1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

57 A 61/2021- 150 - text  25 57 A 61/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Lukáše Pišvejce a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce a navrhovatele: R. T. zastoupený JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph.D., advokátem sídlem Kaizlovy sady 434/13, 186 00 Praha proti žalovanému: a proti Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň odpůrkyni: za účasti osob zúčastněných na řízení: obec Horská Kvilda, sídlem Horská Kvilda 40, 485 01 Horská Kvilda zastoupená Mgr. et Mgr. Michalem Bouškou, advokátem, sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice 1. A. H. 2. A. S. 3. A. H. 4. A. K. zastoupená Mgr. Michalem Gruberem, advokátem sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno 5. M. D. 6. P. D. oba zastoupeni Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem sídlem Pobočná 1395/1, 141 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2021, č. j. PK-RR/4894/20, a o návrhu na zrušení části územního plánu obce Horská Kvilda schváleného usnesením Zastupitelstva odpůrkyně ze dne 29. 4. 2013, který nabyl účinnosti dne 18. 5. 2013 takto: I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy – části Územního plánu obce Horská Kvilda schváleného usnesením Zastupitelstva obce Horská Kvilda ze dne 29. 4. 2013, který nabyl účinnosti dne 18. 5. 2013, se v rozsahu týkajícím se pozemku parc. č. st. X., k. ú. X, odmítá. II. Návrh na zrušení opatření obecné povahy – části Územního plánu obce Horská Kvilda schváleného usnesením Zastupitelstva obce Horská Kvilda ze dne 29. 4. 2013, který nabyl účinnosti dne 18. 5. 2013, se v rozsahu týkajícím se pozemku parc. č. st. X., k. ú. X, zamítá. III. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2021, č. j. PK-RR/4894/20, se zamítá. IV. Navrhovatel je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit odpůrkyni náklady řízení ve výši 10 200 Kč k rukám zástupce odpůrkyně Mgr. et Mgr. Michala Boušky, advokáta. V. Žalobce vůči žalovanému nemá právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalovanému se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. VII. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce žalobou ze dne 9. 4. 2021, podanou téhož dne u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“), napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2021, č. j. PK-RR/4894/20 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Kašperské Hory, stavební úřad (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 6. 11. 2020, č. j. 02769/2020/SU (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že ve výroku se vypouští text „podle § 90 odst. 1 písm. c) stavebního zákona“ a ve zbytku se rozhodnutí potvrzuje. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o vydání rozhodnutí o umístění stavby „PŘÍPOJKA NN pro parcelu č. X. k.ú. X“ (dále též jen „stavební záměr“). 2. Žalobce navrhl zrušit nejen napadené rozhodnutí, ale i prvostupňové rozhodnutí a dále závazná stanoviska (i) Městského úřadu Sušice, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 8. 2. 2019, č. j. 246/19/ZS, (ii) Správy Národního parku Šumava, odboru státní správy NP Šumava, ze dne 17. 2. 2020, zn. SZ NPS 01043/2020/3 – NPS 01415/2020, (iii) Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, oddělení územního plánování, ze dne 18. 1. 2021, č. j. PK-RR/239/21 a (iv) Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy II ze dne 22. 12. 2020, č. j. MZP/2020/510/1560 (dále společně jen „závazná stanoviska“). 3. Společně s žalobou žalobce též podal návrh na přezkum a zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu obce Horská Kvilda, duben 2013, nabytí účinnosti 18. 5. 2013 (dále jen „Územní plán“), a to konkrétně „v části vymezující pozemky parc. č. X. a č. X., k. ú. X, jako nezastavitelné plochy s funkčním využitím NP – louky a pastviny“. II. Žaloba a návrh na zrušení části Územního plánu 4. Žalobce po úvodním vymezení věci (čl. I. žaloby) uvedl v čl. II. žaloby žalobní body, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Podle žalobce správní orgány ve svých rozhodnutích a řízeních jim předcházejících nezjistily úplný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a postupovaly tak v rozporu s principy legitimního očekávání a materiální pravdy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 ve spojení s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a ve svém důsledku rovněž v rozporu s principem ochrany práv nabytých v dobré víře podle ustanovení § 2 odst. 3 správního řádu. Za druhý žalobní bod žalobce označil, že správní orgány svá rozhodnutí řádně neodůvodnily (a rovněž tak i dotčené orgány svá závazná stanoviska), tudíž napadená rozhodnutí (a rovněž závazná stanoviska) jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a v rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu. 5. Následně žalobce v čl. III. žaloby vymezil návrhový bod, pro který považuje napadenou část Územního plánu za rozpornou se zákonem. Podle žalobce v rámci přípravy a schvalování územního plánu H. K. nebylo respektováno vymezení pozemků parc. č. X. a X., k. ú. X, jako zastavěné stavební pozemky podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a v rozporu s § 58 odst. 2 písm. a) stavebního zákona byly tyto pozemky vymezeny jako nezastavitelné, a tento postup nebyl nijak odůvodněn. 6. V čl. IV. žaloby žalobce označil postup správních orgánů za rozporný s principy legitimního očekávání a materiální pravdy. Z důvodů dále uvedených měl žalobce za to, že napadená rozhodnutí, stejně tak závazná stanoviska orgánů územního plánování a ochrany přírody byla vydána pouze na základě nezákonných podkladů, a nikoliv na základě skutečného a zákonného stavu věci. Žalobce namítal, že má na svých zastavěných stavebních pozemcích parc. č. X. a č. X., k. ú. X části původní stavby (kamenná podezdívka), jak dokládá jejich evidence v katastru nemovitostí a v řízeních předložené sdělení stavebního úřadu Městského úřadu Kašperské Hory ze dne 6. 3. 2012, zn. 512/2012, a stav se od té doby nezměnil. Jedná se tak ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona o zastavěné stavební pozemky, a toto by mělo být zohledněno v územně plánovací dokumentaci a následně v povolovacích řízeních. To se však i přes připomínky žalobce k návrhu Územního plánu a návrh žalobce na pořízení změny Územního plánu nestalo. 7. Podle žalobce správní orgány vycházely toliko ze závazných stanovisek orgánu územního plánování a orgánu ochrany přírody (včetně jim nadřízených správních orgánů), které ve svých stanoviscích vycházely toliko z Územního plánu, který je však v rozporu se zákonem, jak bylo rovněž shledáno nezákonným ze strany žalovaného ve sdělení o provedení státního dozoru ve věci územního plánování podle § 171 stavebního zákona v k. ú. X ze dne 19. 9. 2019, čj. PK/RR/3339/19, sp. zn. ZN/206/RR/19 (dále jen „sdělení o provedení státního dozoru“), v části vymezení zastavěného území obce na daných pozemcích žalobce. Žalobce namítal, že správní orgány postupovaly v řízeních předcházejících napadeným rozhodnutím toliko formálně a nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tzn. neprověřily, jaký je stav evidence pozemku parc. č. X. v evidenci katastru nemovitostí a zda se případně na tomto pozemku nenachází stavba. 8. Žalobce měl za to, že Městský úřad Sušice, odbor výstavby a územního plánování, v závazném stanovisku ze dne 8. 2. 2019, č. j. 246/19/ZS, zn. 246/19/VYS/Mat-330, stejně tak Správa Národního parku Šumava, odbor státní správy NP Šumava, v závazném stanovisku ze dne 17. 2. 2020, zn. SZ NPS 01043/2020/3 – NPS 01415/2020, vycházely z Územního plánu. Podle Územního plánu se v případě předmětných pozemků žalobce jedná o nezastavitelné plochy s funkčním využitím NP – louky a pastviny. Toto bylo potvrzeno Krajským úřadem Plzeňského kraje, odborem regionálního rozvoje, oddělení územního plánování, ze dne 18. 1. 2021, č. j. PK-RR/239/21, a Ministerstvem životního prostředí, odborem výkonu státní správy II ze dne 22. 12. 2020, č. j. MZP/2020/510/1560. Orgán ochrany přírody nadto nesouhlasil se záměrem i z důvodu možné změny stávajícího vodního režimu pozemků. V žádném z uvedených závazných stanovisek, stejně tak jako v případě žalovaného a prvostupňového orgánu, ale nebyl zaznamenán stav evidence pozemku parc. č. X. v katastru nemovitostí, ani skutečný stav na místě, pouze bylo odkázáno na územně plánovací dokumentaci, a to přesto, že v době vydávání závazných stanovisek a poté následných rozhodnutí byla dotčeným orgánům státní správy známa skutečnost o nezákonnosti Územního plánu (viz sdělení o provedení státního dozoru). V případě orgánu ochrany přírody byl zároveň v jeho závazném stanovisku hodnocen soulad stavebního záměru s územním plánem, což je úkon, pro který nemá orgán ochrany přírody zákonnou kompetenci. V tomto směru žalobce označuje závazné