3 Tdo 310/2018 — Nejvyšší soud

3 Tdo 310/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 12. 2018 Spisová značka:3 Tdo 310/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.310.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku § 9 odst. 1,2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 5. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 6.5.2019II.ÚS 1500/19JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto27.8.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 310/2018-137 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2018 o dovolání podaném J. K., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. výkon trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 1 To 5/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 77 T 11/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 77 T 11/2012, byl J. K. (dále jen obviněný, případně dovolatel) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že: v postavení personálního ředitele a osoby pověřené řešením personálních záležitostí obchodních společností skupiny U., jmenovitě U., IČ: XY, U. S., IČ: XY, U. S., IČ: XY, P. U., IČ: XY, všechny se sídlem v XY, okr. Olomouc, a M. ž., IČ: XY, se sídlem Olomouc, XY, se záměrem minimalizovat mzdové náklady ve prospěch firem skupiny U. na úkor státního sociálního systému České republiky na úseku podpor v nezaměstnanosti, zneužil na počátku roku 2009 situaci na trhu práce ovlivněnou celosvětovou hospodářskou krizí a s odvoláním na propad výrobních zakázek v obchodních společnostech skupiny U. jako důsledek této krize vytvořil a zavedl v obchodních společnostech skupiny U. systém zaměstnávání nazvaný „projekt flexibility“, podle kterého postupně v období od ledna 2009 do června 2009 v U.-B., č. XY, a v Olomouci, XY, sám nebo prostřednictvím svých podřízených personalistů předložil tisíci třem stům čtyřiceti šesti zaměstnancům obchodních společností skupiny U. k podpisu dohody o skončení jejich dosavadních pracovních poměrů na dobu neurčitou z organizačních důvodů, ačkoliv věděl, že takto propuštění zaměstnanci budou i nadále pracovat na stejných pracovištích, že budou vykonávat stejný druh práce v podobném rozsahu, jako před tímto ukončením pracovního poměru, s tím, že jim vznikne nárok na odstupné ve výši tří měsíčních mezd, které jim bude deponováno u příslušného zaměstnavatele, zároveň tyto zaměstnance přiměl, aby se zaregistrovali na příslušných úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání s nárokem na pobírání podpory v nezaměstnanosti a současně jim předložil či svými podřízenými nechal předložit k podpisu nové pracovní smlouvy s původním zaměstnavatelem na dobu neurčitou, za stejných podmínek jako u předchozích pracovních poměrů, bez zkušební doby a s nástupem práce po uplynutí maximální možné doby, po kterou mohli pobírat podpory v nezaměstnanosti a na období této podpůrčí doby, jejíž délka byla vždy individuálně závislá na věku těchto zaměstnanců, s nimi v tzv. prvním kole uzavřel za jiného zaměstnavatele ze skupiny obchodních společností U. dohody o pracovní činnosti na pomocné práce v rozsahu nepřekračujícím polovinu stanovené týdenní pracovní doby za hrubou měsíční odměnu 4.000 Kč, což představuje maximální možnou výši přivýdělku, při kterém ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, umožňuje vyplácení podpory v nezaměstnanosti souběžně s vykonáváním tzv. nekolidujícího zaměstnání; přistoupením na podmínky „projektu flexibility“ tak byl osloveným pracovníkům garantován průměrný čistý příjem na úrovni předchozího roku sestávající se ze základní hrubé odměny 4.000 Kč, podpory v nezaměstnanosti a odpovídající výše doplatku, na který bylo použito deponované odstupné z předchozích pracovních poměrů, obviněný J. K. však požadoval, aby tito zaměstnanci v rámci posledně zmíněných dohod o pracovní činnosti i nadále docházeli na stejné pracoviště a v původním rozsahu vykonávali stejnou odbornou práci jako předtím; tím dosáhl obviněný J. K. situace, kdy část mezd zaměstnanců byla nezákonně hrazena ze státního rozpočtu v podobě neoprávněně vyplácených podpor v nezaměstnanosti; následně v období od července 2009 do listopadu 2009 obviněný J. K. opětovně sám nebo prostřednictvím svých podřízených personalistů těm zaměstnancům obchodních společností skupiny U., kterým uplynula podpůrčí doba, během níž pobírali podporu v nezaměstnanosti, a kterým vešly v účinnost pracovní smlouvy s původním zaměstnavatelem na dobu neurčitou, po několikadenním trvání těchto pracovních poměrů předložil k podpisu dohody o jejich rozvázání z organizačních důvodů, ačkoliv věděl, že takto propuštění zaměstnanci budou i nadále pracovat na stejných pracovištích, že budou vykonávat stejný druh práce v podobném rozsahu, jako před tímto ukončením pracovního poměru, s tím, že jim opětovně vznikne nárok na odstupné ve výši tří měsíčních mezd, které bude znovu deponováno a u příslušného zaměstnavatele přičteno ke zbytku předchozího odstupného, a tyto zaměstnance znovu přiměl, aby se registrovali na příslušných úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání s novým nárokem na pobírání podpory v nezaměstnanosti, přičemž jim předložil či svými podřízenými nechal předložit k podpisu nové pracovní smlouvy s původním zaměstnavatelem na dobu neurčitou, za stejných podmínek jako u předchozích pracovních poměrů uzavřených na dobu neurčitou, bez zkušební doby s odloženým nástupem práce, na dobu do nástupu práce podle této smlouvy s nimi uzavřel za jiného zaměstnavatele ze skupiny U. pracovní smlouvy na dobu určitou na pomocné práce na kratší pracovní úvazek v rozsahu pravidelné 15-ti hodinové týdenní pracovní doby za hrubou měsíční mzdu 4.000 Kč, což představuje maximální možnou výši přivýdělku, při kterém ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti umožňuje vyplácení podpory v nezaměstnanosti souběžně s vykonáváním tzv. nekolidujícího zaměstnání a opětovným přistoupením na podmínky „projektu flexibility“ tak byl osloveným pracovníkům garantován průměrný čistý příjem na úrovni předchozího roku sestávající se ze základní hrubé mzdy 4.000 Kč, podpory v nezaměstnanosti a odpovídající výše doplatku, na který bylo použito deponované odstupné z předchozích pracovních poměrů, obviněný J. K. přitom opětovně požadoval, aby tito zaměstnanci na základě posledně zmíněných pracovních smluv na dobu určitou i nadále docházeli na stejné pracoviště a v původním rozsahu vykonávali stejnou odbornou práci jako předtím; tím dosáhl obviněný J. K. situace, kdy část mezd zaměstnanců byla hrazena ze státního rozpočtu v podobě neoprávněně vyplácených podpor v nezaměstnanosti; zaměstnanci, kteří byli dotčeni tímto „projektem flexibility“, byli na jeho podmínky nuceni přistoupit v důsledku své výlučné závislosti na příjmu od některé z obchodních společností skupiny U., neboť na trhu práce v olomouckém regionu neexistoval v dané době žádný subjekt, který by byl byť i výhledově schopen absorbovat takové množství zaměstnanců kvalifikovaných pro práci ve strojírenství; po celé rozhodné období proto podle obdržených instrukcí předkládali na příslušných úřadech práce potvrzení a dokumenty vytvořené a zkoncipované k tomuto účelu obviněným J. K., tj. zejména potvrzení o zaměstnání, dohody o rozvázání pracovního poměru, dohody o pracovní činnosti, respektive pracovní smlouvy na kratší úvazek a taktéž potvrzení souběhu pracovněprávního vztahu a evidence na úřadu práce, přestože vykonávali i nadále odbornou práci na původním místě a v rozsahu podle pokynů a potřeb svého zaměstnavatele za sjednanou hrubou odměnu ve výši 4.000 Kč, aniž by od zaměstnavatele očekávali za tuto skutečně odvedenou práci jakýkoliv jiný další příjem, přičemž shora popsaným jednáním obviněný J. K. uvedl v omyl příslušné úřady práce nejméně: a) stran pracovní náplně zaměstnanců zařazených do tzv. projektu flexibility, neboť v dohodách o pracovní činnosti i ve smlouvách na dobu určitou uvedl, že zaměstnanci zařazení do projektu flexibility budou vykonávat práce „administrativní pracovník“ či „pomocný dělník“, tedy práce zařazené podle přílohy nařízení vlády č. 567/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, do 1. skupiny prací pro účely stanovení nejnižší úrovně zaručené mzdy, a to proto, že podle § 3 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u prací zařazených do 1. skupiny dosahovala m