Služební zákon

Státnímu zaměstnanci, který je určen jako školitel čekatele (§ 21), přísluší po dobu přípravy čekatele na službu příplatek ve výši, kterou stanoví vláda nařízením.

(1) Osobní příplatek je nenárokovou složkou platu, kterou lze ocenit mimořádně kvalitní výkon služby nebo kvalitní plnění většího rozsahu služebních úkolů, než plní jiní státní zaměstnanci.

(2) Osobní příplatek lze určit až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě stanovené pro služební místo, na které byl státní zaměstnanec jmenován.

(3) Státnímu zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává službu na služebním místě, pro které byla stanovena šestá až dvanáctá platová třída, lze určit osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě stanovené pro služební místo, na které byl jmenován.

Odměna je jednorázovou nenárokovou složkou platu, kterou lze ocenit

a) splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu,

b) dobrovolné převzetí splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného státního zaměstnance, pokud nevznikl nárok na příplatek za zastupování.

(1) Plat je splatný pozadu za měsíční období, nestanoví-li tento zákon jinak, a to ve výplatním termínu, který stanoví služební předpis podle zásad stanovených služebním předpisem vydaným generálním ředitelem, nejpozději však do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém vznikl státnímu zaměstnanci nárok na plat nebo na některou jeho složku. Připadne-li výplatní termín na sobotu, neděli nebo svátek, je plat splatný v poslední den výkonu služby předcházející výplatnímu termínu.

(2) Plat splatný během dovolené vyplatí služební úřad státnímu zaměstnanci před nastoupením dovolené, pokud se se státním zaměstnancem nedohodl jinak. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu platů, poskytne služební úřad státnímu zaměstnanci přiměřenou část platu a zbývající část mu vyplatí v nejbližším výplatním termínu následujícím po skončení dovolené.

(3) V den skončení služebního poměru vyplatí služební úřad státnímu zaměstnanci na jeho žádost plat, na který mu vznikl nárok, jinak mu vyplatí přiměřenou část platu a zbývající část mu vyplatí v nejbližším výplatním termínu následujícím po skončení služebního poměru.

(1) Plat se vyplácí státnímu zaměstnanci v zákonných penězích69) a zaokrouhluje se na celé koruny nahoru.

(2) Plat se vyplácí v době výkonu služby na místě stanoveném služebním předpisem. Nemůže-li se státní zaměstnanec z vážných důvodů dostavit k výplatě platu, zašle mu služební úřad plat ve výplatním termínu, popřípadě v nejbližší den výkonu služby na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se státním zaměstnancem nedohodl jinak.

(3) Při výplatě platu je služební úřad povinen vydat státnímu zaměstnanci doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách platu a o provedených srážkách. Na žádost státního zaměstnance mu služební úřad předloží k nahlédnutí podklady, na jejichž základě byl plat zúčtován k výplatě.

(4) Státní zaměstnanec může k přijetí platu písemně zmocnit jinou osobu. Manželu nebo partnerovi28) lze plat vyplatit jen na základě písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit plat jiné osobě než státnímu zaměstnanci, jen pokud to stanoví zvláštní právní předpis.70)

(5) Na žádost státního zaměstnance je služební úřad povinen při výplatě platu, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch státního zaměstnance poukázat částku určenou státním zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet státního zaměstnance u banky nebo spořitelního či úvěrního družstva59) nejpozději ve výplatním termínu, pokud se státním zaměstnancem nesjedná písemně jiný termín.

(6) Státnímu zaměstnanci se služebním působištěm v zahraničí lze s jeho souhlasem poskytovat plat nebo jeho část v dohodnuté cizí měně, ke které je Českou národní bankou vyhlašován kurz. Odstavec 1 o zaokrouhlování se použije přiměřeně.

(7) Pro přepočet platu nebo jeho části na cizí měnu se použije kurz vyhlášený Českou národní bankou platný v den, ve kterém služební úřad nakupuje cizí měnu pro účel výplaty platu.

Srážky z platu se řídí § 145 až 150 zákoníku práce.

Služební úřad je povinen poskytovat státním zaměstnancům a státním zaměstnankyním za výkon služby stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných podmínkách výkonu služby, při stejných nebo srovnatelných schopnostech a způsobilosti k výkonu služby a při stejné nebo srovnatelné výkonnosti stejný plat.

Služební úřad je povinen umožnit státnímu zaměstnanci nahlížet do právních předpisů, které upravují poskytování platu.

(1) O zařazení státního zaměstnance do platového stupně a o výši platového tarifu, příplatku za službu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, zvláštního příplatku a příplatku za výchovu čekatele a o změnách uvedených složek platu vydá služební orgán rozhodnutí, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

(2) Služební orgán rozhodne též o poskytnutí a výši příplatku za zastupování, popřípadě odměn, o přiznání a výši osobního příplatku, jejím zvýšení, snížení nebo o odejmutí osobního příplatku, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

Ustanovení § 149 až 151 platí i pro náhradu platu a pro odměnu za služební pohotovost.

Plat a jeho složky stanovené za hodinu služby přísluší státnímu zaměstnanci i za zlomky hodin výkonu služby v období, za které se plat poskytuje.

(1) Při poskytování platu představenému na služebním místě generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka nebo vedoucího služebního úřadu, postupuje příslušný personální útvar obdobně podle § 134, § 136 odst. 1, § 137, 138, § 139 odst. 5, § 143 a 157. Výši platového tarifu, výši příplatku za vedení, poskytnutí odměny a její výši a přiznání a výši osobního příplatku, její zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního příplatku představenému na služebním místě generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu v ústředních správních úřadech a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební orgán, určí orgán, který tohoto představeného na služební místo jmenoval (§ 53 odst. 2, odst. 4 věta první a odst. 5 věta první a třetí), na návrh příslušného personálního útvaru. U vedoucích ostatních služebních úřadů rozhodne o platových věcech uvedených ve větě druhé nadřízený služební orgán.

(2) Spory ve věcech podle odstavce 1 věty druhé projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení.45)

(1) Čekateli (§ 21 odst. 3) přísluší po dobu přípravy na službu plat za vykonanou práci, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Platem čekatele je peněžité plnění poskytované ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem jako

a) platový tarif,

b) plat za práci přesčas,

c) příplatek za práci v sobotu a v neděli,

d) příplatek za práci v noční době,

e) příplatek za práci ve svátek,

f) příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí,

g) zvláštní příplatek.

Čekateli přísluší nejnižší platový tarif v nejnižší platové třídě stanovené pro služební místo v oboru služby, pro který se čekatel připravuje, a pro které splňuje státnímu zaměstnanci předepsané vzdělání.

Za hodinu práce přesčas73) přísluší čekateli plat nebo náhradní volno, jejichž výše nebo rozsah a podmínky nároku se řídí § 127 zákoníku práce.

Čekateli přísluší za hodinu práce v sobotu nebo v neděli příplatek ve výši stanovené v § 126 odst. 1 zákoníku práce. U čekatele, který se připravuje na službu v zahraničí, lze použít § 126 odst. 2 zákoníku práce.

Čekateli přísluší za hodinu noční práce74) příplatek ve výši stanovené v § 125 zákoníku práce.

(1) Čekateli, který nepracoval proto, že svátek67) připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí.

(2) Za práci ve svátek přísluší čekateli náhradní volno nebo příplatek, jejichž rozsah nebo výše a podmínky nároku se řídí § 135 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

Čekateli, který koná práci ve ztíženém pracovním prostředí, přísluší příplatek ve výši a za podmínek stanovených v § 143a odst. 1 a služebním předpisem vydaným generálním ředitelem podle § 143a odst. 2 pro státní zaměstnance.

Čekateli, který koná práci spojenou s rizikem ohrožení života a zdraví, obtížnými pracovními režimy nebo jinými závažnými riziky při ochraně zájmů státu, přísluší zvláštní příplatek ve výši a za podmínek, které stanoví vláda nařízením a generální ředitel ve služebním předpise vydaném podle § 144 odst. 2 pro státní zaměstnance.

Za hodinu pracovní pohotovosti75) přísluší čekateli odměna ve výši stanovené v § 140 zákoníku práce.

Ustanovení § 149, § 150 odst. 1 až 5, § 151, 155 a 157 platí i pro čekatele. Ustanovení § 152, pokud jde o poskytování stejného platu v době přípravy na službu, se použije i na čekatele.

Služební úřad je povinen umožnit čekateli nahlížet do právních předpisů a služebních předpisů, které upravují poskytování jeho platu.

Služební úřad je povinen v den nástupu do práce písemně informovat čekatele o jeho platu formou platového výměru. Platový výměr obsahuje informaci o platové třídě, do které je čekatel zařazen, o výši platového tarifu, popřípadě příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí i zvláštního příplatku. O změnách ve výši platového tarifu, popřípadě příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a zvláštního příplatku, a jejich důvodech, informuje nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti, služební úřad čekatele formou změny platového výměru.

Odměňování zaměstnanců v pracovním poměru, kteří vykonávají práci ve správním úřadu, se řídí zákoníkem práce, nestanoví-li tento zákon jinak.

Splnění kvalifikačních předpokladů pro zařazení do platové třídy podle § 123 odst. 2 zákoníku práce stanovených v nařízení vlády podle § 123 odst. 6 písm. c) zákoníku práce nemusí správní úřad požadovat u zaměstnanců uvedených v § 2 odst. 3 písm. a) až d), pokud tak člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády, pro kterého vykonávají práci, nebo kterého zastupují, určí.

Zaměstnanci uvedenému v § 2 odst. 3 písm. a) až d) určuje platový tarif v příslušné platové třídě stanovený podle § 123 odst. 5 a odst. 6 písm. e) zákoníku práce podle vlastního uvážení fyzická osoba, pro kterou vykonává práci, nebo kterou zastupuje.

(1) Vedoucímu zaměstnanci76) přísluší vedle platového tarifu příplatek za vedení poskytovaný ve stanovených měsíčních částkách v rámci rozpětí příplatků za vedení stanovených v příloze č. 2 k tomuto zákonu s tím, že představeným se rozumí vedoucí zaměstnanec na shodném stupni řízení.

(2) Zaměstnanci, který je podle organizačního řádu oprávněn v nejnižším organizačním útvaru správního úřadu organizovat, řídit a kontrolovat práci jiných zaměstnanců, kteří se podílejí na plnění obdobných nebo podobných pracovních úkolů, a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny (dále jen „vedoucí pracovní skupiny“), přísluší příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro zástupce vedoucího oddělení.

(3) Výši příplatku za vedení stanoví správní úřad ve vnitřním platovém předpisu.

(4) Náměstkovi člena vlády určí člen vlády jako svému zástupci výši příplatku za vedení v rámci rozpětí stanoveného v příloze č. 2 k tomuto zákonu pro státního tajemníka; obdobně postupuje vedoucí Úřadu vlády u svého zástupce.

(1) Zaměstnanci, který v plném rozsahu řídící činnosti zastupuje vedoucího zaměstnance po dobu alespoň 20 po sobě jdoucích pracovních dnů, přísluší od prvního dne zastupování příplatek za zastupování ve výši příplatku za vedení stanoveného ve vnitřním platovém předpisu pro zastupovaného vedoucího zaměstnance. Pokud vedoucího zaměstnance zastupuje vedoucí zaměstnanec na nižším stupni řízení nebo vedoucí pracovní skupiny, nepřísluší jim po dobu zastupování příplatek za vedení podle § 174.

(2) Příplatek za zastupování vedoucích zaměstnanců nepřísluší zástupcům vedoucích zaměstnanců.

Zaměstnanci uvedenému v § 2 odst. 3 písm. a) až d) přiznává, zvyšuje, snižuje nebo odnímá osobní příplatek člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády, pro kterého vykonává práci, nebo kterého zastupuje. Maximální výše osobního příplatku stanovená podle § 131 zákoníku práce platí i zde.

Ustanovení § 149 až 151, § 155 a 157 platí i pro zaměstnance.

(1) Pro stanovení počtu míst zaměstnanců a objemu prostředků na jejich platy platí § 14 až 16 obdobně s tím, že počet míst zaměstnanců, kterým je platový tarif určován podle § 173, a objem prostředků na platy těchto zaměstnanců navrhuje fyzická osoba, pro kterou vykonávají práci, nebo kterou zastupují.

(2) Náměstek člena vlády je zástupcem člena vlády, s výjimkou osobních práv nebo povinností člena vlády. Místo náměstka člena vlády není v organizačním uspořádání správního úřadu stupněm řízení. Ve správním úřadu mohou být s ohledem na jeho působnost nejvýše 2 místa náměstků člena vlády a nejvýše 1 místo zástupce vedoucího Úřadu vlády.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se pracovněprávní vztahy ostatních zaměstnanců ve správních úřadech zákoníkem práce.

(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a povinnostem a k právním úkonům a zastoupení podle tohoto zákona se řídí § 6 odst. 1 zákoníku práce a § 10, 22, 23, 31, 32, 33, 33a a 33b občanského zákoníku.

(2) Státní zaměstnanec se může dát zastoupit jiným státním zaměstnancem, advokátem nebo jinou fyzickou osobou způsobilou k právním úkonům; služební úřad se může dát zastoupit pověřeným státním zaměstnancem nebo advokátem.

(1) O služebním poměru státního zaměstnance vede služební orgán osobní spis, který smí obsahovat jen písemnosti nezbytné pro služební poměr a hodnocení státního zaměstnance.

(2) Do osobního spisu mohou nahlížet představení, kteří jsou státnímu zaměstnanci nadřízeni. Právo nahlížet do osobního spisu, jakož i právo na zapůjčení osobního spisu má generální ředitelství, Úřad práce České republiky, soud, státní zástupce, policejní orgán, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajské služby.

(3) Státní zaměstnanec a státní zaměstnanec, jehož služební poměr skončil, má právo nahlížet do svého osobního spisu, činit si z něj výpisy a na náklady služebního úřadu z něho požadovat stejnopisy listin.

(1) Služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, vystaví státnímu zaměstnanci služební průkaz. Služební průkaz osvědčuje, že jeho držitel je státním zaměstnancem podle tohoto zákona. Služební průkaz obsahuje

a) fotografii státního zaměstnance,

b) jméno, příjmení a akademický titul,

c) evidenční číslo státního zaměstnance,

d) označení služebního úřadu, v němž státní zaměstnanec vykonává službu,

e) číslo služebního průkazu,

f) datum vystavení a datum platnosti služebního průkazu.

(2) Vydáním služebního průkazu podle odstavce 1 nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy.80)

(3) Vzor a rozměry služebního průkazu stanoví služební předpis vydaný generálním ředitelem.

(1) Státní zaměstnanec podléhá služebnímu hodnocení. Služební hodnocení se provádí v průběhu každého kalendářního čtvrtletí, v němž uplyne rok výkonu služby státního zaměstnance.

(2) Služební hodnocení státního zaměstnance zahrnuje hodnocení

a) zachovávání věrnosti státu a nezneužívání postavení státního zaměstnance,

b) řádného výkonu služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti,

c) dodržování služební kázně,

d) výsledků vzdělávání.

(3) Služební hodnocení musí obsahovat závěr o tom, zda služba byla, nebo nebyla v hodnoceném období vykonávána řádně, popřípadě zda státní zaměstnanec dosahoval mimořádné výsledky ve službě. Služební hodnocení obsahuje rovněž úkoly pro další osobní rozvoj státního zaměstnance.

(4) Státní zaměstnanec musí být se služebním hodnocením seznámen a na jeho žádost mu musí být vydán jeho stejnopis.

(1) Služební hodnocení státního zaměstnance provádí služební orgán v součinnosti s bezprostředně nadřízeným představeným, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Návrh služebního hodnocení vypracuje bezprostředně nadřízený představený státního zaměstnance.

(3) Služební hodnocení vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební orgán, provádí generální ředitel; návrh služebního hodnocení se nevypracuje. Služební hodnocení vedoucího podřízeného služebního úřadu provádí nadřízený služební orgán; návrh služebního hodnocení se nevypracuje.

(4) Služební hodnocení státního tajemníka a zástupce státního tajemníka provádí generální ředitel spolu se členem vlády, který toto ministerstvo řídí, a v Úřadu vlády s vedoucím Úřadu vlády. Návrh služebního hodnocení státního tajemníka a zástupce státního tajemníka se nevypracuje.

(5) Služební hodnocení státních zaměstnanců podřízených personálnímu řediteli (generálnímu řediteli) provádí personální ředitel (generální ředitel).

(6) Služební hodnocení personálního ředitele provádí generální ředitel spolu se státním tajemníkem. Návrh služebního hodnocení se nevypracuje.

(7) Služební hodnocení generálního ředitele a zástupce generálního ředitele se neprovádí.

(1) Státní zaměstnanec může podat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů podle tohoto zákona žádost nebo stížnost; žádost nebo stížnost státního zaměstnance se podává písemně.

(2) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance vyřizuje podle jejího obsahu představený, který je státnímu zaměstnanci nadřízen, nebo služební orgán, není-li dále stanoveno jinak.

(3) Stížnost státního zaměstnance nesmí vyřizovat představený nebo služební orgán, vůči kterému stížnost směřuje; vyřizuje ji nadřízený představený nebo nadřízený služební orgán představeného nebo služebního orgánu, vůči kterému směřuje.

(4) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance, který je služebním orgánem, vyřizuje nadřízený služební orgán, popřípadě generální ředitel.

(5) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance, který je generálním ředitelem nebo zástupcem generálního ředitele, vyřizuje předseda vlády.

(6) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance musí být vyřízena nejdéle do 20 kalendářních dnů od jejího doručení.

(7) Jestliže státní zaměstnanec stížnost opakuje, je nutné přezkoumat, zda původní stížnost byla správně vyřízena, a o výsledku státního zaměstnance vyrozumět. Neobsahují-li další stížnosti státního zaměstnance v téže věci nové skutečnosti, není nutno je vyřizovat.

(8) Státní zaměstnanec je oprávněn požádat o součinnost při vyřizování své stížnosti odborovou organizaci působící ve služebním úřadu, vyšší odborový orgán, radu státních zaměstnanců a ve věcech týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby. Organizace a orgány uvedené ve větě první jsou povinny státnímu zaměstnanci součinnost poskytnout.

(1) Řízení podle této hlavy se vztahuje na věci služebního poměru podle tohoto zákona, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

(2) Řízení podle této hlavy se nevztahuje na věci týkající se

a) vyslání na služební cestu,

b) zastupování,

c) jmenování na služební místo generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka, personálního ředitele, zástupce personálního ředitele, a odvolání z tohoto místa a jmenování na služební místo vedoucích služebních úřadů podle § 53 odst. 5 věty první, a odvolání z tohoto místa,

d) zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost,

e) důstojnosti státního zaměstnance a jeho vážnosti ve služebním poměru (§ 80 odst. 6),45)

f) nařízení pohotovosti ve službě,

g) určení nástupu dovolené a služebního volna,

h) služebního hodnocení státního zaměstnance,

i) určení platových nároků představeného na služebním místě generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu v ústředních správních úřadech a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební orgán (§ 158 odst. 1 věta druhá),45)

j) žádosti nebo stížnosti státního zaměstnance; to neplatí, vyplývá-li z jejího obsahu, že se jedná o podání.