7 Afs 131/2015 — Nejvyšší správní soud

22 Af 43/2015- 30 - text  22 Af 43/2015 – 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Zory Šmolkové, ve věci žalobce MERSY Ostrava s. r. o., se sídlem Cihelní 3286, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, zastoupeného Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Jurečkova 643/20, PSČ 702 00, proti žalovanému Celnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, se sídlem Sv. Čecha 8, 702 00 Ostrava – Přívoz, za účasti zúčastněné osoby ORSEA spol. s r.o. se sídlem Zlín – Prštné, Nábřeží 599, PSČ 76001, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2015 č. j. 29846-5/2015-570000-42 a exekučního příkazu žalovaného přikázáním jiné peněžité pohledávky ze dne 18. 3. 2015, č. j. 29846-5/2015-570000-42, t a k t o : I. Rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 17. 4. 2015 č. j. 29846-5/2015-570000-42 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. pokračování - 2 - 22Af 43/2015 II. O d m í t á s e žaloba, aby soud zrušil exekuční příkaz Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj přikázáním jiné peněžité pohledávky ze dne 18. 3. 2015, č. j. 29846-5/2015-570000-42. III. Žalobce a žalovaný n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. IV. Zúčastněná osoba n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se svou žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 22. 6. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2015 č. j. 29846-2015-570000-42, kterým žalovaný zamítl námitku žalobce podanou dne 23. 3. 2015 proti exekučnímu příkazu přikázání jiné pohledávky č. j. 29846/2015-570000-42 ze dne 18. 3. 2015; dále navrhl zrušení exekučního příkazu přikázáním jiné pohledávky vydaného žalovaným dne 18. 3. 2015 pod č. j. 29846/2015-580000-42; požadoval rovněž přiznání náhrady nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne 18. 3. 2015 vydal shora citovaný exekuční příkaz, kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky k zaplacení nedoplatku, vyměřeného vykonatelným rozhodnutím žalovaného č. j. 296554/2015-570000-31 ze dne 18. 3. 2015 a č. j. 29650/2015-570000-31 ze dne 18. 3. 2015 v celkové výši 3.808.455 Kč zvýšené o exekuční náklady, a to přikázáním pohledávky žalobce za žalovaným jako poddlužníkem ve výši 3.000.000 Kč, představující uvolněnou částku ze systému GLZ (systém evidence celního dluhu) ze zajištění daně zrušeného daňového skladu CZ110611S001 na základě rozhodnutí o odejmutí povolení k provozování daňového skladu č. j. 111675-2/2014-57000-11. Proti tomuto exekučnímu příkazu podal žalobce dne 23. 3. 2015 námitku, o které bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že žalovaný námitku zamítl. Žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil. Má za to, že jeho pohledávku za žalovaným nelze postihnout exekucí k vymožení pohledávky žalovaného za žalobcem jako daňovým dlužníkem. Dále namítl, že pohledávku dne 26. 1. 2015 (před nařízením exekuce) postoupil na společnost ORSEA spol. s r. o. (zúčastněná osoba). Postoupení bylo žalovanému rovněž oznámeno. Dále žalobce namítl, že žalovaný nerespektoval lhůtu podle ustanovení § 20 odst. 22 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném ke dni uvolnění zajištění (dále jen „zákon o spotřebních daních“), pro vrácení zůstatku zajištění, která činí 30 dnů od použití zajištění na úhradu pohledávek týkajících se daní a příslušenství. Podle žalobce lhůta uplynula dne 29. 12. 2014, přičemž zajištění bylo „uvolněno“ až 11. 2. 2015. Postup žalovaného vedl k vydání napadeného exekučního příkazu a tím došlo k zásahu do žalobcových práv. Žalobce žalovanému dále vytýkal, že mu neoznámil nabytí právní moci napadeného exekučního příkazu. Nakonec žalobce namítal, že žalovaný měl zvolit jiný přípustný způsob exekuce, např. prodej vybraných výrobků. pokračování - 3 - 22Af 43/2015 Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. K první žalobní námitce uvedl, že napadenou exekucí je postihována pohledávka žalobce za poddlužníkem Českou republikou. Vzhledem k tomu, že povinnost splnit tuto pohledávku má jiná organizační složka České republiky – žalovaný jako správce daně - nebrání nařízení exekuce, že se nejedná o třetí osobu. K druhé žalobní námitce žalovaný uvedl, že podle něj se žalobce zbavuje svého majetku a vybrání daně tak činí v době vymahatelnosti značně obtížné nebo daň již bude zcela nedobytná. Žalobce tedy svým právním jednáním zkracuje uspokojení vykonatelné pohledávky žalovaného ve smyslu ustanovení § 589 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupení pohledávky je rovněž v rozporu s ustanovením § 881 odst. 2 občanského zákoníku, neboť nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejichž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil, což je daný případ. Žalovaný proto k postoupení nepřihlédl. Co se týče vytýkaného nesprávného postupu spočívající v nerespektování třicetidenní lhůty pro vrácení zůstatku zajištění, nejedná se o nesprávný postup při vydání exekučního příkazu, a proto není důvodná. Žalovaný nesouhlasil ani s námitkou nesprávného postupu, spočívajícího v nevyrozumění žalobce o nabytí právní moci exekučního příkazu. Žalovaný žalobce skutečně nevyrozuměl v souladu s ustanovení § 314 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, a vyrozumění o nabytí právní moci bylo doručováno pouze poddlužníkovi. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 zákona č. 152/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. Ze správního spisu a shodných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že dne 18. 3. 2015 rozhodl žalovaný exekučním příkazem přikázání jiné peněžité pohledávky pro vymožení nedoplatku v celkové výši 3,808.455 Kč, vyměřeného rozhodnutím č. j. 28654/2015-570000-31 z 18. 3. 2015 na částku 3, 168.060 Kč splatného dne 18. 3. 2015 a č. j. 29650/2015-570000-31 na částku 640.395 Kč splatného 18. 3. 2015, a to přikázáním pohledávky žalobce za žalovaný ze dne 11. 2. 2015 ve výši 3,000.000 Kč, představující uvolněnou částku ze systému GLZ ze zajištění daně ze zrušeného daňového skladu CZ1160111S001. Dne 23. 3. 2015 podal žalobce námitky proti postupu žalovaného jako správce daně, ve kterých namítal, že exekuční příkaz je vydán na přikázání pohledávky žalobce za žalovaným jako poddlužníkem, přičemž žalovaný je jak oprávněný, tak poddlužník, což nelze. Nikdo nemůže být vystavovatelem a zároveň příjemcem správního rozhodnutí a rozhodnutím žalovaný uložil povinnost sám sobě. Dále namítl, že žalobce nemá vůči poddlužníkovi žádnou pohledávku, neboť pohledávka byla platně postoupena na zúčastněnou osobu a žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno. Dále namítl, že již uplynula lhůta vrácení zajištění daně dne 29. 12. 2014. O těchto námitkách žalovaný rozhodl dne 17. 4. 2015 napadeným rozhodnutím. Žalovaný dne 9. 2. 2015 vydal žalobci potvrzení o stavu osobního daňového účtu pod č. j. 7803-5/2013-570000-41, tak, že na účtu s předčíslím 40037 je evidován přeplatek ve výši 3,000.000 Kč, předpis zajišťovacího příkazu na dosud pokračování - 4 - 22Af 43/2015 nestanovenou spotřební daň z lihu za zdaňovací období duben 2004 ve výši 640.395 Kč vyměřenou rozhodnutím č. j. 13828/2015-570000-31 ze dne 5. 2. 2015 se splatností 10. 2. 2015 a předpis zajišťovacího příkazu na dosud nestanovenou spotřební daň z lihu za zdaňovací období červen 2014 ve výši 3,168.060 Kč vyměřenou rozhodnutím č. j. 13831/2015-570000-31 ze dne 5. 2. 2015 se splatností 10. 2. 2015. Na tyto částky byl vydán zajišťovací příkaz dne 18. 3. 2015 pod č.j. 29654/2015-570000-31 (na částku 3,168.060 Kč představující dosud nestanovenou spotřební daň z lihu za zdaňovací období červen 2014) a téhož dne pod č. j. 29651/2015-570000-31 na 640.395 Kč představující dosud nestanovenou spotřební daň z lihu za zdaňovací období duben 2014, které se následně staly pohledávkami, k jejichž vymožení byl vydán napadený exekuční příkaz. Krajský soud se nejprve zabýval přípustností žaloby podle § 65 s. ř. s. Exekuční příkaz je podle ustanovení § 178 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., (dále jen daňový řád“) rozhodnutí, kterým se nařizuje daňová exekuce, čímž se zahajuje exekuční řízení. Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek (§178 odst. 4 daňového řádu). Jedinou obranou je podání námitky podle ustanovení § 159 odst. 1 daňového řádu, která však není řádným opravným prostředkem a nemá ani devolutivní ani suspenzívní účinky. Exekuční příkaz nabývá práv