21 Cdo 351/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 351/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:21 Cdo 351/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.351.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Mzda (a jiné obdobné příjmy) Diskriminace Pracovněprávní vztahy Výklad právních předpisů (výklad právních norem) Dotčené předpisy:§ 16 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 43a odst. 6 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:11. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 351/2024-158 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce L. K., zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova č. 1386/8, proti žalované ŠKODA EKOVA a.s. se sídlem v Ostravě – Martinově, Martinovská č. 3244/42, IČO 28642457, zastoupené Mgr. Magdalénou Poncza, advokátkou se sídlem v Ostravě, Českobratrská č. 1403/2, o 13 391 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 144/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. srpna 2023, č. j. 16 Co 19/2023-136, takto: Rozsudek krajského soudu, s výjimkou části výroku I o potvrzení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2022, č. j. 85 C 144/2021-91, v části výroku II o zamítnutí žaloby na zaplacení 6 502 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 502 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2022, č. j. 85 C 144/2021-91, ve výroku II, s výjimkou části o zamítnutí žaloby na zaplacení 6 502 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 502 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, a ve výroku III se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 27. 4. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6 889 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 3. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalované v pracovním poměru jako elektromechanik. Žalovaná uzavřela se společností ŠKODA VAGONKA a.s., IČO 25870637, dohodu o dočasném přidělení zaměstnanců, podle které dostal žalobce pokyn k dočasnému výkonu práce u této společnosti, kde vykonával práci v období od 1. 6. 2020 do 31. 10. 2020. Žalobce následně z tzv. mzdového předpisu společnosti ŠKODA VAGONKA a.s. na období let 2020 až 2022 zjistil, že kmenoví zaměstnanci vykonávající práci elektromechanika zařazení do stejné 7. tarifní třídy se srovnatelnou délkou praxe mají lepší mzdové podmínky než žalobce. Rozdíl mezi hodinovou mzdou, kterou žalobce pobíral od žalované, a hodinovou mzdou, kterou by dosáhl u společnosti ŠKODA VAGONKA a.s. srovnatelný kmenový zaměstnanec, žalobce vyčíslil na částku 7,31 Kč. Vzhledem k tomu, že v období dočasného přidělení žalobce odpracoval celkem 600,5 hodin, domáhal se z titulu náhrady škody doplatku mzdového tarifu ve výši 4 389 Kč, neboť žalovaná porušila právní povinnost stanovenou v § 43a odst. 6 zákoníku práce tím, že nezajistila, aby jeho mzdové podmínky nebyly horší než podmínky srovnatelného kmenového zaměstnance společnosti ŠKODA VAGONKA a.s. Ze stejného titulu požadoval rovněž náhradu rozdílu ve výši poskytovaného příspěvku na důchodové pojištění, neboť žalovaná mu na tomto příspěvku platila měsíčně 700 Kč, zatímco u společnosti ŠKODA VAGONKA a.s. byl podle kolektivní smlouvy poskytován kmenovým zaměstnancům příspěvek ve výši 1 200 Kč měsíčně. Za pět měsíců se tak jedná o rozdíl ve výši 2 500 Kč. Podáním ze dne 17. 12. 2021 žalobce rozšířil žalobu v části týkající se doplatku tarifní mzdy z částky 4 389 Kč s příslušenstvím na částku 10 891 Kč s příslušenstvím, což odůvodnil tím, že za srovnatelné mzdové podmínky ve smyslu § 43a odst. 6 zákoníku práce lze v jeho případě považovat měsíční mzdu ve výši 27 625 Kč, která odpovídá měsíční tarifní mzdě, jež mu byla stanovena mzdovým výměrem od 1. 1. 2021 společností ŠKODA VAGONKA a.s., u níž byl následně zaměstnán jako její kmenový zaměstnanec. Okresní soud v Ostravě tuto změnu žaloby připustil usnesením při jednání dne 2. 6. 2022. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Uvedla, že mzdové podmínky žalobce, který měl v době dočasného přidělení měsíční mzdu ve výši 23 332 Kč (odpovídající hodinové mzdě 143,10 Kč), nebyly horší než mzdové podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, k němuž byl žalobce dočasně přidělen, neboť měsíční mzda zaměstnanců společnosti ŠKODA VAGONKA a.s. zařazených do 7. tarifní třídy se pohybovala v rozmezí od 23 000 Kč do 25 999 Kč. Příspěvek na důchodové pojištění nelze považovat za součást mzdových podmínek, protože jeho poskytování není upraveno pracovněprávními předpisy. 3. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 11. 2022, č. j. 85 C 144/2021-91, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 4 389 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 3. 2021 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 9 002 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení a z částky 6 502 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) ze zjištění, že žalobce od 1. 8. 2001 na základě pracovní smlouvy pracoval u žalované (její právní předchůdkyně DPO a. s.) naposledy jako elektromechanik. Žalovaná uzavřela se společností ŠKODA VAGONKA a.s. dohodu o dočasném přidělení zaměstnanců, na základě které dostal žalobce pokyn k dočasnému výkonu práce u společnosti ŠKODA VAGONKA a.s. v období do 1. 6. 2020 do 31. 10. 2020. V době svého dočasného přidělení měl žalobce s žalovanou sjednanou hodinovou mzdu ve výši 143,10 Kč, byl zařazený do 7. tarifní třídy a byla mu vyplacena „hrubá mzda“ (vždy včetně příspěvku na penzijní připojištění ve výši 400 Kč) za 6/2020 ve výši 27 964 Kč, za 7/2020 ve výši 29 448 Kč, za 8/2020 ve výši 26 727 Kč, za 9/2020 ve výši 37 015 Kč, za 10/2020 ve výši 14 782 Kč. Podle kolektivní smlouvy pro zaměstnance společnosti ŠKODA VAGONKA a.s. na období let 2020–2022 příspěvek zaměstnavatele na životní pojištění a penzijní připojištění zaměstnanců od 1. 1. 2020 činil částku 1 200 Kč a pro tarifní třídu 7 (Dělnická kategorie) měsíční tarif činil 23 000–25 999 Kč. Měsíční tarif zaměstnanců ŠKODA VAGONKA a.s. na pracovním místě elektromechanik u V. K. činil 25 798 Kč při pracovní praxi 37 let, R. G. 28 356 Kč při pracovní praxi 15 let, A. K. 20 494 Kč při pracovní praxi 10 let a I. Š. 26 376 Kč při pracovní praxi 2 roky. Od 1. 1. 2021 je žalobce zaměstnancem ŠKODA VAGONKA a.s., kde je zařazen do 8. tarifní třídy a jeho mzda činí 32 500 Kč (mzdový tarif 27 625 Kč a výkonnostní odměna 4 875 Kč). Vzhledem k tomu, že zaměstnanci ŠKODA VAGONKA a.s. jsou odměňování rozdílně bez ohledu na délku pracovní praxe, zvolil soud prvního stupně jako „referenční hledisko“ maximální hodinovou mzdu „vysílajícího“ a „přijímajícího“ zaměstnavatele. Ta u žalované činila 151,70 Kč (takže žalobce měl u žalované sjednanou hodinovou mzdu ve výši 94,33 % možného maxima) a u ŠKODA VAGONKA a.s. 159,45 Kč (z níž 94,33 % činí 150,41 Kč). Rozdíl hodinové mzdy tedy činí 7,31 Kč, což za 600,5 hodiny posuzovaného období celkem činí 4 389 Kč. Soud prvního stupně proto uzavřel, že „pokud vysílající zaměstnavatel přiznal vysílanému zaměstnanci mzdu v příslušné mzdové třídě po zhodnocení všech relevantních podmínek (délka praxe, iniciativa, další schopnosti apod.), což lze vyjádřit jako % z možného maxima dané mzdové třídy, tak není důvodu, aby v případě dočasného přidělení dle § 43a ZP nebylo možno vycházet z % z možného maxima dané mzdové třídy přijímajícího zaměstnavatele, neboť relevantní podmínky (délka praxe, iniciativa, další schopnosti apod.) u vysílaného zaměstnance již zhodnoceny byly“. Ve vztahu k požadovanému doplatku na příspěvek na důchodové pojištění soud prvního stupně uzavřel, že „příspěvek na důchodové pojištění není ani pracovní ani mzdová podmínka ve smyslu § 43a odst. 6 ZP, neboť není upraven v ZP“. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 8. 2023, č. j. 16 Co 19/2023-136, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III potvrdil (výrok I), a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 6 534 Kč k rukám advokátky Mgr. Magdalény Poncza (výrok II) a České republice na účet Okresního soudu v Ostravě 829 Kč (výrok III). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvn