1 Afs 73/2004 — Nejvyšší správní soud

57 Af 32/2011- 84 - text pokračování 19 57 Af 32/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové, v právní věci žalobce GREEN POWER ENERGY s.r.o., IČ 27987051, se sídlem Plzeň, Na Roudné 46, zastoupeného JUDr. Milanem Zámiškou, advokátem se sídlem Plzeň, Radyňská 5, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 20.5.2011, č.j. 4093/11-1300-401087, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20.5.2011, č.j. 4093/11-1300-401087, se z r u š u j e a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.808 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Milana Zámišky, advokáta. O D Ů V O D N Ě N Í I. Napadené rozhodnutí. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni (pro účely odůvodnění rozsudku bude pro žalovaného a jeho předchůdce Finanční ředitelství v Plzni používán souhrnně pojem „žalovaný“) ze dne 20.5.2011, č.j. 4093/11-1300-401087 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Plzni (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 19.10.2010, č.j. 325809/10/138512402234 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 5.743.611 Kč za zdaňovací období II. čtvrtletí 2009 a sdělena povinnost uhradit penále ve výši 1.148.722 Kč. II. Žaloba. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že považuje napadené rozhodnutí, jakož i prvoinstanční rozhodnutí, za nezákonné a nesprávné, protože vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu předmětné věci, dále vychází i z nesprávných skutkových a právních závěrů. Dříve než žalobce, jako prodávající, uzavřel s obchodní společností POLA DE SIERO a.s., jako kupujícím, smlouvu o převodu části podniku, podaly oba tyto subjekty ke Krajskému soudu v Plzni návrh na jmenování příslušného znalce pro účely ocenění převodu části podniku z důvodu uvedeného v ustanovení 135 odst. 2 a 196a odst. l a 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, který blíže specifikovaly v návrhu tak, že bylo zřejmé, co bude předmětem ocenění konkrétně. Žalobce vychází z toho, že Krajský soud v Plzni tento návrh přezkoumal a dospěl k závěru, že je důvodný (pozn. v opačném případě by jej nepochybně zamítl). Proto také vydal dne 27.5.2009 usnesení č.j. 46 Nc 89/2009-8, kterým určil k ocenění části podniku Ing. Jaroslava Ježka, znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na oceňování podniků. Znalci ve vydaném rozhodnutí uložil, aby do 1 měsíce od právní moci předmětného usnesení vypracoval znalecký posudek, kterým stanoví hodnotu části podniku, který je v enunciátu tohoto rozhodnutí blíže popsán. Na základě tohoto rozhodnutí pak určený znalec vyhotovil znalecký posudek ze dne 21.6.2009, č. 99-09/2009, kterým ocenil část podniku, která měla být předmětem smlouvy o převodu části podniku, kterou žalobce hodlal uzavřít s výše zmíněnou společností POLA DE SIERO a.s. Žalobce dále uvedl, že určený znalec se seznámil před vypracováním posudku s faktickým i právním stavem předmětu ocenění a že měl k dispozici veškeré potřebné podklady, na podkladě kterých pak provedl ocenění části podniku. Žalobce vychází z toho, že znalec při oceňování podniku či jeho části posuzuje před vypracováním posudku základní otázku, zdaje předmět ocenitelný jako podnik, resp. jeho část, jinak by ocenění podniku či jeho části nemohl provést. Jinými slovy vyjádřeno, znalec nemůže oceňovat podnik či jeho část, pokud by se nejednalo o podnik nebo o jeho část, neboť v opačném případě by jednal v rozporu s výše zmíněným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni, kterým byl jako znalec určen k ocenění části podniku. Žalobce dále sděluje, že určený znalec měl nepochybně k dispozici i příslušnou metodiku k oceňování podniků či jejich částí, ze které jako specialista znalec vycházel, a pokud by dospěl k závěru, že ocenění části podniku nemůže provést, protože předmět ocenění není podnikem nebo jeho částí, nepochybně by to soudu, který jej určil, sdělil s tím, že znalecký posudek z těchto důvodů nemůže objektivně provést. V daném případě se tak nestalo a znalec posudek vypracoval, protože šlo o část podniku, který bylo možné ocenit. Po vypracování znaleckého posudku došlo dne 22.6.2009 k uzavření smlouvy o převodu části podniku, přičemž předmětná smlouva vycházela ze zmíněného znaleckého posudku a výslovně na něj odkazovala. Protože předmětem smlouvy o převodu části podniku byly kromě jiného i nemovitosti, byl podán příslušného katastrálnímu úřadu návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, který byl povolen a vlastnické právo společnosti POLA DE SIERO a.s. bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Dále byla předmětná smlouva s posudkem předložena Krajskému soudu v Plzni, obchodnímu rejstříku, který je založil do sbírky listin a učinil o uskutečněném převodu části podniku příslušný zápis, což lze ověřit výpisem žalobce z obchodního rejstříku. Žalobce konstatoval, že zmíněné skutečnosti zmiňuje z toho důvodu, aby na nich demonstroval, že převod části podniku procházel určitými procesy, v rámci nichž byla zkoumána i základní otázka, zda šlo o převod části podniku či nikoliv. Pokud by se o převod části podniku nejednalo, celá transakce by celým procesem nemohla projít. Žalobce dále namítal, že žalovaný se v podstatě v celém rozhodnutí zaobírá otázkou definice podniku či jeho části s tím, že z jeho pohledu nejde o převod části podniku, ale o zastřený právní úkon, na podkladě kterého došlo ve skutečnosti k převodu nemovitostí, pozemků a rozestavěné stavby s příslušenstvím včetně příslušné technické dokumentace podléhající DPH, s čímž žalobce nemůže souhlasit. Žalovaný na str. 2/9 (odstavec dole) a na str. 3/9 (odstavec nahoře) rozebírá obecně, co je míněno podnikem s poukazem na ustanovení § 5 obchodního zákoníku. K tomu žalobce poznamenává, že předmětem převodu byla část podniku, přičemž tento termín či pojem „část podniku“ obchodní zákoník přesně nedefinuje a je dovozován z judikatury. Žalobce v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2009, sp,.zn. 29 Cdo 4773/2008, ze kterého vyplývá, že ze zákonného požadavku, aby převáděná část podniku tvořila samostatnou organizační složku nevyplývá, že by takto bylo možno převést pouze ty části podniku, které po určitou dobu před převodem hospodařily samostatně a že pojmovým znakem samostatné organizační složky ve smyslu ustanovení § 487 obchodního zákoníku je její (možné) faktické - materiální oddělení od zbývající části podniku projevující se v relativně samostatném a uceleném předmětu činnosti, o kterém je samostatně (odděleně) účtováno. K této záležitosti se již žalobce vyjadřoval v rámci daňového řízení prostřednictvím svého zástupce, daňového poradce Ing. Jaroslava Moravce, který žalobci vedl kromě jiného i účetnictví a který potvrdil, že předmětem převodu byla část podniku, a to fotovoltaická elektrárna v Oseku u Rokycan, jako kompaktní celek, která byla materiálně oddělená od zbývající části podniku a o které bylo i samostatně účtováno, jako o části podniku. Faktické - materiální oddělení předmětné fotovoltaické elektrárny v Oseku bylo možné, neboť šlo o část podniku, která byla a je způsobilá samostatně a uceleně vyvíjet činnost spočívající ve výrobě elektrické energie a v její distribuci do distribuční soustavy jejího provozovatele společnosti ČEZ Distribuce a.s. Tato činnost nebyla provázána s ostatní činností žalobce a bylo jí možné tedy od této činnosti oddělit a samostatně o ní i účtovat. Žalobce uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí po faktické stránce uvádí, že mezi převáděnými právy a věcmi nebyly vytvořeny dostatečné funkční vazby, fotovoltaický systém je nekompletní, neboť chybí fotovoltaické panely, stavba není zkolaudována a není uvedena do provozu, nejsou uzavřeny žádné dodavatelsko odběratelské vztahy, žalobce neměl v době prodeje povolení v oblasti energetiky, nebyly uzavřeny žádné pracovně právní vztahy či jiné vztahy k zabezpečení chodu či obsluhy fotovoltaické elektrárny. Žalovaný dále uvádí, že podle jeho názoru jednotlivé prodávané věci a práva, tak jak jsou vymezeny ve smlouvě o převodu části podniku a ve znaleckém posudku, na který smlouva odkazuje, netvoří natolik kompaktní celek, aby se mohlo jednat o věc hromadnou, tedy o funkční celek. Žalobce konstatoval, že s těmito názory žalovaného nemůže souhlasit. Převáděné věci a práva byla vzájemně provázána, což lze zjistit ze smlouvy i ze znaleckého posudku. Bez provázání věcí a práv spojených s fotovoltaickou elektrárnou, by tato nemohla samostatně fungovat a vyvíjet samostatně činnost, pro kterou byla zřizována a budována. K nekompletnosti fotovoltaického systému spočívajícího v chybějících panelech je nutn