6 As 396/2020 — Nejvyšší správní soud

6 As 396/2020- 41 - text 6 As 396/2020 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně: Fotizon s.r.o., IČO 29026342, sídlem Patočkova 1707/101, Praha 6, zastoupená Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. ledna 2019, č. j. OD 1214/18-2/67.1/18324/St, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2020 č. j. 51 A 2/2019 - 29, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2020 č. j. 51 A 2/2019 - 29 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Městský úřad Turnov (dále jen „městský úřad“) ve svém rozhodnutí ze dne 1. listopadu 2018 č. j. OD/18/30404/AZD uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a uložil jí pokutu ve výši 1.500 Kč a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. [2] Přestupku se žalobkyně dopustila tím, že jako provozovatelka motorového vozidla tovární značky Volkswagen Multivan s registrační značkou X v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistila dodržování povinností řidiče a pravidel provozu na pozemních komunikacích při užití vozidla na pozemní komunikaci. Porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy dne 25. února 2018 ve 20.11 hodin v obci Malá Skála tak, že blíže neurčený řidič uvedeného vozidla jel rychlostí 59 km/h v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Jednáním řidič naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Odvolání žalobkyně zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v návětí. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu, kterou krajský soud jako nedůvodnou zamítl rozsudkem uvedeným v návětí. [4] K námitce absence veřejnoprávní smlouvy mezi městem Turnov a Malá Skála krajský soud konstatoval, že veřejnoprávní smlouva není součástí správního spisu, nicméně to není chybou správního orgánu, jelikož žalobce oprávnění Městské policie Turnov k měření rychlosti v daném úseku ve správním řízení nijak nezpochybňoval. Podle krajského soudu zároveň nebylo nutné doplnit dokazování, neboť mu bylo z úřední činnosti známo, že veřejnoprávní smlouva skutečně uzavřena byla, a zároveň byla veřejně dostupná na internetových stránkách Krajského úřadu Libereckého kraje. Nezákonně městský úřad nepostupoval ani při určení výše sankce. Stanovení sankce v rozhodnutí v nižší výši oproti její výši uvedené ve výzvě k úhradě může dle krajského soudu spočívat v důkladnějším zhodnocení skutečností známých správnímu orgánu. Navíc byla výše sankce v rozhodnutí řádně odůvodněna, a proto se nejednalo o vadu, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Krajský soud dále uvedl, že určení způsobu platby pokuty je podružnou technikálií a nemůže mít podstatnější vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu. Podle krajského soudu že městský úřad nepochybil, pokud neakceptoval platbu připsanou po splatnosti a vrátil ji na účet plátce. [5] Žalobkyně spatřovala protiprávnost měření rychlosti i v tom, že obecní policie neuveřejnila informaci o zřízení automatizovaného měřícího systému podle § 24b odst. 2 zákona č. 553/1992 Sb., o obecní policii, a proto nebyla oprávněna pořizovat záznam. K tomu krajský soud konstatoval, že správní spis sice žádný doklad potvrzující uveřejnění informace o umístění měřičů na webových stránkách neobsahuje, avšak informace tam byla a tato skutečnost byla soudu známa z úřední činnosti. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce postupu v rozporu s § 79a zákona o silničním provozu, tedy že nebylo prokázáno, že městská policie vykonávala měření rychlosti na místě určeném Policií ČR, přičemž stručně odkázal na skutečnosti známé mu z úřední činnosti. Na závěr krajský soud uvedl, že pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu postačuje, že jednání řidiče vykazuje znaky přestupku, takže správní orgány nemusejí prokazovat zavinění. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [6] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Ve stížnosti zopakovala námitky absence veřejnoprávní smlouvy, nezákonné výše určené částky (sankce), neoprávněnosti obecní policie pořizovat záznam a postupu v rozporu s § 79a zákona o silničním provozu. Podle stěžovatelky nepostačovalo, že okolnosti stran veřejnoprávní smlouvy, resp. zřízení automatizovaného měřícího systému a souhlasu Policie ČR byly krajskému soudu známy z úřední činnosti, případně že byly zveřejněny na příslušných webových stránkách. Ohledně veřejnoprávní smlouvy napadla stěžovatelka také nedostatečné dokazování rozhodných skutečností správními orgány. V případě určení výše sankce namítala, že bylo zatíženo prvkem libovůle, neboť správní orgán zjevně nepřihlédl k závažnosti přestupku, ač k tomu byl povinen. [7] Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že se plně odvolává na své rozhodnutí, včetně názorů vyslovených v předchozích rozhodnutích, obsažených ve spisové dokumentaci. Rovněž se ztotožnil s názory vyslovenými krajským soudem. K uvedenému doplnil odkaz na veřejnoprávní smlouvu z roku 2007 mezi městem Turnov a obcí Malá Skála týkající se měření rychlosti projíždějících vozidel prostřednictvím stacionárního měřiče rychlosti, s tím, že dodatek k ní byl uzavřen roku 2012. Dále uvedl odkaz na webovou aplikaci, v níž lze ověřit zveřejnění informace o radarech obsluhovaných Městskou policií Turnov i v minulosti. [8] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného stěžovatelce na vědomí. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná. [10] Vzhledem ke znění kasačních námitek Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), která mohla mít vliv na zákonnost rozsudku krajského soudu, a to stran prokázání oprávnění Městské policie Turnov provádět měření rychlosti zřízením automatizovaného měřicího systému v obci Malá Skála. Jde tedy o prokázání existence veřejnoprávní smlouvy mezi městem Turnov a obcí Malá Skála podle § 3a odst. 1 zákona o obecní policii a o prokázání uveřejnění informace o zřízení automatického technického prostředku podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, přičemž s uvedeným souvisí rovněž námitka měření rychlosti v rozporu s § 79a zákona o silničním provozu. [11] Podle § 3a odst. 1 zákona o obecní policii platí, že obec nebo obce, které nezřídily obecní policii, mohou uzavřít s jinou obcí v témže vyšším územním samosprávném celku (kraji), která obecní policii zřídila, veřejnoprávní smlouvu, na jejímž základě bude obecní policie této obce vykonávat úkoly stanovené tímto nebo zvláštním zákonem na území obce nebo obcí, které obecní policii nezřídily a jsou smluvními stranami této smlouvy. [12] Podle § 24b odst. 1 zákona o obecní policii je obecní policie oprávněna, je-li to potřebné pro plnění jejích úkolů podle tohoto nebo jiného zákona, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných, popřípadě též zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu zákroku nebo úkonu. Dle odst. 2 téhož ustanovení dále platí, že jsou-li k pořizování záznamů podle odstavce 1 zřízeny stálé automatické technické systémy, je obecní policie povinna informace o zřízení takových systémů vhodným způsobem uveřejnit. [13] Podle § 79a zákona o silničním provozu platí, že za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií. [14] Stěžovatelka v kontextu námitky absence veřejnoprávní smlouvy napadla i nedostatečné dokazování rozhodných skutečností ze strany správních orgánů. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že při posuzování dokazování provedeného správními orgány a souvisejícího odůvodnění jejich rozhodnutí je třeba přihlédnout rovněž k procesní aktivitě samotného účastníka správního řízení, neboť i od ní se odvíjí požadavky na obsah a podobu odůvodnění daného rozhodnutí. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2, tedy se základními zásadami činnosti