21 Cdo 4907/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4907/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 1. 2018 Spisová značka:21 Cdo 4907/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.4907.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Povinnosti zaměstnanců Náhrada škody zaměstnancem Ručení Dotčené předpisy:§ 172 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.1999 § 154 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 3. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4907/2016-799 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Státního fondu životního prostředí České republiky se sídlem v Praze 11, Chodově, Kaplanova č. 1931/1, IČO 00020729, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo nám č. 671/24, proti žalovanému J. B., zastoupenému Mgr. Martinem Elgerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 699/30, o 33,500.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 31/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2016, č. j. 17 Co 188/2015-754, takto: I. Dovolání žalobce do výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně „ve vyhovujícím výroku o věci samé I.“ ohledně částky 2, 326.790 Kč s příslušenstvím změněn tak, že se žaloba zamítá, se co do zamítnutí částky 1,149.597,70 Kč s příslušenstvím odmítá. II. Jinak se rozsudek odvolacího soudu ve výroku I., jímž byl rozsudek soudu prvního stupně „ve vyhovujícím výroku o věci samé I.“ ohledně částky 2,326.790 Kč s příslušenstvím změněn tak, že se žaloba zamítá, co do zamítnutí částky 1,177.190,98 Kč s příslušenstvím, ve výroku II., jímž byl rozsudek soudu prvního stupně „v zamítavém výroku o věci samé II.“ potvrzen s tím, že „byla zamítnuta žaloba ohledně částky 8,839.877,99 Kč s příslušenstvím“ (s výjimkou části tohoto výroku o zamítnutí žaloby co do „příslušenství pohledávky z částky 22,333.333,30 Kč ve výši 5% za dobu od 1. 2. 2000 do 21. 7. 2000“), a ve výroku III. „o soudním poplatku IV. a nákladech řízení III.“ zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 33,500.000,- Kč s 5% úroky z prodlení od 1. 2. 2000 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný jako ředitel žalobce v rozporu se „Směrnicí ministra životního prostředí ČR o poskytování finančních prostředků ze Státního fondu životního prostředí ČR“ účinné od 6. 3. 1992 a „rozhodnutím ministra životního prostředí č. 012996227“ ze dne 27. 3. 1996 vystavil dne 7. 6. 1996 prohlášení o ručitelském závazku na částku 33,500.000,- Kč pro Českou spořitelnu a. s., která na tomto základě poskytla společnosti Catrin-market, spol. s r. o., úvěr v celkové výši 35,000.000,- Kč. Postup, který žalovaný zvolil při vyřizování žádosti společnosti Catrin-market, spol. s r. o., o poskytnutí podpory, byl „naprosto nestandardní“ a „ve srovnání s vyřizováním žádostí jiných subjektů velmi rychlý“. Žalovaný vystavil zmíněné ručitelské prohlášení, aniž by znal výsledek vyhodnocení úvěrové způsobilosti jmenované společnosti a aniž by (v rozporu s čl. 7 výše zmíněné směrnice) byla sjednána smlouva o poskytnutí podpory mezi žalobcem a jmenovanou společností. Protože společnost Catrin-market, spol. s r. o., neplnila splátky úvěru (rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 8. 1. 1999, č. j. 99 K 57/98-44, byl na její majetek prohlášen konkurz), žalobce na výzvu České spořitelny a. s. zaplatil za jmenovanou společnost z titulu ručení dne 31. 1. 1997 částku 1,177.190,98 Kč a dne 12. 3. 1999 zbývající část dluhu ve výši 32,322.809,02 Kč. Žalobce má za to, že tato „značná“ škoda v celkové výši 33,500.000,- Kč mu vznikla „evidentně“ v příčinné souvislosti s výše popsaným, „minimálně nepřímo úmyslným“ porušením povinností při plnění pracovních úkolů ze strany žalovaného (pro které byl dokonce trestně stíhán a pravomocným rozhodnutím soudu uznán vinným pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušování povinností při správě cizího majetku) a že „s ohledem na charakter způsobené škody žalovaný dle ust. § 179 odst. 3 zák. práce odpovídá za způsobenou škodu v plné výši“. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 30. 9. 2002, č. j. 42 C 31/2000-118, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 500.000,- Kč a žalobci na náhradě nákladů řízení 217.275,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný, který vykonával u žalobce funkci ředitele, „v rozporu s právními předpisy vztahujícími se k jeho práci“ (Směrnicí ministra životního prostřední ČR o poskytování finančních prostředků Státního fondu životního prostředí ČR) a „v rozporu s rozhodnutím ministra životního prostřední ČR ze dne 27. 3. 1996“ vydal ručitelské prohlášení na částku 33,500.000,- Kč ve prospěch České spořitelny a. s., která na tomto základě poskytla společnosti Catrin-market, spol. s r. o., úvěr v celkové výši 35,000.000,- Kč. V důsledku tohoto protiprávního jednání, jímž žalovaný „porušil rovněž ust. § 73 odst. 1 písm. c) a d) zák. práce a ust. § 174 písm. f) zák. práce“, došlo ke „zmenšení hodnoty spravovaného majetku“, neboť „v důsledku žalovaným vydaného ručitelského prohlášení žalobce zaplatil České spořitelně a. s. částku 33,500.000,- Kč, čímž mu vznikla škoda v této výši“, za kterou žalovaný odpovídá podle ustanovení § 172 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále též jen „zák. práce“). Protože podle názoru soudu prvního stupně „na straně žalovaného je dáno i zavinění“ ve formě eventuálního úmyslu (žalovaný „si byl vědom toho, že jedná příliš rychle, aniž by postupoval podle Statutu a dalších předpisů“, a „musel si být vědom toho, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a přesto byl s touto skutečností srozuměn“), je podle ustanovení § 179 odst. 1 zák. práce „povinen nahradit žalobci skutečnou škodu“ v požadované výši, neboť soud „současně dospěl k závěru, že v daném případě nejsou dány podmínky pro aplikaci ust. § 183 zák. práce pro to, aby náhrada škody byla žalovanému snížena s ohledem na okolnosti případu“. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, č. j. 17 Co 429/2007-370, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku I. ohledně částky 11,166.666,70 Kč s 5% úrokem od 22. 7. 2000 do zaplacení“, „ohledně 5% úroku z částky 11,166.666,70 Kč za dobu do 1. 2. 2000 do 21. 7. 2000“ změnil tento rozsudek tak, že žalobu zamítl, a „ohledně částky 22,333.333,30 Kč s 5% úrokem od 1. 2. 2000 do zaplacení“ a ve výrocích o soudním poplatku a nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti zaměstnance (žalovaného) za škodu podle ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný tím, že vydal prohlášení o ručitelském závazku žalobce ve výši 33,500.000,- Kč za úvěr poskytnutý Českou spořitelnou a. s. společnosti Catrin-market, spol. s r. o., přestože neznal úvěrové vyhodnocení žádosti a věděl, že mezi žalobcem a jmenovanou společností nebyla uzavřena smlouva obsahující podmínky pro poskytnutí podpory, „porušil nejen směrnici, její přílohu a rozhodnutí ministra, ale také ust. § 73 odst. 1 písm. c), d), § 74 písm. f) zák. práce“, a že v příčinné souvislosti s tímto úmyslným protiprávním jednáním žalovaného vznikla žalobci škoda, kterou „tvoří žalovaná částka, kterou žalobce musel v důsledku žalovaným podepsaného ručitelského prohlášení zaplatit“ České spořitelně a. s. To, že se žalovaný dopustil výše popsaného protiprávního jednání (které naplnilo skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a porušování povinností při správě cizího majetku), vyplývá rovněž z pravomocného výroku rozsudku Okresního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 3. 1999, sp. zn. 4 T 155/98, „ve spojení“ s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 1999, sp. zn. 9 To 305/99, „jehož skutkovou a právní částí je soud v občanském soudním řízení vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř.)“, a proto podle názoru odvolacího soudu již o této skutečnosti „nyní nelze pochybovat“. Protože však „podle dosavadních zjištění“ je žalobce jedním ze tří ručitelů za výše zmíněný úvěr společnosti Catrin-market, spol. s r. o., a dosud nebylo pravomocně skončeno řízení, ve kterém žalobce požaduje dvě třetiny žalované částky (tj. 22,333.333,30 Kč) od o