6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

57 A 59/2013- 97 - text 14 pokračování 57A 59/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce PANDA PRAHA s.r.o., se sídlem Roháčova 37, Praha 3, zastoupeného JUDr. Janem Szewczykem, advokátem, se sídlem Kaprova 11, Praha, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem Horní náměstí 103/2, Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2013, čj. 226/1.30/13/14.3 t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2013, čj. 226/1.30/13/14.3 s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.228,- Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Jana Szewczyka, advokáta. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě dne 20. 5. 2013 ke Krajskému soudu v Ostravě a dne 3. 7. 2013 postoupenou Krajskému soudu v Plzni se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2013, čj. 226/1.30/13/14.3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 18. 12. 2012, čj. 15747/6.71/12/14.3, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku zaměstnanosti podle § 140 odst. 1 písm. c) a d) zákona o zaměstnanosti a byla mu uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč. Součástí žaloby učinil žalobce návrh na přiznání odkladného účinku žalobě a požadoval, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 2. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2013, čj. 57 A 59/2013-76, nebyl žalobě přiznán odkladný účinek. 3. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále jen „oblastní inspektorát práce“) ze dne 18. 12. 2012, čj. 15747/6.71/12/14.3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku zaměstnanosti podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, kterého se dopustil tím, že „umožnil výkon nelegální práce ve smyslu ust. § 5 písm. e) bod 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, tedy umožnil výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah fyzickým osobám V.H.N., nar. … , státní příslušnost Vietnam a V.Ch.V., nar. … , státní příslušnost Vietnam, pracujícím v době kontroly Celního úřadu Plzeň dne 14.2.2012 pro účastníka řízení v provozovně účastníka řízení restauraci PANDA na adrese Radčická 2861/2, 301 00, Plzeň - Jižní Předměstí, při přípravě jídel - kuchařských pracích.“ Dále byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti, kterého se dopustil tím, že „porušil ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb. tím, že nesplnil povinnost písemné informace u příslušné krajské pobočky Úřadu práce o nástupu do zaměstnání nejpozději v den nástupu k výkonu práce v případě zaměstnanců P.V.D., nar. … , státní příslušnost Vietnam a N.D.Q., nar. … , státní příslušnost Vietnam, pracujících pro účastníka řízení minimálně v době kontroly CÚP dne 14.2.2012 v provozovně účastníka řízení restauraci PANDA na adrese Radčická 2861/2, 301 00, Plzeň - Jižní Předměstí, při přípravě jídel - kuchařských pracích na základě pracovních smluv uzavřených dne 1.1.2012 s nástupem výkonu práce dnem 1.1.2012.“ Rozhodnutí o správním deliktu podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti žalobce v žalobě nenapadal. II. Důvody žaloby 4. Žalobce označil výrok napadeného rozhodnutí za nesprávný a nezákonný z následujících skutkových a právních důvodů (žalobní body). Žalobce měl za to, že z jeho strany nedošlo k porušení zákona o zaměstnanosti. Nedošlo tak k umožnění výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvádí, že dle ust. § 5 písm. e) bod 1. zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, kdy znaky závislé práce jsou uvedeny v ust. § 2 odst. 1 zákoníku práce. Definiční znaky závislé práce musejí být splněny kumulativně, tedy musí být prokázáno, že práce je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance; práce je vykonávána jménem zaměstnavatele; práce je vykonávána dle pokynů zaměstnavatele; je prováděn osobní výkon práce zaměstnancem; Dle žalobce nebyly v daném případě naplněny definiční znaky závislé práce a tudíž skutkový a právní závěr žalovaného je nesprávný. Naopak skutkové okolnosti, zjištěné na základě neúplného dokazování, vedou k závěru, že v daném případě se jednalo o obchodně závazkový právní vztah, založený v souladu s obchodním zákoníkem, konkrétně v souladu s ust. § 536 a následujících obchodního zákoníku, upravujících podmínky smlouvy o dílo. 5. Žalobce zdůraznil, že i přesto, že oba jmenovaní cizinci se v době prováděné kontroly nacházeli v provozovně žalobce, neznamená to, že vykonávali práci ve vztahu podřízenosti zaměstnance vůči zaměstnavateli. Žalobce nikdy těmto osobám neudílel pokyny pro výkon práce. Tyto osoby byly jednak členy sdružení, založeného ve smyslu ust. § 829 a násl. občanského zákoníku, založeného na základě Smlouvy o sdružení za účelem poskytování specializovaných a pomocných služeb, souvisejících s provozem restauračních zařízení a specializované hostinské činnosti, zaměřené na asijskou kuchyni. Sdružení používá název SDRUŽENÍ PANDA GASTRONOMIE SERVIS. Žalobce uzavřel dne 1.2.2012 s tímto SDRUŽENÍM Smlouvu o dílo, kde žalobce vystupuje jako objednatel. Předmětem smlouvy o dílo byl závazek SDRUŽENÍ jakožto zhotovitele zajišťovat pro objednatele úklidové práce v prostorách provozovny objednatele a specializovaná výroba pokrmů asijské kuchyně. Předmětem smlouvy o dílo byla tedy činnost, naplňující účel sdružení. Ze smlouvy o dílo vyplývá, že zhotovitel zhotovoval předmět díla samostatně, bez jakýchkoliv konkrétních zásahů ze strany objednatele. Nejednalo se v žádném případě o závislou činnost ani o zastřený pracovní vztah. Objednatel řádně zaplatil zhotoviteli za provedené dílo a to na základě vystaveného daňového dokladu ze dne 30.1.2012. Předmět díla je dle názoru žalobce dostatečně určitý a přesně specifikovaný. Členové sdružení tedy vystupovali v rámci smluvního vztahu jako rovnoprávný účastník smluvního vztahu a dle svého vlastního uvážení vykonávali činnost v souladu se smlouvou o dílo. Členové sdružení činnost nevykonávali jménem žalobce, nýbrž svým jménem a na své nebezpečí jako zhotovitelé ve smyslu ust. § 537 obchodního zákoníku. V tomto ohledu je závěr žalovaného nesprávný. Dle ust. § 537 odst. 3 obchodního zákoníku postupuje zhotovitel při provádění díla samostatně a není při určení způsobu provedení díla vázán pokyny objednatele, ledaže by se k jejich plnění výslovně zavázal. Dle čl. III. písm. c) smlouvy o dílo se zhotovitel výslovně zavázal k provádění díla dle pracovního postupu a časového harmonogramu určeného objednatelem a dle potřeby objednatele. Tato okolnost je tedy rovněž v souladu se zákonnými ustanoveními, upravujícími podmínky smlouvy o dílo. 6. Žalobce uvedl, že se neztotožňuje se závěrem správního orgánu, že práce kuchařů je typická závislá práce, kterou lze dle ust. § 3 zákoníku práce vykonávat výlučně v základním pracovněprávním vztahu. Ve výsledku dokazování v rámci správního řízení nemá opory závěr správního orgánu, že osoby V.H.N. a V.Ch.V. byly vůči účastníku řízení ve vztahu podřízenosti jako zaměstnanci vůči zaměstnavateli. V rámci správního řízení nebyly shora uvedené osoby ani vyzvány k podání vysvětlení a žalovaný tak vyvozuje skutkové a právní závěry na základě svých spekulací a domněnek, aniž by tyto skutečnosti měly oporu v provedeném dokazování. Z provedeného dokazování, zejména pak z protokolu o podaném vysvětlení, sepsaném podle ust. § 30 zákona č. 13/1993 Sb. s M.P. naopak vyplývá, že osoby V.H.N. a V.Ch.V. vykonávají činnost - provádějí dílo od počátku platnosti a účinnosti smlouvy o dílo, tedy od 1. 2. 2012. Předmět díla je ve smlouvě o dílo jednoznačně specifikován v čl. II. smlouvy o dílo. Dle ust. § 536 odst. 2 obchodního zákoníku se dílem rozumí mimo jiné „hmotně zachycený výsledek jiné činnosti“. Za tuto jinou činnost lze nepochybně považovat jak úklidové práce v provozovnách objednatele, tak specializovanou výrobu pokrmů asijské kuchyně. 7. Nelze souhlasit se závěrem žalovaného, že by byl naplněn definiční znak závislé práce a to výkon práce dle pokynů zaměstnavatele. Naopak z provedeného dokazování je zřejmé, že členové Sdružení vykonávali předmět díla zcela samostatně a žádné pokyny od žalobce nikdy v tomto ohledu neobdrželi. Správní orgán v tomto ohledu neprovedl dostatečné dokazování a své závěry opírá pouze o ničím nepodložené spekulace a úvahy. Z