4 Ads 277/2021 — Nejvyšší správní soud

57 A 15/2026- 37 - text  6 57 A 15/2026 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Lukáše Pišvejce, soudkyně Veroniky Burianové a soudce Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: RPM Service s.r.o., IČO 25793802 sídlem Moskevská 659, 101 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Martinem Vackem sídlem Tržiště 366/13, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2026, č. j. 27399/1.30/25-3, takto: I. V části, v níž se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2026, č. j. 27399/1.30/25-3, v rozsahu, v němž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti výroku I.2. rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj ze dne 2. 6. 2025, č. j. 1728/6.30/24-48, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 28 odst. 1 písm. l) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění účinném do 30. 9. 2023, se žaloba vylučuje k samostatnému projednání. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2026, č. j. 27399/1.30/25-3, v rozsahu, v němž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti výrokům I.1., I.3. a II. rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj ze dne 2. 6. 2025, č. j. 1728/6.30/24-48, kterými byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků podle § 140 odst. 1 písm. c) a g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2023, a byl jí podle § 35 písm. b) a § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti uložen správní trest pokuty se žaloba postupuje k vyřízení Městskému soudu v Praze. III. Soud vyzývá žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila na účet Krajského soudu v Plzni č. 3703-4321311/0710, variabilní symbol 5739001526, soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. IV. Soud vyzývá žalobkyni i žalovaného, aby soudu ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud o věci samé v její vyloučené části dle I. výroku tohoto usnesení rozhodl bez jednání. V. Soud vyzývá žalovaného, aby soudu ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně sdělil a prokázal, kdy bylo žalobkyni napadené rozhodnutí doručeno nebo jinak oznámeno. VI. Soud ukládá žalovanému, aby soudu ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení tohoto usnesení předložil své písemné vyjádření k žalobě v její vyloučené části dle I. výroku tohoto usnesení a správní spisy. Odůvodnění: 1. Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj rozhodnutím ze dne 2. 6. 2025, č. j. 1728/6.30/24-48 (prvoinstanční rozhodnutí), uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků dle § 140 odst. 1 písm. c) a g) zákona o zaměstnanosti (výroky I.1. a I.3. prvoinstančního rozhodnutí) a ze spáchání přestupku dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce (výrok I.2. prvoinstančního rozhodnutí), za což žalobkyni uložil podle § 35 písm. b) a § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti správní trest pokuty ve výši 300 000 Kč (výrok II. prvoinstančního rozhodnutí). V záhlaví tohoto usnesení uvedeným napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí a potvrdil jej. Žalobkyně se podanou žalobou ve smyslu § 65 a násl. soudního řádu správního (s. ř. s.) domáhá zrušení napadeného i prvoinstančního rozhodnutí. Vyloučení části žaloby k samostatnému projednání a postoupení zbývající části žaloby Městskému soudu v Praze 2. Podle § 103 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s. soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení patří mimo jiné místní příslušnost soudu. 3. Podle § 7 odst. 1 a 2 věty první s. ř. s. platí, že nestanoví-li s. ř. s. nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení věcně příslušný krajský soud; místně příslušný je soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Soudní řád správní stanoví jinak v § 7 odst. 3 s. ř. s., podle kterého ve věcech zaměstnanosti je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje. Mezi věci zaměstnanosti ve smyslu § 7 odst. 3 s. ř. s. se podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu řadí i rozhodování o přestupcích upravených zákonem o zaměstnanosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2024, č. j. 7 As 209/2024-33, body 9 až 11 a tam připomenutá judikatura; nebo ze dne 27. 4. 2023, č. j. 4 Ads 277/2021-24, bod 21). 4. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky ze dne 23. 2. 2024, č. j. 5 Afs 33/2023-55; a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 7 Afs 315/2024-30, a v nich připomenutá judikatura) dále vyplývá, že pokud formálně jednotné rozhodnutí správního orgánu obsahuje více materiálních rozhodnutí, je třeba provést test jejich oddělitelnosti a rozhodnout, zda tato rozhodnutí jsou vůči sobě v závislém vztahu nebo zda jsou (mohou být) na sobě zcela nezávislá. Jinak řečeno, zda oddělením jedné části rozhodnutí od zbytku rozhodnutí (oddělení jednoho materiálního rozhodnutí od druhého, popř. ostatních materiálních rozhodnutí) se nestane rozhodnutí jako celek (rozhodnutí ve formálním smyslu) nebo zbylá část tohoto rozhodnutí nezákonnou nebo nelogickou. Pro oddělitelnost výroků není rozhodující jejich jazyková formulace, ale naopak obsah a předmět práv, o nichž je výrokem rozhodováno. Dělitelnost výroku správního rozhodnutí závisí nejen na výroku samotném, ale i na oddělitelnosti posouzení skutkových a právních otázek, tedy na odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k výroku, resp. některé jeho části. 5. Ač je napadené rozhodnutí formálně jednotné (obsahuje formálně jediný výrok o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení prvoinstančního rozhodnutí), materiálně obsahuje tolik rozhodnutí (výroků), kolik jich (fakticky) obsahuje rozhodnutí prvoinstanční. Napadeným rozhodnutím totiž žalovaný fakticky (materiálně) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil každý z výroků prvoinstančního rozhodnutí. Napadené rozhodnutí tak materiálně obsahuje (I.) výrok o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení výroku I.1. prvoinstančního rozhodnutí o vině ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, (II.) výrok o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení výroku I.2. prvoinstančního rozhodnutí o vině ze spáchání přestupku dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce, (III.) výrok o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení výroku I.3. prvoinstančního rozhodnutí o vině ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti a (IV.) výrok o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení výroku II. prvoinstančního rozhodnutí o uložení správního trestu. 6. Soud je toho názoru, že z hlediska místní příslušnosti různých soudů rozhodujících ve správním soudnictví je faktický výrok napadeného rozhodnutí o zamítnutí žalobkynina odvolání a potvrzení výroku I.2. prvoinstančního rozhodnutí o vině ze spáchání přestupku dle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce oddělitelný od zbývajících faktických výroků napadeného rozhodnutí. Obsahem těchto výroků napadeného a prvoinstančního rozhodnutí je vyslovení viny žalobkyně spácháním přestupku spočívajícího v tom, že žalobkyně v období od 1. 1. 2022 do 1. 1. 2023 nevedla v případě dvou svých zaměstnanců evidenci pracovní doby s vyznačením začátku a konce odpracované směny. Obsahem zbývajících výroků napadeného a prvoinstančního rozhodnutí je vyslovení viny žalobkyně spácháním přestupků spočívajících v umožnění výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah a v umožnění pronájmu pracovní síly, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti, a uložení správního trestu za všechny spáchané přestupky. Výrok I.2. prvoinstančního rozhodnutí a na něj navazující faktický výrok napadeného rozhodnutí není na ostatních výrocích prvoinstančního a napadeného rozhodnutí natolik závislý, že by ho nebylo možné samostatně přezkoumat jiným místně příslušným soudem, než který je místně příslušný k přezkoumání zbývajících výroků napadeného a prvoinstančního rozhodnutí, neboť se týká skutkových a právních otázek oddělitelných od zbytku prvoinstančního a napadeného rozhodnutí. Je sice pravdou, že případná nezákonnost tohoto výroku prvoinstančního rozhodnutí a na něj navazujícího faktického výroku napadeného rozhodnutí může ovlivnit zákonnost II. výroku prvoinstančního rozhodnutí a na něj navazujícího faktického výroku napadeného rozhodnutí o uložení správního trestu (jednoduše řečeno, shledá-li soud výrok o vině ze spáchání jednoho z více přestupků nezákonným, nelze vyloučit, že tato nezákonnost ovlivní i výrok o trestu