6 As 12/2007 — Nejvyšší správní soud

62 A 15/2011- 60 - text 4 pokračování 62A 15/2011 62A 15/2011-60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce: Město Chodov, se sídlem Chodov, Komenského 1077, zastoupený JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem se sídlem Klatovy, Čs. Legií 143, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Jihlava, Masarykovo nám. 5, za účasti: MARSERVIS, s. r. o., se sídlem Praha 5, nám. 14. října 1307/2, zastoupený JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu č. j. 09901-103/2010-ERU ze dne 21. 10. 2011, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce napadá rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu č. j. 09901-103/2010-ERU ze dne 21. 10. 2011, kterým byl podle § 152 odst. 4 ve spojení s § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnut jako nepřípustný žalobcův rozklad proti usnesení Energetického regulačního úřadu o přerušení řízení č. j. 09901-94/2010-ERU ze dne 20. 4. 2011. I. Podstata věci Předsedkyně žalovaného napadeným rozhodnutím zamítla rozklad žalobce jako nepřípustný, neboť shledala, že žalobce jako vlastník rozvodného tepelného zařízení není účastníkem řízení o zrušení licence podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“). Rozklad směřoval proti usnesení o přerušení řízení ze dne 20. 4. 2011, č. j. 09901-94/2010-ERU, kterým Energetický regulační úřad coby prvostupňový orgán reagoval na zahájené řízení u Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 16 C 408/2010, jehož předmětem bylo určení vlastnictví rozvodných tepelných zařízení v k. ú. Dolní Chodov. Otázku určení vlastnictví tohoto zařízení považoval Energetický regulační úřad za předběžnou otázku dle § 64 odst. 1 písm c) správního řádu, neboť řízení o zrušení licence bylo zahájeno proto, že nájemní smlouva mezi vlastníkem energetického zařízení (žalobcem) a držitelem licence (osobou na řízení zúčastněnou), jež je jednou z podmínek pro udělení licence, byla Krajským soudem v Plzni ve věci sp. zn. 25 Co 300/2008 shledána absolutně neplatnou. II. Shrnutí žaloby Žalobce namítá, že je účastníkem předmětného správního řízení. Podle něj se na danou problematiku aplikuje správní řád, který je založen na materiálním pojetí účastenství. Odvolání tak může podat i osoba, se kterou se během správního řízení jako s účastníkem nejednalo. Žalobce svoje účastenství odvozuje od § 27 odst. 2 správního řádu a namítá, že byl rozhodnutím o zrušení licence přímo dotčen na svých právech, konkrétně na právu vlastnickém. Žalobce rovněž poukazuje na skutečnost, že nájemní smlouva z roku 1993 uzavřená mezi žalobcem a osobou na řízení zúčastněnou, jejímž předmětem bylo užívání rozvodného tepelného zařízení, byla shledána absolutně neplatnou a energetické zařízení je tak provozováno bez jedné ze zákonných podmínek. Žalobce dále namítá, že žalovaný jednal v rozporu s veřejným zájmem, pokud nechal držitele licence provozovat část energetického zařízení, která je ve vlastnictví žalobce. Žalobce dále nesouhlasí se žalovaným, že námitku týkající se jeho účastenství, uplatněnou poprvé až v podaném rozkladu, je nutno řešit v rámci řízení o rozkladu. Tento názor se neshoduje se současnou právní úpravou. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před soudem. III Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření opakuje argumenty uvedené v napadeném rozhodnutí. Má za to, že žalobce nemůže být rozhodnutím o zrušení licence na rozvod tepelné energie přímo dotčen ve svých právech a z tohoto důvodu nemá podle žalovaného ani postavení účastníka řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu, tím méně ani postavení účastníka řízení podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 8 As 18/2008. Žalovaný navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na svém procesním postoji rovněž setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení Osoba na řízení zúčastněná (držitel licence) uvádí, že žaloba by měla být jako nepřípustná odmítnuta, případně jako nedůvodná zamítnuta. Předmětem správního řízení je totiž otázka zrušení licence, tedy individualizovaného veřejnoprávního oprávnění uděleného osobě zúčastněné na řízení, které se týká výlučně jí. V. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) osobou oprávněnou ( § 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Pokud jde o namítanou nepřípustnost žaloby podle § 70 písm. c) s. ř. s., tak tu soud neshledal. Napadeným rozhodnutím totiž nebylo potvrzeno prvostupňového rozhodnutí o přerušení řízení, ale tím, že byl rozklad žalobce jako nepřípustný zamítnut, bylo de facto rozhodnuto o tom, že žalobce není účastníkem předmětného správního řízení ve věci zrušení licence udělené osobě na řízení zúčastněné. V takovém případě tedy není žalobou napadeno procesní rozhodnutí o přerušení řízení, ale hmotněprávní rozhodnutí o účastenství žalobce v daném správním řízení, které nepochybně žalobce v jeho právech zasahuje a rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s. je. Rozsah přezkumu soudu byl ve vztahu k napadenému rozhodnutí zásadně vymezen v žalobě uplatněnými žalobními body (§ 75 odst. 2 věty první s. ř. s.). Zdejší soud rozhodoval bez nařízení jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba není důvodná. V případě, že je rozklad účastníka zamítnut pro nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu, soud je oprávněn při přezkumu tohoto rozhodnutí zabývat se toliko důvody nepřípustnosti; v daném případě tedy otázkou, zda žalobci svědčilo právo být účastníkem řízení ve věci zrušení licence osoby na řízení zúčastněné či nikoli. Soud v této souvislosti konstatuje, že je povinností správního orgánu, tedy i Energetického regulačního úřadu, zkoumat okruh účastníků, a to během celého řízení ex offo. Pokud by správní orgán dospěl k závěru, že je účastníkem řízení i jiná osoba, soud musí tuto osobu za účastníka usnesením přibrat. Za zjištění správného okruhu účastníků tak odpovídá správní orgán, v tomto případě Energetický regulační úřad. Žalobce svoje účastenství odvozuje od možnosti přímého dotčení na jeho právech vydaným rozhodnutím podle § 27 odst. 2 správního řádu. Při posuzování otázky účastenství žalobce je třeba vycházet z definice účastníků pro příslušné řízení. Vzhledem k tomu, že energetický zákon neobsahuje vlastní definici účastníků řízení o zrušení licence, je třeba použít správní řád jako obecným předpis pro řízení před správními orgány, který rozlišuje tzv. hlavní a vedlejší účastníky řízení. Hlavními účastníky jsou podle § 27 odst. 1 správního řádu v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo mají nebo nemají. Řízení o zrušení licence podle energetického zcela jistě nezaloží či neodejme vlastníku energetického zařízení nové právo či povinnost. Lze tedy konstatovat, že žalobce není účastníkem podle § 27 odst. 1 správního řádu. Jediným, kdo by mohl být podle výše citované definice účastníkem tohoto řízení, je samotný držitel licence. Vedlejšími účastníky jsou podle § 27 odst. 2 správního řádu další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech. Žalobce má za to, že právě na základě tohoto ustanovení je účastníkem řízení. Soud však tento názor nesdílí. Účastníkem podle tohoto ustanovení jsou osoby, kterým žádná nová práva či povinnosti nevznikají, nicméně rozhodnutí má přímý vliv na výkon jejich práv. Znakem účastenství podle § 27 odst. 2 správního řádu je tak jejich hmotně právní vztah k věci. Dále správní řád podmínku tohoto účastenství váže na hrozbu „přímého dotčení“ na právech osob. Nejedná se tedy o dotčení nepřímé, zprostředkované přes jinou osobu. Při zkoumání přímého dotčení na právech žalobce je třeba vyjít z charakteru řízení o zrušení licence. Zjednodušeně řečeno, licence představuje veřejnoprávní souhlas státu s výkonem určité podnikatelské činnosti. Jde tedy výhradně o vztah mezi státem, jehož jménem vystupuje Energetický regulační úřad, a podnikatelem, (potencionálním) držitelem licence, který o udělení licence žádá. V případě řízení o zrušení licence se jedná naopak o odnětí tohoto souhlasu, j