2014, v období od 23. 9. 2015 do 8. 3. 2016,

126) sp. zn. 15 C 84/2014, v období od 22. 7. 2014 do 21. 8. 2014, od 2. 1. 2015 do 16. 3. 2015 a od 15. 7. 2015 do 6. 3. 2016,

127) sp. zn. 15 C 85/2014, v období od 9. 7. 2014 do 6. 3. 2016,

128) sp. zn. 15 C 91/2014, v období od 7. 8. 2014 do 23. 9. 2014,

129) sp. zn. 15 C 107/2014, v období od 15. 7. 2014 do 11. 3. 2015,

130) sp. zn. 15 C 120/2014, v období od 25. 7. 2014 do 9. 12. 2014,

131) sp. zn. 15 C 164/2014, v období od 18. 9. 2014 do 7. 3. 2016,

132) sp. zn. 15 C 176/2014, v období od 23. 9. 2014 do 4. 3. 2016,

133) sp. zn. 15 C 189/2014, v období od 24. 10. 2014 do 19. 3. 2015 a od 31. 7. 2015 do 8. 3. 2016,

134) sp. zn. 15 C 192/2014, v období od 28. 10. 2015 do 8. 3. 2016,

135) sp. zn. 15 C 195/2014, v období od 14. 4. 2015 do 25. 2. 2016,

136) sp. zn. 15 C 206/2014, v období od 14. 10. 2014 do 6. 3. 2016,

137) sp. zn. 15 C 209/2014, v období od 27. 10. 2015 do 8. 3. 2016,

138) sp. zn. 15 C 210/2014, v období od 18. 10. 2014 do 7. 3. 2016,

139) sp. zn. 15 C 212/2014, v období od 31. 12. 2015 do 7. 3. 2016,

140) sp. zn. 15 C 214/2014, v období od 22. 10. 2014 do 8. 3. 2016,

141) sp. zn. 15 C 223/2014, v období od 12. 12. 2014 do 4. 3. 2016,

142) sp. zn. 15 C 226/2014, v období od 26. 2. 2015 do 7. 3. 2016,

143) sp. zn. 15 C 234/2014, v období od 6. 2. 2015 do 8. 3. 2016,

144) sp. zn. 15 C 237/2014, v období od 5. 2. 2014 do 6. 6. 2016,

145) sp. zn. 15 C 239/2014, v období od 5. 2. 2014 do 6. 6. 2016,

146) sp. zn. 15 C 240/2014, v období od 5. 2. 2014 do 6. 10. 2015,

147) sp. zn. 15 C 242/2014, v období od 5. 2. 2014 do 3. 11. 2015,

148) sp. zn. 15 C 243/2014, v období od 10. 12. 2014 do 6. 3. 2016,

149) sp. zn. 15 C 245/2014, v období od 10. 12. 2014 do 3. 11. 2015,

150) sp. zn. 15 C 246/2014, v období od 10. 12. 2014 do 27. 5. 2015,

151) sp. zn. 15 C 247/2014, v období od 10. 12. 2014 do 3. 11. 2015,

152) sp. zn. 15 C 249/2014, v období od 3. 1. 2015 do 6. 3. 2016,

153) sp. zn. 15 C 250/2014, v období od 18. 12. 2014 do 6. 3. 2016,

154) sp. zn. 15 C 251/2014, v období od 18. 12. 2014 do 6. 3. 2016,

155) sp. zn. 15 C 252/2014, v období od 3. 1. 2015 do 20. 9. 2015 a od 6. 1. 2016 do 12. 4. 2016,

156) sp. zn. 15 C 254/2014, v období od 9. 1. 2015 do 6. 3. 2016,

157) sp. zn. 15 C 255/2014, v období od 24. 9. 2015 do 25. 1. 2016,

158) sp. zn. 15 C 257/2014, v období od 27. 10. 2014 do 3. 11. 2015,

159) sp. zn. 15 C 258/2014, v období od 25. 12. 2014 do 3. 11. 2015,

160) sp. zn. 15 C 259/2014, v období od 25. 12. 2014 do 3. 11. 2015,

161) sp. zn. 15 C 260/2014, v období od 25. 12. 2014 do 6. 3. 2016,

162) sp. zn. 15 C 262/2014, v období od 2. 1. 2015 do 4. 11. 2015,

163) sp. zn. 15 C 263//2014, v období od 2. 1. 2015 do 4. 11. 2015,

164) sp. zn. 15 C 266/2014, v období od 9. 3. 2015 do 3. 8. 2015,

165) sp. zn. 15 C 271/2014, v období od 18. 9. 2015 do 7. 3. 2016,

166) sp. zn. 15 C 273/2014, v období od 14. 3. 2015 do 8. 3. 2016,

167) sp. zn. 16 C 229/2014 v období od 7. 10. 2015 do 8. 3. 2016,

t e d y

zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudu.

t í m s p á c h a l

kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

z a t o s e m u u k l á d á

podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako kárné opatření snížení platu o 30 % na dobu 18 měsíců, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, dne 12. 4. 2016 bylo zahájeno kárné řízení proti JUDr. V. M., předsedovi senátu Okresního soudu v Liberci, působícím na civilním úseku tohoto soudu. Z návrhu, podaného předsedkyní Okresního soudu v Liberci (dále též „kárná navrhovatelka“), se podává, že JUDr. M. (dále též „kárně obviněný“) zapříčinil průtahy v celkem 191 soudních věcech v návrhu blíže specifikovaných, a to v řadě případů i opakovaně. Kárná navrhovatelka úvodem upozornila, že kárně obviněný byl již za typově shodné deficity ve své práci potrestán rozhodnutím kárného senátu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 16 Kss 7/2013; ani uložené kárné opatření však k nápravě nevedlo. Po skončení kárného řízení se v soudním oddělení kárně obviněného nacházelo ke dni 31. 1. 2014 celkem 909 nevyřízených věcí rejstříků C a EC, k 30. 6. 2014 šlo o 918 věcí. Výkon kárně obviněného za rok 2014 činil (po přepočtu věcí příslušnými koeficienty) 28,92 věcí měsíčně, což se blíží systematizačnímu koeficientu 29,4 věci měsíčně. Bylo přitom zřejmé, že kárně obviněný není schopen sám stav nedodělků snížit a prodleva ve vyřizování věcí od jejich nápadů byla neúnosná. Opatřením č. 9 k rozvrhu práce pro rok 2014 mu proto byl od 1. 10. 2014 zastaven nápad, vyjma specializovaných věcí (pracovněprávní spory); od 1. 1. 2015 mu pak byl zastaven nápad zcela. K 30. 6. 2015 poklesl počet neskončených věcí na 647; jeho výkonnost v tomto období činila (po přepočtení příslušnými koeficienty) 28,5 věcí měsíčně. Dle kárné navrhovatelky ovšem nelze přehlédnout, že v té době byl oproti ostatním soudcům zvýhodněn tím, že nebyl zatížen žádnými povinnostmi ve vztahu k prvonápadu, agendou Nc, atd.

Jelikož se stav průběžně sledovaných věcí starších třech let ani přes přijatá opatření nelepšil (kárně obviněný neměl vytížené jednací dny a jeho výkon patřil k nejslabším) došlo dne 16. 7. 2015 k pololetní prověrce nedodělků (řešeno pod Spr 699/2015) a po projednání stavu v soudním oddělní byla kárně obviněnému uložena výtka za průtahy ve věcech starších třech let (řešeno pod Spr 1222/2015). Kárně obviněný byl upozorněn, že během následujícího pololetí musí dojít k nápravě. Kromě zastaveného nápadu bylo kárně obviněnému odlehčeno též o dalších 181 věcí, které předal do nově otevřeného soudního oddělení. Následně proběhla podrobná kontrola stavu celého soudního oddělení (řešeno pod Spr 220/2016), kdy bylo zjištěno, že jednací dny nebyly ani ve druhém pololetí roku 2015 řádně využity (na jeden jednací den připadaly zhruba tři vyhlášení rozhodnutí a dvě jednání), bylo rovněž zjištěno, že výkon kárně obviněného ještě poklesl. Po přepočtu skončených věcí příslušnými koeficienty činil jeho výkon 25 věcí měsíčně, přičemž v neskončených věcech docházelo ke značným a pokračujícím průtahům. Zde kárná navrhovatelka upozornila, že vykazovaná výkonnost kárně obviněného je dlouhodobě výrazně nižší, než u jeho kolegů. Fyzickou kontrolou neskončených spisů bylo zjištěno, že kárně obviněný řádně nekonal ani ve všech věcech, kdy mu již byly průtahy vytýkány. Rovněž nepostupoval plynule ve sledovaných věcech starších třech let, byť jde o nejstarší věci v jeho soudním oddělení, přičemž ve věcech napadlých v letech 2013 a 2014 (poté mu již byl zastaven nápad) měl až na naprosté výjimky průtahy zcela plošně.

Popsaný stav je, dle názoru kárné navrhovatelky, zapříčiněn tím, že kárně obviněný nevyužívá možnosti přiděleného aparátu, zejména vyšší soudní úřednici (dále též „VSÚ“), a to ani na poplatkové záležitosti; nevyužívá též efektivně výpočetní techniku a informační systémy. Nebyly tak končeny včas ani věci, kde nebyl zaplacen soudní poplatek, nebyly splněny podmínky řízení, či došlo k uznání žalovaného nároku. Zjevně nebyla tříděna ani příchozí pošta; pokud by došlo k prvotnímu vytřídění a rozdělení práce mezi administrativu a soudce, výrazně by to urychlilo nejen jednotlivá řízení, ale došlo by i ke zvýšení počtu vyřízených věcí, zejména tam, kde není třeba jednat. Logistika v soudním oddělení 15 C naprosto selhala i přes předchozí jednání s kárně obviněným; až zásahy vedení soudu do organizace práce v soudním oddělení, učiněné po dohodě s kárně obviněným, zvýšily oběh věcí a odbřemenily kárně obviněného od úřednické činnosti (v řadě věcí došlo k posunu v srpnu roku 2015, kdy byla řádně zapojena VSÚ. Kárně obviněný zjevně nestuduje ani řádně obsah spisu, se kterým pracuje, nečinní koncentrovaně všechny potřebné úkony, či koná zbytečně, aby například až následně zastavil řízení pro nezaplacený soudní poplatek, případně dokonce jedná, byť je ve spise založeno uznání žalovaného nároku. Navíc kárně obviněný ignoroval i věci statusové, věci týkající se výživného, i žaloby ve věcech trvání pracovního poměru. Způsob práce kárně obviněného vede k jeho zbytečnému zatěžování i k zahlcení soudního oddělení neefektivní prací. Kárně obviněný má přitom za to, že tímto způsobem lze funkci i nadále vykonávat a neuvažuje o odchodu do důchodu.

S ohledem na množství věcí, v nichž byly prověrkou zjištěny průtahy, a s přihlédnutím k délce těchto průtahů (k nimž dochází v řadě případů opakovaně) nelze již věc řešit jinak, než návrhem na zahájení kárného řízení. Dle názoru kárné navrhovatelky byly již vyčerpány všechny prostředky, které by vedly ke změně stylu práce kárně obviněného, potažmo ke zlepšení stavu jeho soudního oddělení (domluvy, výtky, úlevy i poskytnutí časového prostoru pro zjednání nápravy po předchozím kárném potrestání). S přihlédnutím k faktu, že vytýkané nedostatky zatěžují soudní oddělení 15 C dlouhodobě, přičemž kárně obviněný evidentně není schopen sebereflexe, nelze předpokládat, že se nepříznivá situace do budoucna změní, a to zejména za situace, kdy bude kárně obviněnému znovu spuštěn nápad do jeho soudního oddělení. Dle názoru kárné navrhovatelky tak není možné situaci řešit jiným způsobem, než podáním návrhu na odvolání kárně obviněného z funkce soudce.

Kárně obviněný ve svém vyjádření připustil, že vytýkaný stav má původ v jeho dřívějším nesprávném systému práce, který zapříčinil nezvladatelný nárůst neskončených věcí. Existence průtahů ve věcech z roku 2013 a 2014 si je vědom, tato situace však má svůj původ ve vysokém počtu neskončených věcí, kdy se musel nejprve věnovat vyřizování věcí starších; na možnost vzniku průtahů v těchto věcech již vedení soudu v roce 2015 upozorňoval. Zjištěné průtahy tedy nebyly zapříčiněny jeho nezájmem či nedbalým přístupem, neboť při množství věcí, které měl v roce 2014 a 2015 v senátu, nebylo možné, aby se všemi věcmi zabýval současně, musel-li svou pozornost zaměřit především na skončení nejstarších věcí. Nesouhlasí také s tím, že ani po odlehčení (v druhé polovině roku 2015) nevyvinul dostatečné úsilí pro snížení počtu neskončených věcí; upozornil, že ve druhé polovině roku 2015 skončil větší množství věcí (v říjnu a listopadu vždy 60 věcí). Svou výkonnost kárně obviněný považuje za srovnatelnou s ostatními kolegy. Kárně obviněný rovněž upozornil, že ve srovnání se stavem v březnu roku 2016 (kdy byla provedena spisová prověrka), došlo ke značenému zlepšení stavu v jeho soudním oddělení, ve smyslu podstatného snížení počtu neskončených věcí. V podání, doručeném kárnému soudu dne 12. 12. 2016, kárně obviněný upřesnil, že 103 věcí, v nichž jsou mu kárným návrhem vytýkány průtahy, již bylo pravomocně skončeno, 27 věcí bylo skončeno nepravomocně a 20 věcí je přerušených.

Na vyjádření kárně obviněného zareagovala kárná navrhovatelka podáním ze dne 12. 10. 2016. Uvedla, že neudržitelnost stavu v soudním oddělení kárně obviněného a absence jeho sebereflexe byla konstatována i ze strany vedení Krajského soudu v Ústí nad Labem, v rámci vyhodnocení prověrek. I krajský soud má za to, že ve věci měl být podán kárný návrh s návrhem na odvolání kárně obviněného z funkce soudce. Dle kárné navrhovatelky odmítá kárně obviněný uznat rozsah pomoci, které se mu dostalo, aby mohl stav ve svém senátu konsolidovat. Nad rámec toho, co bylo již uvedeno v kárném návrhu, upozornila, že kárně obviněnému byla neformálně opakovaně nabízena různá forma pomoci, bylo s ním diskutováno o tom, jaké jsou příčiny stavu v jeho soudním oddělení, i co by mohlo tento stav zlepšit, či odstranit. Konkrétní pomoc pak spočívala v přenechání plné kapacity společné VSÚ P. M. i přenechání kapacity asistenta Mgr. K., kteří kárně obviněnému připravovali spisy i koncepty rozhodnutí. Kárná navrhovatelka i místopředsedkyně soudu kárně obviněnému pomáhaly s tříděním spisů, vyhledávání judikatury apod. Poskytnutá pomoc šla na úkor kárné navrhovatelky, která si musela vše, včetně rutinních úkonů, zpracovávat sama, a to ještě i dalšího půl roku po té, co kárně obviněný nesplnil podmínku této výpomoci, tj. že bude každý měsíc vyřizovat alespoň systemizovaný počet spisů bez přepočtu. Dále byla kárně obviněnému na pracovněprávní agendu nabídnuta asistentka z Nejvyššího soudu, což odmítl s tím, že tuto agendu umí, dělá jí rád a pomoc nepotřebuje. Vyměněna mu byla též rejstříková vedoucí, a to za samostatnější a výkonnější, která řadu formálnějších úkonů zvládá sama, a to včetně přípravy konceptu rozhodnutí. Od roku 2015 pak byla kárně obviněnému přidělena nejlepší asistentka, která má již pět let složenou profesní zkoušku, je plně samostatná a velmi výkonná. Kárná navrhovatelka také upozornila, že kárně obviněnému bylo fakticky odlehčeno nikoliv jen o 180 věcí; v důsledku zastavení nápadu lze totiž hovořit o faktické úlevě v rozsahu zhruba 800 spisů, které museli vyřídit ostatní soudci. I to byl důvod, proč se soudcovská rada původně stavila odmítavě k plánovanému zastavení nápadu kárně obviněnému. Poukazuje-li tedy kárně obviněný na výrazné snížení počtu neskončených věcí, tento stav je především výsledkem práce ostatních kolegů, kteří museli vyřídit věci, které by jinak napadly do jeho senátu, a dále prací asistenta i VSÚ, a to na úkor jiných oddělení. Výrazný a ojediněle vysoký výkon v senátu 15 C následoval nárazově vždy poté, co byl kárně obviněnému připraven balík věcí ke kontrole a vyhlášení rozhodnutí. Pro srovnání snížení počtu neskončených věcí při zastaveném nápadu se, dle kárné navrhovatelky, nabízí srovnání senátu kárně obviněného se senáty Mgr. K. a JUDr. D., kterým byl nápad zastaven v období od 1. 5. 2015 do 30. 9. 2015. Za dobu pouhých pěti měsíců Mgr. K. snížil počet neskončených věcí o 57 %, JUDr. D. pak o 38 %. Nadto nelze přehlédnout, že všichni soudci civilního úseku od roku 2013 výrazně snižovali počty nevyřízených věcí, a to bez jakýchkoliv úlev. Na soudě byla v té době doplněna administrativa, nastaveny její pracovní postupy a soudci byli odbřemeněni od rutinní zátěže; rovněž byl zvýšen stav asistentů, upravily se specializace a byli jmenováni soudci na civilní úsek. Kárná navrhovatelka rovněž navrhla doplnit dokazování srovnáním soudního oddělení JUDr. M. a JUDr. H., která po návratu z rodičovské dovolené převzala soudní oddělení o počtu zhruba 500 věcí, a byl jí rovněž dočasně zastaven nápad. Kárná navrhovatelka trvá na tom, že výkonnost kárně obviněného je po řadu let zcela neodpovídající a nejnižší na okresním soudě. Neschopnost kárně obviněného udržet příznivý stav nedodělků v senátě dokládá i fakt, že po spuštění nápadu do jeho senátu stav neskončených věcí narůstá – ke dni 30. 4. 2016 jde o 141 věcí, k 30. 6. 2016 156 věcí a k 30. 9. 2016 191 nevyřízených věcí. Konečně kárná navrhovatelka odmítla argumentaci kárně obviněného poukazující na fakt, že ve vytýkaných věcech již aktuálně prakticky žádné průtahy nejsou. Upozornila na to, že průtahy byly posuzovány v reálném čase a v té době objektivně existovaly.

Na nařízeném ústním jednání, konaném dne 14. 12. 2016, kárná navrhovatelka zdůraznila, že problémy v soudním oddělení kárně obviněného jsou dlouhodobé, přičemž poukázala na výsledky předcházejícího kárného řízení. Nad rámec skutečností uvedených v kárném návrhu dále uvedla, že po předchozím kárném postihu poskytla kárně obviněnému zhruba půl roku na konsolidaci stavu jeho soudního oddělení. Situace se však nezlepšila, snažila se mu tedy pomoci neformálně (poskytnutí VSÚ a asistenta, pomoc při organizaci práce v senátě, atd.) i opatřeními zmiňovanými již v kárném návrhu (více jak jeden a půl roku zastavený nápad a odebrání většího počtu věcí). Tato opatření šla na úkor dalších soudců a zejména pak jí a civilní místopředsedkyně. V pololetí roku 2015 provedla kontrolu, v jejímž rámci byly zjištěny opětovné průtahy i ve věcech starších tří, pěti a sedmi let; za to byla kárně obviněnému uložena důtka s tím, že mu bude i nadále pomáháno s organizací práce. Ke zlepšení však nedošlo; naopak výkon kárně obviněného se i nadále propadal a vznikalo napětí s kolegy, kteří byli logicky více zatíženi, i s krajským soudem, který apeloval již dříve na zjednání nápravy. Z tohoto důvodu proto kárné navrhovatelce nezbylo, než podat tento kárný návrh. Dle jejího názoru nemá kárně obviněný dobré logistické schopnosti, neumí zaúkolovat svůj tým a jeho tempo je celkově pomalejší. Za situace, kdy mu byl opětovně puštěn nápad do senátu, se situace bude opakovat. Kárně obviněného hodnotí jako pohodového, přátelského a bezproblémového člověka, nicméně podstatný je fakt, že dlouhodobě nezvládá plnit své soudcovské povinnosti.

K dotazu kárného senátu, jak hodnotí kárně obviněného po stránce odborné, uvedla, že jí je jako předsedkyni soudu známo, že odvolací senát JUDr. M. vytýká pochybení nejenom v aplikaci hmotného práva, ale i základní pochybení v otázkách procesních. Kárně obviněný v řízení nepostupuje efektivně, například jde na jednání s neprojednatelnou žalobou, předvolává účastníky k jednání za situace, kdy žalovaný uznal nárok, apod. Oproti ostatním kolegům je zřetelně slabší. K otázce poskytnuté pomoci upřesnila, že kárně obviněnému byl dán k dispozici její asistent Mgr. K., po určitou dobu též asistent místopředsedkyně Mgr. H. a též VSÚ, společná pro více oddělení. VSÚ P. M. je odborně velice na výši, je ochotná a kárná navrhovatelka tak vylučuje, že by u ní kárně obviněný narazil na jakoukoli nevoli. Podstatné je, že kárně obviněný jí žádné úkoly nedával, vůbec ji neoslovil. K dotazu na průměrnou dobu, která na civilním úseku uplyne od nápadu věci do doby, kdy začne být věcně projednávána, kárná navrhovatelka uvedla, že prvotní administrace spisu středním aparátem trvá zhruba tři měsíce; v letech 2015 a 2016 pak soudci obvykle do tří měsíců nařídí jednání. V roce 2014, kdy ještě plně nenaběhly organizační změny, byla doba od nápadu do nařízení jednání zhruba jeden rok. Pokud jde o současnou situaci v senátu kárně obviněného, aktuálně je vykazováno zhruba 230 až 240 neskončených věcí; projevilo se tam vrácení zhruba 35 spisů od JUDr. H. (původně šlo o spisy kárně obviněného, které jí byly přiděleny), neboť odešla na stáž ke krajskému soudu.

Kárně obviněný ve své výpovědi uvedl, že nepopírá, že k vytýkaným průtahům skutečně došlo. Jde o věci napadlé v letech 2013 a 2014, v té době vyřizoval značné množství starších věcí a ve vytýkaných věcech tedy neprovedl potřebné úkony. Fakt, že nesledoval svou výkonnost a nesrovnával se s ostatními soudci, považuje za svou velkou chybu, neboť byl mylně přesvědčen, že je vše v pořádku. Vzniklé situace lituje a bude se snažit, bude-li mu dána možnost, aby se vytčené nedostatky již neopakovaly. Má za to, že situace v jeho senátu se oproti vytýkanému období zlepšila, a to jednak jeho přičiněním, kdy často pracoval přesčas a nevybíral si nemocenskou, ačkoliv by na ni měl nárok, jednak opatřeními kárné navrhovatelky; velkou pomocí je mu taktéž rejstříková vedoucí, která mu pomáhá s administrací spisů. Souhlasí také s tím, že mu byla přidělena nejlepší asistentka, o tu se však dělí s dalšími třemi kolegy. S ohledem na zlepšující se stav svého soudního oddělení byl tedy podáním kárného návrhu překvapen a zejména pak tím, že je kárnou navrhovatelkou celkově hodnocen jako nekvalitní soudce. Předchozí výtky se přitom vždy týkaly jen průtahů. K vytýkaným nedostatkům své práce ani k plnění svých pracovních povinností rozhodně není lhostejný.

K dotazu kárného senátu na organizaci práce v senátě kárně obviněný uvedl, že se dříve spoléhal na to, že spisy, které dostal od kanceláře, jsou již připraveny k rozhodnutí. Nekontroloval je tedy, což považuje za svou chybu. Pokud by nejprve provedl roztřídění spisů, odhalil by případy, kdy bylo ještě třeba učinit jednodušší úkony, jejichž absence je mu kárným návrhem především vytýkána. V současnosti již dostává spisy přetříděné a způsobilé k věcnému projednání; jednoduché úkony už dělá někdo jiný. K dotazu, jak vysvětlí fakt, že v letech 2015 a 2016 má v prvním pololetí výrazně lepší výkonnost, než v pololetí druhém, kárně obviněný uvedl, že nejdříve si věci připravoval k rozhodnutí; v té době měl tedy menší výkonnost, zatímco v době, kdy rozhodoval, jeho výkonnost vzrostla. Pokud jde o zdravotní stav, kárně obviněný uvedl, že má obvyklé zdravotní potíže, v práci ho to však nelimituje. K dotazu na aktuální počet neskončených věcí kárně obviněný uvedl, že oproti 191 věcem vykazovaným v září 2016 mohlo k nárůstu ještě dojít, neboť se mu vrátily nějaké spisy od JUDr. H., která odešla na stáž. Momentální nárůst může být dán i tím, že si vždy určitou dobu chystá věci ke skončení, jak již uvedl dříve. Na dotaz kárného senátu, zda sledoval svou výkonnost a stav nedodělků, kárně obviněný uvedl, že tyto údaje v systému ISAS nesledoval, vždy se spoléhal na informace rejstříkové vedoucí, dle které se stav zlepšuje; uznává ale, že to byla chyba. K dotazu, zda má za to, že za stávajícího stavu bude již schopen situaci v senátu řádně zvládat, kárně obviněný uvedl, že s ohledem na menší množství neskončených věcí má daleko větší možnost se spisy pracovat. Do situace popsané v kárném návrhu by se tedy již dostat neměl. K dotazu, zda se s vytýkanými nedostatky své práce potýkal již dříve, kárně obviněný uvedl, že ano, neboť převzal senát s obrovským počtem nedodělků, který ho v práci zahltil.

Na dotaz kárné navrhovatelky kárně obviněný potvrdil, že měl k dispozici údaje o výkonnosti své i svých kolegů, rovněž tak údaje týkající se nedodělků. Přestože se systémem ISAS umí pracovat, tyto údaje nesledoval. Uznává také, že s ním byly vytýkané deficity práce vedením soudu opakovaně projednávány. Na dotaz, jakým způsobem provádí referáty, uvedl, že ručně, nepoužívá formuláře ani tiskopisy, tento postup však změní. K dotazu, čemu připisuje zlepšení organizace práce v senátě, uvedl, že toto zlepšení pociťuje zhruba od konce roku 2015, připouští, že to může mít souvislost s opatřeními přijatými kárnou navrhovatelkou. Kromě asistentky Mgr. Š. měl jistou dobu k dispozici i Mgr. K.; u VSÚ se nicméně při pokusu o delegaci úkonů s přílišným pochopením nesetkal.

V rámci nařízeného ústního jednání byly předsedou senátu sděleny výsledky přípravného šetření, provedeného v souladu s ustanovením § 13 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“).

Kárný senát si především od kárné navrhovatelky vyžádal předložení spisů, ve kterých je kárně obviněnému vytýkána nečinnost. S výjimkou spisu sp. zn. 15 C 311/2013 byly vyžádané spisy, respektive jejich kopie, předloženy, byť v některých případech neúplné (podrobněji viz dále). Konkrétní obsah jednotlivých předložených spisů bude podán následně, v rámci vyhodnocení úkonů kárně obviněného v jednotlivých spisech. Ve všech případech byl kárnému senátu předložen též výpis ze systému ISAS, dokumentující pohyb a umístění jednotlivých posuzovaných spisů ve sledovaném období.

Kárný senát při svém rozhodování vzal dále v potaz předchozí kárné rozhodnutí, vydané kárným senátem tohoto soudu dne 9. 1. 2014 pod č. j. 16 Kss 7/2013 – 103. Z jeho obsahu vyplývá, že kárný senát uznal kárně obviněného vinným ze zavinění průtahů v celkem 32 soudních věcech, za což mu bylo uloženo kárné opatření ve formě snížení platu o 10 % na 3 měsíce. Z hlediska nyní souzené věci je podstatné, že kárný senát v odůvodnění předchozího rozhodnutí konstatoval podprůměrnou výkonnost kárně obviněného ve sledovaném období s tím, že se nejednalo o ojedinělá a omluvitelná pochybení, nýbrž o nedostatky trvalého rázu, které jdou na vrub nevhodnému stylu práce kárně obviněného. Kárný senát taktéž konstatoval, že vedení soudu situaci v senátě kárně obviněného sledovalo, kontrolovalo stav věcí a snažilo se vést kárně obviněného k odstranění vytýkaných nedostatků.

Z osobního spisu kárně obviněného bylo dále zjištěno, že soudcem je od roku 1999, přičemž po celou dobu působí u Okresního soudu v Liberci. V minulosti byly kárně obviněnému uloženy opakovaně výtky podle § 88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“). Výtky se týkaly průtahů v pěti soudních věcech v roce 2009 a 64 věcech v roce 2011, v roce 2012 se výtka týkala nedostatečného prostudování spisu, v jehož důsledku nebylo odhaleno pochybení soudní kanceláře (marně uplynula lhůta pro rozhodnutí o dalším trvání vazby, pročež musel být obviněný z vazby propuštěn). V roce 2014 bylo kárně obviněnému vytknuto, že nevěnuje dostatečnou pozornost celkem 14 soudním věcem, kde vznikly průtahy; byl upozorněn, že případná další pochybení tohoto typu již nebude možné vyřešit výtkou. V osobním spisu se dále nachází zápis, kterým vedení soudu v roce 2012 projednalo neuspokojivý stav ve třech soudních odděleních Okresního soudu v Liberci, včetně senátu 15 C. Dotčeným soudcům byla vytknuta malá výkonnost a nárůst neskončených věcí v roce 2011. Byli upozorněni, aby se soustředili na odstranění vytýkaných nedostatků.

Kárný senát si dále od kárné navrhovatelky vyžádal předložení rozvrhů práce za roky 2014, 2015 a 2016, včetně všech jejich změn. Pokud jde o kárně obviněného, tomu byl v roce 2014 přidělován nápad v rozsahu 100 % věcí pracovněprávních, včetně věcí s cizím prvkem, 90 % agendy občanskoprávní, s výjimkou specializované agendy, 100 % občanskoprávních dožádání, včetně pracovněprávních věcí s cizím prvkem a 100 % agendy Nc. Změnou rozvrhu práce, provedenou pod sp. zn. 55 Spr 1260/2015, byl bodem 2 kárně obviněnému od 1. 10. 2014 zastaven nápad, s výjimkou věcí pracovněprávních. V roce 2015 byl nápad nových věcí do senátu 15 C nulový a tento stav přetrval až do 30. 4. 2016, kdy změnou rozvrhu práce sp. zn. 55 Spr 698/2016 bylo v bodě 1 rozhodnuto o spuštění 100 % nápadu občanskoprávních věcí (bez specializované agendy) a 100 % věcí rejstříku Nc do senátu 15 C, a to k 1. 5. 2016.

Z hlediska srovnání zatížení a struktury přidělovaného nápadu se senátu kárně obviněného v posuzovaném období nejvíce blížil senát 16 C (Mgr. K.), do kterého taktéž napadaly věci občanskoprávní a pracovněprávní. Jelikož však kárnému senátu nebyly předloženy individualizované tabulky jeho výkonnosti, nelze takové srovnání provést. Kárný senát se proto soustředil na senáty 14 C (JUDr. D.), 30 C (Mgr. K.) a 25 C (JUDr. H.), na které upozorňovala kárná navrhovatelka s tím, že do těchto senátů byl (podobně jako u senátu kárně obviněného) po určitou dobu zastaven nápad. V případě senátu 25 C byl nápad v roce 2014 nula věcí (soudkyně byla na rodičovské dovolené), a teprve změnou rozvrhu práce pro rok 2015 č. 12 bylo do senátu převedeno 494 věcí, bez běžného nápadu. Tento stav byl ukončen k 1. 10. 2016 změnou rozvrhu práce pro rok 2016 č. 14, kdy JUDr. H. odešla na stáž ke krajskému soudu. Z přílohy posledně zmiňované změny rozvrhu práce se podává, že v senátě se v té době nacházelo 90 neskončených běžících věcí a 19 věcí přerušených, které byly přerozděleny. V senátě 14 C došlo změnou rozvrhu práce pro rok 2016 č. 9, počínaje dnem 1. 5. 2016 ke snížení nápadu občanskoprávní agendy, s výjimkou agendy specializované z 80 % na 50 %; do tohoto senátu nicméně nenapadaly věci pracovněprávní, naopak v něm byly vyřizovány věci agendy L. Pokud jde o senát 30 C, zde byl posledně zmiňovanou změnou rozvrhu práce pro rok 2016 v období od 1. 5. do 30. 10. zcela zastaven nápad; ani do tohoto senátu však nenapadala pracovněprávní agenda, specializace tohoto senátu byla zcela odlišná.

V kontextu citovaných rozvrhů práce se kárný senát dále zabýval otázkou velikosti nápadu a počtu vyřízených věcí v letech 2014, 2015 a období ledna až září 2016, a to jak z pohledu celého civilního úseku Okresního soudu v Liberci, tak i ve srovnání senátu kárně obviněného a senátů zmiňovaných výše.

Z „Přehledu o nápadu a vyřízených věcí C a EC za celý soud v roce 2014, 2015 a leden září 2016“, předloženého kárnou navrhovatelkou bylo zjištěno, že v agendě C napadlo v roce 2014 7399 věcí, vyřízeno bylo 8954 věcí, což je o 21 % věcí víc, než činil nápad. V roce 2015 napadlo 6235 věcí, vyřízeno bylo 8934 věcí, tedy o 43 % více, než činil nápad. Za prvních devět měsíců roku 2016 napadlo 3809 věcí, vyřízeno bylo 5210 věcí, tedy o 36 % více, než činil nápad. Je tedy zřejmé, že soudci civilního úseku vyřídili ve sledovaném období výrazně více věcí, než činil nápad.

Z dokumentu „Přehled o nápadu, vyřízených a nevyřízených věcech C a EC v roce 2014, 2015 a leden – září 2016“, předloženého kárnou navrhovatelkou se podává přehled nápadu do senátu 15 C v uvedeném období po jednotlivých měsících, stejně jako počet vyřízených věcí a celkový počet nevyřízených věcí v jednotlivých měsících. V období od září 2015 do srpna 2016 jsou stejné údaje uvedeny i pro senát 25 C (JUDr. H.). Pokud jde o senát 15 C, v něm bylo v lednu 2014 evidováno 666 nevyřízených věcí, v září 2014 pak 905 věcí (v tomto období měl kárně obviněný puštěn plný nápad). Počet nedodělků tedy v tomto období stoupal. Po zastavení nápadu (s výjimkou pracovněprávních věcí, kterých napadlo do konce roku 2014 celkem 8) došlo k výraznému poklesu počtu neskončených věcí; v srpnu 2015 jich bylo evidováno 603. Po odebrání celkem 181 věcí činil počet neskončených věcí v dubnu 2016 141.

V období zastaveného nápadu (s výjimkou osmi věcí pracovněprávních, které napadly v roce 2014) tedy došlo k výraznému snížení počtu neskončených věcí. Po opětovném spuštění nápadu (k 1. 5. 2016) došlo opět ke zvýšení počtu neskončených věcí na celkem 191 (září 2016); 35 převzatých věcí ze senátu 25 C (po odchodu JUDr. H. na stáž) se v tomto přehledu nepromítlo (dle vysvětlení kárné navrhovatelky byly spisy kárně obviněnému přiděleny až v říjnu 2016). Z uvedeného je zřejmé, že při plném nápadu věcí počet nedodělků v senátě kárně obviněného neklesá; jde přitom o opačný trend oproti počtu neskončených věcí na civilním úseku jako celku. Ze stejného podkladu dále vyplývá, že v době zastavení nápadu vyřídil kárně obviněný celkem 619 věcí za 19 měsíců, což činí v průměru 32,58 věcí měsíčně (bez přepočtu a ponížení koeficientem). JUDr. H. vyřídila při zastaveném nápadu celkem 414 věcí za 12 měsíců, což činí 34,50 věcí měsíčně (bez přepočtu a ponížení koeficientem). Lze tedy konstatovat, že srovnání výkonnosti kárně obviněného a JUDr. H. v době, kdy měli oba zastavený nápad, je srovnatelný.

Kárná navrhovatelka k důkazu předložila též dokument značky 55 Spr 680/2016 „Příloha – Výpis o počtu nevyřízených věcí“, ze kterého se podávají počty nevyřízených věcí kárně obviněného, JUDr. D. a Mgr. K. k datům 30. 4. 2016, 30. 6. 2016 a 30. 9. 2016. Kárný senát shledal po potřeby dokazování tento podklad nepoužitelným, neboť podává srovnání počtu nedodělků v čase, kdy byl kárně obviněnému již puštěn plný nápad, zatímco Mgr. K. a JUDr. D. byl naopak nápad zastaven. Takové srovnání nemá žádnou vypovídací hodnotu.

Kárná navrhovatelka dále předložila přehled výkonnosti kárně obviněného, převzatý z výkazu CSLAV za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016. Dle těchto výkazů (obsahujících již přepočtené výkony) byla průměrná měsíční výkonnost JUDr. M. v roce 2014 28,92 věcí, v období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 28,42 věcí, za celý rok 2015 26,59 věcí, za období 1. 1. 2016 až 30. 6. 2016 29,18 věcí a za období 1. 1. 2016 až 30. 9. 2016 24 věcí. V roce 2014 a v prvním pololetí roku 2015 byla tedy výkonnost kárně obviněného prakticky na hranici přepočtového koeficientu používaného Ministerstvem spravedlnosti ke stanovení potřeb soudců, ve druhém pololetí roku 2015 došlo k výraznému poklesu výkonnosti, neboť celkový výsledek za rok 2015 je jen 26,59 věcí měsíčně (dle přiložené tabulky sice kárně obviněný v tomto období skončil větší množství věcí, šlo však o věci krácené přepočtovými koeficienty); zcela shodná situace (tedy vyšší výkonnost v prvním pololetí a nižší výkonnost v pololetí druhém) je patrná i v prvních třech čtvrtletích roku 2016 (zde došlo i k poklesu počtu vyřízených věcí v absolutních číslech). Z uvedených skutečností považuje kárný senát za zřejmé, že kárně obviněný je schopen výkonnostně se přiblížit orientačnímu výkonovému koeficientu soudce civilního úseku, v jeho výkonnosti jsou však patrny opakované poklesy.

Konečně se kárný senát zabýval též přehledy výkonnosti soudců Okresního soudu v Liberci za období říjen 2015 až březen 2016, předloženými kárně obviněným. Z těchto přehledů se sice podává, že kárně obviněný dosahoval ve sledovaném období nadprůměrné výkonnosti, z přehledů výkonnosti za období let 2014, 2015 a prvních tří čtvrtletí roku 2016, předložených kárnou navrhovatelkou, je však zřejmé, že jde o údaje vytržené z kontextu (byť uváděná data se shodují s daty uváděnými kárnou navrhovatelkou), neboť kárně obviněný zde prezentované výkonnosti v ostatních obdobích nedosahoval.

Kárný senát se dále zabýval tím, jakým způsobem byly v minulosti projednávány vytýkané nedostatky v práci kárně obviněného. Ze zápisu ze schůzky konané dne 19. 9. 2014 se soudcovskou radou se podává, že kárná navrhovatelka se soudcovskou radou projednávala neuspokojivý stav v senátu 15 C, kde bylo vykazováno zhruba 900 nedodělků, přibývají stížnosti a žádosti o odškodnění. Bylo konstatováno, že v roce 2014 již výkony kárně obviněného stouply, věci vyřizuje dle pořadí, nicméně situace v senátě musí být řešena. Soudcovská rada přes počáteční nesouhlas souhlasila s návrhem na zastavení nápadu kárně obviněnému (s výjimkou věcí pracovněprávních) od 1. 10. 2014, a to minimálně na dobu jednoho roku. Ze zápisu z jednání s kárně obviněným ze dne 16. 7. 2015 (Spr 699/2015) se podává, že kárně obviněnému byla kárnou navrhovatelkou vytýkána nízká výkonnost (za první pololetí přepočtený výkon 28 věcí), a to i přesto, že není zatížen novým nápadem. Vytýkány byly dále průtahy při vyřizování věcí, které jsou již způsobilé k rozhodnutí, nesoustředěná práce se spisy (provádění neracionálních či neefektivních úkonů) a nutnost změnit organizaci práce, zejména pověřit jednoduššími úkony přidělený odborný aparát. Kárná navrhovatelka a místopředsedkyně soudu se s kárně obviněným dohodli, že se budou podílet na organizaci práce v jeho soudním oddělení tak, aby došlo k nastartování plynulejšího vyřizování věcí. V průběhu dalšího pololetí bude stav oddělení monitorován a ke konci roku bude vyhodnocen. Z přípisu předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 3. 2016, Spr 3951/2015 vyplývá, že krajským soudem byla u vybraných občanskoprávních senátů Okresního soudu v Liberci provedena dne 15. 12. 2015 spisová prověrka; obsahem tohoto sdělení je rekapitulace učiněných zjištění, s návrhy na přijetí opatření. Pokud jde o JUDr. M., předsedou krajského soudu byl konstatován neuspokojivý stav jeho senátu s tím, že kárně obviněný neprojevuje dostatečnou sebereflexi stran vytýkaných nedostatků své práce. V tomto kontextu byla kárné navrhovatelce dána ke zvážení možnost podání kárného návrhu, s návrhem na odvolání z funkce soudce (tato možnost byla zopakována i v následném přípise předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. Spr 1576/2016). Konečně ze Závěrečné zprávy o provedené kontrole soudního oddělení JUDr. V. M. ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 55 Spr 210/2016, vypracované kárnou navrhovatelkou, vyplývá, že v soudním oddělení 15 C byla v období od 1. 2. 2016 do 8. 3. 2016, v návaznosti na projednání stavu tohoto soudního oddělení k 30. 6. 2015 (pod Spr 699/2015) provedena spisová prověrka. Předmětem kontroly byla výkonnost kárně obviněného, vytíženost jeho jednacích dnů a samotná spisová prověrka. Po seznámení se s výsledky prověrky kárně obviněný uvedl, že byl zatížen značným množstvím neskončených věcí, soustředil se na vyřizování věcí nejstarších a nemohl se tak věnovat mladším věcem. Nedodělky přitom výrazně snížil, nyní vykazuje již jen 155 neskončených věcí, z toho 38 věcí je přerušeno. Kárnou navrhovatelkou byly konstatovány výsledky prověrkové kontroly jednotlivých spisů a výkonnost ve sledovaném období se závěrem, že kárně obviněný nedosahuje ani předpokládaného koeficientu vyřizování věcí a poté, co mu bude puštěn nový nápad, bude počet vyřizovaných věcí převyšovat. Dlouhodobě je zřejmé, že kárně obviněný nedokáže efektivně řídit své soudní oddělení, využívat další řešitele a rozdělovat smysluplně práci na přidělených věcech; s ohledem na počet nevyřízených věcí nemohla také nastat situace, že by neměl soudní věci pro nařízení do jednací síně.

Kárný senát si konečně vyžádal též stanovisko Soudcovské rady Okresního soudu v Liberci. Z vyjádření předsedy soudcovské rady Mgr. M. ze dne 12. 10. 2016 se podává, že Mgr. M. je nekonfliktní (i ve vztahu k účastníkům) a přátelský. Věci vyřizuje podle jejich nápadu, ovšem pomalejším tempem; z tohoto důvodu byl stav jeho senátu opakovaně projednáván vedením soudu se soudcovskou radou. Pokud jde o pracovní podmínky na civilním úseku v letech 2014 až 2016, lze je označit za dobré – nápad věcí byl nižší, soudci mají k dispozici zapisovatelku, VSÚ i asistenty (o ty se však obvykle dělí čtyři soudci); senát 15 C se v tomto směru ničím nevymyká. Asistentky, které v senátě kárně obviněného působily, jsou ostatními soudci hodnoceny velmi pozitivně. Naopak, výpomocí senátu 15 C byli opakovaně pověřováni asistenti z jiných senátů.

Návrhy na doplnění dokazování nebyly ze strany kárné navrhovatelky ani kárně obviněného vzneseny.

Kárná navrhovatelka v závěrečném návrhu uvedla, že, dle jejího názoru, byla existence vytýkaného kárného provinění provedeným dokazováním dostatečně prokázána a nezpochybňuje ji ani kárně obviněný. Má za to, že vyčerpala veškeré prostředky, jak kárně obviněnému pomoci. Stav jeho soudního oddělení se nezlepšil ani přes veškeré poskytnuté úlevy a další pomoc a ke zlepšení stavu nedošlo ani po předchozím kárném postihu. Ukazuje se, že po opětovném spuštění nápadu v senátu 15 C opět narůstá počet neskončených věcí, jsou zde nevyřízené věci starších časových řad (3, 5 i 7 let), kárná navrhovatelka má též signály, že v senátu jsou další potíže; ke konci roku bude provedena další spisová prověrka. Tvrzení kárně obviněného, že si nebyl vytýkaných problémů vědom, považuje kárná navrhovatelka za absurdní, neboť prokazatelně mu byla udělena řada výtek, záznamů a každý měsíc dostal do e-mailu velmi přehlednou tabulku, kde mohl srovnat své výkony s ostatními kolegy. Také byl vedením soudu opakovaně upozorňován, že stav jeho soudního oddělení bude monitorován. Přes veškerou snahu vedení soudu kárně obviněný svůj zjevně nevyhovující styl práce nezměnil, čehož důkazem je i zjištění kárného senátu, že jeho výkonnost probíhá ve vlnách, kdy jsou vždy půl roku výkony velmi malé. Tento fakt kárná navrhovatelka nepřipisuje přípravě spisů k rozhodnutí, jak uváděl kárně obviněný, ale skutečnosti, že v důsledku nevhodné organizace práce není schopen udržet plynulé tempo vyřizování věcí a organizaci svého soudního oddělení. Za situace, kdy nestíhá vyřizovat věci standardním tempem, snaží se věci, za cenu nadstandardního nasazení, vyřídit nárazově, což logicky vede k tomu, že se během několika měsíců vyčerpá a následuje propad ve výkonnosti, než opět nabere sílu vzchopit se k dalším výkonům. Takto nárazové vyřizování věcí samozřejmě představuje pro kárně obviněného větší zátěž, než vyřizování průběžné. Pokud jde o srovnání kárně obviněného s JUDr. H., kárná navrhovatelka upozornila, že v září roku 2015 měl kárně obviněný v senátě 409 neskončených věcí, zatímco JUDr. H. 498 věcí. Během následujících 12 měsíců, kdy měli oba soudci stejné pracovní podmínky, se kárně obviněný dostal na 191 věcí, zatímco JUDr. H. na 91 věcí. Za stejné období tedy snížila nedodělky o zhruba 400 věcí, zatímco JUDr. M. pouze o 200 věcí. Z uvedeného je pak zcela evidentní rozdíl ve výkonnosti obou soudců. Kárná navrhovatelka za této situace nevidí jako reálnou možnost, že by nepříznivý trend v práci kárně obviněného mohl být v budoucnu změněn; nezbývá jí proto, než trvat na svém návrhu na uložení kárného opatření ve formě odvolání z funkce soudce.

Obhájce kárně obviněného v závěrečném návrhu uvedl, že kárně obviněný skutkový základ věci tak, jak byl prezentován kárnou navrhovatelkou, nezpochybňuje. Uvedl, že členové kárného senátu znají z vlastní zkušenosti, co obnáší práce soudce a jak obtížně měřitelné jsou její výsledky. Pokud jde o proměnlivou výkonnost kárně obviněného, upozornil, že práce soudce je specifická i v tom, že přicházejí období, kdy se projeví praktické výsledky, které jsou ovšem plodem předchozího období poctivé mravenčí práce, která k takovému výsledku vede, sama o sobě ale výsledkem není. Činnost každého soudce musí své limity a nelze po nikom požadovat, aby se dlouhodobě pracovně přepínal, vystavoval nezvládnutelným stresům a ve prospěch nadstandardního plnění pracovních úkolů dlouhodobě potlačoval svůj soukromý život. Soudce proto nemůže být shledán kárně odpovědným za to, že je dlouhodobě značně vytížen a v důsledku toho není schopen učinit všechny potřebné úkony tak, jak by to odpovídalo potřebám každého jednotlivého řízení a zejména zájmu účastníků, na co možná nejrychlejším rozhodnutí věci. Tato premisa je aplikovatelná i na daný případ; kárně obviněný nedostatky ve své práci uznává, ale zároveň navrhované kárné opatření považuje za nepřiměřeně tvrdé. Samotná rychlost řízení není jistě jedinou hodnotou, kvalitní rozhodování je jistě důležitější, a v tomto směru kárně obviněný oprávněné zájmy účastníků neporušil. Závěrem obhájce kárně obviněného upozornil, že by měla být zohledněna též skutečnost, že z celkem 191 soudních věcí, ve kterých mu jsou kárným návrhem vytýkány průtahy, zůstalo v běhu pouhých 36, čímž kárně obviněný svá pochybení do značné míry napravil. Rozhodnutí o vině a uložení kárného opatření ponechává zcela na úvaze kárného senátu, má nicméně za to, že si kárně obviněný zaslouží dostat ještě šanci.

Kárně obviněný se práva závěrečného slova vzdal.

Kárný senát se zabýval nejprve tím, zda byl návrh podán v rámci otevřených lhůt, vyplývajících z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., dle kterého musí být návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění. Jelikož prověrka spisů JUDr. M. proběhla v období února až března 2016 (s kárně obviněným byly její výsledky projednány dne 6. 4. 2016), přičemž návrh na zahájení kárného řízení byl kárnému soudu doručen dne 12. 4. 2016, lze subjektivní lhůtu k podání návrhu považovat za dodrženou. Pokud jde o lhůtu objektivní, i ta byla ve všech případech vytýkané nečinnosti zachována, neboť ani v jednom případě vytýkaný skutek neskončil v období více jak tří roků před podání kárného návrhu.

Dále kárný senát ve svých úvahách zohlednil existenci předcházejícího kárného rozhodnutí a zabýval se jeho možnými dopady do nyní projednávané věci. Jak bylo již výše konstatováno, předchozím kárným rozhodnutím byl kárně obviněný uznán vinným, že zaviněným porušením svých povinností způsobil nedůvodné průtahy v celkem 32 soudních věcech, vedených u Okresního soudu v Liberci, a to v období do 11. 7. 2013. Za toto kárné provinění mu bylo uloženo kárné opatření ve formě snížení platu o 10 % na dobu tří měsíců a nedošlo tedy dosud k jeho zahlazení (§ 24 zákona č. 7/2002 Sb.).

K povaze kárného provinění, jak je definováno v § 87 zákona č. 6/2002 Sb., se v minulosti (v době kdy vykonával též funkci kárného soudu) opakovaně ve své judikatuře vyjádřil Nejvyšší soud. Z jeho rozhodnutí ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 1 Skno 17/2008 se podává, že „skutková podstata kárného provinění je konstruována jinak, než je tomu např. v trestním zákoně nebo v zákoně o přestupcích“. Jsou-li soudci vytýkány průtahy v jemu svěřených věcech, je „[s]kutková podstata kárného provinění (…) naplněna zaviněnými průtahy v uvedeném období byť jen v jediné věci, mělyli za následek ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, samozřejmě za splnění i hmotněprávní podmínky kárného provinění, tj. určitého stupně závažnosti (společenské nebezpečnosti). Došlo-li ve vymezeném období k zaviněným průtahům ve více věcech, které pro určitost a přesnost je nutno v návrhu na zahájení kárného řízení a posléze i v rozhodnutí kárného soudu uvést, má to pak vliv pouze na rozhodnutí o uložení kárného opatření. Znamená to tedy, že pokud ve vymezeném období soudce zavinil průtahy ve více věcech, nejde v každé této věci o samostatný skutek kárného provinění, nýbrž o pokračování v neplnění soudcovských povinností (na rozdíl od § 12 odst. 12 tr. ř., podle kterého se skutkem rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu). Proto není na místě zvažovat aplikaci těch ustanovení trestního řádu (ve smyslu § 25 zákona č. 7/2002 Sb.), která mají svá specifická uplatnění ve vztahu k institutu trestního práva hmotného (zde míněn především zvláštní způsob řízení uplatňující se při rozhodování o pokračování v trestném činu – 37a tr. z., § 12 odst. 12, § 11 odst. 2 tr. ř., § 89 odst. 3 tr. z.). Z uvedeného vyplývá, že v kárném řízení nelze aplikovat teorii pokračování tak, jak je uplatňována v trestním řízení.“ Tento právní náhled byl kárnou judikaturou Nejvyššího soudu zastáván konstantně (srov. například rozhodnutí ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 1 Skno 8/2006) a ani Nejvyšší správní soud, jako soud kárný, nevidí důvod se od něj odchylovat.

Z pohledu citované judikatury je zřejmé, že v nyní projednávané věci nelze postihnout vytýkanou nečinnost kárně obviněného (ani bylo-li by prokázáno, že vedla ke vzniku průtahů v řízení) v období, ve kterém byl již za typově stejný skutek potrestán předcházejícím kárným rozhodnutím. Opačný přístup by vedl k tomu, že by byla opětovně vyvozována kárná odpovědnost téže osoby za skutek, za který již byla dříve potrestána. Takový postup by byl v příkrém rozporu se zásadou zákazu dvojího stíhání pro týž skutek (ne bis in idem), jak vyplývá z čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, § 11 odst. 1 písm. f), g) a h) trestního řádu a § 11a trestního řádu (aplikovatelných na danou věc za použití § 25 zákona č. 7/2002 Sb.) a konečně též čl. 14 odst. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z uvedeného důvodu se tedy kárný senát v případech, kdy vytýkaná nečinnost zasahovala i před datum 11. 7. 2013, tímto obdobím nezabýval.

Jsou-li soudci jako kárné provinění (§ 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.) vytýkány průtahy v jemu svěřených věcech, tedy nedostatečná snaha o to, aby věci byly co nejrychleji projednány a rozhodnuty a účastníkům řízení tak byla poskytnuta rychlá a účinná ochrana jejich práv (viz § 6 a § 100 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř“), je úkolem kárného senátu nejprve ověřit, že kárným navrhovatelem tvrzená nečinnost (a její rozsah) v jednotlivých věcech reálně nastala; následně je nutno posoudit, zda takto případně zjištěná období nečinnosti již překračují určitou akceptovatelnou mez (tedy vznikly-li průtahy v řízení), a je-li splněna i tato podmínka, je nutné ještě zhodnotit, zda lze tyto objektivně existující průtahy v řízení klást za vinu právě kárně obviněnému soudci.

Kárný senát, poté co shledal, že doba tvrzené nečinnosti JUDr. M. v jednotlivých soudních věcech v zásadě odpovídá tvrzení kárné navrhovatelky (o případech, kdy k takovému závěru nedospěl, bude pojednáno dále, v rámci konkrétního hodnocení těchto věcí), se dále zabýval tím, zda tato doba nepřesahuje v jednotlivých případech akceptovatelnou mez, tedy lze-li v jednotlivých případech hovořit o existenci průtahů v řízení. Není pochyb o tom, že práce soudce je činností navýsost intelektuální a kreativní, která se ze své povahy vzpírá možnosti jakéhokoliv normování, či jiným snahám o stanovení pevných lhůt, v jejichž rámci měl být ten který úkon v řízení učiněn. Přestože zákonodárce v některých případech stanovil nejen lhůty pro vydání rozhodnutí ale i lhůty pro provedení jiných úkonů, směřujících ke skončení věci (viz například § 181 odst. 3 trestního řádu), obecně platí, co bylo vysloveno výše; občanský soudní řád (dle kterého bylo postupováno ve všech posuzovaných případech) vyslovuje pouze obecný požadavek, aby účastníkům byla poskytnuta rychlá a účinná ochrana jejich práv (§ 6 a § 100 odst. 1 citovaného zákona). Nelze přitom reálně očekávat, že vždy a ve všech soudních řízeních na sebe budou jednotlivé úkony soudce (či jím pověřené osoby) plynule navazovat, a je tedy nutno vždy individuálně stanovit určitou hranici, kdy existující nečinnost již atakuje požadavek na co nejrychlejší projednání a rozhodnutí věci, vyslovený obecně pro všechny typy soudního řízení v ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Z tohoto pohledu tedy v některých případech může být za průtah v řízení považována nečinnost po dobu i jen několika týdnů, v jiných případech bude nečinnost akceptovatelná i v řádech řady měsíců.

Kárná judikatura se při posuzování této otázky ustálila na názoru, že za průtah lze považovat nejen případy nečinnosti absolutní, tedy situace, kdy v posuzovaném období neučinil soudce ve spisu žádný úkon, ale i případy, kdy sice takový úkon učiněn byl, avšak nešlo o úkon, který by mohl reálně směřovat ke skončení věci („relativní nečinnost“); tyto modality je nutno důsledně odlišovat. Posuzování případů posledně uvedených je v praxi velmi obtížné, neboť soudce má při řešení případu možnost postupovat různými způsoby. Zvolí-li postup, který se zpětně jeví jako nevhodný, či nestandardní, nemusí jít nutně o jeho pochybení, tím méně pak o jeho zaviněné neplnění povinností soudce. Aby na takový úkon mohlo být nahlíženo tak, že byl učiněn ve zjevném rozporu s požadavkem zákona na co nejrychlejším projednání a rozhodnutí věci, muselo by se jednat o zjevný exces ve smyslu jeho evidentní iracionality, účelovosti (ryze formálně provedený úkon, který byl učiněn jen proto, aby došlo k přerušení stávající nečinnosti), apod. Jinak řečeno, je-li konkrétní postup v řízení výlučně věcí úvahy soudce, pak i za situace, kdy volí v konkrétním případě méně vhodné kroky (úkony), nelze od existence takových úkonů odhlédnout, nepřekračují-li hranici, kdy lze hovořit o zcela neefektivním způsobu vedení řízení. Při hodnocení těchto úkonů je také nutno přihlédnout ke kontextu posuzovaného soudního řízení, neboť i neefektivní úkony, které nedosahují intenzity výše popsané, mohou ve svém vzájemném kontextu vést k závěru, že soudce nevedl řízení dostatečně soustředěně, důsledně a veden snahou věc efektivně skončit; i v těchto případech pak nelze vyloučit, že by takový postup soudce mohl být hodnocen jako zaviněné porušení jeho povinností. Současně je však nutno upozornit, že není-li zcela nepochybné, že se posuzovaný úkon soudce zcela vymyká racionálnímu postupu v soudním řízení, je nutno aplikovat obecnou zásadu trestního procesu, a to zásadu in dubio pro reo.

Jde-li o případy nečinnosti absolutní (tedy nebyl-li v posuzovaném období učiněn soudcem žádný úkon), zde kárný senát zastává konstantně názor, že je nutno odlišovat případy, kdy standardní postup v soudním řízení předpokládal učinění úkonu jednoduchého, spíše administrativní povahy, u něhož nebylo třeba právní úvahy, od případů, kdy byla věc již způsobilá k meritornímu projednání či k vydání jiného rozhodnutí, tedy případu, kdy se soud již zabýval (měl zabývat) skutkovým a právním hodnocením věci, tedy tím, co tvoří jádro soudcovské činnosti. Jakkoliv nelze stanovit obecně platnou a neměnnou časovou hranici nečinnosti, od níž by bylo možné již dovozovat intenzitu kárné odpovědnosti soudce, v případě, kdy měl být proveden pouze jednoduchý úkon (vybrání soudního poplatku, rozeslání podání účastníkům řízení, předložení spisu s odvoláním odvolacímu soudu, apod.), hranicí za níž již nečinnost soudce není možné akceptovat, bývá obvykle lhůta tří měsíců (viz například rozhodnutí tohoto soudu ze dne 22. 6. 2011, 11 Kss 11/2009 – 224 a ze dne 20. 3. 2014, č. j. 16 Kss 9/2013 91); znovu je však nutno připomenout, že jde o časovou hranici orientační, která může být korigována s ohledem na konkrétní charakteristiky posuzovaného případu. V případech, kdy se nejedná o nečinnost tohoto druhu (tedy nečinnost při provádění jednoduchých úkonů), je stanovování jakýchkoliv obecných časových hranic z povahy věci vyloučeno a tyto situace tak musí být posuzovány vždy přísně individuálně, a to zejména z pohledu celkového zatížení soudce, stáří posuzované věci, dodržování časových řad při vyřizování věcí, výkonnosti soudce, atd. V nyní projednávané věci stanovil kárný senát referenční dobu pro přistoupení k meritornímu projednání věcí v délce 12 měsíců (od předložení spisu ve stavu způsobilém pro nařízení jednání či vyřízení věci bez jednání) v případech, kdy tato lhůta počala běžet v roce 2014, v ostatních případech (pro roky 2015 a 2016) v délce 9 měsíců; současně stanovil lhůtu 24 měsíců od nápadu věcí jako lhůtu mezní, po jejímž překročení se již jedná o průtahy v řízení per se, bez ohledu na to, jaká doba od předložení spisu do dalšího úkonu uběhla. Vycházel přitom z množství neskončených věcí v senátě 15 C v uvedených obdobích (v roce 2014 bylo zatížení kárně obviněného těmito věcmi enormní a do značné míry ho tedy limitovalo v meritorním projednávání věcí – maximální akceptovatelná doba nečinnosti byla proto stanovena delší) a dále z informací kárné navrhovatelky o průměrné době, kdy soudci civilního úseku v uvedených obdobích přistupovali k věcnému projednávání jednotlivých případů).

Z výše uvedených východisek tedy kárný senát přistoupil k hodnocení jednotlivých případů vytýkané nečinnosti.