8 Tdo 647/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 647/2020 citace  Právní věta:Sledování, Důkaz, Provádění důkazů, Právo na spravedlivé soudní řízení § 158d odst. 2, 3 a 10 tr. ř., čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod I. Ustanovení § 158d odst. 3 tr. ř. neupravuje zvláštní, speciální institut v podobě sledování uskutečněného na základě předchozího povolení soudce, ale pouze klade náročnější podmínky na povolovací proces sledování, při kterém mají být pořizovány záznamy ve smyslu § 158d odst. 2 tr. ř. v případech, kdy má být sledováním zasaženo do vyjmenovaných základních lidských práv a svobod (přičemž může jít o práva či svobody i jiné než sledované osoby). Účelem ustanovení § 158d odst. 10 tr. ř. není nic jiného než s odkazem na ustanovení § 158d odst. 2 tr. ř. zdůraznit, že v jiné věci lze použít za předpokladů zde uvedených jako důkazní prostředek záznam pořízený při sledování a připojený protokol. Záznamy o sledování osob a věcí uvedené v § 158d odst. 2 tr. ř. a připojené protokoly tedy lze použít jako důkazní prostředky i v jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo povoleno sledování, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno (§ 158d odst. 10 tr. ř.). To platí jak v případech, kdy bylo sledování povoleno státním zástupcem (§ 158d odst. 2 tr. ř.), tak i tehdy, kdy bylo sledování povoleno soudcem (§ 158d odst. 3 tr. ř.). V případech sledování povoleného soudcem, při němž se zasahuje do nedotknutelnosti obydlí nebo jiných práv uvedených v § 158d odst. 3 tr. ř., je však třeba přípustnost takového důkazního prostředku v jiné věci posuzovat s ohledem na zásadu proporcionality a s respektem k právu na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ve smyslu čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Přitom je nutno zejména přihlédnout k intenzitě zásahu do práv uvedených v § 158d odst. 3 tr. ř. a k závažnosti trestného činu, o němž se vede řízení v jiné trestní věci. Právnická osoba, Zmocněnec, Opatrovník § 34 odst. 2, 4 a 5 t. o. p. o. II. Je-li jediná fyzická osoba, která je jinak oprávněna činit úkony za právnickou osobu v trestním řízení (§ 34 odst. 1 t. o. p. o.), vyloučena podle § 34 odst. 4 věty první t. o. p. o. z provádění těchto úkonů proto, že je ve stejné trestní věci obviněna, toto vyloučení se nevztahuje na volbu zmocněnce k vykonávání úkonů za právnickou osobu v trestním řízení podle § 34 odst. 2 t. o. p. o., jestliže zde není konkrétní riziko, že by taková volba byla učiněna proto, aby poškodila právnickou osobu či aby se na její úkor fyzická osoba zvýhodnila v trestním řízení. Institut opatrovníka právnické osoby v trestním řízení podle § 34 odst. 5 t. o. p. o. je subsidiární povahy a měl by být využíván jen jako krajní prostředek, neboť vždy představuje zásah do práva právnické osoby na obhajobu v trestním řízení a ten musí být proporcionální vzhledem k účelu, který sleduje. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 8. 2020 Spisová značka:8 Tdo 647/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.647.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důkaz Opatrovník Právnická osoba Právo na spravedlivé soudní řízení Provádění důkazů Sledování Zmocněnec Dotčené předpisy:§ 158d odst. 2 tr. ř. § 158d odst. 3 tr. ř. § 158d odst. 10 tr. ř. čl. 7 předpisu č. 23/1991Sb. čl. 10 předpisu č. 23/1991Sb. § 34 odst. 2 předpisu č. 418/2011Sb. § 34 odst. 4 předpisu č. 418/2011Sb. § 34 odst. 5 předpisu č. 418/2011Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:14. 10. 2020 Publikováno ve sbírce pod číslem:1B / 2021 Anotace:Rozsudkem soudu I. stupně byli obvinění uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku Proti rozsudku soudu I. stupně podali obvinění a státní zástupkyně odvolání, o nichž odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k některým obviněným částečně zrušil a nově rozhodl o trestech a způsobu jejich výkonu. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda lze záznamy o sledování osob a věcí uvedené v § 158d odst. 2 tr. ř. a připojené protokoly použít jako důkazní prostředky i v jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo povoleno sledování a otázkou vyloučení fyzické osoby, která je jinak oprávněna činit úkony za právnickou osobu v trestním řízení z provádění těchto úkonů proto, že je ve stejné trestní věci obviněna. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 647/2020 2 218 Tdo 647/2020-11469 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2020 o dovoláních obviněných J. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, J. D., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, Z. V., roz. B., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, a obviněných právnických osob C., IČ XY, se sídlem XY, a S. H., IČ XY, se sídlem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 5 To 30/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 12/2015, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. B., J. D. a J. K. odmítají. II. Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá. III. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 5 To 30/2018, a rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 61 T 12/2015, v části týkající se obviněných právnických osob C. a S. H., zrušují. Podle 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně přikazuje, aby věc obviněných právnických osob C. a S. H., v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 61 T 12/2015, byli obvinění J. B., J. D., J. K. a Z. V. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což byli odsouzeni: J. B. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a jednoho měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu osmi let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činila 3000 Kč, celkem tedy 1 500 000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 500 dnů. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu bylo uloženo propadnutí náhradní hodnoty. J. D. byl za uvedený zločin a za sbíhající se trestný čin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), d) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 3 T 193/2014 (nesprávně uvedeno 3 T 196/2014), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 6 To 234/2017, odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu bylo uloženo propadnutí náhradní hodnoty. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 3 T 193/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 6 To 234/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. J. K. byla odsouzena podle § 240 odst. 3, § 58 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §