Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 27. 2. 2026, domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 825,60 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 786,82 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 20. 5. 2025 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Dlužná částka v celkové výši 36 612,42 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 318,40 Kč, smluvního úroku ve výši 19 507,20 Kč a smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od 20. 6. 2025 do 18. 9. 2025 v kapitalizované výši 786,82 Kč.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí příslušenství pohledávky s odůvodněním, že částka 16 000 Kč mu byla žalobkyní poskytnuta, ale ostatní požadavky žalobkyně shledává nepřiměřenými. Namítal, že úvěr mu byl poskytnut na základě mimořádně nevýhodných, netransparentních a nepřiměřených podmínek, žalobkyně mu dostatečně nevysvětlila ekonomické důsledky tohoto produktu, ani neprovedla odborné a odpovědné posouzení jeho úvěruschopnosti, když v době uzavření smlouvy byl veden v úvěrových registrech a měl další finanční závazky.3. K ústnímu jednání dne 29. 7. 2026 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně i žalovaný svou neúčast omluvili a požádali, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne 20. 5. 2025 zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s poplatky a příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Denní úroková sazba činila 1,016 % z nesplacené části jistiny.5. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalovanému na bankovní účet číslo , č. účtu, dne 20. 5. 2025 částku 16 000 Kč.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 2. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaný a na tento účet byla dne 20. 5. 2025 připsána částka 16 000 Kč z účtu žalobkyně.7. Z výzvy k úhradě soud zjistil, že dne 28. 1. 2026 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 38 677,69 Kč vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 5. 2025 nejpozději do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 30. 1. 2026 doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 20. 5. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Výzvou ze dne 30. 1. 2026 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů.10. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).11. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně blíže nezkoumala příjmy žalovaného ani jeho výdaje, pokud jde zejména o náklady žalovaného na bydlení. Žalobkyně se spolehla na tvrzení žalovaného, aniž by takto získané údaje o příjmech a výdajích žalovaného ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 20. 5. 2025 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 16 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho na úhradu jistiny neuhradil, soud žalobě vyhověl ohledně požadované jistiny 16 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 30. 1. 2026 výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného dle § 607 o. z. dne 4. 2. 2026. Jelikož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů, kdy poslední den lhůty připadl na sobotu 7. 2. 2026, posledním dnem lhůty tak byl ve smyslu § 607 o. z. pracovní den nejblíže následující, tj. pondělí 9. 2. 2026, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 10. 2. 2026, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl (výrok II.).18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a skutečností, že procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.