Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

(1) Je-li do právní moci rozhodnutí o předání na tutéž vyžádanou osobu doručena rovněž žádost o vydání, rozhodne příslušný soud na návrh státního zástupce nejprve o předání podle § 411 a o tom, zda je vydání přípustné podle § 397. V případě rozhodnutí o předání podle § 411 odst. 4 a zároveň o přípustnosti vydání podle § 397 odst. 1 předseda senátu krajského soudu předloží věc Ministerstvu spravedlnosti k rozhodnutí, zda bude vykonán evropský zatýkací rozkaz nebo zda bude vyhověno žádosti o vydání. O souběhu evropského zatýkacího rozkazu a žádosti o vydání, o rozhodnutí podle § 397 a o předložení věci Ministerstvu spravedlnosti předseda senátu krajského soudu informuje neprodleně příslušný orgán vyžadujícího státu.

(2) Ministr spravedlnosti při rozhodování o tom, zda bude vykonán evropský zatýkací rozkaz nebo zda bude vyhověno žádosti o vydání, zváží okolnosti, závažnost a místo spáchání trestných činů, data vydání evropského zatýkacího rozkazu a žádosti o vydání a zda byly vydány za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s omezením svobody.

(3) Jestliže ministr spravedlnosti rozhodne o přednostním vykonání evropského zatýkacího rozkazu, ihned tuto skutečnost sdělí příslušnému krajskému soudu, který dále postupuje podle § 416. Lhůta podle § 416 odst. 2 počíná běžet od data doručení sdělení ministra spravedlnosti o přednostním vykonání evropského zatýkacího rozkazu.

(4) Jestliže ministr spravedlnosti rozhodne o přednostním vyhovění žádosti o vydání, ihned tuto skutečnost sdělí krajskému soudu, který rozhodl o předání podle § 411 odst. 4, a příslušnému orgánu vyžadujícího státu. Dále se postupuje podle oddílu druhého.

(5) Rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 4 je důvodem pro zrušení rozhodnutí podle § 411 odst. 4. O tom rozhodne krajský soud neprodleně poté, co obdrží sdělení ministra spravedlnosti podle odstavce 4, v neveřejném zasedání usnesením, proti kterému není stížnost přípustná. Usnesení doručí státnímu zástupci a orgánu vyžadujícího státu, který evropský zatýkací rozkaz vydal.

(1) Osoba, která byla do České republiky předána, může být dále předána jinému členskému státu pouze se souhlasem předávajícího státu, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Bez souhlasu předávajícího státu může být vyžádaná osoba dále předána jinému členskému státu pro trestný čin spáchaný před předáním v případě, že

a) vyžádaná osoba souhlasí s předáním do jiného členského státu; toto prohlášení musí být učiněno dobrovolně do protokolu za přítomnosti obhájce a příslušný soud musí tuto osobu předem poučit o důsledcích z jejího prohlášení vyplývajících,

b) se pro vyžádanou osobu uplatní ustanovení § 406 odst. 1 písm. a), d) a e) a odst. 2.

(3) Byla-li vyžádaná osoba vydána do České republiky ze třetího státu a nemůže být dále předána bez souhlasu tohoto třetího státu, informuje o tom příslušné státní zastupitelství neprodleně Ministerstvo spravedlnosti, které provede nezbytné úkony k zajištění souhlasu třetího státu s předáním. Lhůty uvedené v § 411 odst. 11 a v § 413 odst. 4 začínají běžet ode dne, kdy příslušný státní zástupce obdržel informaci od Ministerstva spravedlnosti o tom, že třetí stát souhlas s předáním udělil.

(1) Jestliže má být na žádost jiného členského státu povolen průvoz osoby pro účely trestního řízení, o předání a zajišťovacích opatřeních rozhodne Nejvyšší soud, pokud žádost jiného členského státu o průvoz bude obsahovat informace o

a) totožnosti a státní příslušnosti předávané osoby,

b) vydání evropského zatýkacího rozkazu,

c) povaze a kvalifikaci trestného činu a

d) okolnostech spáchání trestného činu, včetně doby a místa.

(2) Povolení průvozu osoby pro účely uvedené v odstavci 1, které předpokládají zpětný průvoz přes území České republiky po provedení úkonu v cizím státě, je současně i povolením pro tento zpětný průvoz.

(3) Povolení průvozu není třeba v případě letecké přepravy bez plánovaného přistání na území České republiky. Pokud k neplánovanému přistání na území České republiky dojde a České republice nebyla doručena žádost členského státu o povolení průvozu obsahující informace uvedené v odstavci 1, osoba může být vzata do vazby až na 96 hodin. O vzetí osoby do vazby rozhodne Nejvyšší soud na návrh státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

(4) Nejvyšší soud rozhodne o zamítnutí žádosti o povolení průvozu, je-li požadován průvoz státního příslušníka České republiky nebo osoby s trvalým pobytem na území České republiky za účelem výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření.

(5) Je-li požadován průvoz státního příslušníka České republiky nebo osoby s trvalým pobytem na území České republiky za účelem trestního stíhání, Nejvyšší soud rozhodne o povolení průvozu s výhradou ve smyslu § 411 odst. 7.

(1) O povolení průvozu osoby územím České republiky pro účely trestního řízení v cizím státě nebo výkonu trestu odnětí svobody v cizím státě na žádost orgánů cizího státu rozhoduje Nejvyšší soud. Na rozhodování o přípustnosti průvozu a zajišťovacích opatřeních se přiměřeně užijí ustanovení oddílu druhého.

(2) Povolení průvozu osoby pro účely uvedené v odstavci 1, které předpokládají zpětný průvoz přes území České republiky po provedení úkonu v cizím státě, je současně i povolením pro tento zpětný průvoz.

(3) Povolení průvozu není třeba v případě letecké přepravy bez plánovaného přistání na území České republiky. Pokud k neplánovanému přistání na území České republiky dojde a České republice nebyla doručena žádost cizího státu o povolení průvozu, osoba může být vzata do vazby až na 96 hodin. O vzetí osoby do vazby rozhodne Nejvyšší soud na návrh státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

Pro průvoz osoby, která má být do jiného členského státu vydána z třetího státu anebo do třetího státu vydána z jiného členského státu, se užije ustanovení § 423 obdobně.

Dožádáním se rozumí úkony, které po zahájení trestního řízení v České republice mají být na žádost orgánů České republiky provedeny v cizím státě, anebo úkony, které mají být v trestním řízení na žádost orgánů cizích států provedeny na území České republiky.

Pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak, dožádání státního zástupce se zasílají do cizího státu prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství a dožádání předsedy senátu se zasílají prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.

(1) Dožádání musí obsahovat

a) označení dožadujícího orgánu a den sepsání žádosti,

b) přesný popis požadovaného úkonu v trestním řízení,

c) popis skutku, kterého se dožádání týká, a jeho právní kvalifikaci s doslovným zněním zákonných ustanovení,

d) údaje o obviněném, případně poškozeném nebo svědkovi, pokud se žádá jejich výslech, a

e) další údaje potřebné k řádnému poskytnutí požadované právní pomoci.

(2) Dožádání musí být opatřeno podpisem oprávněného orgánu, který ho vydal, a otiskem kulatého razítka tohoto orgánu.

(3) Pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak, k dožádání a připojeným materiálům připojí dožadující orgán překlad do cizího jazyka vyhotovený přibraným tlumočníkem.

(4) Doručení písemnosti osobě v cizím státě poštou je možné, jen stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

Doručení či důkazy provedené na žádost orgánu České republiky orgánem cizího státu jsou účinné, pokud byly provedeny v souladu s právním řádem dožádaného státu nebo pokud byly provedeny v souladu s právním řádem České republiky.

(1) Pokud je při dokazování v České republice potřebná přítomnost osoby, která se zdržuje v cizím státě, je třeba jí doručit předvolání formou dožádání. Přítomnost této osoby není možné vynucovat použitím donucovacích prostředků ani hrozby sankcí.

(2) Osoba, která se na území České republiky dostaví na základě předvolání, nesmí být trestně stíhána, odsouzena nebo její osobní svoboda omezena pro trestný čin, který spáchala před vstupem na území České republiky.

(3) Trestní stíhání nebo omezení osobní svobody předvolané osoby je však přípustné

a) pro trestný čin, pro který byla osoba předvolána jako obviněná,

b) pokud se předvolaná osoba po vykonání úkonu dokazování zdržuje na území České republiky po dobu delší než 45 dní, přestože ho mohla opustit, nebo

c) pokud se předvolaná osoba po opuštění území České republiky dobrovolně vrátí zpět anebo je na území České republiky dopravena z cizího státu zákonným způsobem.

(1) Orgány činné v trestním řízení vykonávají právní pomoc požadovanou orgány cizího státu způsobem upraveným v tomto zákoně, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

(2) Na žádost orgánu cizího státu je možné postupovat podle právního předpisu jiného státu, pokud požadovaný postup není v rozporu se zájmy České republiky uvedenými v § 377.

(3) Pokud o to orgán cizího státu požádá, je možné svědky a znalce vyslechnout pod přísahou.

(4) Přísaha pro svědky zní: „Přísahám na svoji čest, že vypovím úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím.“

(5) Přísaha pro znalce zní: „Přísahám na svoji čest, že posudek podám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

(1) Pro stanovení příslušnosti k provedení dožádání orgánu cizího státu se přiměřeně užijí ustanovení § 16 až 26.

(2) Je-li k provedení dožádání současně příslušných více soudů, může na podnět Ministerstva spravedlnosti soud, který je nejblíže společně nadřízen soudům, které by jinak byly k vykonání těchto úkonů příslušné, určit příslušnost některého z nich k vykonání všech nebo některých úkonů právní pomoci. Ustanovení § 24 a 25 se zde užijí přiměřeně.

(3) Je-li k provedení dožádání současně příslušných více státních zastupitelství, může Nejvyšší státní zastupitelství určit příslušnost některého z nich k vykonání všech nebo některých úkonů právní pomoci. Nejvyšší státní zastupitelství je v řízení o dožádání o právní pomoc příslušné i k rozhodování o odnětí a přikázání věci.

(4) Pokud mají soud nebo státní zastupitelství při provádění úkonů právní pomoci na základě dožádání orgánu cizího státu provést úkon trestního řízení mimo svůj obvod, postupují podle § 53 a 54.

(5) Orgán příslušný podle odstavce 1 k provedení žádosti o právní pomoc může výkon této žádosti odložit, pokud by její provedení mohlo ohrozit trestní řízení vedené v České republice. Odmítnout provedení žádosti o právní pomoc může pouze tehdy, nesplňuje-li žádost požadavky mezinárodní smlouvy nebo její provedení by bylo v rozporu s § 377. V případě odložení nebo odmítnutí, byť i jen částečného, provedení žádosti je orgán příslušný podle odstavce 1 povinen orgánu cizího státu svůj postup odůvodnit.

(1) Orgány cizího státu nemohou na území České republiky samostatně vykonávat úkony právní pomoci.

(2) Nejde-li o případ uvedený v § 411 odst. 2, § 442 a § 443 odst. 1, přítomnost orgánů cizího státu při úkonu právní pomoci vykonávaném na území České republiky v přípravném řízení je přípustná pouze se souhlasem Nejvyššího státního zastupitelství a v řízení před soudem se souhlasem Ministerstva spravedlnosti.

(3) Pokud vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, umožňuje přímý právní styk justičních orgánů, je příslušným k udělení souhlasu podle odstavce 2 soud, v přípravném řízení státní zástupce.

(4) Účastní-li se orgán cizího státu na základě svého dožádání výslechu v České republice, může požádat o možnost položit vyslýchanému doplňující otázky prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení, který výslech provádí. Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech je povinen takové žádosti vyhovět, ledaže by položení či formulace takové otázky odporovalo právnímu řádu České republiky.

(1) Pokud je písemnost, která má být doručena adresátovi v České republice, vyhotovena v českém jazyce nebo v jazyce, o kterém je předpoklad, že vzhledem ke všem okolnostem případu mu adresát rozumí, anebo je k ní připojen překlad do tohoto jazyka a orgán cizího státu nežádá osobní doručení, doručí se písemnost adresátovi podle ustanovení tohoto zákona upravujícího doručování do vlastních rukou (§ 64). Doručit zásilku uložením je možné pouze po marném pokusu o doručení při opakovaném doručení téže zásilky.

(2) Pokud písemnost není vyhotovena v jazyce za podmínek odstavce 1 a není k ní připojen ani překlad do tohoto jazyka, přičemž dožadující orgán nebyl povinen podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, zajistit překlad, vyhotovení překladu do tohoto jazyka zajistí orgán vykonávající právní pomoc a následně písemnost doručí postupem podle odstavce 1. Překlad není třeba vyhotovovat, pokud adresát po poučení o možnosti odmítnout převzetí písemnosti prohlásí, že je ochoten písemnost převzít.

(3) Pokud dožadující orgán žádá o doručení písemnosti do vlastních rukou adresáta, doručí se písemnost adresátovi osobně. Převzetí písemnosti adresát potvrdí podpisem na doručence dožadujícího orgánu nebo do protokolu doručujícího orgánu. Jestliže adresát odmítne písemnost převzít, uvede doručující orgán tuto skutečnost s uvedením důvodů, pro které adresát odmítl zásilku převzít, v protokolu či průvodním dopise, jímž dožádání vrátí dožadujícímu orgánu. Doručení zásilky postupem podle odstavce 1 je v takovém případě vyloučeno. Nepodaří-li se ani opakovaně písemnost doručit adresátu do jeho vlastních rukou, doručující orgán vrátí dožádání zpět dožadujícímu orgánu s uvedením důvodů, pro které se nepodařilo zásilku doručit.

(1) Žádost cizího státu o vyslovení souhlasu, aby údaje nebo věci, které byly tomuto státu Českou republikou předány, byly použity jako důkazy v trestním řízení v cizím státě, posoudí orgán činný v trestním řízení, který takové údaje nebo věci poskytl. Jestliže je poskytl jiný orgán než soud a k žádosti cizího státu nebo na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, má souhlas vyslovit pouze soud, posoudí žádost okresní soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který uvedené údaje poskytl.

(2) Příslušný orgán činný v trestním řízení vysloví s použitím údaje nebo věci podle odstavce 1 souhlas, pokud

a) by jejich použití bylo možné v případě, že by se takové trestní řízení vedlo v České republice, a

b) nehrozí, že by tím bylo zmařeno jiné řízení vedené v České republice nebo by byl vážně ohrožen jiný důležitý zájem.

(1) V souladu s podmínkami vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, mohou příslušníci policejních orgánů při pronásledování vstoupit na území cizího státu a pokračovat v pronásledování osoby i na území tohoto státu a stejně tak orgány cizího státu mohou při pronásledování vstoupit na území České republiky a pokračovat zde v pronásledování osoby. Při provádění těchto úkonů na území České republiky jsou orgány cizího státu vázány právním řádem České republiky a pokyny policejního orgánu České republiky.

(2) Nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak, orgán cizího státu při provádění pronásledování na území České republiky není oprávněn provádět domovní prohlídku (§ 82), prohlídku jiných prostor a pozemků (§ 83a), ani vstupovat do obydlí, jiných prostor a na pozemky, jakož i pronásledovanou osobu zadržet a vyslýchat.

(3) Pokud byla pronásledovaná osoba zadržena na území cizího státu na základě pronásledování podle odstavce 1 a není státním příslušníkem tohoto státu, státní zástupce požádá o její předběžné zadržení za účelem vydání nebo předání do 6 hodin od jejího zadržení na území cizího státu. Hodiny mezi půlnocí a devátou hodinou ranní se nezapočítávají.

(4) Pronásledovaná osoba, která byla na území České republiky dopadena na základě pronásledování podle odstavce 1 orgány policie cizího státu, pokud není státním příslušníkem České republiky či osobou bez státní příslušnosti, která má na území České republiky povolen trvalý pobyt, bude propuštěna do 6 hodin od jejího zadržení, ledaže příslušný orgán cizího státu v této lhůtě doručí žádost o vzetí této osoby do předběžné vazby za účelem vydání nebo předání. Hodiny mezi půlnocí a devátou hodinou ranní se nezapočítávají.

(1) V souladu s podmínkami vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, mohou příslušníci policejních orgánů při sledování vstoupit na území cizího státu a pokračovat ve sledování osoby a věcí i na území tohoto státu a stejně tak orgány cizího státu mohou při sledování vstoupit na území České republiky a pokračovat zde ve sledování osoby a věcí. Při provádění těchto úkonů na území České republiky jsou orgány cizího státu vázány právním řádem České republiky a pokyny policejního orgánu České republiky.

(2) Nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak, orgán cizího státu při provádění sledování na území České republiky není oprávněn provádět domovní prohlídku (§ 82), prohlídku jiných prostor a pozemků (§ 83a), ani vstupovat do obydlí, jiných prostor a na pozemky, jakož i sledovanou osobu zadržet a vyslýchat.

(3) K povolení sledování a provádění úkonů přímo souvisejících se sledováním osob a věcí na území České republiky podle odstavce 1 je příslušné Krajské státní zastupitelství v Praze. Povolení platí rovněž pro příslušné orgány České republiky, pokud od orgánů cizího státu převezmou v téže věci sledování na území České republiky.

(4) Nesnese-li věc odkladu, mohou orgány cizího státu provádět sledování na území České republiky i bez předchozího povolení uvedeného v odstavci 3. Orgán cizího státu je však povinen o povolení požádat bezodkladně, nejpozději však v okamžiku překročení státní hranice. Pokud je do 5 hodin neobdrží, je povinen sledování ukončit.

(5) K podání žádosti o provádění sledování na území cizího státu je oprávněn příslušný státní zástupce.

(1) V souladu s podmínkami vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, na žádost příslušných orgánů cizího státu nebo na žádost orgánu činného v trestním řízení může na území České republiky působit jako agent ve smyslu § 158e nebo provést předstíraný převod podle § 158c též policista cizího státu.

(2) K podání návrhu Vrchnímu soudu v Praze na povolení činnosti policisty cizího státu jako agenta podle § 158e a k povolení předstíraného převodu podle § 158c je příslušné Vrchní státní zastupitelství v Praze.

(1) Na žádost orgánu cizího státu je možné osobu nacházející se ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky dočasně předat do cizího státu pro účely dokazování.

(2) Osobu uvedenou v odstavci 1 je možné dočasně předat jen tehdy, jestliže

a) s dočasným předáním souhlasí,

b) nemá v řízení v cizím státě postavení obviněného,

c) její přítomnost na území České republiky není nezbytná z důvodu dokazování v trestním řízení,

d) její nepřítomností se nezmění účel vazby anebo výkonu trestu vykonávaného na území České republiky,

e) dočasné předání nepřiměřeně neprodlouží trvání vazby, která je vykonávána na území České republiky, a

f) dočasné odevzdání nepřiměřeně neprodlouží výkon trestu odnětí svobody, který je vykonáván na území České republiky.

(3) Na řízení o povolení dočasného předání osoby podle tohoto ustanovení se užije ustanovení § 400 odst. 2 a 3 přiměřeně.

(4) Po povolení dočasného předání vydá příkaz k dočasnému předání osoby do cizího státu okresní soud, v jehož obvodu je osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.

(5) Doba, po kterou byla osoba ve vazbě v cizím státě, se nezapočítává do lhůt podle § 71; tato doba se však započítává do délky výkonu trestu vykonávaného na území České republiky.

Ustanovení § 438 se přiměřeně užije na dočasné předání osoby do cizího státu k účasti na úkonu právní pomoci vykonávaného na území cizího státu na žádost orgánů České republiky.

(1) Jestliže je v trestním řízení na území České republiky potřebná účast jiné osoby než obviněného pro účely dokazování a tato osoba je v cizím státě ve vazbě anebo ve výkonu trestu odnětí svobody, požádá v řízení před soudem předseda senátu Ministerstvo spravedlnosti nebo v přípravném řízení státní zástupce Nejvyšší státní zastupitelství o zajištění dočasného převzetí této osoby na území České republiky. V žádosti uvede, k jakým úkonům a v jaké trestní věci je přítomnost této osoby potřebná a označí den nebo časové období, na které je potřebné přítomnost této osoby zabezpečit.

(2) Jestliže dožádaný stát povolí dočasné odevzdání osoby na území České republiky, rozhodne v řízení před soudem předseda senátu nebo v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce, že tato osoba bude po dobu dočasného odevzdání na území České republiky ve vazbě; vazebními důvody podle § 67 při tom není vázán. V usnesení se vždy uvede, že vazba začíná dnem převzetí této osoby na území České republiky.

(3) Vrácení této osoby do státu, který ji na území České republiky dočasně předal, a s tím související propuštění této osoby z vazby zařídí v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, k jejichž žádosti byla osoba na území České republiky dočasně předána.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se přiměřeně užijí rovněž na předání osoby z cizího státu k účasti na úkonu právní pomoci prováděného na území České republiky na žádost orgánů cizího státu.

(5) Podá-li dočasně převzatá osoba na území České republiky žádost o propuštění z vazby, předá soudce nebo v přípravném řízení státní zástupce tuto žádost příslušnému orgánu cizího státu.

(6) Nařídí-li příslušný orgán cizího státu, že má být dočasně převzatá osoba propuštěna z vazby na svobodu ještě v době, kdy se nachází na území České republiky, zařídí její propuštění z vazby na svobodu v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, k jejichž žádosti byla osoba na území České republiky dočasně předána, a to ve lhůtě pěti pracovních dnů ode dne, kdy obdržel rozhodnutí příslušného orgánu cizího státu o propuštění osoby z vazby. O propuštění této osoby z vazby informuje orgán cizího státu, který propuštění nařídil.

(1) Na základě žádosti orgánu vyžadujícího státu rozhodne orgán příslušný podle odstavce 3 o zajištění a předání věcí a majetku, které mohou sloužit jako důkaz nebo které vyžádaná osoba získala trestným činem, pro který je předání vyžadováno, nebo co za takovou věc bylo opatřeno.

(2) Na zajištění věci a majetku nebo jeho části na základě žádosti orgánu cizího státu se přiměřeně použijí ustanovení hlavy druhé oddílu sedmého, hlavy čtvrté oddílu třetího a hlavy dvacáté první oddílu čtvrtého. Při výkonu zajištění věci a majetku nebo jeho části se postupuje podle zvláštního právního předpisu.

(3) O zajištění věci a majetku podle odstavce 1 rozhoduje v řízení před soudem okresní soud a v přípravném řízení státní zástupce okresního státního zastupitelství, v jehož obvodu se nachází majetek nebo jeho podstatná část.

(4) Orgán příslušný podle odstavce 3 rozhodne o zajištění věci a majetku i v případě, nelze-li vyžádanou osobu předat pro její úmrtí nebo jde-li o uprchlého. Tímto ustanovením není dotčeno vlastnické právo třetích osob.

(5) Orgán příslušný podle odstavce 3 může odevzdání věcí a majetku dočasně odepřít nebo je předat cizímu státu pod podmínkou, že budou vráceny, je-li jich třeba pro trestní řízení vedené v České republice.

(6) Při odevzdání zajištěné věci v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce požádá orgán cizího státu o její vrácení. Tohoto práva se však může výslovně vzdát nebo souhlasit s tím, aby věc byla vrácena přímo vlastníkovi.

(7) Tato ustanovení se přiměřeně užijí rovněž na odevzdání věci, která byla zajištěna u vydávané nebo předávané osoby. Pokud je to možné, tato věc se odevzdá orgánům cizího státu současně s vydávanou nebo předávanou osobou.

(1) Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, lze pro plnění úkolů v trestním řízení s příslušnými orgány jednoho nebo více cizích států uzavřít dohodu o vzniku společného vyšetřovacího týmu.

(2) Žádost o uzavření dohody podle odstavce 1 podává příslušný státní zástupce prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství příslušnému orgánu cizího státu. V žádosti uvede

a) v jaké trestní věci má být společný vyšetřovací tým ustanoven, včetně popisu skutku a jeho právní kvalifikace,

b) cíl společného vyšetřovacího týmu a dobu, na kterou by měl být ustanoven, s možností prodloužení doby jeho trvání,

c) které policejní či jiné složky se za Českou republiku práce společného vyšetřovacího týmu zúčastní,

d) výčet pravomocí zúčastněných policejních složek České republiky a jiných účastníků týmu,

e) poučení o případné trestní i občanskoprávní odpovědnosti členů týmu,

f) ustanovení o ochraně osobních údajů,

g) pracovní jazyk společného vyšetřovacího týmu,

h) ustanovení procesního práva České republiky, která budou při práci týmu aplikována, a

i) způsoby velení a komunikace.

(3) Dohodu podle odstavce 1 za Českou republiku uzavírá vždy Nejvyšší státní zastupitelství, a to jak na žádost příslušného státního zástupce, tak na žádost příslušného orgánu cizího státu. Pro náležitosti dohody platí odstavec 2 obdobně.

(4) Má-li společný vyšetřovací tým působit na území České republiky, je vedoucím týmu vždy osoba služebně činná v policejním orgánu České republiky.

(5) Důkazy provedené kterýmkoli členem společného vyšetřovacího týmu na území států, kde tento tým působí, pokud byly provedeny v souladu s právním řádem tohoto státu nebo s právním řádem České republiky, jsou účinné v trestním řízení vedeném v České republice.

(6) O úkony, které mají být provedeny ve státě, jehož policejní orgány nebyly vyslány do společného vyšetřovacího týmu, je třeba vždy požádat dožádáním (§ 425).

(7) Pro určení příslušnosti jednoho z více jinak příslušných státních zastupitelství pro úkony trestního řízení prováděné příslušníky Policie České republiky vyslanými do společného vyšetřovacího týmu, pokud je toho třeba v zájmu urychlení řízení nebo v jiném důležitém zájmu, se obdobně užije ustanovení § 431 odst. 3.

(8) Pokud má příslušné státní zastupitelství provést úkon trestního řízení mimo svůj obvod, postupuje podle § 53 a 54.

(1) Jestliže byla uzavřena dohoda o společném vyšetřovacím týmu podle § 442, pracovníci příslušných orgánů cizího státu vyslaní do tohoto týmu se mohou v rámci společného vyšetřovacího týmu na území České republiky pod velením osoby služebně činné v policejním orgánu České republiky účastnit

a) vydání a odnětí věci (§ 78 a 79),

b) domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků podle hlavy čtvrté oddílu čtvrtého,

c) ohledání (§ 113 a 114),

d) vyšetřovacího pokusu (§ 104c),

e) rekonstrukce (§ 104d),

f) prověrky na místě (§ 104e).

(2) Při provádění úkonů podle odstavce 1 na území České republiky jsou pracovníci příslušných orgánů cizího státu vázáni právním řádem České republiky a pokyny policejního orgánu České republiky.

(3) Pracovníci příslušných orgánů cizího státu vyslaní do společného vyšetřovacího týmu mohou být přítomni výslechům obviněných (§ 90 až 94), svědků (§ 97 až 104), konfrontaci (§ 104a), rekognici (§ 104b) nebo podání vysvětlení podle § 158. Doplňující otázku mohou položit pouze se souhlasem orgánu činného v trestním řízení, který provádí výslech. Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech otázku položí, jen pokud je v souladu s právním řádem České republiky.

(4) Vedoucí společného vyšetřovacího týmu je oprávněn v souladu s právním řádem České republiky pověřit provedením jednotlivých úkonů v cizím státě pracovníky příslušných orgánů cizího státu vyslané do společného vyšetřovacího týmu.

(1) Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, umožní předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce orgánu cizího státu na jeho žádost provést výslech podezřelého, obviněného, svědka nebo znalce prostřednictvím videotelefonu. Výslech podezřelého nebo obviněného prostřednictvím videotelefonu lze provést jen tehdy, jestliže podezřelý nebo obviněný s provedením takového výslechu souhlasí. Na to je třeba se jej výslovně dotázat. Vyjádření podezřelého nebo obviněného o tom, zda s provedením tohoto výslechu souhlasí, poznamená vyslýchající do protokolu, který zašle orgánu cizího státu.

(2) Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce umožní orgánu cizího státu na jeho žádost provést výslech svědka nebo znalce prostřednictvím telefonu. Výslech svědka nebo znalce prostřednictvím telefonu lze provést pouze tehdy, jestliže svědek nebo znalec s výslechem prováděným prostřednictvím telefonu souhlasí. Na to je třeba se jej výslovně dotázat. Vyjádření svědka nebo znalce o tom, zda s provedením tohoto výslechu souhlasí, poznamená vyslýchající do protokolu, který zašle orgánu cizího státu.

(3) Na předvolání svědka nebo znalce se vztahují přiměřeně ustanovení tohoto zákona. Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce přibere, je-li toho třeba, k výslechu tlumočníka. O výslechu vždy sepíše protokol. Protokolace se řídí ustanoveními tohoto zákona. V protokolu o výslechu je třeba kromě údajů uvedených v § 55 uvést i technické podmínky, za kterých byl výslech prováděn.

(4) Před započetím výslechu předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ověří totožnost vyslýchané osoby a poučí ji podle ustanovení tohoto zákona. Pak umožní orgánu cizího státu, aby sám prováděl výslech prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu.

(5) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce dbají na to, aby v průběhu výslechu nebyly porušeny základní zásady trestního řízení podle tohoto zákona a zájmy České republiky uvedené v § 377. V případě jejich porušení předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce výslech přeruší a upozorní vyslýchající orgán cizího státu na toto porušení.

(6) Pokud vyslýchaná osoba odmítne vypovídat, ačkoli je podle tohoto zákona povinna výpověď podat, užijí se proti ní opatření podle ustanovení tohoto zákona přiměřeně.

(7) Ochrana vyslýchaným osobám se v případě potřeby poskytne za podmínek a způsobem stanoveným tímto zákonem (§ 55 odst. 2) a zvláštním právním předpisem.

(1) Nelze-li předvolat k výslechu do České republiky podezřelého, obviněného, svědka nebo znalce, nebo není-li to z důvodů hodných zřetele vhodné, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, požádat příslušný orgán cizího státu o zajištění výslechu podezřelého, obviněného, svědka nebo znalce prostřednictvím videotelefonu. Výslech podezřelého nebo obviněného prostřednictvím videotelefonu lze provést jen tehdy, jestliže podezřelý nebo obviněný s takovým výslechem souhlasí.

(2) Nelze-li předvolat k výslechu do České republiky svědka nebo znalce, nebo není-li to z důvodů hodných zřetele vhodné, předseda senátu a přípravném řízení státní zástupce může, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, požádat příslušný orgán cizího státu o zajištění výslechu svědka nebo znalce prostřednictvím telefonu. Výslech svědka nebo znalce po telefonu lze provést jen tehdy, jestliže svědek nebo znalec s takovým výslechem souhlasí.

(3) Žádost o provedení výslechu podle odstavců 1 a 2 musí obsahovat kromě údajů uvedených v § 427 i jméno osoby, která bude provádět tento výslech na území České republiky, a důvod, proč není možné, aby se vyslýchaná osoba dostavila k výslechu do České republiky.

(4) Po ověření totožnosti vyslýchané osoby orgánem cizího státu provádí výslech předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; postupuje přitom podle ustanovení hlavy páté. Námitkám vzneseným orgánem cizího státu, které se týkají způsobu provádění výslechu vzhledem k základním zásadám trestního řízení tohoto státu, je nutno vyhovět.

K vyřízení žádosti orgánu cizího státu o poskytnutí údajů z Rejstříku trestů je příslušné v přípravném řízení Nejvyšší státní zastupitelství a v řízení po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání Ministerstvo spravedlnosti, nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, přímý styk justičních orgánů.

(1) O návrhu orgánu cizího státu, aby trestní řízení vedené proti občanu České republiky, který na území tohoto státu spáchal soudně trestný čin, převzaly příslušné orgány České republiky, rozhoduje Nejvyšší státní zastupitelství. Rozhodne-li o tom, že se trestní řízení přebírá, dá bezodkladně podnět věcně a místně příslušnému orgánu k trestnímu řízení podle tohoto zákona.

(2) Pokud vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, umožňuje přímý styk justičních orgánů ohledně převzetí trestního řízení, rozhoduje o převzetí trestního řízení státní zástupce, který by jinak byl ve věci příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.

(3) Procesní úkony provedené orgány dožadujícího státu v souladu s právním řádem tohoto státu lze využít v trestním řízení vedeném v České republice stejně, jako kdyby ho provedly orgány České republiky, je-li dodržena zásada, že jejich využití nedá takovým úkonům větší důkazní hodnotu, než kterou by měly v dožadujícím státě.

(1) Je-li vedeno trestní řízení

a) pro trestný čin spáchaný na území České republiky a z jeho spáchání je podezřelá osoba, která je občanem cizího státu, nebo

b) pro trestný čin spáchaný touto osobou na území cizího státu,

může Nejvyšší státní zastupitelství a po podání obžaloby Ministerstvo spravedlnosti předat trestní řízení příslušnému orgánu cizího státu, jehož je osoba podezřelá ze spáchání tohoto trestného činu občanem nebo na jehož území měl být tento trestný čin spáchán.

(2) Pokud tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, může předat trestní řízení do cizího státu soud a v přípravném řízení státní zástupce.

(3) Rozhodl-li orgán dožádaného státu o převzetí trestního řízení, nelze na území České republiky pokračovat v trestním řízení pro trestný čin, pro který bylo trestní řízení předáno, nebo nařídit výkon trestu uloženého za čin, pro který bylo trestní řízení předáno.

(4) Orgány České republiky však mohou v trestním řízení pokračovat nebo nařídit výkon trestu, jestliže dožádaný stát

a) oznámí, že ve věci nebude konat řízení,

b) dodatečně odvolá své rozhodnutí o převzetí trestního řízení, nebo

c) oznámí, že v řízení nebude pokračovat.

Cizozemským rozhodnutím se pro účely tohoto oddílu rozumí rozhodnutí vydané soudem jiného státu pro čin trestný podle právního řádu České republiky, kterým

a) byla vyslovena vina, ale uložení trestu bylo podmíněně odloženo,

b) byl uložen trest odnětí svobody nebo podmíněný trest odnětí svobody,

c) byl uložen peněžitý trest nebo zákaz činnosti,

d) bylo uloženo ochranné opatření,

e) byl přeměněn podmíněný trest nebo peněžitý trest na trest odnětí svobody,

f) bylo vysloveno předběžné zajištění majetku nebo jeho části, anebo

g) bylo vysloveno propadnutí majetku nebo jeho části nebo bylo vysloveno propadnutí věci anebo její zabrání (dále jen „cizozemské rozhodnutí o majetku“).

(1) Cizozemské rozhodnutí je možno uznat na území České republiky, jestliže

a) tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,

b) rozhodnutí bylo vydáno v řízení, které odpovídá zásadám uvedeným v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,

c) osoba nebyla odsouzena za trestný čin, který má výlučně politický anebo vojenský charakter,

d) výkon trestu není podle právního řádu České republiky promlčen,

e) osoba nebyla pro tento skutek již odsouzena českým soudem,

f) nebylo na území České republiky uznáno cizozemské rozhodnutí jiného státu vůči téže osobě pro tentýž skutek a

g) uznání neodporuje chráněným zájmům podle § 377.

(2) Cizozemské rozhodnutí je možné výjimečně uznat na území České republiky bez splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a), jestliže je zaručena vzájemnost. Podmínky vzájemnosti ověří příslušný soud u Ministerstva spravedlnosti.

(1) Cizozemské rozhodnutí se uzná tak, že v něm uložený trest příslušný soud přemění na trest, který by mohl uložit, jestliže by v řízení o spáchaném trestném činu sám rozhodoval. Soud nesmí uložit trest přísnější, než byl trest uložený přeměňovaným cizozemským rozhodnutím, ani ho přeměnit na jiný druh trestu.

(2) Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, lze v České republice provést výkon trestu ve vyšší výměře, než jakou připouští její zákon.

(3) Jestliže druh trestu odnětí svobody uloženého uznaným cizozemským rozhodnutím a délka jeho trvání jsou slučitelné s právním řádem České republiky, soud v rozhodnutí o uznání současně rozhodne, že se bude ve výkonu trestu uloženého cizozemským rozhodnutím pokračovat bez jeho přeměny podle odstavce 1. Tento postup je vyloučen, jestliže soud uzná cizozemské rozhodnutí jen pro některý z více trestných činů, kterých se cizozemské rozhodnutí týká.

(4) V rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí o majetku soud rovněž vysloví, komu připadá majetek, o jehož propadnutí nebo zabrání bylo rozhodnuto, nebo jeho část. Nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak, majetek, který je předmětem propadnutí nebo zabrání, připadá České republice.

(1) Návrh na uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky předloží na základě žádosti orgánu cizího státu Ministerstvo spravedlnosti příslušnému krajskému soudu, v jehož obvodu má obviněný trvalý pobyt. Pokud obviněný nemá na území České republiky trvalý pobyt, je k řízení příslušný Krajský soud v Praze. Jde-li o cizozemské rozhodnutí o majetku, je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodě se nachází majetek nebo věc, kterých se cizozemské rozhodnutí týká.

(2) Odsouzený musí mít v tomto řízení vždy obhájce.

(3) Krajský soud rozhodne po písemném vyjádření státního zástupce ve veřejném zasedání rozsudkem, který doručí odsouzenému, státnímu zástupci a Ministerstvu spravedlnosti. Je-li odsouzený v době uznávacího řízení ve výkonu trestu odnětí svobody v cizím státě, doručuje mu soud rozsudek vždy prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.

(4) Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné. Odvolací soud v neveřejném zasedání rozhodne, zda se cizozemské rozhodnutí uznává či nikoli.

(1) Uznané cizozemské rozhodnutí má stejné právní účinky jako rozsudek soudu České republiky.

(2) Týká-li se cizozemské rozhodnutí více odsouzených, účinky uznání nastávají pouze vůči tomu z odsouzených, kterého se týkal návrh na uznání.

(1) Před rozhodnutím o uznání cizozemského rozhodnutí může soud uvedený v § 452 odst. 1 na základě žádosti cizího státu postoupené Ministerstvem spravedlnosti nebo i bez takové žádosti rozhodnout o vzetí osoby odsouzené cizozemským rozhodnutím, o jehož uznání se jedná, do vazby, pokud se taková osoba nachází na území České republiky. Vazebními důvody podle § 67 není tento soud vázán.

(2) Odsouzeného, jehož cizí stát na základě rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí předal k výkonu trestu odnětí svobody, převezmou orgány Vězeňské služby. Do 24 hodin od předání rozhodne soudce soudu uvedeného v § 452 odst. 1 o jeho vzetí do vazby; vazebními důvody podle § 67 není vázán.

(3) Proti rozhodnutí o vzetí do vazby je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek.

(1) Bylo-li cizozemské rozhodnutí podle § 452 uznáno, může Ministerstvo spravedlnosti vyslovit souhlas s převzetím odsouzeného k výkonu trestu nebo požádat stát, jehož soud vynesl rozhodnutí, aby odsouzeného předal.

(2) O výkonu uznaného cizozemského rozhodnutí (§ 452) rozhodne příslušný soud (§ 16 až 18) ve veřejném zasedání rozsudkem. Odsouzený musí mít v tomto řízení vždy obhájce.

(3) Výkon uznaného cizozemského rozhodnutí týkajícího se majetku [§ 449 písm. f), g)] nařídí okresní soud, v jehož obvodě se nachází majetek nebo věc, kterých se rozhodnutí týká.

(4) Soud příslušný podle odstavců 2 a 3 rozhoduje i o všech souvisejících otázkách vykonávacího řízení včetně návrhu na zahlazení odsouzení.

(5) Jestliže se odsouzený nachází ve výkonu trestu odnětí svobody v cizím státě na základě uznaného cizozemského rozhodnutí, soud nařídí výkon takového rozhodnutí před stanovenou dobou odevzdání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky. Pokud k odevzdání odsouzeného na území České republiky nedošlo a odsouzený v cizím státě vykonal celý trest odnětí svobody anebo byl z jeho výkonu podmíněně propuštěn, je výkon uznaného cizozemského rozhodnutí na území České republiky nepřípustný.

(6) Současně s nařízením výkonu trestu odnětí svobody, anebo v případě uvedeném v odstavci 5 po odevzdání odsouzeného na území České republiky, soud rozhodne o započítání vazby podle § 454, jakož i vazby už započtené a trestu odnětí svobody už vykonaného v cizím státě a doby převozu odsouzeného do trestu, který má být vykonán.

(7) Soud učiní úkony směřující k upuštění od výkonu trestu z uznaného cizozemského rozhodnutí, jakmile ho stát, o jehož rozhodnutí jde, informoval o amnestii, milosti nebo jiném rozhodnutí či opatření, v jehož důsledku se uznané cizozemské rozhodnutí stalo nevykonatelným. Jestliže amnestií, milostí anebo jiným rozhodnutím anebo opatřením byl trest zmírněn anebo prominut jen zčásti, soud rozhodne o tom, jaký trest odsouzený má ještě vykonat. Proti rozhodnutí soudu je přípustná stížnost.

(8) Pokud není v tomto ustanovení stanoveno jinak, na výkon uznaného cizozemského rozhodnutí se použije přiměřeně ustanovení hlavy dvacáté první.

(1) Odsouzený, kterého s jeho souhlasem předal cizí stát k výkonu cizozemského rozhodnutí do České republiky, je povinen nahradit státu paušální částkou náklady, které stát v souvislosti s jeho předáním vynaložil.

(2) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

(3) O povinnosti k náhradě nákladů podle odstavce 1 rozhodne předseda senátu příslušného soudu (§ 455 odst. 2) po právní moci rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o výkonu cizozemského rozhodnutí.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

(1) Jestliže se odsouzený, který má podle pravomocného rozsudku soudu České republiky vykonat trest nebo jeho dosud nevykonaný zbytek, nachází na území cizího státu a nebyl vydán, může soud, jenž je příslušný k zajištění výkonu takového rozsudku, prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti požádat příslušný orgán tohoto státu o zajištění výkonu rozsudku na jeho území, a to za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou závaznou pro Českou republiku i stát, na jehož území se odsouzený nachází, a není-li takové mezinárodní smlouvy, za podmínek stanovených právním řádem státu, na jehož území se odsouzený nachází.

(2) Na žádost soudu ověří Ministerstvo spravedlnosti podmínky, za nichž cizí stát může převzít výkon rozsudku soudu České republiky.

(1) Jestliže podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, spočívá výkon cizozemského rozhodnutí pouze v převzetí dohledu a kontroly nad odsouzeným, který je na svobodě, aniž by Česká republika současně přebírala závazek zajistit výkon uloženého trestu nebo jeho zbytku, rozhodne o uznání cizozemského rozhodnutí v tomto rozsahu okresní soud, v jehož obvodu se odsouzený zdržuje. Soud, v jehož obvodu se odsouzený zdržuje, je příslušným též k zajištění výkonu dohledu a kontroly nad odsouzeným.

(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, může soud, který uložil podmíněný trest odnětí svobody osobě, jež má trvalý pobyt v cizím státě, anebo který takovou osobu podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody, požádat prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti příslušný orgán státu, ve kterém má odsouzený trvalý pobyt, aby rozhodl, že jeho orgány budou sledovat chování odsouzeného ve zkušební době.

Vyhověl-li orgán dožádaného státu žádosti podle § 459, je soud nadále oprávněn rozhodnout o tom, zda se odsouzený ve zkušební době osvědčil anebo zda se trest vykoná. Pravomocné rozhodnutí o tom, že se trest vykoná, předloží v případě potřeby Ministerstvu spravedlnosti spolu s žádostí podle § 457 odst. 1.“.

20. Dosavadní § 385 až 392 se označují jako § 461 až 471.

Čl. II

1. Řízení o vydání do ciziny zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle oddílu druhého hlavy dvacáté páté, ve znění tohoto zákona.

2. Ustanovení oddílu třetího hlavy dvacáté páté se nepoužijí na předání občana České republiky z České republiky do jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 391 až 402, ve znění tohoto zákona.

3. Ustanovení § 403 až 422 se nepoužijí pro předání osob z Francouzské republiky pro trestné činy spáchané před 1. listopadem 1993 a pro předání osob z Italské republiky a Rakouské republiky pro trestné činy spáchané před 7. srpnem 2002. V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 383 až 390.

ČÁST DRUHÁ

Čl. III

V § 16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a za slovo „vydání“ se vkládají slova „nebo předání“.

ČÁST TŘETÍ

Čl. IV

V § 14 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění zákona č. 208/2000 Sb. a zákona č. 52/2004 Sb., se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) U osob v předběžné, vydávací nebo předávací vazbě stanoví podmínky pro uskutečnění návštěvy, kterými jsou zejména termín návštěvy, okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízení, v rámci předběžné vazby státní zástupce, v rámci vydávací nebo předávací vazby příslušný soudce.“.

Dosavadní odstavce 3 až 8 se označují jako odstavce 4 až 9.

ČÁST ČTVRTÁ

Čl. V

V § 35 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 52/2004 Sb., se slova „vydán do ciziny nebo předán k výkonu trestu do ciziny“ nahrazují slovy „vydán nebo předán do ciziny“.

ČÁST PÁTÁ

Čl. VI

V § 9 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se za slovo „vydání“ vkládají slova „nebo předání“.

ČÁST ŠESTÁ

Čl. VII

V § 3 odst. 1 větě první zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění zákona č. 217/2002 Sb., se za slovo „přechodu“ vkládají slova „, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak1b)“.

Poznámka pod čarou č. 1b) zní:

„1b) § 380 odst. 5 trestního řádu.“.

Dosavadní poznámky pod čarou č. 1b) a 1c) se označují jako poznámky pod čarou č. 1c) a 1d), a to včetně odkazů v textu na ně.

ČÁST SEDMÁ

Čl. VIII

V § 6 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, se za slovo „nevztahuje“ vkládají slova „na cizince, který se podle zvláštního právního předpisu5b) přebírá od orgánu cizího státu, a“.

Poznámka pod čarou č. 5b) zní:

„5b) Hlava dvacátá pátá trestního řádu.“.

ČÁST OSMÁ

Čl. IX

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 3, 8, 9, 10, 11 a 12, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2005.

Zaorálek v. r.

Gross v. r.