5 Tdo 883/2011 — Nejvyšší soud

5 Tdo 883/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:17. 8. 2011 Spisová značka:5 Tdo 883/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.883.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 11. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 883/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2011 o dovolání, které podal obviněný B. J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 5 To 107/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 9/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Obviněný B. J. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 34 T 9/2003, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. (dále jen „trestní zákoník“), jehož se měl dopustit v podstatě tím, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch jako jediný jednatel a jeden ze společníků společnosti Forestreal, s. r. o., se sídlem Vidče 433, okres Vsetín, jež byla registrována jako čtvrtletní plátce daně z přidané hodnoty a poplatník daně z příjmů právnických osob u správce daně - Finanční úřad v Rožnově pod Radhoštěm, se záměrem neoprávněně uplatnit vyšší odpočet daně z přidané hodnoty a současně neoprávněně dosáhnout snížení základu daně pro výpočet daně z příjmů právnických osob, předložil jménem společnosti Forestreal, s. r. o., správci daně: 1) nepravdivá daňová přiznání k dani z přidané hodnoty dne 27. 1. 1998 za zdaňovací období IV. čtvrtletí 1997, dne 27. 4. 1998 za zdaňovací období I. čtvrtletí 1998, dne 13. 11. 1998 za zdaňovací období III. čtvrtletí 1998, dne 5. 2. 1999 za zdaňovací období IV. čtvrtletí 1998 a dne 2. 8. 1999 za zdaňovací období II. čtvrtletí 1999 a v rozporu s ustanovením § 19 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění, do nichž zahrnul nerealizovaná plnění specifikovaná v celkem šesti fiktivních fakturách (označených ve výroku o vině) za nákup dřevní hmoty v celkové hodnotě 9.115.553,60 Kč včetně DPH od dodavatele R. J. – T. b. f., čímž zkrátil daň z přidané hodnoty v celkové výši 1.643.789,- Kč, 2) nepravdivé daňové přiznání společnosti Forestreal, s. r. o., k dani z přidané hodnoty ze dne 27. 10. 1999 za zdaňovací období III. čtvrtletí 1999 a v rozporu s ustanovením § 10 odst. 1, 3 zákona o dani z přidané hodnoty, přestože uskutečnil zdanitelné plnění, nepřiznal daň z přidané hodnoty na výstupu za prodej dřevní hmoty celkem 13 specifikovaným odběratelům na základě celkem 49 faktur konkretizovaných ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, čímž zkrátil daň z přidané hodnoty o 2.040.974,- Kč, 3) nepravdivá daňová přiznání společnosti Forestreal, s. r. o., k dani z příjmů právnických osob ze dne 31. 3. 1998, 31. 3. 1999, 9. 6. 2000 za zdaňovací období roku 1997, 1998, 1999 a v rozporu s ustanovením § 23, § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, v tehdy platném znění, zde zahrnul 6 fiktivních faktur za nákup dřevní hmoty počínaje dnem 2. 12. 1997 a konče dnem 5. 6. 1999 v celkové částce 9.115.553,60 Kč včetně DPH od dodavatele firmy R. J. – T. f., a dále 1 fakturu v celkové částce 1.360.000,- Kč od dodavatele B. Č., přičemž při snížení základu daně o náklady vynaložené na pořízení dřevní hmoty, která byla předmětem uskutečněných zdanitelných plnění, nepřiznaných společností Forestreal, s. r. o., v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty ze dne 27. 10. 1999 za III. čtvrtletí 1999 ve výši 3.528.000,- Kč, došlo ke zkrácení daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 1997-1999 v celkové výši 1.797.410,- Kč, přičemž jednáním v bodech 1)-3) zkrátil daně v celkové výši 5.479.173,- Kč ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem v Rožnově pod Radhoštěm. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se trestný čin poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jímž byl obviněný B. J. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 11 T 205/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 14 To 69/2004, za trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 1 T 148/2002, a za trestný čin pohrdání soudem podle § 169b tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 2 T 571/2001, byl obviněný B. J. odsouzen podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ho soud podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně krajský soud uložil obviněnému podle § 67 odst. 1 trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500,- Kč a dále mu podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, a to jako fyzické osobě, jakož i v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby zabývající se podnikatelskou činností s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu čtyř roků. Zároveň krajský soud zrušil výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 11 T 205/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 14 To 69/2004, Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 1 T 148/2002, a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 2 T 571/2001, jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný B. J. odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 5 To 107/2010, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 5 To 107/2010, dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především namítl, že učiněná skutková zjištění neodůvodňují soudy zvolenou právní kvalifikaci podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Konkrétně se ohradil proti postupu odvolacího soudu, který nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování novým znaleckým posudkem k otázce výše škody. Soudy obou stupňů podle obviněného postupovaly v rozporu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného, neboť, jak tvrdil obviněný, nepřihlédly k existující možnosti, že dřevní hmota byla nakoupena od plátců daně z přidané hodnoty. Dále obviněný zpochybnil závěr soudů o fiktivnosti některých faktur a naopak pravosti jiných, který nebyl soudy podle jeho přesvědčení řádně vysvětlen. Obecně dovolatel označil argumenty soudu druhého stupně za nedůvodné pro trestní řízení, vhodné spíše pro potřeby daňového řízení, z odůvodnění odvolacího soudu dovodil nanejvýše nesprávně vedené účetnictví, což nenaplňuje objektivní stránku daného trestného činu. V případě fiktivní faktury vystavené dodavatelem B. Č. trval na tom, že obchod se uskutečnil, což podpořil poukazem na „ověřenou listinu pana Č.“. Z uvedených důvodů obviněný B. J. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám rozhodl rozsudkem podle § 265m odst. 1 tr. ř. Nejvyšší státní zástupce ve svém podání ze dne 23. 6. 2011 uvedl, že k dovolání obviněného B. J. se nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud shledal, že obviněný B. J. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na správném místě (§ 265e tr. ř.), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, a podané dovolání obsahuje všechny náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný opírá jejich existenci o usta