9 As 88/2008 — Nejvyšší správní soud

48 A 28/2014- 77 - text - 8 - 48 A 28/2014 – 77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. a soudců Olgy Stránské a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobkyně: Obec V., se sídlem x, zastoupené JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., se sídlem Příběnická 1908, 390 01 Tábor, adresa pro doručování: Masarykovo náměstí 195, 254 01 Jílové u Prahy, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, 182 11 Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2014, čj. ZKI PR-O-50/419/2014-6, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 28. 2. 2014, čj. OR-133/2014-201-22. Katastrální úřad tímto rozhodnutím podle § 45 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), rozhodl tak, že pozemkové parcely č. x budou v obnoveném katastrálním operátu pro k. ú. V. u Benešova i nadále evidovány s druhem pozemku orná půda a současně zamítl námitku žalobkyně proti druhu pozemku výše uvedených parcel zapsanému v témže obnoveném katastrálním operátu. Žalobkyně nejprve připomněla, že podala dle § 45 odst. 3 katastrálního zákona námitku proti druhu pozemku u sporných parcel zapsanému ve výše uvedeném obnoveném katastrálním operátu. Požadovala evidovat předmětné pozemky s druhem pozemku podle údajů dřívější pozemkové evidence, resp. s druhem pozemku ostatní plocha a se způsobem využití ostatní komunikace. Žalobkyně je vlastníkem těchto pozemků, přičemž napadené rozhodnutí přímo zasahuje do jejích vlastnických práv, neboť dle druhu pozemku ji zatěžuje povinnost platit daň, existuje možný rozdíl v tržní ceně pozemků přístupných a nepřístupných z veřejné komunikace, navíc pokud by měla žalobkyně zájem o uvedení údajů v katastru do souladu se skutečným stavem, ponese náklady na zaměření pozemků, zpracování geometrického plánu a jejich vynětí ze zemědělského půdního fondu. Žalobkyně předeslala, že dle správních orgánů bylo jejich povinností vyznačit druh u doplňovaného pozemku zjednodušené evidence podle druhu pozemku evidovaného u dosavadní parcely, přičemž tuto povinnost dovozují z odst. 8.16.5 Návodu pro obnovu katastrálního operátu a převod vydaného Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním pod čj. ČÚZK 6530/2007-22 (dále jen „Návod“). Žalobkyně zdůraznila, že Návod označený jako pracovní postup může být maximálně interním předpisem sjednocujícím praxi správních orgánů a nikoliv obecně závazným právním předpisem. Správní orgány sice mají povinnost se jím ve své praxi řídit, to však neplatí v případě, že by se taková praxe neslučovala s obecně závaznými právními předpisy. Podle žalobkyně byl Návod vytvořen k předchozímu katastrálnímu zákonu, čemuž svědčí jeho odst. 8.16.1 odkazující na § 29 odst. 3, v němž nyní účinný katastrální zákon upravuje jiné otázky. S odkazem na § 32 katastrálního zákona žalobkyně dodala, že žalovaný Návodem nebyl vázán a měl přezkoumat druh pozemků. Dané pozemky jsou využívány jako veřejné účelové komunikace, a měly by proto být v katastru nemovitostí takto zařazeny. Tomu nasvědčuje i to, že dané pozemky mají úzký a dlouhý tvar a jdou napříč několika pozemky pravidelného tvaru. V předchozí pozemkové evidenci – pozemkovém katastru – byly tyto pozemky vedeny jako cesty a až v rámci jednotné evidence půdy, kdy byly tyto pozemky sloučeny do větších půdních celků, nebyl u těchto pozemků druh evidován. Pozemky jsou dále evidovány v registru veřejně přístupných účelových komunikací žalobkyně, jsou takto označeny v platném územním plánu, přičemž cesty vedené na těchto pozemcích jsou v terénu zcela zřetelně viditelné, což svědčí o skutečném využívání pozemků jako komunikací. Žalobkyně dále namítla, že katastrální úřad i žalovaný postupovali v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Všechny její námitky totiž byly odmítnuty s odkazem na povinnost postupovat podle Návodu. Katastrální úřad se tak vůbec nevypořádal s její námitkou týkající se zásahu do vlastnického práva. Žalovaný pak pouze tvrdil, že pozemky pouze eviduje a nemůže tak zasáhnout do vlastnického práva žalobkyně. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 88/2008 je proto podle žalobkyně napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobkyně dále upozornila na porušení § 50 odst. 3 a § 3 správního řádu. Nebyly totiž zjištěny všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Katastrální úřad se vůbec nezabýval námitkou žalobkyně o zásahu do jejích vlastnických práv, správní orgány stejně tak vůbec neřešily otázku zásahu do práva obce na samosprávu a na územní rozvoj svého území a navíc rozhodly v rozporu se skutečným stavem a doloženým historickým stavem. Postup správních orgánů představuje fakticky legitimizaci křivd a nezákonností způsobených socialistickým režimem slučováním pozemků do větších půdních celků. Závěrem pak žalobkyně ještě namítla rozpor napadeného rozhodnutí s § 2 odst. 4 správního řádu, neboť přijaté řešení je v rozporu s veřejným zájmem, a dále s § 6 odst. 2 správního řádu. Postup správních orgánů nekoresponduje se zásadou efektivity a hospodárnosti a fakticky znamená, že po daném obnovení katastrálního operátu budou k předmětným pozemkům následovat další procesní úkony směřující k vyřešení rozporu mezi skutečným stavem a stavem zápisu v katastru nemovitostí týkajícího se druhu pozemků. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že většinu žalobkyní vznesených argumentů zodpověděl již v napadeném rozhodnutí. Návod, který žalobkyně zmiňuje, vydal Český úřad zeměměřický a katastrální na základě zákonného zmocnění dle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech (dále jen „zákon č. 359/1992 Sb.“). Díky zákonnému zmocnění pro vydání Návodu jsou katastrální orgány povinny se jím při své činnosti řídit, přičemž Návod katastrálním orgánům fakticky napomáhá naplňovat princip jednotnosti a předvídatelnosti rozhodování. V záhlaví Návodu není nic o tom, že byl vytvořen primárně jako prováděcí předpis k předchozímu katastrálnímu zákonu. Byl vydán na základě zákonného zmocnění v dosud účinném právním předpisu a nefiguruje ani mezi rušenými předpisy uvedenými v § 67 katastrálního zákona. Platnost Návodu je zřejmá i z jeho plánované novelizace na základě připravovaného dodatku č. 2. Účinný katastrální zákon v § 29 odst. 3 skutečně doplnění pozemků dosud evidovaných zjednodušeným způsobem neupravuje, neboť tuto otázku řeší v § 62, a to v obdobném znění jako katastrální zákon předchozí. Do doby uskutečnění zmíněné novelizace či přijetí jiného Návodu katastrálním orgánům nezbývá, než při obnově postupovat obdobně podle dosavadního platného Návodu. Pokud jde o zbývající žalobní argumentaci, žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 53/2010, usnesení zvláštního senátu sp. zn. Konf 90/2004 a rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 162/2005. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně zdůraznila, že Návod není obecně závazným právním předpisem a k jeho vydání neexistuje žádné zákonné zmocnění. Návod je (pouhým) interním předpisem. Ustanovení § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 359/1992 Sb. není zákonným zmocněním k vydání Návodu, především pak Návod ani nenaplňuje znaky podzákonného právního předpisu. Žalobkyně zopakovala, že správní orgány nemají povinnost se Návodem řídit, pokud by se praxe z něj plynoucí neslučovala s obecně závaznými právními předpisy. Katastrální zákon v § 32 stanoví, že jiné údaje (než vlastnické právo) je možné přijímat též z jiných informačních systémů, registrů, rejstříků nebo evidencí veřejné správy. Žalovaný tak nebyl vázán Návodem a bylo jeho povinností přezkoumat druh pozemků, přičemž předmětné pozemky jsou využívány, resp. evidovány, jako veřejné účelové komunikace, a měly být proto v katastru nemovitostí zařazeny jako druh pozemku „ostatní plocha“ s využitím „ostatní komunikace“. Z předloženého správního spisu soud především ověřil, že žalobkyně dne 4. 2. 2014 podala námitku k vyloženému obnovenému katastrálnímu operátu k. ú. V. u Benešova. Nesouhlasila s návrhem zařazení druhu pozemku orná půda pro pozemky č. x, které byly ve zjednodušené evidenci vedeny pod č. x a které byly před sloučením do větších půdních celků vedeny jako komunikace (cesty – veřejný statek). Žalobkyně „ve snaze předejít další řízením“ navrhla zařaze