Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 26. 2. 2026, domáhala po žalované zaplacení částky 17 984,28 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 32,44 Kč s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 5. 2. 2025 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Dlužná částka v celkové výši 18 016,72 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 7 983,64 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 148,18 Kč, smluvního úroku ve výši 9 675,76 Kč, poplatku za službu “Klidné spaní” ve výši 18,30 Kč, poplatku za službu “Presto” ve výši 153,60 Kč, poplatku za službu “Informační SMS servis” ve výši 4,80 Kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 15. 4. 2025 do 14. 7. 2025 v kapitalizované výši 32,44 Kč.Žalovaná, ačkoliv k tomu byla vyzvána, se nevyjádřila.K ústnímu jednání dne 29. 7. 2026 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v nepřítomnosti účastníků.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne 5. 2. 2025 zavázala poskytnout žalované částku až do výše 28 200 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s poplatky a příslušenstvím. Denní úroková sazba činila 1,016 %.Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalované na bankovní účet číslo , č. účtu, dne 5. 2. 2025 částku 8 000 Kč.Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 3. 7. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaná a na tento účet byla dne 5. 2. 2025 připsána částka 8 000 Kč z účtu žalobkyně.Z výzvy k úhradě soud zjistil, že dne 2. 11. 2025 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 18 125,08 Kč vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 2. 2025 nejpozději do tří dnů. Z potvrzení o podeji doporučené zásilky se podává, že tato výzva byla žalované odeslána dne 5. 11. 2025 na adresu uvedenou ve smlouvě.Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 5. 2. 2025 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Výzvou ze dne 2. 11. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů.Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmyDle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně blíže nezkoumala příjmy žalované ani její výdaje, pokud jde zejména o náklady žalované na bydlení. Žalobkyně se spolehla na tvrzení žalované, aniž by takto získané údaje o příjmech a výdajích žalované ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích příjmech a výdajích. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 26. 6. 2026 č. j. 25 C 148/2026 - 11, aby kromě jiného v tomto směru doplnila svá skutková tvrzení, na což žalobkyně nereagovala, a byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 5. 2. 2025 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované z neplatného právního jednání částku 8 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná žalobkyni ničeho na úhradu jistiny neuhradila, soud žalobě vyhověl ohledně požadované jistiny 8 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalované dne 5. 11. 2025 výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované dne 10. 11. 2025 (když třetí den lhůty připadl na sobotu 8. 11. 2025, tudíž posledním dnem lhůty tak byl ve smyslu § 607 o. z. pracovní den nejblíže následující). Jelikož byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů, posledním dnem lhůty tak byl 13. 11. 2025, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 14. 11. 2025, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl (výrok II.).Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a skutečností, že procesně úspěšnější žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.