6 As 136/2014 — Nejvyšší správní soud

45 A 52/2016- 61 - text 13 45 A 52/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Věry Šimůnkové ve věci žalobce: M. Š., bytem Š., P. zastoupený advokátkou Mgr. Miluší Pospíšilovou, sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2016, č. j. MSP – 478/2015-OT-OSV/4, takto: I. Žaloba se v části, v níž žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 1. 2016, č. j. MSP-478/2015-OT-OSV/4, zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č. j. Si 661/2015, v rozsahu požadavku o poskytnutí informace o obci, ve které má JUDr. J. S. trvalé bydliště, zamítá. II. Ve zbytku se rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2016, č. j. MSP–478/2015-OT-OSV/4, a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č. j. Si 661/2015, se zrušují. III. Městskému soudu v Praze se nařizuje, aby do 15 dnů od předání správního spisu žalovaným poskytl žalobci na základě jeho žádosti ze dne 15. 5. 2015 následující informace: - od kdy do kdy působil JUDr. J. S. jako soudce Městského soudu v Praze a na jakém úseku [bod 1) žádosti], - od kdy do kdy vykonával JUDr. J. S. funkci předsedy Městského soudu v Praze, kdy byl do této funkce jmenován a zda byl do této funkce jmenován opakovaně [bod 2) žádosti]. IV. V části, o níž nebylo rozhodnuto výrokem III. [bod 6) a první část bodu 7) žádosti], se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč k rukám jeho zástupkyně advokátky Mgr. Miluše Pospíšilové, sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 29. 3. 2016 u Městského soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. Si 661/2015, a toto rozhodnutí potvrdil. Městský soud tímto rozhodnutím podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), částečně odmítl žalobcovu žádost ze dne 15. 5. 2015 o poskytnutí informací týkajících se bývalého soudce a předsedy městského soudu JUDr. J. S. Usnesením Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 5. 2016, č. j. Nad 114/2016 - 37, byla tato věc přikázána zdejšímu soudu. 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí po rekapitulaci průběhu předcházejícího řízení, uvedl, že žalobci lze sice přisvědčit v tom, že na prvostupňovém rozhodnutí ani poštovní zásilce není vyznačeno datum jeho vypravení, což je v rozporu s § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Nicméně toto opomenutí městského soudu nemělo na zákonnost jeho rozhodnutí vliv. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2011, č. j. 44 A 75/2010 - 65. Pokud jde o výrok rozhodnutí městského soudu, uvedl žalovaný, že by měl obsahovat zcela jasné řešení posuzované otázky, nicméně z předmětného výroku je ve spojení s jeho odůvodněním patrno, v jaké části bylo žádosti žalobce vyhověno a v jaké nikoli. S ohledem na tuto skutečnost by zrušení napadeného rozhodnutí z uvedeného důvodu bylo pouze formalistickým krokem. Žalovaný dále vyjádřil svůj souhlas s názorem žalobce, že na poskytování jím požadovaných informací je možné vztáhnout ustanovení § 8b informačního zákona, podle něhož se poskytují i základní osobní údaje o osobě, které byly poskytnuty veřejné prostředky. V tomto ohledu žalovaný podpůrně odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, ve věci poskytování informací o členství soudců v KSČ. Dále však poukázal na § 5 odst. 4 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 1. 1998, č. j. 46/98-pers., kterou se stanoví způsob vedení osobního spisu, jeho obsah, podmínky jeho pohybu a ochrana osobních údajů v něm obsažených, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Instrukce o personálním spise“), z něhož vyplývá, že v případě přeložení soudce z jednoho soudu na jiný postupuje původní zaměstnavatel novému zaměstnavateli osobní spis zaměstnance. Do takového spisu se mj. zakládají rozhodnutí o platovém zařazení včetně propočtu délky započitatelné praxe a o způsobu jejího stanovení, případná platová opatření, opatření týkající se výplaty dalších náležitostí s pracovním vztahem spojených podle zvláštních předpisů apod. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1642/11, pak vyplynul jednoznačný příkaz poskytnout informace vztahující se k osobě konkrétního soudce tomu soudu, u něhož dotyčný soudce aktuálně působí. Takový závěr je dle žalovaného logický, neboť je-li požadovaná informace součástí příslušného osobního spisu soudce, pak jí soud, u něhož dotyčný soudce v předcházejícím období působil, po postoupení osobního spisu již fakticky nedisponuje. Žalovaný se tudíž ztotožnil s názorem městského soudu, že informace týkající se konkrétního soudce musí poskytnout ten soud, u něhož dotčený soudce působí v době podání žádosti. Žalobce proto s jeho žádostí odkázal na Vrchní soud v Praze, u něhož JUDr. J. S. nyní působí. 3. Žalobce v žalobě namítl, že správní řízení bylo stiženo vadou spočívající v nedodržení postupu předepsaného ustanovením § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu, neboť rozhodnutí žalovaného i předchozí rozhodnutí městského soudu byla datována k jinému dni, než byla odevzdána k poštovní přepravě, přičemž na nich chybí vyznačení údaje o dni vypravení. Za další vadu označil překročení lhůt k předložení odvolání žalovanému a k vydání rozhodnutí o odvolání. Dle žalobce by žádná z těchto vad sama o sobě sice neměla za následek vydání nezákonného rozhodnutí, ale vypovídají o aroganci správních orgánů k dodržování právních předpisů. Vadou, která však mohla mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí, je skutečnost, že žalovaný nepřistoupil ke kasaci, případně ke změně nezákonného rozhodnutí městského soudu. Nezákonnost rozhodnutí městského soudu spočívá v jeho nepřesném, neurčitém, nesrozumitelném a nevykonatelném výroku, když v něm absentuje konkrétní vymezení rozsahu odmítnutí žádosti o poskytnutí informací. Žalobci byly informace poskytnuty jen ohledně dotazů pod body 3, 4 a 5 jeho žádosti. V této souvislosti je dle žalobce bez významu, jaké údaje lze případně vyčíst z odůvodnění rozhodnutí městského soudu, neboť odůvodnění není jeho závaznou částí. Nadto není rozsah odmítnutí žádosti dostatečně patrný ani z odůvodnění. Z počtu, množství a charakteru zmíněných procesních vad lze podle žalobcova názoru usuzovat na absenci řádného procesu. 4. V další části žaloby brojí žalobce proti důvodům částečného odmítnutí jeho žádosti o poskytnutí informací. Namítá, že žádal výlučně o poskytnutí informací o působení JUDr. J. S. u městského soudu, nikoli u Vrchního soudu v Praze, tudíž by jimi měl disponovat a poskytnout je městský soud, případně by si tyto informace měl opatřit. Informace o výši vyplaceného platu za dobu jeho působení u městského soudu musí být jistě součástí účetních a dalších dokladů, které jsou uchovávány u uvedeného soudu, který tyto veřejné prostředky vyplatil. Dále žalobce zdůraznil, že požadované informace se jmenovaného týkají nejen jako soudce městského soudu, ale i jako jeho bývalého předsedy. Je proto jen stěží obhajitelné tvrzení žalovaného, že správa městského soudu nedisponuje informacemi souvisejícími s funkcí svého bývalého předsedy (otázka pod bodem 2 žádosti). Žalovaný navíc v napadeném rozhodnutí dezinterpretuje nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1642/11, ze kterého nevyplývá, že informace k osobě soudce je povinen poskytnout pouze ten soud, u něhož soudce aktuálně působí. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval, že je třeba dát žalobci za pravdu, že nebyl dodržen postup předepsaný ustanovením § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu, informační zákon však již s nevydáním rozhodnutí ve lhůtě nespojuje fikci vydání rozhodnutí, přičemž do úvahy nepřipadá ani možná prekluze práva nebo jiný důvod, pro který by opomenutí takovéto náležitosti mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí. Tento nedostatek tak nemůže vést ke zrušení prvostupňového rozhodnutí v odvolacím řízení. Žalovaný je přesvědčen, že se adekvátním způsobem vypořádal i s námitkou žalobce týkající se výroku prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný dále konstatoval, že nezměnil svůj názor ani ohledně povinného subjektu k poskytnutí požadovaných informací. Osobní spis soudce je dle interních předpisů žalovaného postupován jeho novému zaměstnavateli a jeho součástí jsou mj. i požadované informace. Městský soud tedy postupoval správně, když část žádosti žalob