Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc 69 Co 132/2026-916 – Náklady řízení

Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1.090.208,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 10. 2020 do zaplacení zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 291.731 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok II.). Okresní soud dále uložil žalobkyni uhradit státu – České republice na nákladech řízení k rukám státu – České republiky částku 36.058 Kč s tím, že částku je nutno uhradit na účet Okresního soudu v Olomouci tam uvedený do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), uložil žalobkyni zaplatit žalované částku 15.000 Kč představující uhrazenou zálohu na znalecký posudek do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).2. Proti tomuto rozsudku do všech jeho výroku podala odvolání žalobkyně s tím, že pokud soud dovozuje, že předmětem řízení žalobkyně učinila (pouze) náhradu škody odpovídající nákladům již vynaloženým na odstranění některých škod, přičemž jejich výčet a vyčíslení opřela o dodatek ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze srpna 2020, po žalované požaduje také náhradu škody spočívající ve vynaložení nákladů na vypracování znaleckého posudku a jeho doplňku, tak pochybil. Předmětem žaloby jsou škody způsobené žalovanou přiváděním vod k a pod stavbu rodinného domu a náklady na zpracování posudku ve výši uvedené v žalobě. Tvrzené škody jsou objektivizovány posudkem a jeho dodatkem. Bez ohledu na to, že výše požadované náhrady odpovídá pouze výši stanovené dodatkem ke znaleckému posudku (tedy vady odstraněné), jsou jako škody (poškození domu) tvrzeny všechny škody, tedy i ty neopravené, to že součet hodnoty všech škod přesahuje žalovanou částku není překážkou, neboť žalobkyně nemůže být sankcionována za to, že uplatnila pouze část nároku a z opatrnosti dokládá nárok celý, čímž pokrývá situaci, kdy by některá z jednotlivých škod nebyla uznána jako důvodná. Ostatně žalobkyně v rámci podání z 30. 9. 2025 upřesnila, že předmětná nemovitá věc v důsledku jednání žalované trpěla v období 6-7/2019 škodami, jak jsou popsány ve znaleckém posudku vyhotoveném , tituly před jménem, , jméno FO, , jak jsou shrnuty na straně 5. Tyto projevy škod se manifestovaly v roce 2018 až 2019, a to v rozsahu, který umožňoval učinit závěr o narušení statiky. Pokud byly prováděny práce na stejném místě u domu i dříve, tak tyto se týkaly odstranění vad, které ovšem byly menšího rozsahu. Až v letech 2018/2019 se naplno projevil efekt stoupání a klesání hladiny podzemních vod, který vedl k narušení statiky i hydroizolace domu a projevil se v posudku popsanými vadami. Úvaha soudu, že v první řadě musí objasnit otázku, které s žalobkyní vymezených poruch na jejím domě byly k danému okamžiku odstraněny a které nikoliv, je chybná, neboť to, zda byly nebo nebyly odstraněny není pro rozhodnutí podstatné. Omezení žaloby žalobkyní na uvedení některých škod nemá pro rozhodnutí soudu význam a nemělo by, ani pokud by žalobkyně nárokovala poškození, o kterém by tvrdila, že je odstranila a ve skutečnosti by je neodstranila, když odstranění či neodstranění nemá na nárok žalobkyně vliv. Úvahy prezentované soudem k otázce promlčení nároku zcela ignorují a přehlíží vlastní skutková zjištění učiněná soudem. Soud sám zjistil, že za a) v roce 2015 byla žalovanou i žalobkyní identifikována jako pravděpodobný důvod zvýšené vlhkosti absence obrubníků na stavbě přilehlé komunikace, b) v červenci 2015 byly vystavěny obrubníky, c) po výstavbě obrubníků žalobkyně se synem zahajují rekonstrukční práce na domě. Z uvedeného plyne, že v roce 2014 a 2015 žalobkyně řešila s obcí vlhkost v domě, že obec realizovala stavbu obrubníků, která měla zvýšené vlhkosti zabránit. Z následného jednání žalobkyně je zřejmé, že tomuto věřila, když zahájila rekonstrukční práce na domě. Soud ostatně přehlíží i to, že stavba komunikace navazuje na výstavbu kanalizace (a tedy jejich působení na vlhkost v lokalitě mohou splývat), jakož i to, že do roku 2017 byla kanalizace ve zkušebním provozu až následně v provozu plném (tedy intenzita využití byla do roku 2017 nižší). Tyto skutečnosti podporují to, že žalobkyně věřila, že vlhkost je spojena se stavbou komunikace a bude vyřešena realizací obrubníku. Tedy v červenci 2015 nastaly okolnosti, které způsobily, že žalobkyně byla přesvědčena, že důvod vzniku škod (vlhkost a její projevy) je komunikace, a že byly učiněny kroky, které vedly k odstranění vadného stavu a zamezení dalšího poškozování majetku. Jde-li o trestní oznámení z roku 2017, tak z daného podání soud zjistil, že je v něm uvedeno, že se původně syn žalobkyně domníval, že zvýšení vlhkosti je způsobeno kanalizací, ale nyní (2017) se domníval, že původcem zvýšené vlhkosti je únik pitné vody v důsledku špatně provedené přípojky vodovodního řadu. Tedy v roce 2017 bylo zřejmé, že syn žalobkyně a žalobkyně v roce 2017 při podávání trestního oznámení předpokládali, že původcem zvýšené vlhkosti je špatně provedená přípojka pitné vody, jejíž chybné provedení bylo zjištěno při výkopu a vyřešeno, a ne dešťová voda, jak předpokládali dříve. Tedy soud sám zjistil skutečnosti, ze kterých je zřejmé, že v červnu 2017 žalobkyně považovala za důvod zvýšené vlhkosti černou přípojku pitné vody. Přesto soud bez zohlednění vlastních skutkových zjištění dovozuje, že žalobkyně ke dni 17. 11. 2017 (tedy cca 5 měsíců poté, kdy žalobkyně se synem dovozují, že důvodem podmáčení domu je černá přípojka pitné vody, a ne dešťová voda, jak se dříve domnívali) musela vědět, kdo odpovídá za podmáčení domu a co je jeho příčinou. Takový závěr nemůže obstát, když z celého rozsudku není zřejmé, co se událo v období mezi červnem a listopadem 2017, aby z toho bylo možno prokázat, že žalobkyně věděla o skutečnostech rozhodných pro podání žaloby. Jde-li o úvahy soudu k motivům zadání znaleckého posudku v roce 2018, tak tyto jsou zatíženy několika vadami, které vychází z toho, že soud opětovně přehlíží vlastní skutková zjištění (výstavba obrubníků, černá vodovodní přípojka), která dokládají, že žalobkyně v době zadání znaleckého posudku pokládala za původce vlhkosti v domě černou vodovodní přípojku, u které ovšem nelze určit osobu škůdce, neboť není známo, kdo takovou přípojku budoval, či kdo je jejím vlastníkem. Pokud za této situace byla žalovaná ochotna plnit na základě vyčíslení nákladů znaleckým posudkem, pak to ovšem neznamená, že ji v tu dobu bylo možno považovat za osobu škůdce. V době zadání znaleckého posudku nebylo zřejmé, kdo by mohl být škůdcem, kdy za příčinu škody byla považována černá přípojky, jejíž vlastník či stavebník nebyl znám. Přesvědčení soudu, že důvodem pro zadání zpracování posudku nebylo zjištění příčin podmáčení, nýbrž zajištění požadovaných podkladů pro pojišťovnu za účelem vyplacení pojistného plnění, je v této souvislosti irelevantní, respektive není v rozporu s tím, že žalobkyně byla přesvědčena, že původ podmáčení je v černé přípojce a tedy škůdce není znám, když až ze znaleckého posudku zjistili, že původ podmáčení jejich domu je ve stavbě kanalizace a tím žalobkyně teprve zjistila osobu škůdce. Na tom nic nemůže změnit to, že obec měla být připravena plnit. Pokud soud uvádí „na základě provedeného dokazování nevyvstávají jakékoliv pochybnosti o tom, že by žalobkyně měla pochybnosti o osobě odpovědné za tvrzené škody na jejím domě a pozemku. Naopak bylo prokázáno, že žalobkyně byla v řešení svých problémů s domem právě ve vztahu k žalované aktivní a v souvislosti s navlháním domu již od roku 2014 po žalované požadovala, aby situaci řešila. Její tvrzení, že se o odpovědnosti žalované dozvěděla až ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , považuje soud za účelové tvrzení, patrně vedené snahou nepoukazovat na případné promlčení uplatněného nároku. Žalobkyně se na znalce neobracela proto, aby zjistil příčinu tvrzených poruch na jejím domě a osobu odpovědnou za tento stav“, pak tento závěr nemá oporu ve zjištěných skutečnostech, když soud přehlíží, že žalobkyně a její syn považovali v červnu 2017 za původce podmáčení stavbu černé přípojky neznámého vlastníka, což podporuje i ta skutečnost, že znalecký posudek nebyl zadán za účelem zjištění důvodu podmáčení. Takový závěr činí chybnou celou úvahu soudu. Ostatně i bývalá starostka se při výslechu vyjádřila tak, že po dobu jejího funkčního období (2014-2018) nebyla příčina podmáčení domu zjištěna. Jde-li o úvahy soudu v bodě 35 odůvodnění, pak je třeba uvést, že pokud by soud vycházel z vlastních skutkových zjištění, tak by si byl vědom toho, že v roce 2015 došlo k budování obrubníku a tím tedy z pohledu žalobkyně k odstranění příčiny vlhnutí domu, jak byla prezentována žalovanou. Stejně tak soud by musel zohlednit, že v roce 2017 byla objevena další (černá přípojka), která byla považována za příčinu vlhkosti v té době. Tedy soud k úvaze o nevěrohodnosti tvrzení žalobkyně přehlíží, že období 2015-2017 byly identifikovány dvě předpokládané příčiny vlhnutí stavby a obě byly odstraněny. Tedy žalobkyně se skutečně snažila zjistit, co stav působí a kdo za ně odpovídá, ale v uvedené době byly identifikovány a odstraněny dvě předpokládané příčiny vlhnutí a žalobkyně tak ani neměla důvod zjišťovat jinou příčinu. Až ze znaleckého posudku zjistila skutečnou příčinou vlhnutí stavby a tím i osobu škůdce, kdy do té doby panovala o osobě škůdce nejistota, když nebylo zřejmé, kdo je odpovědný za škody způsobené černou přípojkou. Jde-li o úvahy uvedené v bodě 38 odůvodnění, tak žalobkyně uvádí, že práce na domě byly prováděny v delším časovém období, stejně tak se i jednotlivé vady projevovaly v delším období. To, že se při podmáčení domu neprojeví všechny vady najednou není ničím překvapivým, dokonce jde o obecně známý fakt, což plyne i ze znaleckého posudku a výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Je tedy pošetilé se domnívat, že se všechny poškození na dané stavbě objevily ve stejné chvíli nebo snad od roku 2014 do 17. 11. 2017, jak zřejmě předpokládá soud. Pokud jde o hodnocení důvěryhodnosti výpovědi pana , jméno FO, , pak je třeba uvést, že soudkyně nevedla výslech osobně, tedy je narušena zásada bezprostřednosti. Do jaké míry, případně v kterých otázkách měl být pan , jméno FO, ovlivňován tehdejším právním zástupcem žalobkyně a jak, není z obsahu spisu zřejmé, když navíc žalobkyně předpokládá, že soudkyně vedoucí výslech zajistila takové podmínky, aby výpověď nebyla zásadně ovlivněna právním zástupcem. Pokud soud dovozuje, že byl snad svědek ovlivněn v datech oprav, pak je namístě uvést, že to je jiná část protokolu o výslechu než ta, ke které se vyjadřuje k okamžiku vzniku poškození, což je podstatné pro posouzení promlčení. Období vzniku jednotlivých poškození objektivizovala žalobkyně ve svých podáních, ke kterým soud v této věci zřejmě vůbec nepřihlíží, respektive uvádí, že byla snaha posunout termíny projevu poškození na pozdější dobu, ale jak k tomuto názoru soud dospěl, se z ničeho nepodává. Soud dále pochybil, když vychází z předpokladu, že všechny škody uplatněné v žalobě vznikly před 17. 11. 2017, když tento závěr nijak neodůvodňuje, ostatně ani nezkoumá, kdy jednotlivá poškození vznikla a netvrdí, která vznikla před 17. 11. 2017, a to přes to, že žalobkyně ve svých podáních uvádí, která poškození vznikla po 17. 11. 2017. Dle odůvodnění rozsudku žalovaná uplatnila námitku promlčení 25. 10. 2023 a zároveň dle názoru soudu bylo řízení zkoncentrováno v srpnu 2021. Žalobkyně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. 23 Cdo 3522/2014, kdy platí, že soud nepřihlédne k námitce promlčení vznesené žalovaným až poté, co bylo řízení v souladu z ustanovení § 118b o. s. ř. zkoncentrováno. Pokud tedy soud tvrdí, že řízení bylo zkoncentrováno v srpnu 2021, pak námitka vznesená v říjnu 2023 je opožděná a soud k ní nemohl přihlédnout. K otázce zvýšené spotřeby energie je na místě poznamenat, že ze strany soudu pravděpodobně došlo k nepochopení námitky týkající se přehlížení údajů o nárůstu spotřeby elektrické energie. Tento nárok nebyl nikdy uplatněn jako nárok na náhradu škody, ale jeho prostřednictvím je dokládáno, že se v určitém období zvýšil odběr jako důsledek vysoušení stavby. Dále je zapotřebí zdůraznit, že i když je vyjádření znalce, že samotné podmáčení domu nemá vliv na zvýšenou spotřebu energií (výslech , tituly před jménem, , jméno FO, ), pravdivé, tak soud musí takové hodnocení vnímat v kontextu celé věci. To, že je stavba vlhká, nepochybně zvyšuje odběr elektrické energie samo o sobě, ale to, že se užívají elektrické spotřebiče k vysoušení vlhké stavby, tento odběr zvyšuje nepochybně. Tedy soud pochybil, když důkaz neprovedl, neboť se mylně domníval, že žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody založený zvýšenou spotřebou. Žalobkyně rovněž setrvává na tom, že soud pochybil, pokud se domnívá, že řízení bylo řádně zkoncentrováno, když poučení o koncentraci, jak zachyceno v protokolu ze dne 22. 7. 2021, není dostatečné. Pokud jde o tvrzení soudu, že skutečnost, že se žalobkyně dozvěděla o únicích pitné vody až v roce 2024, není rozhodná a jde z hlediska otázky prolomení koncentrace řízení k její tíži, pak je tento závěr v rozporu s právní úpravou, když žalobkyně neměla žádnou povinnost číst obecní zpravodaj či usnesení zastupitelstva. Soud tak pochybil, když nepřipustil důkazy prokazující únik pitné vody z obecního vodovodu, jako důkazy, které žalobkyně nemohla bez svého zavinění navrhnout před koncentrací. Jedná se o jiné úniky vody než z černé přípojky, jde o dlouhodobé a velmi rozsáhlé úniky z celého vodovodního řadu. Tedy úvaha soudu, že žalobkyně musela vědět o únicích pitné vody, když věděla o poruše na černé přípojce (rok 2017), není správná. Žalobkyně dále poukazuje na průběh řízení, kdy byla při jednání dne 20. 9. 2023 samosoudkyní výslovně vyzvána podle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení (mimo jiné ve vztahu ke stavu nemovitosti před stavbou k otázce hydroizolace a případným projevům vlhkosti před stavbou) a současně dle § 118a odst. 3 k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení, jakož i k tvrzení, že vlhkost a vady nastaly až následkem prací při výstavbě splaškové kanalizace. Soud se nijak nezabýval tvrzením žalobkyně, že tvrzení a označené důkazy, které jsou obsahem podání ze dne 30. 9. 2025 plynou z doposud uvedených skutečností a dále je rozvíjí nebo navazují na shora popsanou výzvu k doplnění soudem učiněnou na jednání, které proběhlo 20. 9. 2023, která prolomila v této oblasti koncentraci řízení. Na tom nic nemění ani to, že u dané výzvy byla poskytnuta čtrnáctidenní lhůta, která ačkoliv prolamuje koncentraci, tak není propadná a její uplynutí nemá účinky koncentrace. S ohledem na to, že po uplynutí této lhůty nedošlo k opětovné koncentraci, tak řízení nemohlo být k 30. 9. 2025 zkoncentrováno v rozsahu soudem vyžadovaného doplnění. Za této procesní situace nemůže soud odmítnout důkazy uplatněné v návaznosti na tento poučovací postup jako opožděné. Soud tak pochybil, když neprovedl důkazy navržené v podání ze dne 30. 9. 2025. Soud v souvislosti s prokázáním stavu před stavbou kanalizace klade na žalobkyni nepřiměřené požadavky, když není možné klást k tíži žalobkyně, že si před výstavbou kanalizace nepořídila fotodokumentaci budovy, když takovou povinnost jí neukládá žádný právní předpis a není možné od běžné osoby ve věku kolem 75 let požadovat, aby předpokládala, že výstavbou kanalizace dojde k navýšení vlhkosti v lokalitě, kolísání hladiny spodní vod a je namístě, aby si pořídila fotodokumentaci své stavby. Soud se v této oblasti jednoznačně odklání od směru sledovatelného v rozhodování soudů vyšších instancí. Pokud soud činí závěry o nedůvěryhodnosti výpovědi pana , jméno FO, , tak ty jsou založeny na zprostředkovaném záznamu, když dle rozsudku mělo snad docházet k nějakému ovlivňování stran datace realizace oprav, což ale absolutně nesouvisí s tím, jaký byl stav stavby v době před výstavbou kanalizace, případně před rokem 2017. Ve vztahu k žalobkyni dokonce není jiného důvodu pro zpochybnění jejích tvrzení než zájem na věci, což je nepřípustné. Je dostačující, aby žalobkyně prokázala, že jí vznikly škody, což je prokazováno tvrzeními v podání žalobkyně, výpovědí žalobkyně, jejího syna, , tituly před jménem, , jméno FO, a výpověďmi a znaleckými posudky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, (z posudků jednoznačně plyne, že v důsledku výstavby kanalizace došlo k jevům nesezónního stoupání a klesání hladiny spodních vod, jakož i k trvalému navýšení hladiny spodních vod v místě stavby stejně jako z nich plyne, že projevy škod přítomné na stavbě odpovídají škodám, které v důsledku stavbou kanalizace vyvolaného stavu vznikají). Navíc existenci těchto škod objektivizuje žalobkyně znaleckým posudkem. Soud se vůbec nezabývá odborným posouzením zpracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, ani jeho výpovědí, když právě z jeho tvrzení je zřejmý vliv stavby kanalizace a následně i úniku pitné vody na stavbu domu. Žalovaná nezpochybňuje, že uplatněná poškození domu, jak jsou žalobkyní popisována, byla na rodinném domě přítomna, v zásadě ani to, že vznikla po stavbě kanalizace (případně po roce 2017). Žalovaná se toliko omezuje na tvrzení, že lokalita byla vlhká, že za dané škody nenese odpovědnost, respektive že nejsou způsobeny kanalizací. Za této situace by tak tvrzení o přítomnosti škod a doby jejich vzniku mělo být považováno za nesporné, neboť jak tvrdí žalobkyně, dokládá je výpověďmi a nepřímo je potvrzují posudky a výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , jakož i časové souvislosti výstavby kanalizace úniku vody z vodojemu a vodovodu a vliv výstavby kanalizace na proudění spodních vod a zároveň žalovaná jejich přítomnost na stavbě RD ani časové ukotvení jejího vzniku v zásadě nezpochybnila. Soud tak pochybil, když považuje za neprokázané, jaké škody (praskliny a podobně) jsou na rodinném domě, a kdy vznikly. Velká část argumentace soudu se opírá o otázku bdělosti žalobkyně a dovozuje, že žalobkyně v letech 2014-2017 ničeho nekonala. Žel veškerá tato argumentace ignoruje vlastní skutková zjištění soudu ve vztahu k vybudování patníku na komunikaci v roce 2015 a odhalení černé přípojky v roce 2017, které logicky osvětlují, proč žalobkyně v daných letech přestala být aktivní, kdy došlo vždy k události, kterou bylo možno považovat za odstranění příčin poškozování jejího majetku. Soud jde až tak daleko, že jako nedůvěryhodné hodnotí zřejmě i prohlášení učiněná panem , jméno FO, při podání oznámení na policii v roce 2017, kdy sdělil, že si myslel, že podmáčení je vodou dešťovou a nyní zjistil, že zdrojem podmáčení je daná přípojka. Soud nevěří sdělení pana , jméno FO, , ale sám nepřichází s logickým odůvodněním k tvrzení o 25 letech. Lze podotknout, že v té době pan , jméno FO, nemohl tušit, že bude vedeno toto řízení, neboť nebyl ani zadán znalecký posudek, ze kterého by bylo zjištěno, co je příčinou vzniku škod. Soud tím, že nezohledňuje vlastní skutková zjištění, činí rozsudek vnitřně rozporným a ten je tak nepřezkoumatelný. Žalobkyně rovněž má za to, že soud pochybil, když neshledal důvody pro použití moderačního práva dle § 150 o. s. ř. Žalobkyně tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že rozsudek považuje za věcně správný, zákonný, logický a podrobně odůvodněný, odvolání je nedůvodné. Žalobkyně namítá, že soud neměl k námitce promlčení vůbec přihlížet, neboť byla vznesena až po koncentraci řízení. Tento názor je chybný a odporuje ustálené judikatuře. Námitka promlčení je uplatnění hmotněprávního oprávnění dlužníka, nikoliv novým skutkovým tvrzením nebo důkazním návrhem. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze námitku promlčení vznést kdykoliv za řízení až do pravomocného skončení, tedy i po koncentrací řízení a doručení vyjádření, dokonce i v odvolacím řízení (viz například 30 Cdo 546/2015). Koncentrace řízení brání účastníkům po jejím nastoupení uvádět nové skutečnosti a důkazy, nikoliv však uplatňovat hmotněprávní námitky na základě již zjištěného skutkového stavu. Námitka promlčení žalované ze dne 25. 10. 2023 tak byla uplatněna včas a soud k ní byl povinen přihlédnout. Co se týče rozporů námitky promlčení s dobrými mravy, pak judikatura vychází z toho, že uplatnění námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje. Korektiv dobrých mravů přichází v úvahu toliko ve výjimečných situacích zjevného zneužití práva, které ve věci dány nejsou (viz například 23 Cdo 727/2021). Okresní soud zcela správně vyhodnotil, že subjektivní promlčecí lhůta začala běžet nejpozději v srpnu 2017 a nárok je tedy promlčen. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně i její rodina si domnělou škodu (vlhnutí domu) spojovali s výstavbou splaškové kanalizace obce již od roku 2014, respektive 2015. Žalobkyně v září 2014 aktivně kontaktovala obec s požadavkem na řešení, což potvrzuje i tehdejší zápis pracovnice stavebního úřadu. Podle judikatury Nejvyššího soudu není třeba jistoty, postačí skutkové okolnosti způsobilé učinit závěr o možné odpovědnosti konkrétní osoby (viz například 25 Cdo 723/2008). Tvrzení žalobkyně, že osobu údajného škůdce a údajné příčiny zjistila až ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, v roce 2019, je účelové, bylo vyvráceno. Svědek , jméno FO, výslovně potvrdil, že posudek v roce 2018 zadávali pouze pro to, aby vyčíslili škodu pro pojišťovnu obce (na základě jednání se starostkou), nikoliv aby zjišťovali neznámou příčinu. Žalobkyně se v odvolání snaží alibisticky argumentovat, že v roce 2015 věřila, že příčinou je komunikace (absence obrubníků) a v roce 2017 černá přípojka pitné vody. Tyto argumenty jen potvrzují, že žalobkyně v průběhu let pouze měnila své domněnky, nicméně o tom, že za stav lokality činí odpovědnou žalovanou (obec , adresa, jako vlastníka komunikace a sítí) věděla kontinuálně od roku 2014. Pokud vyčkala se žalobou až do konce roku 2020, zavinila si marné uplynutí lhůty sama vlastní liknavostí. Navíc je třeba upozornit, že ani verze předestřená žalobkyní nevede k závěru o včasnosti žaloby bez dalších pochybností, neboť sama potvrzuje, že nejpozději v letech 2015-2017 aktivně řešila příčinu vlhnutí, spojované s obecními stavbami a zařízeními a činila žalovanou odpovědnou za vzniklý stav. Žalobkyně brojí proti závěru soudu, který zúžil předmět řízení na škody již opravené (odstraněné). Tento závěr je však z procesního hlediska logickým důsledkem toho, jak žalobkyně formulovala žalobu, na základě jakých podkladů (dodatek , tituly před jménem, , právnická osoba, provedených pracích) vyčíslila žalovanou částkou 1.090.208,58 Kč. Rozsah uplatněného nároku je určen žalobou a její skutkovou konkretizací, soud neomezil předmět řízení svévolně, nýbrž vyložil jej dle toho, jak žalobkyně nárok vyčíslila a jaké položky podřadila pod požadovanou částku. Soud navíc zcela správně v rámci obiter dictum uzavřel, že žalobě by nebylo možno vyhovět ani věcně, neboť nebyl prokázán základ nároku, jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno k základu nároku. Žalobkyně nijak neprokázala stavebnětechnický stav domu před rokem 2013. Dům je starý cca 100 let, bez funkční hydroizolace stěn a nachází se v historicky prokazatelně bažinaté lokalitě (bývalý rybník , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) s trvale vysokou hladinou spodní vody (40 cm pod povrchem již v roce 1973). Soudem ustanovený znalec , tituly před jménem, , právnická osoba, jasně uvedl, že vady na domě (trhliny, mapy) jsou reakcí objektu na kolísání podzemních vod. Znalec potvrdil, že nelze posoudit, zda vady vznikly až po provedení kanalizace ani jakou měrou se na nich stavba kanalizace (oproti chybějící hydroizolaci a poloze objektu) vůbec podílela. Žalobkyně napadá řádnost poučení o koncentraci řízení, okresní soud se s touto námitkou vypořádal a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Poučení bylo v souladu s předpisy a právní zástupce žalobkyně se této koncentrace sama v průběhu řízení opakovaně dovolávala, což svědčí o tom, že ji plně rozuměla. Tvrzení o nedostatečnosti poučení je proto nedůvodné, ale i vnitřně rozporné. Tvrzení o únicích pitné vody roku 2025. Úvahy žalobkyně, že škoda byla způsobena úniky pitné vody z obecního vodovodu (uplatněné poprvé v roce 2025) jsou ukázkovým příkladem opožděných tvrzení po koncentraci řízení. Soud správně odmítl k těmto novým tvrzením a s nimi spojeným důkazům (zápisy ze zastupitelstva, polní měření z roku 2025) přihlížet. Žalobkyně jako obyvatelka obce měla k těmto informacím přístup z veřejných zdrojů již v roce 2020. Pokud je uplatnila až s mnohaletým odstupem, jde to plně k její tíži. Žalovaná neshledává žádný důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Odvolání nenabízí žádný přesvědčivý důvod, pro který by měl odvolací soud do skutkových závěrů zasahovat. Žalobkyně v odvolání směšuje tři rozlišné otázky: kdy nabyla vědomost o tom, kdo může za škodu odpovídat, kdy získala odborné vysvětlení technického mechanismu poškození a kdy si nechala škodu ocenit pro účely jejího uplatnění. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je rozhodná první z těchto otázek, nikoliv až okamžik následného znaleckého potvrzení či přesného ocenění nároků. Žalovaná tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání není důvodné.5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.6. Krajský soud souhlasí s okresním soudem v tom, že žalobkyně v řízení žádá náhradu škody odpovídající nákladům vynaloženým na odstranění škod, které učinila předmětem žaloby s odkazem na dodatek posudku , tituly před jménem, , jméno FO, .7. Okresní soud se v prvé řadě zabýval vznesenou námitkou promlčení, kterou správně posuzoval dle ustanovení § 620 odst. 1 věta první o. z., podle něhož okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Promlčecí lhůta činí tři roky dle § 629 odst. 1 o. z.8. Okresní soud tak správně konstatuje, že promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozví nebo měl a mohl dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek promlčecí lhůty. Nejde o nezpochybnitelnou jistotu o stanovení osoby škůdce, rozhodující je, kdy se poškozený dozvěděl o skutkových okolnostech podstatných pro vymezení odpovědného subjektu, nemusí jít o zjištění (jistotu v běžném slova smyslu), ale postačuje, aby tyto skutkové okolnosti, kterými poškozený disponuje, byly způsobilé učinit závěr o možné odpovědnosti konkrétní osoby (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 359/2005, ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 519/2002 nebo ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 210/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1250/2019). Tyto závěry jsou nepochybně aplikovatelné i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.9. Okresní soud uzavřel, že na základě provedeného dokazování je třeba učinit závěr, že žalobkyně si na domě vznikající tvrzené škody spojovala se stavbou splaškové kanalizace a odpovědnosti žalované již od roku 2014, respektive 2015 v návaznosti na to, jak se poruchy na domě objevovaly. Okresní soud tak neměl pochyb, že tyto skutečnosti žalobkyně ve vztahu ke všem žalobou uplatněným škodám znala před datem 17. 11. 2017, přičemž žaloba byla podána až 18. 11. 2020. Z toho tak okresní soud uzavřel, že došlo k promlčení žalobou uplatněného práva na náhradu škody.10. Se závěrem okresního soudu se krajský soud ztotožňuje. Uplatněné právo na náhradu škody je promlčeno, neboť subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. do doby podání žaloby uplynula. S okresním soudem je možno souhlasit v tom, že vědomost žalobkyně o vzniklých škodách a o tom, kdo za ně dle žalobní verze odpovídá, je třeba dovodit průběžně od roku 2015, kdy se jednotlivé poruchy na domě začaly projevovat. Žalobkyně se na obec obracela v souvislosti s navlháním domu již od roku 2014 a požadovala po žalované, aby situaci řešila. Žalobkyně již v té době činila odpovědnou obec, tedy zjevně jí musely být známy skutkové okolnosti, z nichž dovozuje, že za škodu má odpovídat žalovaná (provoz kanalizace a zvýšení vlhkosti, resp. podmáčení domu). Nemusí být dána nezpochybnitelná jistota o osobě škůdce, postačí závěr o možné odpovědnosti konkrétní osoby, zde tedy žalované. Okresní soud pak konkrétně uvádí, kdy se žalobkyně dozvěděla o dílčích škodách, jak tyto jednotlivé položky konkretizuje v bodě 33 odůvodnění, a v tomto směru je možno na odůvodnění okresního soudu odkázat. Škody tak žalobkyně zjišťovala (a též odstraňovala) již v průběhu let 2015, 2016 a 2017. Škody nutně musely vzniknout dříve, než byly odstraňovány. Jestliže tedy okresní soud uzavřel, že o škodách a kdo za ně má odpovídat, se žalobkyně dozvěděla nejpozději v srpnu 2017 (bod 33 a 34 odůvodnění rozsudku okresního soudu), pak je tento závěr okresního soudu správný.11. Odvolací soud se s okresním soudem ztotožňuje též v jeho závěru, že námitka promlčení není uplatněna v rozporu s dobrými mravy, přičemž na argumentaci okresního soudu je možno odkázat (bod 42 odůvodnění rozsudku okresního soudu).12. Okresní soud zohlednil veškerá skutková zjištění, rozhodnutí okresního soudu není v rozporu s těmito zjištěními. Jestliže promlčecí lhůta počala běžet dle § 620 odst. 1 o. z., pak není rozhodné, zda byly provedeny též nějaké dílčí pokusy o zabránění pronikání vlhkosti, konkrétně například instalace obrubníků, či zda žalobkyně v mezidobí spojovala vlhkost též s nějakými dalšími skutečnostmi, konkrétně například s únikem z „černé“ vodovodní přípojky, která dle žalobkyně má mít neznámého vlastníka. Skutečnost, že byla kanalizace nejprve ve zkušebním provozu, rovněž ničeho nemění, neboť i ve zkušebním provozu kanalizací protéká voda.13. Krajský soud pak uvádí, že námitka promlčení může být vznesena i po koncentraci řízení, respektive i v odvolacím řízení. Námitku promlčení nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu § 205a o. s. ř., neboť nemá charakter skutkového tvrzení, jde o námitku, která má hmotněprávní důsledky projevující se v tom, že byla-li vznesena důvodně, došlo k zániku nároku, tj. subjektivní právo přestalo být vznesením námitky promlčení vynutitelné. Při posuzování důvodnosti námitky promlčení vznesené v odvolacím řízení toliko nelze přihlížet k novým skutečnostem a důkazům, které nelze přípustně uplatnit s ohledem na zásadu neúplné apelace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3041/2022). Uvedené závěry nepochybně platí i pro koncentraci řízení. Námitka může být vznesena i po okamžiku koncentrace, nelze toliko přihlížet k z hlediska koncentrace nepřípustným tvrzením a důkazům dle § 118b odst. 1 o. s. ř. V dané věci nebyla námitka promlčení spojena s uplatněním nepřípustných důkazů či nepřípustných tvrzení, třebaže byla vznesena až podáním ze dne 25. 10. 2023. Je založena v podstatě toliko na tom, že žalovaná provedla splaškovou kanalizaci v roce 2013 a 2014 a žalobkyně objevila vlhkost už v roce 2014.14. S okresním soudem lze souhlasit též v tom, že vypracování posudku, respektive zadání jeho zpracování žalobkyní nemá vliv na běh promlčecí doby, neboť od zadání posudku nelze běh promlčecí doby odvozovat. Ustálená judikatura nepřipouští, aby poškozený mohl odkládat počátek promlčecí doby podle své vůle do momentu, kdy se rozhodne nechat si vypracovat znalecký posudek. Tím by do značné míry byl popřen účel promlčení jako takový, jenž spočívá především ve stimulaci subjektu k včasnému vykonání práv, v limitaci doby, po níž jsou dlužníci vystaveni vynucujícímu zákroku a v nastolení právní jistoty, jíž by se příčilo neúměrně dlouhé přetrvávání práv a povinností, jejichž prokazování po uplynutí delší doby je spojeno s určitou mírou spornosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. III. ÚS 21/02 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3752/2019). Zjištění skutečné příčiny škody je pak otázkou soudního řízení. Nejvyšší soud rovněž dovodil, že počátek běhu promlčecí doby nelze činit závislým na nahodilých skutečnostech ležících ve sféře poškozeného, tj. zda a kdy si poškozený opatří dostatek důkazů nebo kdy se vytvoří pro něj příznivější procesní situace k tomu, aby skutkové okolnosti, o nichž má vědomost mohl v soudním řízení prokázat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 676/2007).15. Nejvyšší soud pak též dovodil, že z hlediska § 106 odst. 1 obč. zák. není rozhodující to, kdy se poškozený dozví, jaká konkrétní chyba lékaře při lékařském zákroku zapříčinila vznik škody, stačí vědomost, že zákrok ošetřujícího lékaře byl příčinou poškození jeho zdraví (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2891/2007). Uvedené závěry lze přiměřeně aplikovat i v poměrech z. č. 89/21012 Sb. a v projednávané věci. Není tak rozhodující, zda a kdy žalobkyně zjistila, jaká konkrétní vada kanalizace má způsobovat podmáčení či vlhnutí domu, podstatné je toliko to, aby znala skutkové okolnosti, z nichž je možno dovodit, že kanalizace, resp. tato přes přilehlou komunikaci má nějakým způsobem způsobovat vlhnutí její nemovitosti. Konkrétní zjištění vady kanalizace není předpokladem pro počátek běhu promlčecí lhůty.16. Krajský soud pak má též za to, že došlo ke koncentraci řízení. Okresní soud účastníky o koncentraci při prvním jednání ve věci řádně poučil s odkazem na ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř., přičemž účastníkům byla poskytnuta lhůta 14 dnů k doplnění tvrzení a označení důkazů, okamžik koncentrace tak nastal ke skončení této lhůty. Stejně tak se u jednání odehrálo vše, co se odehrát mělo, a to včetně sdělení výsledků přípravy jednání dle § 118 odst. 2 o. s. ř. Jestliže okresní soud do protokolu neuvedl nesporné skutečnosti, pak je možno vycházet z toho, že v dané fázi nesporné skutečnosti neshledával.17. K odvolací argumentaci je možno dále uvést, že okresní soud si správně ujasnil, co žalobkyně učinila předmětem řízení. Okresní soud správně konstatoval, že žalobkyně požadovala náhradu škody, kterou odvozovala od škod, které byly již odstraněny s odkazem na dodatek znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze srpna 2020. Jestliže okresní soud uvádí, že škoda se skládá z dílčích nároků, musí být zřejmé, o jaké dílčí nároky jde. Nelze požadovat více dílčích nároků, aniž by bylo zřejmé, který a v jaké výši je uplatňován. Nebylo by tak možno žalovat náhradu určenou úhrnnou částkou, aby si soud vybral, kolik a na kterém dílčím nároku přizná. Pokud by se jednalo o jeden nárok, tak by se také jako jeden nárok promlčoval, z čehož však okresní soud nevychází.18. Okresní soud postupoval správně, pokud neprovedl další navržené dokazování, správně neprováděl ani důkazy ke zvýšené spotřebě elektrické energie, když tyto nejsou pro rozhodnutí podstatné, zde lze odkázat na odůvodnění okresního soudu.19. Krajský soud pak shodně s okresním soudem považuje za nepřípustná tvrzení a důkazy o únicích z vodovodního řadu uvedená v podání ze dne 30. 9. 2025, neboť byla uplatněna po koncentraci řízení. Tvrzení, že příčinou jsou vady vodovodního řadu v celé obci a masivní úniky z tohoto vodovodního řadu, je tvrzení odlišné od původní žaloby, v tomto směru tedy nové a nepřípustné z hlediska § 118b o. s. ř. Nedošlo proto ani k prolomení koncentrace po výzvě dle § 118a o. s. ř., neboť nejde o doplnění předchozích tvrzení, ale o tvrzení nové. Tvrzení o takových únicích by ostatně ani nemohlo založit novou promlčecí lhůtu ve vztahu k nárokům, jak byly žalobou uplatněny.20. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, pokud žalobu zamítl pro promlčení, krajský soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil ve výroku I. o věci samé a ve výroku III. o nákladech státu (§ 219 o. s. ř.).21. Krajský soud rozsudek okresního soudu změnil ve výrocích II. a IV., neboť oba výroky jsou svou povahou rozhodnutím o nákladech řízení účastníků. Žalovaná měla v řízení před soudem prvého stupně plný úspěch a má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z částky, která byla uvedena okresním soudem, k tomu pak záloha na náklady důkazu 15.000 Kč, celkem 306.731 Kč. Tuto částku soud uložil platit k rukám současného zástupce , Jméno advokáta B, .22. Krajský soud pak shodně s okresním soudem neshledává důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., když zde nejsou okolnosti případu ani majetkové poměry, které by takový postup odůvodňovaly. K odvolací argumentaci lze uvést, že to, zda a jaké působí kanalizace škody, je v řízení předmětem sporu. K příčině vlhkosti domu bylo předloženo více posudků, které nejsou v souladu. Tvrzené úniky z vodovodního řadu jsou v této věci nepřípustným tvrzením, které tak nebylo dokazováno. Za těchto nijak mimořádných okolností nespatřuje soud důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. ani v poměrech žalobkyně.23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 3 úkony právní služby po 12.700 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání ze dne 27. 5. 2026, vyjádření k vyjádření ze dne 14. 8. 2025, účast na jednání 18. 8. 2026) a poloviční úkon za účast při vyhlášení dne 25. 8. 2026, k tomu 4x režijní paušál po 450 Kč, celkem 46.250 Kč.