Zákon ČNR o služebním poměru příslušníků Policie České republiky

Policie je povinna zabezpečit úschovu svršků a jiných osobních předmětů, které policisté obvykle nosí do služby.

(1) Vymezenému okruhu policistů se poskytuje k upevnění jejich tělesného a duševního zdraví preventivní rehabilitace v délce 14 kalendářních dnů v roce.

(2) Policistům lze poskytnout na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitaci v délce 14 dnů v kalendářním roce formou lázeňské léčby spojené s částí dovolené.

(3) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem okruh policistů, kterým se poskytuje preventivní rehabilitace, podmínky pro poskytování preventivní rehabilitace a způsob jejího provádění.

Jestliže schopnost policisty k výkonu služby je ze zdravotních důvodů dlouhodobě změněna, stanoví mu příslušná lékařská komise zdravotní klasifikaci a potřebné omezení pro výkon služby.

(1) Policistka nesmí být ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon je pro ni fyzicky nepřiměřený, škodí jejímu organismu nebo ohrožuje její mateřské poslání.

(2) Těhotná policistka nesmí být rovněž ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství; to platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu.

(3) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem po projednání s ministerstvem zdravotnictví České republiky funkce a služby zakázané všem policistkám, těhotným policistkám a matkám do konce devátého měsíce po porodu.

Těhotná policistka, osamělá policistka a osamělý policista pečující o dítě mladší než tři roky smějí být zařazováni do nočních služeb, do služeb konaných nad základní dobu služby v týdnu a do služební pohotovosti jen se svým souhlasem. Osamělá policistka a osamělý policista, kteří pečují o dítě mladší než 15 let, mohou být do služební pohotovosti zařazováni jen se svým souhlasem.

(1) Vykonává-li těhotná policistka funkci, jejíž výkon je těhotné policistce zakázán nebo podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je služební funkcionář povinen převést ji dočasně na funkci, která je pro ni vhodná. To platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu a o policistce, která kojí.

(2) Dosahuje-li policistka ve funkci, na kterou byla převedena, bez svého zavinění nižšího služebního příjmu, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle předpisů o nemocenském pojištění.6)

Těhotná policistka, osamělá policistka a osamělý policista pečující o dítě mladší než jeden rok smějí být vysláni na služební cestu nebo přeloženi do jiného místa služebního působiště jen se svým souhlasem. Osamělá policistka a osamělý policista, kteří pečují o dítě mladší než 15 let, mohou být vysláni na služební cestu mimo obvod služebního působiště nebo přeloženi do jiného místa služebního působiště jen se svým souhlasem.

(1) Služební funkcionář je povinen při zařazování do služby přihlížet též k potřebám osamělé policistky nebo osamělého policisty, kteří pečují o dítě mladší než 15 let.

(2) Služební funkcionář stanoví osamělé policistce nebo osamělému policistovi, kteří pečují o dítě mladší než 15 let, nebo těhotné policistce na její žádost kratší dobu služby nebo ji jinak vhodně upraví, nebrání-li tomu důležitý zájem služby.

(1) Nárok policistek na mateřskou dovolenou a na přestávky ke kojení a policistek a policistů na rodičovskou dovolenou se řídí předpisy platnými pro pracovnice v pracovním poměru.7)

(2) Požádá-li policistka služebního funkcionáře o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a policista o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené po dobu, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je tento povinen jejich žádosti vyhovět.

(1) Policista odpovídá policii za škodu, kterou jí způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Policista, který byl povolán k plnění úkolů ministerstva,8) odpovídá za takovou škodu ministerstvu; ustanovení oddílu prvního hlavy sedmé se použijí obdobně.

(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinnosti ze strany policie, odpovědnost policisty se poměrně omezí.

(3) Zavinění policisty prokazuje služební funkcionář s výjimkou případů uvedených v § 77 a 79.

Na policistovi, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil hrozící škodu, může služební funkcionář požadovat, aby přispěl k úhradě škody, která byla způsobena policii, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možno uhradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti, k výši a povaze škody. Výše náhrady škody nesmí však přesáhnout částku rovnající se trojnásobku jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu.

(1) Převzal-li policista na základě dohody o hmotné odpovědnosti odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování (hotovosti, ceniny, materiálové zásoby, zboží a jiné hodnoty), odpovídá za vzniklý schodek. V dohodě může být s policistou současně ujednáno, že bude-li vykonávat službu s více policisty, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídá s nimi za schodek společně.

(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

(3) Policista se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

(4) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem funkce, pro jejichž výkon je uzavření dohody o hmotné odpovědnosti nezbytné.

(1) Policista, který uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti, může od ní odstoupit, je-li převáděn na jinou funkci nebo pokud policie v přiměřené době, nejdéle však v době do jednoho měsíce od obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v podmínkách výkonu služby, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Při společné hmotné odpovědnosti může policista od dohody odstoupit, jestliže na pracoviště je zařazen jiný policista nebo ustanoven jiný vedoucí pracoviště nebo jeho zástupce. Odstoupení musí být oznámeno služebnímu funkcionáři písemně.

(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká dnem skončení služebního poměru nebo dnem odstoupení od této dohody.

Policista odpovídá za ztrátu součástí výstroje, výzbroje, nástrojů a jiných předmětů, které mu byly svěřeny na písemné potvrzení. Této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že ztrátu nezavinil.

O náhradě škody rozhoduje služební funkcionář, nedojde-li k dohodě o náhradě škody.

Policista neodpovídá za škodu,

a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,

b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem,

c) kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky.

(1) Policista, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní uvedením do předešlého stavu.

(2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého policisty trojnásobek jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena

a) na svěřených hodnotách, které je policista povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů,

b) v opilosti, kterou si policista přivodil, nebo v důsledku toho, že zneužil jiné návykové látky.9)

(3) Byla-li škoda způsobena také policií, je policista povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

(4) Odpovídá-li za škodu několik policistů, je každý z nich povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění; způsobil-li některý z nich škodu úmyslně, odpovídá za škodu úmyslně způsobenou.

(1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým policistům určí podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých služebních příjmů, přičemž služební příjem vedoucího pracoviště a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.

(2) Zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze společně odpovědných policistů, hradí schodek tento policista podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku hradí všichni společně odpovědní policisté podíly určenými podle předchozího odstavce.

Při určení výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty.

(1) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, lze určit výši náhrady škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je trojnásobek průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu. Jde-li o škodu způsobenou v opilosti nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek nebo o škodu na svěřených hodnotách, které je policista povinen vyúčtovat, anebo škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody nižší částkou určit pouze odvolací orgán nebo, jde-li o škodu způsobenou trestným činem, soud.

(2) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti policistou při dopravní nehodě, lze ve zvlášť odůvodněných případech od vymáhání náhrady škody zcela upustit, došlo-li k dopravní nehodě při bezpečnostní akci nebo bezprostředně po ní, při ztížených podmínkách, dále jde-li o první zavinění policisty nebo o nehodu způsobenou v důsledku jeho malé zkušenosti anebo došlo-li při dopravní nehodě k vážnému poškození jeho zdraví.

(3) Při určování výše náhrady škody podle odstavce 1 se přihlíží zejména k plnění služebních povinností policistou, ke společenskému významu škody, k výši a povaze škody a k tomu, jak k ní došlo.

(4) Náhradu škody nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

(1) Výši náhrady škody určuje služební funkcionář po projednání s policistou tak, aby dohoda o náhradě škody mohla být uzavřena, popřípadě rozhodnutí o náhradě škody bylo policistovi oznámeno zpravidla do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni policista odpovídá. Dohoda o náhradě škody musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

(2) Byla-li škoda způsobena trestným činem a policista není ochoten ji uhradit ve výši určené služebním funkcionářem, rozhodne služební funkcionář o povinnosti policisty uhradit škodu, jen jestliže o ní nerozhodl soud.

(3) Jestliže policista uhradil alespoň dvě třetiny určené náhrady škody a dosahuje-li mimořádných výsledků při plnění služebních povinností, může služební funkcionář, oprávněný rozhodnout o náhradě škody, upustit od vymáhání zbylé částky náhrady škody. Toto ustanovení se nevztahuje na škody, které policista způsobil úmyslně, v opilosti nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek, na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat nebo ztrátou svěřených předmětů.

(1) Byla-li policistovi způsobena při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním škoda porušením právní povinnosti, odpovídá mu za ni policie. Policistovi, který byl povolán k plnění úkolů ministerstva, odpovídá za škodu ministerstvo; ustanovení oddílu druhého, hlavy sedmé se použijí obdobně.

(2) Policie odpovídá policistovi též za škodu, kterou mu způsobila porušením právní povinnosti v rámci plnění služebních úkolů služebními funkcionáři.

(1) Došlo-li při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním k poškození policisty na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (dále jen „služební úraz“), odpovídá za škodu tím vzniklou policie. Služebním úrazem není úraz, který se policistovi přihodil na cestě do služby a zpět, pokud nebyl mimořádně povolán na pracoviště (shromaždiště) služebním funkcionářem.

(2) Jako služební úraz se posuzuje též úraz, který policista utrpěl pro výkon služby.

(3) Za škodu způsobenou policistovi nemocí z povolání odpovídá policie, konal-li u ní policista službu naposledy před jejím zjištěním za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v předpisech o sociálním zabezpečení (seznam nemocí z povolání), jestliže vznikly za podmínek tam uvedených.

(4) Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu.

(1) Policie se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že

a) škoda byla způsobena tím, že postižený policista svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy nebo rozkazy či pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo

b) škodu si přivodil postižený policista v důsledku své opilosti nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a policie nemohla škodě zabránit,

a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

(2) Policie se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že

a) postižený policista porušil svým zaviněním právní nebo ostatní předpisy nebo rozkazy či pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody,

b) jednou z příčin škody byla opilost postiženého policisty nebo zneužití jiných návykových látek postiženým policistou.

(3) Zprostí-li se policie odpovědnosti zčásti, určí se část škody, kterou nese policista, podle míry jeho zavinění.

Policie se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li policista služební úraz

a) při služebním zákroku nebo

b) při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, pokud policista tento stav sám úmyslně nevyvolal.

Policistovi, který utrpěl služební úraz, nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je policie povinna v rozsahu, ve kterém odpovídá za škodu, poskytnout

a) náhradu za ztrátu na služebním příjmu,

b) náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,

c) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

d) náhradu věcné škody,

e) jednorázové mimořádné odškodnění.

(1) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti policisty ke službě se poskytuje v takové výši, aby spolu se služebním příjmem v nemoci nebo nemocenským se rovnala jeho průměrnému čistému služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

(2) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti policisty ke službě nebo při uznání plné nebo částečné invalidity se poskytuje v takové výši, aby spolu s čistým služebním příjmem (výdělkem) oprávněného po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s případným invalidním nebo částečným invalidním důchodem poskytovaným z téhož důvodu se rovnala jeho průměrnému čistému služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost ani ke změně výše a ke zvýšení již přiznaných důchodů podle předpisů o sociálním zabezpečení. Tato náhrada náleží policistovi nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.

(3) Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění se poskytuje jednorázově ve výši a za podmínek stanovených právními předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru.10)

(4) Policistovi, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl způsoben trestným činem, při služebním zákroku, při výkonu služby v leteckém provozu, při plnění zvláštních úkolů uložených služebním funkcionářem, při práci s výbušninami, s chemickým, radioaktivním, vysoce virulentním nebo infekčním materiálem anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně desetinásobku minimální mzdy stanovené zvláštním předpisem2) a nejvýše padesátinásobku minimální mzdy stanovené zvláštním předpisem.2) Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši a za podmínek stanovených v první větě náléží též oprávněnému, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku nemoci z povolání.

Jestliže policista následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je policie povinna v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout

a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,

b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,

c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,

d) jednorázové odškodnění pozůstalých,

e) náhradu věcné škody.

(1) Náklady spojené s léčením a náklady spojené s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zákona o státní sociální podpoře.

(2) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý na výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného čistého služebního příjmu zemřelého. Náhrada nákladů náleží, pokud není uhrazena dávkami důchodového zabezpečení, poskytovanými z téhož důvodu.

(3) Jednorázové odškodnění pozůstalých náleží manželu a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod. V odůvodněných případech lze jednorázové odškodnění pozůstalých přiznat též rodičům zemřelého policisty. Jednorázové odškodnění náleží ve výši dvojnásobku částky stanovené právními předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru.

(4) Náhrada věcné škody náleží dědicům policisty.

(1) Policie může výjimečně, půjde-li o případ zvláštního zřetele hodný, poskytnout manželu, dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, popřípadě rodičům zemřelého příspěvek ve výši jednorázového odškodnění pozůstalých, i když za poškození na zdraví zemřelého neodpovídá.

(2) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem, které podmínky jsou obdobně nebezpečné (§ 92 odst. 4), upraví pravidla pro určování výše jednorázového mimořádného odškodnění a stanoví postup služebních funkcionářů při projednávání a určování náhrady škody a další podrobnosti o poskytování náhrad v souvislosti se služebními úrazy a nemocemi z povolání; může též stanovit potřebné odchylky pro poskytování náhrady za bolest, a v kterých případech lze poskytnout jednorázové odškodnění pozůstalých vyšší částkou.

(1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i policie domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

(2) Stanoví-li se právním předpisem vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, nové podmínky, výše a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející pracovníkům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, řídí se jím i podmínky, výše a způsob náhrady za ztrátu na služebním příjmu náležející policistům po skončení neschopnosti ke službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

(1) Policie odpovídá za škodu na věcech, které na jejích pracovištích policista odložil při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě.

(2) Za věci, které policista obvykle do služby nenosí a které nebyly služebním funkcionářem převzaty do zvláštní úschovy, odpovídá policie jen do částky minimální mzdy stanovené zvláštním předpisem.2) Jestliže škoda na těchto věcech byla způsobena jiným policistou nebo jestliže služební funkcionář tyto věci převzal do úschovy, hradí se škoda bez omezení.

(3) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik policista neohlásil služebnímu funkcionáři bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.

(1) Utrpěl-li policista škodu na věci v souvislosti s výkonem služby, odpovídá za ni policie.

(2) Policista, který při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku utrpěl škodu na věci, má nárok vůči policii na její náhradu, jakož i na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jejím obstaráním, jestliže tento stav sám nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

(1) O náhradě škody rozhoduje služební funkcionář.

(2) Prokáže-li se, že škodu zavinil také poškozený policista, odpovědnost policie se poměrně omezí. Při odpovědnosti za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání se postupuje podle § 89 a 90.

(3) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem postup služebních funkcionářů při určování odpovědnosti za škodu.

Policie je povinna uhradit policistovi skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní uvedením do předešlého stavu. Jde-li o jinou škodu na zdraví než z důvodu služebního úrazu nebo nemoci z povolání, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o služebních úrazech s tím omezením, že nenáleží jednorázové mimořádné odškodnění a jednorázové odškodnění pozůstalých.

Při určení výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty.

(1) Jestliže policie poškozenému nahradila škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícímu míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.

(2) Jde-li o náhradu škody při nemocech z povolání, má policie, která škodu uhradila, nárok na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený policista pracoval nebo konal službu za podmínek, při nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícímu době, po kterou pracoval nebo konal službu u těchto organizací za uvedených podmínek.

Služební poměr končí

a) zrušením ve zkušební době,

b) uvolněním,

c) propuštěním,

d) ztrátou hodnosti,

e) uplynutím sjednané doby,

f) úmrtím policisty.

Ve zkušební době může policie nebo policista zrušit služební poměr i bez uvedení důvodu. Služební poměr končí uplynutím pěti kalendářních dnů od doručení rozhodnutí služebního funkcionáře nebo písemného oznámení policisty, nejpozději však uplynutím zkušební doby.

(1) Policista musí být uvolněn ze služebního poměru, jestliže o to požádá. Žádost musí být písemná a doručena policii prokazatelným způsobem, jinak je neplatná.

(2) Služební poměr skončí uplynutím dvou kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o uvolnění, pokud se služební funkcionář a policista nedohodnou jinak.