Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 15 677 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 7. 2025 ve znění dodatku z 9. 7. 2025. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované nejprve spotřebitelský úvěr ve výši 5 500 Kč, který měla žalovaná vrátit do 27. 7. 2025 i s poplatkem 1 252 Kč do 27. 7. 2025, dále na základě dodatku poskytla žalobkyně žalované další částku 4 500 Kč s tím, že navýšení částky zápůjčky mělo být vráceno s poplatkem 1 125 Kč do 27. 7. 2026. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti tvrdila, že žalovaná poskytla informace o svých příjmech (v zahraničí) podle smlouvy na dobu neurčitou a předložila výplatní pásku za červen 2025 s příjmem 32 545 Kč), vyjádřila se k výdajům ve výši 18 000 Kč (dále měla uvést, že je svobodná a nemá nezletilé děti) s tím, že žije v podnájmu.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Smlouvou o zápůjčce ze dne 4. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 5 500 Kč, žalovaná měla vrátit zápůjčku do 27. 7. 2026 včetně poplatku ve výši 1 252 Kč. Z dodatku ke smlouvě o zápůjčce z 9. 7. 2026 soud zjistil, že žalobkyně se dohodla se žalovanou na navýšení zápůjčky o částku 4 500 Kč, kterou měla žalovaná vrátit s dalším poplatkem ve výši 1 125 Kč do 27. 7. 2025. Smlouvou účastníci sjednali paušální částky za upomínání od 30 Kč do 500 Kč a částky za vymáhání od 450 Kč do 1 800 Kč.5. Z výpisu z účtu žalobkyně z 4. 7. a 9. 7. 2025 soud zjistil, že na účet žalované byla uhrazena částka 5 500 Kč a 4 500 Kč. Z protokolu o vlastnictví účtu soud zjistil, že dne 4. 7. 2025 bylo ověřeno, že účet žalované dle smlouvy o zápůjčce je účtem žalované.6. Upomínky žalované o úhradu dluhu (u kterých nebylo zřejmé, jak byly žalované odeslány a kdy jí byly doručeny) nebyly pro rozhodnutí soudu o žalobě podstatné.7. Výplatního účtu soud zjistil, že žalované byla vyplacena mzda 1 345,, právnická osoba, za červen 2025 od , Anonymizováno, . Z výpisu z insolvenčního rejtsříku a z exekučního rejstříku soud zjistil, že žalovaná nebyla evidována.8. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.9. Soud dospěl ke skutkovému závěru, za který převzal skutková zjištění výše.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku a na jejím základě žalovaná od žalobkyně obdržela částku 10 000 Kč. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru). V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť netvrdila a neprokázala dodržení postupu upraveného v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, nebo to alespoň žalobkyně není schopna prokázat, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 věta první z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.14. V konkrétním případě zjistila žalobkyně informace o příjmu žalované za jeden měsíc (červen 2025), aniž by z provedených důkazů vyplývalo ověřování příjmu ze delší období a ověření existence pracovního poměru na dobu neurčitou. Žalobkyně dále ověřila vlastnictví účtu (žalované) a neexistenci záznamu žalované v insolvenčním rejstříku a v exekučním rejstříku, což není dostačující pro vyhodnocení dluhového zatížení žalované (existence závazků, které by činily splnění dluhu vůči žalobkyni nepravděpodobným). Žalobkyně se nezabývala ani ověřením nákladů žalované na živobytí (zejména bydlení, dojíždění atp.). Uvedený postup sice směřuje k účelu sledovanému výše citovanými normami, není však jeho naplněním.15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Zákon č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu zápůjčky bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaná netvrdila a neprokazovala své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu s přihlédnutím k výši dlužné částky a době, která uplynula od poskytnutí úvěru (který žalovaná využila). Při neexistenci dalších informací o aktuálních poměrech žalované soud určil hmotněprávní lhůtu odpovídající procesní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).16. Soud zamítl žalobu v části převyšující částku jistiny, protože žalobkyně na tato plnění nemá nárok.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 225,20 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 677 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.18. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků.