33 Cdo 714/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 714/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:33 Cdo 714/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.714.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Bezdůvodné obohacení Spotřebitel Smlouva pojistná Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 100 odst. 1 obč. zák. § 107 odst. 2 obč. zák. směrnice 13/93/EHS Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 714/2025-327 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. K., zastoupené Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem se sídlem v Plzni, Borská 588/10, proti žalované Generali České pojišťovně a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 40/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, č. j. 29 Co 157/2024-294, t a k t o: I. Dovolání proti výroku o zastavení řízení o odvolání žalované se odmítá. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, č. j. 29 Co 157/2024-294, se ve výrocích II a III ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: V řízení zahájeném na návrh žalobkyně 2. 8. 2017 (§ 8 odst. 1, 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů) nálezem ze dne 25. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP/837/2017-14, finanční arbitr – mimo jiné – určil, že pojistná smlouva je neplatná, žalované uložil zaplatit žalobkyni 57 000 Kč (platby pojistného od 2. 8. 2014 do 15. 3. 2019) a ve zbývající části návrh zamítl. Námitky účastnic proti nálezu finanční arbitr rozhodnutím ze dne 12. 7. 2019, č. j. FA/SR/ZP/837/2017-20, zamítl. Žalobou podle části páté (Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), se žalobkyně domáhá, aby soud nahradil nález finančního arbitra tak, že žalované uloží zaplatit jí 86 500 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). Rozsudkem ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 C 40/2019-91, Obvodní soud pro Prahu 1 − mimo jiné – nahradil nález finančního arbitra ze dne 25. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP/837/2017-14, ve spojení s rozhodnutím o námitkách ze dne 12. 7. 2019, č. j. FA/SR/ZP/837/2017-20, tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v výši 8,05 % z částky 34 000 Kč od 5. 6. 2017 do 23. 7. 2019, a ve zbytku žalobu zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č. j. 29 Co 345/2021-167, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že v rozsahu úroků z prodlení ve výši 8,05 % z částky 34 000 Kč od 5. 6. 2017 do 23. 7. 2019 žalobu zamítl, a jinak je potvrdil. Odvolací soud uzavřel, že pojistná smlouva je neplatným právním úkonem, neboť neobsahuje konkrétní – určité – ujednání o výši rizikového pojistného (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Plnila-li žalobkyně podle ujednání neplatné smlouvy pojistné, žalovaná se bez právního důvodu obohatila (§ 451 odst. 2, § 457 obč. zák.). V řízení před finančním arbitrem se žalovaná dovolala promlčení práva uplatněného žalobkyní. O skutkových okolnostech, z nichž mohla dovodit, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila, získala žalobkyně vědomost již v okamžiku uzavření (neplatné) smlouvy a následného plnění sjednaných plateb pojistného. Od té doby jí nic nebránilo podat u soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Všechny platby pojistného uskutečněné před 2. 8. 2015, tj. dva roky před podáním návrhu finančnímu arbitrovi, jsou promlčené (§ 100 odst. 1, § 107 odst. 1 obč. zák.). Námitka promlčení práva neodporuje dobrým mravům (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Včasné uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení v řízení před finančním arbitrem nebo před soudem bylo podle odvolacího soudu zcela v rukou žalobkyně a z provedeného dokazování nevyplývá, že žalovaná „svým jednáním způsobila či spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty“. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 33 Cdo 2900/2022-213, zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení, neboť otázku týkající se počátku běhu subjektivní promlčecí doby u práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení - plnění z neplatné smlouvy o investičním životním pojištění (§ 100 odst. 1, § 107 odst. 1 obč. zák.) odvolací soud vyřešil v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 207/2022, ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 670/2022, ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 361/2022, a ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 524/2022. Uzavřel, že skutečná subjektivní vědomost o tom, že se žalovaná na úkor žalobkyně obohacuje bezdůvodně, spojená s počátkem běhu subjektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 1 obč. zák., nemůže být bez dalšího určena jen uzavřením pojistné smlouvy a následnými platbami pojistného. Tyto okolnosti svou povahou objektivní o okamžiku, kdy se oprávněný poprvé dozví o možnosti uplatnit své právo u soudu, nevypovídají. Ústavní soud ve shora uvedeném nálezu proto uzavřel: „Je-li z individuálních okolností věci zřejmé, že věřitel v okamžiku plateb pojistného o existenci bezdůvodného obohacení na straně dlužníka z důvodu neplatnosti smlouvy s vysokou pravděpodobností nevěděl a soudy jiné kroky ke zjištění subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení neučiní, ani neodůvodní, proč to nebylo nutné nebo možné, je rozhodnutí o marném uplynutí subjektivní promlčecí doby neústavně libovolné a formalistické, je-li založeno toliko na odkazu na judikaturu, podle níž vědomost o existenci bezdůvodného obohacení a odpovědnosti subjektu práva z něj má znamenat vědomost o okolnostech, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usoudit“. Nad rámec rationis decidendi (jen jako obiter dictum) dovolací soud poznamenal, že na projednávanou věc nedopadá závěr rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. 4. 2021, C-485/19, o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr. Rozsudkem ze dne 11. 12. 2023, č. j. 12 C 40/2019-257, Obvodní soud pro Prahu 1 nahradil nález finančního arbitra ze dne 25. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP/837/2017-14, ve spojení s rozhodnutím o námitkách ze dne 12. 7. 2019, č. j. FA/SR/ZP/837/2017-20, tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 57 000 Kč s 8,05 % úroky z prodlení z částky 34 000 Kč od 5. 6. 2017 do 23. 7. 2019; ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2024, č. j. 29 Co 157/2024-294, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že nález finančního arbitra ze dne 25. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP/837/2017-14, ve spojení s rozhodnutím o námitkách ze dne 12. 7. 2019, č. j. FA/SR/ZP/837/2017-20, nahradil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 86 500 Kč s 8,05 % úroky z prodlení z částky 83 500 Kč od 5. 6. 2017 do zaplacení a s 8,05 % úroky z prodlení z částky 3 000 Kč od 20. 11. 2017 do zaplacení, a v zamítavém výroku v rozsahu 8,05 % úroků z prodlení z částky 3 000 Kč od 5. 6. 2017 do 19. 11. 2017 je potvrdil; žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 99 803,80 Kč (výroky II, III). Odvolací soud uzavřel, že pojistná smlouva je – ze dvou důvodů – absolutně neplatným právním úkonem. V první řadě obsahem odporuje zákonu (§ 39, § 55 odst. 2, § 56 odst. 1, odst. 3 písm. g/ obč. zák., § 4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, § 4 odst. 5, § 34 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů /zákon o pojistné smlouvě/). Smlouva neobsahuje způsob určení výše pojistného plnění spočívajícího ve výnosech z investované částky, což je její podstatnou náležitostí. Vyjma pojistné částky pro případ smrti nestanoví výši plnění, které má žalobkyni (spotřebitelce) připadnout, nabízí pouze modelové příklady, jak se za určitých okolností investovaná částka zhodnotí. Smlouva dává žalované volnou ruku ke snížení kapitálové hodnoty o řadu různých nákladů, jejichž výše je zcela neprůhledná, a parametry, podle nichž strhávání nákladů v průběhu pojistného vztahu uskutečňuje, se mění v z