27 Cdo 5340/2017 — Nejvyšší soud

27 Cdo 5340/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2019 Spisová značka:27 Cdo 5340/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.5340.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva pracovní Jednatel Společnost s ručením omezeným Dotčené předpisy:§ 66 odst. 2 obch. zák. § 66 odst. 3 obch. zák. § 777 odst. 3 předpisu č. 90/2012Sb. § 59 odst. 3,4 předpisu č. 89/2012Sb. § 2 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. § 566 odst. 1 obch. zák. § 571 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 5340/2017-243 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. O., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 830/2, PSČ 150 00, proti žalované H., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Pavlem Randlem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1550/15a, PSČ 140 00, o zaplacení 92.615 Kč s příslušenstvím, o vydání písemných dokladů a potvrzení o zaměstnání a o vzájemné žalobě žalované o zaplacení 818.174 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 51/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2017, č. j. 30 Co 60/2017-216, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2017, č. j. 30 Co 60/2017-216, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 11. 2016, č. j. 18 C 51/2016-175, s výjimkou výroku III., se ruší a věc se v tomto rozsahu postupuje Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni. Odůvodnění: [1] Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 7. 11. 2016, č. j. 18 C 51/2016-175, uložil žalované zaplatit žalobci 92.615 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a vydat žalobci písemné doklady obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách za měsíce červen až září 2015 (výrok II.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal na žalované vydání potvrzení o zaměstnání, v němž by bylo uvedeno, že pracovní poměr žalobce u žalované trval od 1. 1. 2008 do 30. 9. 2015 (výrok III.), zamítl vzájemnou žalobu žalované, kterou se domáhala na žalobci zaplacení 818.174 Kč s příslušenstvím (výrok IV.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. a VI.). [2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Dne 1. 1. 2008 žalovaná jako zaměstnavatelka a žalobce jako zaměstnanec uzavřeli pracovní smlouvu, ve které sjednali pracovní poměr žalobce na dobu neurčitou se zkušební dobou dvou měsíců. Jako sjednaný druh práce byl určen „výkon funkce obchodního ředitele“ a jako sjednaný den nástupu práce bylo určeno datum 1. 1. 2008 (dále též jen „pracovní smlouva“). 2) Dne 31. 3. 2008 žalovaná a žalobce uzavřeli manažerskou smlouvu, kterou „byly na dobu neurčitou od 1. 4. 2008 sjednány individuální pracovní a mzdové podmínky žalobce, který byl s účinností od 1. 4. 2008 jmenován do funkce výkonného ředitele společnosti“ (dále též jen „manažerská smlouva“). 3) Mzda žalobce byla v manažerské smlouvě ujednána tak, že sestávala ze základní mzdy 70.000 Kč měsíčně a z pohyblivé složky mzdy, která byla vázána na plnění předem stanovených hospodářských ukazatelů. 4) V manažerské smlouvě bylo dále ujednáno, že výměra dovolené náležející žalobci činí 5 týdnů. 5) Žalobce vykonával v době od 1. 4. 2008 do 15. 9. 2015 funkci jednatele žalované. 6) Dne 1. 1. 2015 byl mezi žalovanou a žalobcem uzavřen „dodatek č. 3 k manažerské smlouvě ze dne 1. 2. 2012“, kterým bylo ujednáno, že od 1. 1. 2015 dochází ke změně základní smluvní hrubé mzdy žalobce ze 70.000 Kč měsíčně na 35.000 Kč měsíčně. Tento dodatek podepsal žalobce jako zaměstnanec a současně jako jednatel žalované. 7) Dne 8. 9. 2015 žalovaná a žalobce uzavřeli dohodu, ve které rozvázali pracovní poměr žalobce, který vznikl dne 1. 1. 2008, ke dni 30. 9. 2015. Dohodu podepsal žalobce jako zaměstnanec a současně jako jednatel žalované. 8) Žalovaná vyplácela žalobci od ledna 2008 až do dubna 2008 mzdu ve výši 50.000 Kč hrubého měsíčně, od ledna 2009 do prosince 2014 mzdu ve výši 70.000 Kč hrubého měsíčně a od ledna 2015 do července 2015 mzdu ve výši 35.000 Kč hrubého měsíčně. 9) V období leden 2015 až červenec 2015 žalobce nečerpal dovolenou, přičemž nevyčerpaná dovolená činila 25 dnů a nevyčerpaná „stará“ dovolená 10 dnů. 10) Žalovaná vystavila žalobci potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) s údajem o trvání pracovního poměru žalobce u žalované od 1. 1. 2008 do 31. 3. 2008, které žalovaná zaslala žalobci v příloze dopisu ze dne 8. 10. 2015. Žalobce se seznámil s obsahem tohoto potvrzení nejpozději dne 23. 10. 2015. 11) Dopisem ze dne 8. 10. 2015 žalovaná vyzvala žalobce k zaplacení 5.372.479 Kč jako „neoprávněného majetkového prospěchu“ získaného výplatou mezd na základě manažerské smlouvy v období od 1. 4. 2008 do 15. 9. 2015. 12) Dopisem ze dne 6. 1. 2016 žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k zaplacení dlužné mzdy za období srpen a září 2015, náhrady za nevyčerpanou dovolenou za rok 2015, vydání výplatních lístků a zápočtového listu s údajem o trvání pracovního poměru žalobce u žalované od 1. 1. 2008 do 30. 9. 2015. 13) Dne 1. 5. 2016 podala žalovaná u soudu vzájemnou žalobu, kterou se na žalobci domáhá zaplacení 818.174 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce se na úkor žalované bezdůvodně obohatil tím, že si neoprávněně vyplácel mzdu za období od dubna 2013 do dubna 2014, přestože jeho pracovní poměr zanikl k 31. 3. 2008. [3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně (shledaje, že výkon pracovní činnosti obchodního ředitele, respektive výkonného ředitele, v sobě zahrnuje i obchodní vedení společnosti náležející statutárnímu orgánu společnosti, a vycházeje z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15) uzavřel, že pracovní poměr žalobce u žalované trval od svého vzniku dne 1. 1. 2008 do 30. 9. 2015, kdy byl rozvázán písemnou dohodou uzavřenou mezi účastníky dne 8. 9. 2015. [4] Soud měl – při respektování autonomie vůle a smluvní svobody účastníků– za to, že manažerská smlouva je platnou smlouvou a že ze skutečnosti, že žalobce byl se svým souhlasem jmenován s účinností od 1. 4. 2008 do funkce jednatele žalované, nelze dovozovat uzavření dohody o skončení pracovního poměru žalobce u žalované založeného pracovní smlouvou. [5] Soud proto dospěl k závěru, podle něhož žalobci za vykonanou práci náležela mzda [ve smyslu § 109 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále též jen „zákoník práce“)] za měsíce srpen 2015 a září 2015, že žalobce má s ohledem na skončení pracovního poměru v souladu s § 222 odst. 2 a 3 zákoníku práce nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši průměrného výdělku odpovídajícího průměrnému hrubému hodinovému výdělku v předchozím kalendářním čtvrtletí (ve smyslu § 352 a násl. zákoníku práce) a že je žalovaná povinna ve smyslu § 142 odst. 5 věty první zákoníku práce vydat žalobci písemné doklady obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách za měsíce červen až září 2015. [6] Jako nedůvodnou posoudil soud žalobu v části, ve které se žalobce domáhal na žalované vydání potvrzení o zaměstnání, v němž by bylo uvedeno, že pracovní poměr žalobce u žalované trval od 1. 1. 2008 do 30. 9. 2015, neboť v rozporu s § 315 zákoníku práce uplatnil svůj nárok na změnu údaje o délce pracovního poměru až po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty pro jeho uplatnění. [7] Jelikož podle soudu v období od dubna 2013 do dubna 2014 vykonával žalobce práci v pracovním poměru, nebylo vyplacení mzdy ve výši 818.174 Kč plněním bez právního důvodu a na straně žalobce tak nemohlo přijetím sjednané mzdy za vykonanou práci vzniknout bezdůvodné obohacení. [8] Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV., V. a VI. potvrdil (výrok první) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý). [9] Odvolací soud měl za to, že uzavřená manažerská smlouva „byla právním institutem pracovního práva nepodléhající režimu v té době platného obchodního zákoníku, a proto, s ohledem na její odlišný právní charakter, nepodléhala ani schválení valné hromady či písemnému schválení všemi společníky ve smyslu § 66 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen ‚obch. zák.‘)“. [10] Odvolací soud, odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15, uzavřel, že z hlediska pracovněprávního uzavření smlouvy mezi obchodní společností