21 Cdo 215/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 215/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2017 Spisová značka:21 Cdo 215/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.215.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Školství Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 52 písm. f) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2010 § 3 odst. 1 písm. b) předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 30.06.2010 § 8 odst. 1 písm. d) předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 30.06.2010 § 30 předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 30.06.2010 § 32 předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 30.06.2010 § 14 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2010 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 215/2016 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobců a) M. P. F. a b) K. P., jako dědiců po PhDr. K. P., proti žalované Základní škole a Mateřské škole Dolní Poustevna, příspěvkové organizaci se sídlem v Dolní Poustevně, Tyršova č. 302, IČO 709 82 911, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 21, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a v právní věci žalobkyně a) M. P. F., jako dědičky po PhDr. K. P., zemřelém dne 10. listopadu 2014, proti žalované Základní škole a Mateřské škole Dolní Poustevna, příspěvkové organizaci se sídlem v Dolní Poustevně, Tyršova č. 302, IČO 70982911, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 21, o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 118/2010, o dovolání žalobců (jejich právního předchůdce) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. října 2013 č. j. 12 Co 987/2012-92, takto: I. Dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 31.5.2010, se zamítá. II. Dovolání žalobkyně a) proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba o náhradu mzdy ve výši 24.720,- Kč s úrokem z prodlení, se zamítá. III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.353,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 21. IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.116,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 21. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 31.5.2010, převzatým téhož dne, žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobců PhDr. K. P., že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce „pro nesplnění kvalifikačních předpokladů pro výkon funkce učitele základní školy dle § 3 odst. 1 písm. b) zák. č. 563/2004 Sb. v platném znění“. Právní předchůdce žalobců PhDr. K. P. se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, a aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu na náhradě mzdy 24.720,- Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 16.9.2010 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že u žalované pracoval od 1.3.2008 na základě pracovní smlouvy ze dne 29.2.2008 jako učitel ZŠ a že do pracovního poměru „byl přijat po nabytí účinnosti zákona č. 563/2004 Sb. předchozí ředitelkou žalované, která zastávala názor, že pro sjednanou práci splňuje kvalifikační předpoklady“. Novou ředitelkou žalované však byl dne 12.4.2010 upozorněn na to, že kvalifikační předpoklady pro výkon funkce učitele ZŠ nesplňuje, a poté mu byla „ve velice krátké lhůtě“ doručena výpověď z pracovního poměru, „aniž by mu bylo fakticky umožněno situaci nějak řešit (např. doplněním kvalifikace)“. Podle jeho názoru „není pravdou“, že kvalifikační předpoklady nesplňuje, neboť po gymnáziu vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor filozofie-občanská nauka, a studium ukončil dne 5.6.1980 státní závěrečnou zkouškou mj. z metodiky občanské nauky, která ho podle potvrzení děkana filozofické fakulty ze dne 16.1.1984 opravňuje vyučovat obor občanská nauka. I kdyby však kvalifikační předpoklady skutečně nesplňoval, lze jednání ředitelky žalované „označit téměř za šikanózní“ a v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že žalobce trvá na dalším zaměstnávání, požadoval po žalované rovněž náhradu mzdy za měsíc srpen 2010 ve výši průměrného výdělku, který podle platového výměru ze dne 1.9.2010 činí celkem 24.720,- Kč. Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 13.2.2012 č.j. 18 C 118/2010-59 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobců na náhradě nákladů řízení 29.910,- Kč k rukám jeho „právní“ zástupkyně. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení §§ 7 a 8 odst. 1 zákona č. 563/2004 Sb., podle kterého učitel prvního, příp. druhého stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřeném na přípravu učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů prvního, příp. druhého stupně základní školy, či studiem oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu. Protože žalobce „vystudováním Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, oboru filozofie a občanská nauka, získal odbornou kvalifikaci pro výuku občanské nauky, kterou také u žalované vyučoval“, dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru ze dne 31.5.2010 je neplatná. Jelikož žalobce ve smyslu ustanovení § 69 odst. 1 zák. práce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, přiznal mu soud prvního stupně rovněž požadovanou náhradu mzdy. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9.10.2013 č. j. 12 Co 987/2012-92 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že právní předchůdce žalobců je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 62.584,- Kč k rukám advokáta JUDr. Marka Nespaly. Odvolací soud vycházeje z ustanovení § 3 odst. 1, § 7 odst. 1 a 2 a § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 563/2004 Sb. dospěl k závěru, že „za absolvované studium žalobce požadované zákonem lze považovat pouze vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu, tj. občanské nauky [§ 8 odst. 1 písm. d) cit. zákona], ale žalobce nesplňuje další taxativně vymezený předpoklad, tj. vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo vzdělání v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaného vysokou školou zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy“. Protože žalobce jiné než shora uvedené vysokoškolské vzdělání nezískal „a ani jím prokázané zkoušky z pedagogiky či psychologie nemohou vést k závěru, že splňuje zvláštní odbornou kvalifikaci ve smyslu výše uvedeného studia“, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že „výpovědní důvod uvedený v § 56 písm. f) zák. práce spočívající v nesplnění kvalifikačních předpokladů pro výkon funkce učitele základní školy dle § 3 odst. 1 písm. b) zák. č. 563/2004 Sb. byl naplněn“. Předmětná výpověď z pracovního poměru, která splňuje rovněž všechny formální náležitosti, je proto platným právním úkonem a žalobce za této situace nemůže mít nárok ani na náhradu mzdy. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal právní předchůdce žalobců dovolání. Vyslovil nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem, neboť „má za to, že naopak zvláštní odbornou kvalifikaci absolvováním studia na Filozofické fakultě UK, oboru filozofie s nediplomním studijním oborem občanská nauka, vědy společenské, získal“. Podle jeho názoru „nelze přehlédnout, že smyslem daného studijního oboru byla zejména příprava odborníků – pedagogů schopných občanskou výchovu vyučovat, a to právě na druhém stupni základních škol (na prvním stupni se tento předmět nevyučoval)“. Z pohledu předmětu pedagogiky a psychologie „se zde nejednalo o nějaké jednorázové zkoušky, ale o systematickou přípravu budoucích absolventů včetně absolvování pedagogické praxe“, přičemž podle jeho mínění byla tato část jeho studia „mnohem náročnější než stávající doplňkové pedagogické studium, které je pokládáno za dostačující pro splnění kvalifikačních předpokladů“. Ostatně ani žalovaná původně neměla o jeho kvalifikaci pochybnosti, což lze dovodit ze skutečnosti, že do pracov