1 As 32/2012 — Nejvyšší správní soud

51 A 35/2022- 134 - text 13 51 A 35/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobců: a) K. D. bytem X b) R. D. bytem X c) S. P. bytem X d) D. P. bytem X e) M. K. bytem X f) V. T. bytem X g) J. S. bytem X h) K. D. bytem X všichni zastoupeni advokátem JUDr. Robertem Hošťálkem sídlem Žacléřská 1040/1, 197 00 Praha 9 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 za účasti: 1) T. M. bytem X 2) Ing. J. M. bytem X 3) L. V. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2022, č. j. 150101/2021/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2022, č. j. 150101/2021/KUSK-DOP/Svo, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 11 638,13 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Roberta Hošťálka, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Předmětem sporu je v této věci otázka, zda se na pozemku parc. č. X v katastrálním území X nachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále „zákon o pozemních komunikacích“). 2. Řízení o určení právního vztahu podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“), bylo zahájeno dne 17. 8. 2020 na základě žádosti osob zúčastněných na řízení 1) a 2) (dále „manželé M.“), kteří daný pozemek vlastní a mají za to, že se na něm veřejně přístupná účelová komunikace nenachází. Manželé M. dále v dané lokalitě vlastní pozemky parc. č. XA, jehož součástí je rodinný dům č. p. XB, parc. č. XC, jehož součástí je rodinný dům č. p. XD, a parc. č. XE. 3. Žalobci jsou naopak přesvědčeni, že se na pozemku parc. č. X nachází veřejně přístupná účelová komunikace v délce přibližně 110 metrů. Celá cesta v délce přibližně 550 metrů vede od slepé ulice P. H. až k ulici K. Žalobci v dané lokalitě vlastní několik pozemků, k nimž mají zajištěný přístup právě přes spornou cestu. Konkrétně žalobci a) a b) (dále „manželé D.“) vlastní pozemky parc. č. XA a parc. č. XB, jehož součástí je rodinný dům č. p. X. Žalobci c) a d) (dále „manželé P.“) mají zřízenou služebnost doživotního užívání a požívání k pozemkům parc. č. XA, parc. č. XB, jehož součástí je rodinný dům č. p. X, parc. č. XC, parc. č. XD, jehož součástí je garáž, a parc. č. XE, které v prosinci 2020 darovali jejich dceři. Žalobci e) a f) vlastní pozemky parc. č. XF, jehož součástí je rodinný dům č. p. X, parc. č. XG, parc. č. XH, parc. č. XCH a parc. č. XI. Žalobkyně g) vlastní pozemky parc. č. XJ, jehož součástí je rodinný dům č. p. X, a parc. č. XK. Žalobkyně h) spoluvlastní pozemek parc. č. XL. 4. Osoba zúčastněná na řízení 3) (dále „paní V.“) vlastní pozemek parc. č. X, přes který má vést část sporné cesty. Podle paní V. se nejedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. 5. Městský úřad Český Brod (dále „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 20. 11. 2020, č. j. MUCB 58636/2020, deklaroval, že se na pozemku parc. č. X nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Toto rozhodnutí však bylo k odvolání osoby zúčastněné na řízení 2) zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 2. 2021, č. j. 003127/2021/KUSK-DOP/Svo, a věc byla vrácena městskému úřadu k novému projednání. 6. Městský úřad následně rozhodnutím ze dne 8. 10. 2021, č. j. MUCB 57755/2021 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), deklaroval, že se na pozemku parc. č. X nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, neboť manželé M. ani jejich právní předchůdce, pan H., neudělili souhlas s jeho veřejným užíváním. S veřejným užíváním cesty přes pozemek parc. č. X pak nesouhlasila ani paní V. Ostatní znaky veřejně přístupné účelové komunikace považoval městský úřad za splněné. Podle městského úřadu cesta vznikla až kolem roku 2010 v souvislosti s výstavbou rodinného domu manželů D. 7. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci a další účastníci řízení odvolání, ve kterém zejména namítali, že žádný vlastník cesty dosud jejímu veřejnému užívání nebránil. Z historických map pak podle žalobců vyplývá, že cesta byla užívána od nepaměti bez jakýchkoliv omezení. 8. Dne 8. 4. 2022 vydal žalovaný v záhlaví označené rozhodnutí (dále „napadené rozhodnutí“), jímž odvolání žalobců a dalších účastníků řízení zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se zcela ztotožnil se závěrem městského úřadu, že cesta byla vyježděna až při výstavbě rodinného domu manželů D., kteří ji jako jediní pravidelně užívají. Tento způsob užívání dle žalovaného odpovídá toliko výprose, nikoliv obecnému užívání. Nutnou komunikační potřebu ve vztahu k rodinnému domu č. p. X si navíc způsobili sami manželé D. tím, že v roce 2011 prodali (manželům M. – pozn. soudu) sousední pozemek parc. č. X, čímž ztratili přístup k ulici P. H. Žalovaný dále upozornil, že pozemek paní V. není předmětem správního řízení o určení právního vztahu. 9. Soud pro přehlednost předkládá průběh sporné cesty na podkladu katastrální mapy, jak jej vymezili manželé D. v příloze k podání ze dne 9. 10. 2020: [OBRÁZEK] (sporná cesta je vyznačena hnědou čárou a vyšrafovaným polem, ostatní popisky doplněny soudem – pozn. soudu) Obsah podání účastníků a osob zúčastněných na řízení 10. Žalobci uvádějí, že manželé M. koupili pozemek parc. č. X až v roce 2017, přičemž jim muselo být zřejmé, že přes něj vede jediná přístupová cesta k rodinnému domu manželů D., která je od nepaměti pokojně využívána širokou veřejností. Od roku 2020 začali manželé M. bránit manželům D. v přístupu na tuto část cesty. Tento postup považují žalobci za ryze účelový, neboť již v minulosti manželé M. výhodně koupili pozemky se „sporným potenciálem“ a následně působili osobám ve slabším právním postavení potíže (např. zahrazením cyklostezky do H.). Žalobci v žalobě vymezují pět okruhů žalobních bodů, ve kterých zpochybňují zákonnost napadeného rozhodnutí. 11. Žalobci předně nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že paní V. nemohla s veřejným užíváním jejího pozemku udělit souhlas, neboť jej dlouhodobě neužívala a o existenci cesty vůbec nevěděla. Podle žalobců je naopak zřejmé, že paní V. užívání účelové komunikace nijak nebránila, a s jejím vznikem tak konkludentně souhlasila. 12. Dále namítají, že vzniku účelové komunikace nebrání existence věcného břemene, které není vůči cestě plnohodnotnou alternativou. Věcné břemeno bylo zřízeno ve prospěch manželů Dolejškových v souvislosti s čerpáním hypotečního úvěru v roce 2010, a to prostředkem pozemku parc. č. X, tedy kolmo ke sporné cestě. Tehdejší vlastnice daného pozemku paní H. nikdy nechtěla, aby se věcné břemeno fakticky užívalo. Zřízení věcného břemene objektivně ani nedávalo smysl, neboť vedlo vzrostlým polem a končilo srázem. Věcné břemeno tak není ve skutečnosti průchozí, a nejedná se tak o alternativu srovnatelnou s cestou. 13. Žalobci rovněž namítají, že cestu dlouhodobě užívá široká veřejnost, a to i přes pozemek parc. č. X, což bylo v řízení spolehlivě prokázáno zejména 82 čestnými prohlášeními místních obyvatel, předloženými fotografiemi a písemnými vyjádřeními účastníků řízení. Není přitom podstatné, k jakému účelu je cesta využívána, tedy zda slouží turistům k procházkám, zemědělcům k přístupu na pole či sousedům k příjezdu k jejich nemovitostem. Otázku veřejného užívání sporné cesty tak správní orgány posoudily chybně. V této souvislosti žalobci zdůrazňují, že cestu nelze kouskovat na části a znak veřejného užívání posuzovat izolovaně ve vztahu k jednotlivým nemovitostem. 14. Žalobci dále upozorňují, že správní orgány nezohlednily nutnou komunikační potřebu též ve vztahu k manželům P. Tímto znakem se totiž zabývaly pouze ve vztahu k pozemkům parc. XA a XB ve vlastnictví manželů D. Zcela přitom přehlédly, že pozemky, které manželé P. užívají, jsou rozděleny skalnatým schodem, který zabraňuje přístupu z ulice K. 15. Žalobci konečně namítají, že napadené rozhodnutí obsahuje řadu dalších nepřesností a zavádějících výkladů, které sice samy o sobě nejsou důvodem pro podání žaloby, ale ve svém souhrnu by mohly mít vliv na jeho zákonnost. Dále upozorňují na sankční tiskovou zprávu Veřejného ochránce práv ze dne 19. 2. 2021 (dostupná zde: https://www.ochrance.cz/aktualne/krajsky-urad-stredoceskeho-kraje-vydava-v-pripadech-verejne-pristupnych-ucelovych/), podle které žalovaný ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací opakovaně vydává nesrozumitelná a věcně vadná rozhodnutí. 16. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě upozorňuje, že manželé D. v roce 2011 prodali pozemek s přístupovou cestou do ulice P. H. a vědomě si zřídili přes pozemek parc. č. X přístup věcným břemenem, které nelze vykonávat. Pozbytí přístupu na veřejnou komunikaci si tak způsobili sami. Existenci veřejně přístupné účelové komunikace pak