Krajský soud v Ústí nad Labem 75 Ad 16/2013 – Ministerstvo

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Pavla Kumprechta a JUDr. Marcely Sedmíkové ve věci žalobce: občanské sdružení „Pro Kukleny a Plačice“, IČ: 228 56 226, Zelená 132/59, Hradec Králové 4, PSČ 500 04, jednající Janou Rakovskou, předsedkyní výboru, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, PSČ 500 03, za účasti: 1. AKCENTA, spořitelní a úvěrní družstvo, Gočárova třída 312/52, Hradec Králové, 2. L. Š., 3. Statutární město Hradec Králové, Československé armády č.p. 408, 502 00 Hradec Králové, 4. AUPARK Hradec Králové, a.s., Velké náměstí 1/3, Hradec Králové, 5. HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o., Škrétova 490/12, Praha, 6. AVAIN a.s., Koněvova 2660/141, Praha a 7. občanské sdružení Soutok, Horova 36, Hradec Králové, PSČ 500 02, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2012, zn. 7725/UP/2012, takto:

Žalovaný vydal dne 30. 11. 2012 pod zn. 7725/UP/2012, rozhodnutí, jímž mimo jiné zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 2. 3. 2012, zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím bylo v jeho prvním výroku vyhověno žádosti obchodní společnosti HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o., IČ 276 41 261, se sídlem Škrétova 490/12, 120 00 Praha, zastoupené Hradeckou projekční a developerskou kanceláří, s.r.o., IČ 260 00 351, se sídlem Přemyslova 125/14, 500 08 Hradec Králové, o povolení výjimky z ustanovení § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), podle § 169 odst. 2, 3 a 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, dále jen „stavební zákon“ pro stavbu „AUPARK KORUNA HRADEC KRÁLOVÉ Multifunkční centrum a parkovací dům“. Výjimka spočívá v tom, že navrhovaná stavba bude ve 2. a 3. nadzemním podlaží ve fasádě směrem do Puškinovy ulice svojí architektonickou vlnou, která přechází přes nároží objektu směrem k budoucí OK Koruně, přesahovat na sousední pozemky parc. č. 626/3 a 626/1 v katastrálním území Pražské Předměstí, a to v rozsahu 1,5 m až 2,71 m, jak je vyznačeno v situaci vymezení stavebních pozemků.

Druhým výrokem uvedeného prvostupňového rozhodnutí bylo rozhodnuto podle § 92 odst. 1 stavebního zákona a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, v platném znění (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“), o umístění stavby „AUPARK KORUNA HRADEC KRÁLOVÉ Multifunkční centrum a parkovací dům“ na pozemcích st. p. č. 2283, 3363, 4184, 4185, 4186, poz. parc. č. 2302 (původně a v dokumentaci uváděno jako st. p. 4183), 622, 623/1, 623/4, 623/7, 626/1, 626/3, 627/1, 636/1, 1855/2, 1889/2, 1889/19, 1889/44, 2229, 2280, vše v katastrálním území Pražské Předměstí (dále jen „stavba AUPARK“), jak je zakresleno do snímku katastrální mapy v měřítku 1:1000 (zmenšená), ve vymezení stavebních pozemků v měřítku 1:500 (zmenšená) a celkové situaci stavby v měřítku 1:500 (zmenšená). Všechny uvedené grafické přílohy jsou nedílnou součástí prvoinstančního správního rozhodnutí.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2012 pod zn. 7725/UP/2012, včas podanou žalobou, kterou odůvodnil následujícím způsobem.

V úvodu žaloby žalobce shrnul dosavadní průběh řízení před orgány veřejné správy na řízení zúčastněnými s tím, že napadá oba výše uvedené výroky a že navrhuje zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo. Namítal, že přestože se jeho námitky proti stavbě AUPARK opíraly o konkrétní zákonná ustanovení, s nimiž je stavba v rozporu, a že přesně označil rozpory stavby AUPARK se zákonem, byly jeho námitky správními orgány ignorovány. Podle něho tím umožnily umístit stavbu v rozporu s veřejnými zájmy chráněnými nejen stavebním zákonem, ale i zákony zvláštními, včetně zákona o ochraně přírody a krajiny. Právě v tom spatřoval nezákonnost rozhodnutí. Poté žalobce odůvodnil žalobu osmnácti žalobními body. Z důvodu jejich konzistence, vzájemné provázanosti, jakož i okolnosti, že bylo ve věci rozhodnuto bez jednání, je dále uvedena žaloba v doslovném znění:

„Žalobní bod 1:

V námitkách ze dne 19.12.2011 jsme vznesli pod bodem č. 7 námitku, ve které odkazujeme na měření Státního zdravotního ústavu z podzimu 2010, které prokazuje nadlimitní koncentrace rakovinotvorných látek. Celou tuto námitku jsme zopakovali jako odvolací důvod a k odvolání jsme připojili zmiňované měření Státního zdravotního ústavu. Současně jsme předložili výňatek z posudku dopravního napojení stavby AUPARK a modelové ověření komunikační sítě, ze kterých plyne, že komunikační síť v okolí navrhované stavby nevyhovuje a zejména nebude vyhovovat po dokončení navrhované stavby a dálnice D11.

Požadujeme, aby tyto podklady byly odpovědnými státními úřady vzaty v úvahu, tzn. požadujeme zrušení rozhodnutí MMHK a rozhodnutí KUKHK.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 2:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Procesní otázky

Zjistili jsme, že žadatel porušil svou povinnost stanovenou v ustanovení § 87 odst. 2 stavebního zákona, protože nezajistil, aby informace o jeho záměru a o tom že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla bezodkladně poté, co bylo nařízeno veřejné ústní jednání, vyvěšena na místě určeném stavebním úřadem nebo na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, a to do doby veřejného ústního jednání. Je nutné, aby stavební úřad nařídil opakované ústní jednání, jinak se bude jednat o velmi závažnou procesní chybu, která povede ke zkrácení účasti veřejnosti a účastníků na tomto řízení. Příslušná informace nebyla vyvěšena na místě stavby dříve než dne 7.9.2011, tzn. nikoliv bezodkladně po nařízení veřejného ústního jednání ze dne 11.8.2011. Toto dokazuje přiložená fotografie z místa stavby.

Není jasné, z jakého důvodu je žadatelem o územních rozhodnutí společnost HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o., ačkoliv např. plánovací smlouvu s městem uzavřela společnost AUPARK Hradec Králové a.s. Žadatelem o územní rozhodnutí by měla být osoba, která má osobně prokázáno právo stavět na pozemcích stavby a pro níž osobně byla vystavena stanoviska dotčených orgánů státní správy a veškeré další dokumenty a podklady potřebné pro vydání územního rozhodnutí. Tento požadavek ale žadatel nesplňuje.

Zjistili jsme, že žadatel v průběhu řízení několikrát změnil předmět územního rozhodnutí. Tento postup správní řád neumožňuje. Žádost je možné pouze zúžit nebo vzít zpět, rozšiřování a změny žádostí jsou v rozporu se správními předpisy.

Žadatel doposud nesplnil výzvu stavebního úřadu ze dne 28.3.2011, kterou byl vyzván k doplnění žádosti. Z tohoto důvodu nemůže územní řízení pokračovat do té doby, než bude této výzvě v celém rozsahu vyhověno.

Jak uvádíme výše, jsme toho názoru, že žadatel doposud nedoložil souhlasy vlastníků všech pozemků dotčených stavbou s umístěním stavby. Tento souhlas měl být dán na podkladě dokumentace stavby, měl obsahovat identifikaci pozemků a záměru, měl být udělen s ověřeným podpisem s připojeným situačním výkresem. Předložené souhlasy nevyhovují těmto požadavkům. Ani nebyly předloženy souhlasy všech vlastníků dotčených pozemků, například nebyl doložen kvalifikovaný souhlas statutárního města Hradec Králové ke zřízení stavby na jeho pozemcích, který by navíc musel být doloženo usnesením zastupitelstva. Nebyly doloženy souhlasy vlastníků budov a pozemků dotčených injektáží. Žadatel v řízení nemůže používat souhlasy udělené ve prospěch jiných osob, všechny souhlasy musí být uděleny osobně žadateli a nikoliv jiným osobám.

Stejně tak nebyly součástí žádosti o územní rozhodnutí všechny potřebné smlouvy o smlouvách budoucích o uzavření věcného břemene, ať se to týká inženýrských sítí, nebo jiných zásahů na sousední pozemky.

Nebyla doložena ani stavebním zákonem vyžadovaná plánovací smlouva. Ve spise je založena smlouva uzavřená mezi statutárním městem Hradec Králové na straně jedné a společností AUPARK Hradec Králové a.s. na straně druhé. Žadatel žádnou plánovací smlouvu s městem uzavřenu nemá a proto nemůže žádat o vydání územního rozhodnutí. Osobou aktivně legitimovanou k podání žádosti o územních rozhodnutí by byla pouze osoba, která by měla s městem uzavřenou plánovací smlouvu. Toto osobou je AUPARK Hradec Králové a.s. a nikoli HB-Reavis Management CZ nebo někdo jiný.

Ani dokumentace nebyla doplněna v souladu s výzvou stavebního úřadu. Například nebylo vyhověno požadavku, aby u vyvolaných úprav okolích domů a ploch byl v tomto řízení řešen nejen jejich rozsah, ale aby byly doloženy i s tímto související souhlasy jednotlivých vlastníků. Jedná se nám zejména u protihluková opatření, která bude nutné v území a na okolních stavbách provést, aby byly splněny zákonem předepsané limity hluku pro chráněné prostory jak venkovní, tak vnitřní, které jsou již dnes v území překročeny, takže je nutné provést efektivní protihluková opatření, která budou řešit hlukovou situaci jako celek.

Nebyl doložen řádný výpočet dopravy v klidu. Jak níže uvádíme, je doložený výpočet špatně v rozporu se závaznou normou.

V dokumentaci se nám nepodařilo najít část, ve které by se stavebník souhrnně zabýval souladem stavby s vyhláškou číslo 269/2009 Sb., vyhláškou číslo 268/2009 Sb., vyhláškou číslo 501/2006 Sb. atd. Otázka souladu stavby s obecně technickými požadavky na výstavbu pak není v dokumentací komplexně zodpovězena. Dokud nebude analýza souladu stavby s OTP součástí dokumentace, nesmí být územní rozhodnutí vydáno.

Nebyly doloženy souhlasy všech správců inž. sítí, resp. tyto souhlasy již pozbyly platnosti.

Ve spise chybí komplexní zhodnocení vlivu stavby z důvodů zvýšeného dopravního zatížení v okolí.

Žadateli se nepovedlo splnit požadavek stavebního úřadu, aby byla nahrazena zaniklá parkovací stání, která se v současné době nachází v ploše stavby. Kapacita parkoviště v multifunkčním centru a parkovacím domě ztrátu parkovacích stání a povinný počet parkovacích stání, která jsou stanovena obecnými technickými požadavky na výstavbu, nepokrývá - viz níže.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili jsme:

Není jasné, co stavební úřad míní formulací, že námitce se částečně vyhovuje nařízením opakovaného veřejného projednání a částečně se zamítá. Stavební úřad nevysvětlil, jaké konkrétní části této námitky vyhovuje a jakou konkrétní část této námitky zamítá. Výrok je neurčitý, nesrozumitelný a tedy v rozporu se zákonem.

(plánovací smlouva) Plánovací smlouva i dodatek k plánovací smlouvě měly být schváleny zastupitelstvem Statutárního města Hradec Králové, protože se tato smlouva i její dodatek týkají nakládání s nemovitým majetkem obce. Není pravdou, že stačilo plánovací smlouvu a její dodatek schválit v radě obce, protože mnohé samostatné smlouvy a další podklady, které jsou přílohou plánovací smlouvy, neznějí na žadatele HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. a nezakládají tedy práva žadateli HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. Tyto podklady znějí na AUPARK Hradec Králové a.s. a zakládají tedy práva této od žadatele odlišné osobě. Tento zcela zásadní nedostatek žádosti o územní rozhodnutí není možné zhojit uzavřením dohody mezi žadatelem HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. a AUPARK Hradec Králové a.s. o přistoupení k závazku ze dne 30.9.2011, protože tato dohoda řeší pouze to, že tyto společnosti vzájemně přistupují ke svým povinnostem. Tato dvojstranná dohoda však neřeší a ani řešit nemůže (k tomu by byly nutné dodatky ke smlouvám s jednotlivými smluvními partnery, např. ČEZ) převod práv AUPARK Hradec Králové a.s. ze smluv a dalších podkladů připojených k plánovací smlouvě na žadatele HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. Z toho plyne, že zaprvé plánovací smlouva a žádost o územní rozhodnutí jsou postaveny na nedostatečných podkladech, a zadruhé plánovací smlouva nemá pouze stvrzovací charakter, ale má žadateli HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. založit práva k nemovitému majetku obce, která tento žadatel doposud nemá. Jelikož žádost nebyla ve lhůtě dle výzvy stavebního úřadu doplněna o platnou plánovací smlouvu a smlouvy zakládající právo žadatele HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o. zřídit stavbu na všech stavbou dotčených pozemcích a připojit stavbu na potřebnou veřejnou infrastrukturu, byl stavební úřad povinen řízení zastavit.

(doprava v klidu) Trváme na tom, že výpočet parkovacích míst je v rozporu s ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. Tato ČSN je pro navrhování staveb závazná na základě ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. i na základě ustanovení § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. Navrhovaná stavba je plnosortimentní nákupní centrum nad 10 000 m2 prodejní plochy. Podle tabulky 34 této ČSN musí být pro takovou stavbu jako základ výpočtu parkovacích míst použit požadavek 1 parkovacího místa na 20 m2 prodejní plochy, tj. MFC potřebuje minimálně 453 parkovacích míst (když vycházíme ze vstupních čísel v tabulce žadatele). Žadatel však jako základ pro svůj výpočet vzal 1 parkovací místo na 50 m2 prodejní plochy, což se ale aplikuje u staveb jednotlivých prodejen, nikoli u navrhované stavby, která je nákupním centrem. Je s podivem, že stavební úřad přistoupil na takovou hru s čísly, která má za následek, že ve stavbě MFC, kde má být umístěno pouze 290 parkovacích míst, dle našeho výpočtu chybí minimálně 163 parkovacích míst. Toto poddimenzování povede k tomu, že návštěvníci MFC budou parkovat v PAD nebo v okolních ulicích na úkor rezidentů a dalších osob, odkázaných na parkování v tomto místě. PAD bude namísto vykrývání deficitu parkovacích míst z důvodu realizace MFC suplovat nedostatečné parkoviště v MFC. V PAD navíc vůbec nezbude žádné místo pro uživatele železnice, což je v rozporu s územním plánem – viz bod územní plán.

Řešení dopravy v klidu je v rozporu s § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. i z toho důvodu, že je nepřípustné, aby povinný počet parkovacích míst byl naplňován v provozně oddělitelné části stavby PAD.

Nepřípustnost naplňování nedostatečné parkovací kapacity MFC v objektu PAD je dána i tím, že v současné době se na ploše MFC nachází 900 stávajících parkovacích míst (uvedeno v podkladech pro žádost o ÚR – str. 10 oznámení záměru parkovacího domu dle zákona č. 100/2001 Sb. ze srpna 2009), která budou stavbou MFC zrušena a navrhovaných 942 parkovacích míst v PAD tak bude sloužit k tomu, aby nahradily stavbou MFC zlikvidovaná parkovací stání. Také upozorňujeme na to, že ve výpočtu dopravy v klidu žadatel proto, aby mu výpočet „vyšel“, uvádí stávající počet parkovacích míst 415, ačkoli v oznámení pro EIA uvádí správných 900 míst.

Také napadáme nezákonný nesoulad ÚR s žádostí o ÚR. V žádosti o ÚR jsou uvedeny jiné počty parkovacích míst, než uvádí ÚR. Není jasné, jak tento rozdíl vznikl a které počty platí.

Návrh počtu parkovacích míst pro hendikepované je nesprávně. Podle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb musí být ve stavbě s 1232 ks parkovacích míst minimálně 2 % vyhrazených parkovacích míst pro vozidla přepravující osoby těžce pohybově postižené, tzn. minimálně 25 takových míst. V DUR a UR je ovšem uvedeno pouze 13 takových míst. To je důvod pro zrušení UR.

Také zcela chybí parkovací místa pro osoby doprovázející dítě v kočárku. Podle § 4 odst. 3 vyhlášky č. 398/2009 Sb. musí být ve stavbě s 1232 ks parkovacích míst minimálně 1 % vyhrazených parkovacích míst pro osoby doprovázející dítě v kočárku, tzn. minimálně 14 takových míst. V DUR a UR tato místa úplně chybí. To je důvod pro zrušení UR.

Nedoložení řádného výpočtu dopravy v klidu ve lhůtě stanovené stavebním úřadem je důvodem pro zastavení řízení.

(zdůvodnění dodržení OTP) V žádosti o územní rozhodnutí jsme zdůvodnění navrženého řešení stavby z hlediska dodržení OTP nenašli. To je také důvodem pro zastavení řízení.

(souhlasy správců inženýrských sítí) Tato souhlasy jsou vystaveny z části na AUPARK Hradec Králové a.s., nikoli na žadatele. Řada z nich pozbyla platnosti a nebyla obnovena. To je také důvodem pro zastavení řízení.

(hodnocení zvýšeného dopravního zatížení) Nebylo provedeno hodnocení hluku podle platné právní úpravy obsažené v nařízení vlády 272/2011 Sb. Hodnocení podle neplatné právní úpravy není v tomto řízení použitelné. Při použití selského rozumu nelze brát vážně tvrzení hlukové studie, že 1232 (nebo jaký je vlastně ten správný počet?) nových parkovacích stání, s vysokou obrátkovostí (nákupní centrum, administrativa) způsobí jen zanedbatelné zhoršení hlukových poměrů na hranici chyby výpočtu.

Budou překračovány limity PM10 – viz str. 85 oznámení záměru MFC dle zákona č. 100/2001 Sb. z roku 2008.

O závažnosti situace a jejím negativním vlivu svědčí i stavebním úřadem citované hodnocení vlivů na veřejné zdraví – citujeme: stávající hlučnost znamená výrazné obtěžování.

To je také důvodem pro zastavení řízení.

(nedovolené zásahy na sousední pozemky) Vypořádání této námitky dokazuje, že stavební úřad ve skutečnosti žádost o stavební povolení řádně neprostudoval, jinak by nemohl na str. 186 svého rozhodnutí tvrdit, že realizace stavby si nevyžádá zásahy do sousedních pozemků. Toto řešení je popsáno na str. 11 oznámení záměru MFC dle zákona č. 100/2001 Sb. z roku 2008, citujeme: okolní objekty přiléhající k nově budovanému, jejichž úroveň základů bude nad úrovní základové spáry, budou podchyceny tryskovou injektáží. Kromě toho sám stavební úřad na str. 6 svého rozhodnutí nevylučuje, že budou prováděny zemní kotvy šikmo za hranici pozemku, tj. zásahy do sousedních pozemků. Na str. 186 svého rozhodnutí potom stavební úřad cituje z DUR, podle které se provede zajištění stavební jámy berlínskou stěnou s šikmým kotvením v místech, kde navazuje sousední zástavba, tj. počítá se se zásahem do sousedních pozemků. Žadatel však nedoložil své právo k takovým zásahům do vlastnického práva sousedů. To je také důvodem pro zastavení řízení.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 3:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Nesoulad navrhované stavby s územním plánem

Navrhovaná stavba není v souladu s územním plánem města Hradec Králové. Tento nesoulad spatřujeme zejména v následujících bodech:

Zaprvé je nutné zdůraznit, že podle žadatele se jedná o jeden záměr, jednu stavbu. Z toho vyplývá, že stavbu nelze umístit do žádné z funkčních ploch, která by neumožňovala do dané plochy umístit všechny funkce, které se v dané stavbě nacházejí. V dané stavbě se nachází zejména funkce obchodů, administrativy, služeb, parkovišť, bytů, apod. Takto komplexní stavbu by tedy možné umístit pouze do plochy městského a obvodního centra.

Žádost o územní rozhodnutí uvádí, že se jedná o stavbu pro obchod s prodejní plochou nad 2000 metrů čtverečních. Do plochy městského a obvodního centra však lze umisťovat pouze stavby pro prodej a služby do dvou tisíc metrů čtverečních prodejní plochy. Tento limit je překročen více než 10x. Stavba je tedy v rozporu se závaznou částí územního plánu.

Dále je stavba v rozporu se závaznou částí územního plánu, protože do plochy městského a obvodního centra umisťuje čistě nákupní a administrativní centrum s miniaturním přístavkem osmi bytových jednotek. To nevyhovuje definici této plochy, ve které mají být umístěny vícepodlažní budovy s funkcí občanské vybavenosti integrované či smíšené s funkcí bydlení. Miniaturní plocha bydlení v obrovské obchodně administrativní ploše nevyhovuje požadavku na to, že se má jednat primárně o funkci bydlení, do které mají být citlivě integrovány funkce občanské vybavenosti nebo která má být s funkcemi občanské vybavenosti smíšena. V případě této stavby je to přesně naopak, jedná se o stavbu čistě obchodně administrativní, do které je pouze formálně umístěno pár bytů, které nezaujímají ani 5 % celkové podlažní plochy.

Další rozpor s územním plánem vykazují přesahy stavby a přemostění do ul. Zamenhofova a Puškinova, tj. do plochy pro motorovou dopravu - komunikační síť - MD1. Do těchto ploch totiž nesmí být umístěny stavby pro bydlení a stavby pro občanskou vybavenost nesouvisející s přípustným využitím území. Jelikož multifunkční centrum obsahuje plochy pro bydlení a plochy pro občanskou vybavenost, nesmí tato stavba přesahovat do výše uvedené dopravní plochy.

Další rozpor s územním plánem představuje umístění stavby do plochy pro železniční dopravu. Do této plochy totiž smí být garáže umístěny pouze jako doplňkové využití k hlavní funkci. Touto hlavní funkcí jsou stavby železniční trati a vlečky, železniční stanice, nádraží a ostatní provozy související s železniční dopravou. Vzhledem k tomu, že parkovací dům neslouží pro účely železnice, ale pro účely rezidenčního parkování a pro splnění požadavků na dopravu v klidu v multifunkčním centru, jedná se v tomto místě nepřípustnou funkci. V tomto území také nesmějí být umisťovány byty a stavby pro občanskou vybavenost mimo stavby uvedené v přípustném využití území, tzn. že stavba multifunkčního centra s obchodními plochami, administrativou, byty, apod. nesmí být umístěna do plochy pro železniční dopravu. Tento požadavek je zcela logický, protože plochy určené pro železniční dopravu, musí být z hlediska veřejného zájmu vyhrazeny pro železniční dopravu, jako preferovaný způsob dopravy, a nikoliv pro jiné, navíc neekologické (automobilová doprava) účely.

Navrhovaná stavba je v rozporu s územním plánem i v ploše parků, lesů parků a městské zeleně, do které zasahuje, přitom v tomto území je nepřípustné využití pro stavby pro bydlení, stavby pro občanskou vybavenost nesouvisející s přípustným využitím území, ostatní stavby a využití území nesouvisející s přípustným využitím území.

Zásadní rozpor s územním plánem tkví dále v tom, že územní plán vymezuje v dotčeném prostoru připojení nové pražské radiály na Gočárovu ulici. Navrhovaná stavba, zejména nové připojení ul. Zamenhofova na ul. Gočárova ovšem vazby na budoucí novou pražskou radiálu vůbec neřeší, resp. naopak znemožní toto plánované napojení nové pražské radiály, které je veřejně prospěšnou stavbou, zrealizovat.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili jsme:

Zaráží nás reakce stavebního úřadu na termín „přemostění ulice Zamenhofovy“, který v našich vyjádřeních používáme. Je evidentní, že se jedná o nadzemní propojovací koridory (NPK) nad ulicí Zamenofova. Ptáme se stavebního úřadu, co jiného by to mělo být. Také si stavební úřad dovolujeme upozornit, že pojem přemostění sám v textu UR používá, např. na str. 7, a tento pojem používá i oznámení záměru v procesu EIA, takže tuto poznámku stavebního úřadu na toto téma považujeme za bezpředmětnou.

Za mnohem závažnější považujeme fakt, že stavební úřad ignoruje regulaci obsaženou v územním plánu a povoluje stavbu, která je s ním rozporu.

Nepochopitelný je pro nás argument, že stavební úřad v UR upřesňuje nebo opravuje chyby územního plánu. Územní plán je závazný takový, jak je, a v územním řízení územní plán nelze kreativně měnit podle přání žadatele o UR. Správný postup je ten, že nejdříve by musel být řádnou cestou za účasti veřejnosti změněn územní plán a potom by teprve bylo možné žádat o územní rozhodnutí. V tomto smyslu je špatně zhodnocen soulad navrhované stavby s územním plánem.

Nesouhlasíme s tím, aby cíp nároží stavby „loď“ směrem do ul. Gočárovy zasahoval do plochy parků, lesoparků a městské zeleně a vykonzolování MFC vč. přemostění (NPK) směrem do Zamenhofovy ul. zasahovalo do plochy MD-1. To územní plán zakazuje. Je absurdní názor stavebního úřadu, že NPK je pouhou pěší komunikací, která nenarušuje funkci MD-1. Ve skutečnosti jde o součást MFC, kterou je řešen nedostatek ploch dopravy v klidu na pozemku MFC. Navíc upozorňujeme na to, že jak tzv. „loď“ do ul. Gočárovy, tak vykonzolování do ul. Zamenhofovy jsou umístěny na sloupech (uvedeno např. na str. 7 UR), tyto sloupy se nesmí umísťovat do ploch parků, lesoparků a městské zeleně a ploch MD-1.

PAD je v umístěn do plochy, kde lze umísťovat jen funkce doplňující hlavní funkcí železniční dopravy. PAD ovšem vůbec nemá žádnou souvislost se železniční dopravou, protože pouze nahrazuje stávající kapacitu parkoviště na ploše stavby MFC, na parkování pro uživatele železnice nezbývá v PAD místo. Tím se v ploše určené pro železnici objevuje funkce, která s železnicí nesouvisí a navíc znemožňuje tuto plochu do budoucna pro účely železniční dopravy využít.

Kromě toho jak žadatel o UR, tak stavební úřad označují MFC, PAD a NPK jako monoblok centra AUPARK (např. na str. 2 a 205 UR). Z toho plyne, že tuto jednu stavbu lze umístit pouze do ploch, ve kterých územní plán dovoluje umístit jak multifunkční nákupní centrum s administrativou a pár byty, tak hromadný parkovací dům. Takovou plochou ovšem není plocha pro železnici, dopravu a zeleň, kam monoblok AUPARK všude zasahuje.

Z regulativů pro plochu městského a obvodního centra je evidentní, že cílem územního plánu města nebylo umístit v této ploše jeden monoblok megalomanského nákupního centra, který se do daného území vůbec nehodí. Cílem bylo dostavět území ve stylu stávající zástavby, tj. umístit zde jednotlivé stavby, které budou svým charakterem odpovídat stávajícímu rázu okolních budov, tj. samostatných městských domů s obchody a službami v parteru a byty, popř. administrativou ve vyšších patrech. Proto územní plán předepisuje, že v jedné stavbě nesmí být více než 2000 metrů čtverečních prodejní plochy. Navrhovaná stavba překračuje limit prodejní plochy dovolený územním plánem více než 10x. Kdyby územní plán chtěl dovolit umístit v daném území jednu ohromnou stavbu s 20 000 metry čtverečními prodejní plochy, byla by tato plocha územním plánem výslovně označena jako plocha, kde takové množství prodejní plochy umístit lze. Takový výjimka z regulativu max. 2000 metrů čtverečních prodejní plochy pro toto území však v územním plánu obsažena není.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby s územně plánovací dokumentací a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména nelze připustit územním plánem zakázaný zásah stavby AUPARK do pásu zeleně podél Gočárovy ulice. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 4:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Žadatel nedoložil vlastnictví ani jiné právo provést stavbu na nemovitostech dotčených stavbou

Žadatel nedoložil své vlastnické právo k pozemkům dotčeným stavbou ani souhlas všech vlastníků s umístěním stavby na těchto jejich pozemcích. Zejména chybí smlouva žadatele s vlastníkem většiny pozemků dotčených stavbou, městem Hradec Králové. Ve skutečnosti není žádný pozemek dotčený stavbou, který by byl ve vlastnictví žadatele.

Podle žadatele okolní objekty přiléhající k nově budovanému, jejichž úroveň základů je nad úrovní základové spáry, budou podchyceny tryskovou injektáží. Z toho vyplývá, že navrhovanou stavbou jsou přímo dotčeny nejen pozemky pod stavbou, ale ještě další pozemky a stavby na nich, ve kterých bude prováděna injektáž. Tyto pozemky žadatel ovšem ve své žádosti neuvedl. Je nutné prokázat souhlas vlastníků všech těchto přiléhajících staveb a pozemků dotčených injektáží. Jedná se zejména o pozemky p.č. 1882, 669/10, 2161, 634, 465 a 623/5 a stavby na nich.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili jsme:

Vypořádání této námitky dokazuje, že stavební úřad ve skutečnosti žádost o stavební povolení řádně neprostudoval a ke zpracování rozhodnutí nepřistupuje zodpovědně, jinak by nemohl na str. 186 svého rozhodnutí tvrdit, že realizace stavby si nevyžádá zásahy do sousedních pozemků. Toto řešení je popsáno na str. 11 oznámení záměru MFC dle zákona č. 100/2001 Sb. z roku 2008, citujeme: okolní objekty přiléhající k nově budovanému, jejichž úroveň základů bude nad úrovní základové spáry, budou podchyceny tryskovou injektáží. Kromě toho sám stavební úřad na str. 6 svého rozhodnutí nevylučuje, že budou prováděny zemní kotvy šikmo za hranici pozemku, tj. zásahy do sousedních pozemků. Na str. 186 svého rozhodnutí potom stavební úřad cituje z DUR, podle které se provede zajištění stavební jámy berlínskou stěnou s šikmým kotvením v místech, kde navazuje sousední zástavba, tj. počítá se se zásahem do sousedních pozemků. Žadatel však nedoložil své právo k takovým zásahům do vlastnického práva sousedů. To je také důvodem pro zastavení řízení.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikovaný rozpor stavby se zákonem a na základě toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména nelze připustit zakázaný zásah stavby AUPARK do pásu zeleně podél Gočárovy ulice. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 5:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

EIA, vliv na životní prostředí

Žadatel nedoložil posouzení vlivu záměru na životní prostředí. Zjišťovací řízení, která proběhla zvlášť pro multifunkční centrum a zvlášť pro parkovací dům, jsou v tomto územním řízení nepoužitelná, protože předmětem územního řízení není stavba multifunkční centrum nebo stavba parkovací dům, ale předmětem územního řízení je jeden velký komplexní záměr, jedna stavba multifunkčního centra spolu s parkovacím domem, dopravním řešením a dalšími souvisejícími stavbami na sousedních pozemcích jako jeden celek. Navíc je nutné upozornit na to, že multifunkční centrum, které bylo v roce 2008 posouzeno ve zjišťovacím řízení, bylo tehdy navrženo jinak, než jak je navrhována dnes část stavby nazvaná multifunkční centrum. Verze MFC z roku 2008 byla o cca 25% menší, než jak je MFC navrhováno dnes. Je tedy nutné konstatovat, že navrhovaný záměr zatím neprošel řádným procesem hodnocení podle zákona č. 100/2001 Sb. Kromě toho ani stavební zákon ani zákon č. 100/2001 Sb. nedovolují rozdělování jednotlivých záměrů tzv. salámovou metodou na menší části záměru za účelem posuzování jejich vlivů na životní prostředí. Naopak jak cílem zákona č. 100/2001 Sb. tak stavebního zákona je podrobit navrhované stavby komplexnímu posouzení, tzn. posouzení celého záměru, nikoliv jen parciálnímu posouzení jeho dílčích částí, které neřeší vliv záměru na životní prostředí jako celku. Komplexní posouzení záměrů požadují i předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy, kterými je ČR vázána.

Dále namítáme, že navrhovaná stavba vůbec nebere v úvahu plánované dokončení dálnice D11. Je všeobecně známo, že majetkoprávní vztahy k tomuto poslednímu úseku dálnice směrem na Hradec Králové jsou vyřešeny, takže je jen otázkou peněz, kdy tento úsek bude vybudován a zprovozněn. Jakmile dojde k tomuto prodloužení dálnice, dojde k významnému nárůstu dopravy na ul. Gočárova, protože tato se stane hlavním přivaděčem automobilové dopravy do centra Hradce Králové ve směru od Prahy a zpět. Přesto žádná z předložených studií nepočítá s variantou dokončení dálnice; výpočty hlukové, rozptylové, dopravní a další zátěže v okolí křižovatky Koruna tak neodpovídají jistému budoucímu vývoji v území, jsou podhodnocené a proto nepoužitelné. Žádáme, aby byla do žádostí o vydání územního rozhodnutí doplněna seriózní komplexní analýza všech dopadů stavby dálnice na okolí navrhované stavby a aby stavba byla navrhována jako vyhovující pro tuto reálnou výhledovou variantu.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod.

Opakujeme, že EIA pro MFC z roku 2008 řešila stavbu, která není totožná se stavbou MFC, jak je navrhována k umístění v tomto územním řízení. V roce 2008 procesem EIA prošlo MFC o cca 25 % menší, což lze jednoduše zjistit z oznámení tohoto záměru, které je založeno ve spise. Tento nedostatek nemůže být zhojen tím, že EIA pro PAD z roku 2009 pracuje s nějakými vstupními údaji o MFC, jehož technické řešení ovšem v procesu EIA pro PAD nebylo předloženo.

Kromě toho doplňujeme, že nebyl doložen výpočet vlivu stavby na provoz v křižovatce Pražská/Za Škodovkou. Ta už je nyní přetížena a po zprovoznění PAD a MFC bude neprůjezdná. Žadatel musí vyřešit zkapacitnění této křižovatky dříve, než bude vydáno UR.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 6:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Dopravní infrastruktura

Podle ustanovení § 23 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území se stavby umísťují tak, aby bylo umožněno jejich napojení na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace.

Navrhovaná stavba je v rozporu s tímto zákonným požadavkem, protože nemá zajištěno připojení na síť pozemních komunikacích. Navrhovaná stavba totiž počítá s tím, že bude připojena na možná někdy v budoucnu upravenou pozemní komunikaci Gočárova. K této přestavbě ulice Gočárova ovšem její vlastník, město Hradec Králové přistoupí pouze v souvislosti s přestavbou stávající průsečné křižovatky ulic Gočárova, Puškinova na okružní křižovatku. Není ovšem vůbec jisté, že k této přestavbě vůbec někdy dojde. Také není vůbec jisté, zda nakonec bude zvoleno toto technické řešení přestavby nebo zda bude zvoleno řešení jiné. S ohledem na plánovanou dostavbu dálnice lze očekávat, že nakonec bude zvoleno jiné technické řešení křižovatky Koruna, protože okružní křižovatka nebude dostatečně kapacitní a nebude zvládat narůstající nápor dopravy. Navrhovanou stavbu multifunkčního centra a parkovacího domu pak není možné povolit, tzn. nesmí být vydáno územní rozhodnutí pro tuto stavbu, dokud nebude s konečnou platností vyřešeno její napojení na městskou dopravní síť. Jelikož i všechny studie a vůbec celé technické řešení navrhované stavby počítá s tím, že už je přestavěna ul. Gočárova, musí být nejdříve realizována a v provozu křižovatka Gočárova, Puškinova včetně úpravy pozemní komunikace Gočárova, a teprve poté smí být vydáno územních rozhodnutí. Jinak hrozí, že bude povolena stavba, která nebude napojena na pozemní komunikaci.

Souhlasíme s negativním stanoviskem silničního správního úřadu ze dne 27.4.2010, podle kterého dojde ke zhoršení bezpečnosti a plynulosti cyklistické dopravy na ulici Zamenhofova, dopravní řešení vykazuje kolizní body s vozidly vjíždějícími do parkoviště, včetně nedostatečného denního osvětlení, dojde ke zhoršení komfortu pohybu pěších, a to jak v ulici Zamenhofova tak i na Puškinově ulici, dojde ke zhoršení dopravní přístupnosti z a do centra x Kukleny.

Dále namítáme, že podklady pro vydání územního rozhodnutí jsou neúplné a žádáme jejich doplnění, konkrétně žádáme a doplnění dopravně inženýrského posouzení důsledků výstavby (CityPlan) a bezpečnostního auditu. Po prostudování tohoto podkladu si vyhrazujeme právo vznést další námitky.

Souhlasíme s negativním stanoviskem Magistrátu města Hradec Králové, odboru dopravy jako silničního správního úřadu ze dne 20.7.2011, ve kterém se uvádí, že zásobovací rampy centra jsou navrženy v takovém počtu, že samotné zásobování vyžaduje řízení dispečerem a stání zásobovacích vozidel na jiném místě, a proto rovněž požadujeme doložit, kde budou zásobovací vozidla vyčkávat na pokyn dispečera a jak je rámcově navržena celá organizace zásobování. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc přímo související s provozem centra, požadujeme doložit vlastnické vztahy k parkovištím, na kterých budou vozidla vyčkávat. Věc musí být splněna před vydáním územního rozhodnutí. Podle § 24 odst. 2 vyhl.č. 501/2006 Sb. musí být u staveb pro obchod zajištěn prostor pro příjezd vozidel pro zásobování, tzn. že prostor, na kterém budou vozidla čekat, musí být součástí stavby a navrhovatel musí prokázat vlastnické právo k němu. Není přípustné řešit čekání zásobovacích vozidel na cizích pozemcích. Správní řád dále nedovoluje, do aby silniční správní úřad měnil toto svoje stanovisko. Email ze dne 9.8.2011, kterým bez jakéhokoliv zdůvodnění silniční správní úřad od tohoto svého požadavku upustil, nesmí být při vydávání územního rozhodnutí zohledněn.

Závislost navrhované stavby na předchozí realizaci okružní křižovatky Koruna potvrzuje i stanovisko Dopravního podniku města Hradec Králové ze dne 22.12.2010, ve kterém je uvedeno, že práce na trakčním vedení Puškinova, které jsou předmětem tohoto řízení, bude možné provést pouze za podmínky, že již bude provedena výstavba okružní křižovatky Koruna včetně nové výstavby trakčního vedení. Toto stanovisko potvrzuje náš názor, že územní rozhodnutí pro navrhovanou stavbu nesmí být vydáno, dokud nebude zrealizována a zkolaudována křižovatka Koruna vč. úprav trakčního vedení.

Žadatel nedoložil všechna potřebná rozhodnutí silničního správního úřadu o připojení podle § 10 zákona o pozemních komunikacích. Podle našeho názoru zcela chybí rozhodnutí o připojení komunikace Nová Zamenhofova na ulici Gočárova, ačkoli toto připojení se zásadně mění, a dále chybí např. rozhodnutí o připojení vjezdů a výjezdů parkovacího domu.

Kromě toho navrhované připojení ul. Zamenhofova a Gočárova a napojení budovy na ulici Zamenhofova jsou v rozporu v ustanovením § 42 odst. 2 vyhl.č. 268/2009 Sb., protože neumožňují levé odbočení prostřednictvím zvláštního odbočovacího pruhu.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili jsme:

Trváme na to, že dokud nebude zrealizována stavba OK Koruna, bez které nelze napojit ulici Zamenhofova tak, jak je navrženo v DUR, na ulici Gočárova, nesmí být na předmětnou stavbu vydáno územní rozhodnutí. Bez funkčního připojení na Gočárovu totiž nebude předmětná stavba připojena na komunikační síť, což je z hlediska cílů územního plánování nepřípustné. Stávající stav ulice Gočárova totiž realizaci Nové Zamenhofovy neumožňuje.

Negativní stanovisko silničního správního úřadu je součástí spisu jako příloha plánovací smlouvy. Objevili jsme ho při nahlížení do spisu. Stavební úřad by existenci tohoto stanoviska, jehož kopii máme k dispozici, neměl před účastníky řízení zamlčovat. Je evidentní, že se jedná o stanovisko k dokumentaci, na jejímž základě město uzavřelo plánovací smlouvu. Jestli se tato dokumentace, jak stavební úřad tvrdí, od té doby změnila, opět to potvrzuje naše tvrzení, že žádost o UR není podložena platnou plánovací smlouvou s městem. UR by mělo být zrušeno.

Citované dopravně inženýrské posouzení a bezpečností audit nebyly před vydáním rozhodnutí součástí spisu, proto jsme žádali jeho předložení, ovšem marně. To je vážná vada řízení neb nám bylo znemožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

Také napadáme všechna stanoviska silničního správního úřadu, protože vycházejí z neúplných a nesprávných podkladů a souhlasili s řešením, které je v rozporu s OTP – není zajištěna návaznost na komunikační síť, není zajištěn dostatečný prostor, na kterém budou čekat zásobovací vozidla, není možné připojení stavby odbočením vlevo, atd.

Nejsou vydána rozhodnutí o připojení Nové Zamenhofovy na PAD a MFC a na stávající část Zamenhofova a Gočárova, ačkoli toto připojení je nové, resp. se mění.

Navíc z rozhodnutí není jasné, zda Nová Zamenhofova je umístěna jako účelová komunikace nebo jako místní komunikace. V textu UR se objevují obě varianty (např. na str. 92 se o Nové Zamenhofově hovoří jako o účelové komunikaci, např. na str. 82 se o Nové Zamenhofově hovoří jako o místní komunikaci). Vzhledem k odlišným technickým požadavkům na řešení účelových komunikací a místních komunikací je nutné tuto věc postavit najisto v UR.

Není splněn § 43 odst. 3 vyhlášky 268/2009 Sb. (odbočení vlevo). Z tohoto OTP není možná výjimka. Argumentace stavebního úřadu, který se snaží tento nedostatek zlehčovat, je špatně. Je nutné stavbu přeprojektovat tak, aby tento OTP byl splněn, tj. je nutné napojení stavby MFC z přilehlé komunikace Nová Zamenhofova nejen pravým, ale i levým odbočovacím pruhem! Totéž platí pro napojení Gočárovy na Novou Zamenhofovu. Smyslem tohoto ustanovení OTP je u velkých obchodů, což MFC bezpochyby je, zajistit jejich přístupnost po pozemní komunikaci z obou směrů přilehlé komunikace, aby nedocházelo ke zbytným a síť pozemních komunikací přetěžujícím dopravním pohybům.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 7:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Technická infrastruktura

Podle ustanovení § 23 odst. 1 vyhl.č. 501/2006 Sb. se stavby umísťují tak, aby bylo umožněno jejich napojení na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace.

Stavba je navržena v rozporu s ustanovením § 23 odst. 1 vyhl.č. 501/2006 Sb., protože nemá zajištěno napojení na sítě technické infrastruktury. Stanovisko ČEZ z 8.3.2010 bylo platné pouze do 8.3.2011 a smlouva o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného zařízení k distribuční soustavě měla být ze strany žadatele splněna do 1.6.2011, což se však nestalo, z tohoto důvodu pozbyla tato smlouva a závazek ČEZ připojit stavbu k distribuční soustavě platnosti - viz článek V. odst. 4 písm. b) této smlouvy o smlouvě budoucí o připojení. Rovněž pozbylo platnosti stanovisko ČEZ k žádosti o přeložku ze dne 16.3.2010. Toto stanovisko bylo platné pouze do 15.9.2010. Dále je třeba stavební úřad upozornit na to, že všechna stanoviska k připojení na distribuční soustavu a k přeložce distribuční soustavy a všechny smlouvy uzavřené s provozovatelem distribuční soustavy jsou vystaveny na žadatele AUPARK Hradec Králové a.s., tj. na osobu odlišnou od osoby žádající o vydání územního rozhodnutí. Tuto znamená, že žadatel nemá prokázáno oprávnění napojit svou stavbu na distribuční soustavu.

Žadatel dále nedoložil veškerá potřebná platná stanoviska vlastníků sítí technické infrastruktury, zejména stanoviska provozovatelů telekomunikačních zařízení. Jako příklad uvádíme stanovisko Elektráren Opatovice, které pozbylo platnosti 6 měsíců od vystavení tj. od 3.2.2010.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož nezajištění smluvních vztahů s provozovateli technické infrastruktury považujeme za riziko pro zbývající zeleň, která se nachází v místě a v okolí stavby. Bez zajištění připojení na technickou infrastrukturu může dojít ke zbytečnému vykácení této zeleně, aniž by byl naplněn účel, pro který toto kácení bylo povoleno, tj. provoz stavby AUPARK vč. řádného připojení na technickou infrastrukturu.

Žalobní bod 8:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Přesahy přes sousední pozemky

Stavba je navržena v rozporu s ustanovením § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle kterého stavba nesmí být umístěna tak, aby přesahovala na sousední pozemek. Navrhovaná stavba přesahuje na sousední pozemky hned na několika místech. Zaprvé přesahuje na sousední pozemek do ul. Puškinova tzv. architektonickou vlnou přes chodník, dále přesahuje na sousední pozemek tzv. lodí do zeleně ul. Gočárova a nakonec přesahuje na sousední pozemek vykonzolovanými nadzemními podlažími a tzv. přemostěním do ul. Zamenhofova. Žádný z těchto přesahů neodůvodňuje udělení výjimky podle § 169 stavebního zákona, protože na povolení výjimky není právní nárok, výjimka může být povolena pouze ve zvlášť odůvodněných případech, kdy nelze nalézt takové opatření nebo řešení, které by splňovalo prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu. Samotné podání žádosti o výjimku není důvodem jejího povolení. Vždy je nutné prokázat, proč není možné účelu stavby dosáhnout při respektování obecných požadavků na výstavbu. V tomto konkrétním případě nejsou shora uvedené podmínky pro udělením výjimky splněny, protože objektivně vzato není nutné realizovat žádný ze shora popsaných přesahů. Multifunkční centrum bude plnit veškeré svoje funkce i bez realizace architektonické vlny do ul. Puškinova, lodě do ul. Gočárova i přesahu do ul. Zamenhofova. Pro funkci multifunkčního centra není nutné realizovat přemostění do parkovacího domu, protože veškeré požadavky na dopravu v klidu pro multifunkční centrum musí být každopádně řešeny přímo ve stavbě multifunkčního centra, na jeho pozemku resp. v neoddělitelné části multifunkčního centra, požadavky na dopravu z klidu pro multifunkční centrum nesmí být řešeny ve funkčně oddělitelném parkovacím domě - viz ustanovení § 5 odst. 2 vyhl.č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

Souhlasíme s názorem stavebního úřadu, který vyjádřil ve své výzvě ze dne 28.3.2011, že jakékoliv výjimky z obecných požadavků na výstavbu resp. požadavků na umisťování staveb je možné povolit pouze v případě, že není možné nalézt jiné řešení. V tomto případě je nasnadě řešení, kterým stavba nebude zasahovat na sousední pozemky, tímto řešením je nerealizovat žádnou zbytečnou architektonickou vlnu, loď ani zbytečné přesahy do ul. Zamenhofova včetně přemostění a neporušovat tak stavební předpisy. Odůvodnění žadatele, týkající se této výjimky z obecných technických požadavků je neakceptovatelné. Žadatel uvádí, že všechny uvedené přesahy potřebuje provést z architektonických důvodů. Není pravdou, že je nutné, aby stavba v prvním nadzemním podlaží přímo navazovala na paralelní chodník. V případě že žadatel potřebuje zdobit svůj objekt nějakými architektonickými prvky, které přesahují obvod prvního nadzemního podlaží, musí tak učinit na svém vlastním pozemku, tzn. že půdorys prvního nadzemního podlaží musí zmenšit a všechny architektonické prvky musí umístit podél obvodu stavby tak, aby nepřesahovaly přes sousední nemovitosti. Vzhledem k naprosto nedostačující kapacitě chodníků podél stavby (nedostatek rozptylových ploch je také v rozporu s obecnými technickými požadavky na výstavbu) je na místě, aby obvod prvního nadzemního podlaží byl odsunout směrem od vozovky, čímž by na jednu stranu vznikl dostatek prostoru pro pěší provoz na přilehlých chodnících a současně by žadateli vznikl prostor pro architektonické prvky v dalších nadzemních podlažích, které by tak nemusely nelegálně přesahovat přes sousední pozemky.

Stavba je navíc navržena v rozporu v ustanovením § 31 odst. 1 vyhl.č. 268/2009 Sb., protože nedodržuje bezpečnostní odstup dopravního prostoru v šíři 0,5 metru. K této situaci konkrétně dochází u přemostění a přesahu multifunkčního centra do ul. Zamenhofova a dále u ul. Puškinova.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili jsme:

Je evidentní, že přemostěním myslíme NPK.

Nesouhlasíme s tím, že stavba přesahuje nad sousední pozemek jen v ul. Puškinova. Nevíme, proč se dle názoru stavebního úřadu v ul. Puškinova o přesah jedná a v ul. Zamenhofova a Gočárova nikoli, ač se jedná o tutéž věc – vykonzolování 2. a vyšších nadzemních podlaží nad sousední pozemky. Nevíme, odkud stavební úřad čerpá názor, že v Gočárově a Zamenhofově ulici je to stavba nad stavbou. Tento termín stavební zákon nezná. Tvrdíme, že jak arch. vlna v Puškinově, tak „loď“ podepřená na sloupech v Gočárově, tak vykonzolování na sloupech a NPK v Zamenhofově jsou přesahy stavby monobloku AUPARK nad sousední pozemky, které je nutné řešit výjimkou z OTP.

Ve smlouvě o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene mezi Statutárním městem Hradec Králové a žadatelem ze dne 2.6.2010 (příloha plánovací smlouvy) se jasně hovoří o tom, že stavba bude přesahovat do ul. Puškinova, Gočárova a Zamenhofova, a to na pozemky parc.č. 622, 623/1, 623/7 a 626/3. Používá se jednoznačný pojem „přesah stavby nad částí pozemků“. Je evidentní, že pro přesahy do Gočárovy a Zamenhofovy není požádáno o výjimku z OTP a tak je nutné žádost o UR zamítnout.

Trváme na tom, že u žádného z těchto přesahů není splněn OTP dle § 31 odst. 1 vyhl. č. 268/2009 Sb. Není splněn odstup od dopravního prostoru 0,5 m a zejména minimální předepsaná výška 4,95 m nad vozovkou a nad chodníkem. Z rozhodnutí plyne, že výška vykonzolovaných částí stavby nad sousedními pozemky je pouze 4,2 m. Z tohoto OTP není výjimka přípustná. Stavbu je třeba přeprojektovat tak, aby OTP splňovala.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby s OTP a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména nelze připustit zakázaný zásah stavby AUPARK tzv. lodí na sloupech do pásu zeleně podél Gočárovy ulice. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 9:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Zařízení staveniště, průběh výstavby

Podle přílohy číslo 4 k vyhlášce číslo 503/2006 Sb. má být součástí dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby řešení přístupu na sousední pozemek po dobu výstavby, popřípadě přístupové trasy, etapizace výstavby, a situování ploch a skladovacích sociálních a administrativních zařízení dodavatele stavby. Není jasné, z jakého důvodu je v oznámení o ústním jednání uvedeno, že zařízení staveniště není součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí. Podle našeho názoru musí být umístění zařízení staveniště a organizace výstavby, zejména staveništní doprava jak na místě staveniště, tak v jeho okolí předmětem územního rozhodnutí, protože se jedná o významný vliv stavby na její okolí. Z tohoto pohledu není jasné, co je vlastně předmětem řízení.

Otázka organizace výstavby je důležitá i z pohledu zachování stávajících parkovacích míst. V současné době je na místě staveniště cca 900 parkovacích stání, která jsou v plné míře využívána vlastníky sousedních nemovitostí a staveb a jejich uživateli k parkování, zejména parkování rezidenčnímu. Požadujeme, aby žadatel zajistil náhradní parkování, tj. 900 kusů náhradních parkovacích stání po dobu výstavby. Nebudou-li tato náhradní parkovací stání zajištěna, hrozí naprostý kolaps dopravního systému v okolí stavby, protože nebude dostatečná kapacita dopravy v klidu pro stávající zástavbu a rezidenti budou nuceni hledat náhradní parkovací stání na plochách okolních pozemních komunikací. Z tohoto pohledu se úbytek parkovacích stání v počtu 900 jeví jako naprosto fatální.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly skutečnost, že v územním řízení není vyřešena organizace výstavby, a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména nelze připustit zakázaný zásah stavební činností do pásu zeleně podél Gočárovy ulice se stromovou alejí a proto by se v územním řízení organizace výstavby řešit měla. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 10:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Rozptylové plochy a doprava v klidu

Navrhované stavba je v rozporu s ustanovením § 5 vyhl.č. 268/2009 Sb. (rozptylové plochy a zařízení pro dopravu v klidu). Podle ustanovení § 5 odst. 1 musí mít stavby před vstupem rozptylovou plochu odpovídající druhu stavby, řešení rozptylových ploch musí umožnit plynulý a bezpečný přístup i odchod a rozptyl osob do okolí stavby. Vzhledem k funkci a velikosti stavby a jejímu umístění v blízkosti vlakového a autobusového nádraží se dá očekávat, že v okolí stavby bude probíhat velmi intenzivní pěší provoz po okolních chodnících. Rozptylové plochy jsou však minimalisticky navrženy tak, aby bylo možné maximálně využít stavební pozemek pro stavbu budov, stavebník však vůbec nebere v úvahu, že jeho stavba na okolních chodnících vyvolá příliš vysoké koncentrace chodců a tak úzké chodníky nebudou dostatečně propustné, územím nebude možné bezpečně projít.

Navrhovaná stavba je v rozporu s ustanovení § 5 odst. 2 vyhl.č. 268/2009 Sb., podle které odstavná a parkovací stání se řeší jako součást stavby nebo jako provozně neoddělitelná část stavby nebo na pozemku stavby v souladu s normovými hodnotami. Podle údajů stavebníka budou v budově multifunkčního centra parkovací stání v počtu 280, v parkovacím domě bude umístěno 867 státní a v přemostění bude umístěno 135 stání. To celkem znamená 1282 parkovacích stání. Na jiném místě žádosti se však uvádí, že parkovacích stání bude 1234, a to 292 v centru a 942 v parkovacím domě. Není jasné, které z těchto čísel platí. V tomto bodě je projekt umístění stavby neurčitý a proto nepoužitelný. V současné době je v místě multifunkčního centra bezplatná parkovací plocha o kapacitě 900 stání, která je plně využívána rezidenty, protože okolní zástavba nemá z historických důvodů parkování vyřešeno na svém pozemku. Tzn. že nová stavba kryje současnou kapacitu parkování, ale pro multifunkční centrum zbývá pouze 382, resp. 334 parkovacích stání. To je absolutně nedostatečné množství parkovacích stání pro obsluhu nákupního centra, protože podle stávající právní úpravy musí množství parkovacích stání odpovídat normovým hodnotám. Výpočet požadavků na řešení dopravy v klidu je dán normou ČSN 736110 v tabulce 34, kde je uvedeno u nákupních center nad 10000 metrů čtverečních prodejní plochy, že musí být jedno parkovací stání na každých 20 metrů čtverečních prodejní plochy. Návrh stavby ovšem pracuje s parametrem jedno parkovací stání na 50 metrů čtverečních. Nákupní centrum tedy vyžaduje nikoliv stavebníkem nesprávně uváděných 252 stání, ale vyžaduje 453 parkovacích stání. Když sečteme stávajících 900 parkovacích stání a 453 stání, které vyžaduje nákupní centrum, docházíme k číslu 1353 stání, které však navrhovaná stavba neobsahuje. Tento výpočet navíc neobsahuje další parkovací stání, která musí být k dispozici pro kanceláře a byty umístěné v multifunkčním centru. Tento deficit je nezákonný. Kromě toho z důvodu tohoto nesprávného výpočtu nejsou použitelné rozptylová a hluková studie, které byly zpracovány na základě nesprávných, podhodnocených údajů poskytnutých žadatelem. Další nezákonnost spočívá v tom, že stání pro MFC nejsou všechna ve stavbě resp. na pozemku stavby MFC, ale jsou v sousedním provozně odděleném objektu, což je podle této vyhlášky nepřípustné.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod a doplnili:

Ve výroku UR se objevují ještě jiné počty parkovacích míst, než uvádí žadatel. Tento nesoulad žádosti a rozhodnutí je důvodem pro zrušení UR. Není jasné, co vlastně je předmětem řízení.

Nesouhlasíme s tím, aby vozovka Puškinovy ulice byla považována za rozptylovou plochu (viz str. 94 UR), to má být chodník!

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 11:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Požární bezpečnost

Navrhovaná stavba je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. b) vyhl.č. 268/2009 Sb., protože nemá řádně řešenou požární bezpečnost. Např. podle požárních předpisů chráněná úniková cesta z MFC nesmí vést přes PAD.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikovaný rozpor stavby se zvláštním zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména ohrožení požárem bude mít negativní vliv na zbytky přírody v okolí stavby AUPARK - stromovou alej podél Gočárovy ulice. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 12:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Škodliviny v ovzduší

Navrhovaná stavba je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 10 odst. 1 písm. b) vyhl.č. 268/2009 Sb., podle které stavba musí být navržena a provedena tak, aby neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, zdravé životní podmínky jejích uživatelů ani uživatelů okolních staveb a aby neohrožovala životní prostředí nad limity obsažené v jiných právních předpisech.

Součástí správní o spisu je pouze rozptylová studie z roku 2007, která neřeší stávající stav a nárůst škodlivých látek v ovzduší z navrhované stavby jako celku, ale zátěž těmito látkami je řešena jen z provozu multifunkčního centra, tzn. pouze s dílčí části celkového záměru. Záměr jako celek multifunkční centrum a parkovací dům nebyl rozptylovou studií hodnocen. Stavební úřad ani účastníci řízení proto neměli možnost seznámit se s úplnými doklady. Pokud by stavební úřad za této situace vydal územní rozhodnutí, dopustil by se závažné procesní vady, protože podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. musí být účastníku před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žádáme, aby byla stavebníkem předložena rozptylová studie, která bude komplexně řešit znečištění ovzduší z důvodu navrhovaného záměru. Z podkladů totiž již nyní plyne, že už stávající situace je v rozporu se zákonem, protože je překročen imisní limit PM10 a benzo(a)pyrenu – viz oznámení o záměru MFC. Do území proto nelze umísťovat nové zdroje znečištění ovzduší.

Za této situace je naprosto nepoužitelné stanovisko Magistrátu města Hradec Králové, Odbor životního prostředí jako orgánu ochrany ovzduší. Tento správní úřad naprosto rezignovat na řádné plnění svých úkolů v ochraně ovzduší a jeho nepodmíněné stanovisko je věcně špatně, protože vůbec nereaguje na informace, které jsou mu známy z jeho úřední činnosti ani na informace ze správního spisu, resp. na to, že ve spisu nejsou obsaženy úplné informace, které tento správní úřad potřebuje pro zpracování svého stanoviska.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 13:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

Hluk

Navrhovaná stavba je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. c) a d) ve spojení s ustanovením § 14 vyhl.č. 268/2009 Sb. (ochrana proti hluku a vibracím), podle kterého musí zajišťovat, aby hluk a vibrace působící na osoby a zvířata byly na takové úrovni, která neohrožuje zdraví, zaručí noční klid a je vyhovující pro prostředí s pobytem osob nebo zvířat, a to i na sousedících pozemcích a stavbách. Při zajišťování ochrany staveb proti vnějšímu hluku, zejména u dopravy, se musí přednostně uplatňovat opatření urbanistická před opatřeními chránícími jednotlivé stavby tak, aby byly splněny podmínky pro ochranu hluku v chráněném venkovním prostoru, v chráněném venkovním prostoru staveb a v chráněném vnitřním prostoru staveb.

Z hlukové studie z roku 2007 a z oznámení o hodnocení vlivu na životní prostředí pro zjišťovací řízení pro záměr parkovací dům z roku 2009 vyplývá: podmínky pro umístění bytů v dané lokalitě a pozici jsou nepříznivé již z hlediska současného dopravního zatížení, normové hodnoty hluku jsou překročeny již v současné době bez realizace stavby a lokálního dopravního přitížení, takže nebude možné bez nadstandardního technického řešení zajistit požadované hlukové parametry ve venkovním i ve vnitřním prostoru bytů. Z tohoto oznámení dále vyplývá, že při běžném, a zejména nočním užívání, bude nutné vnitřní parametry zajišťovat systémem klimatizace, protože (z důvodů výše zmíněné hlukové zátěže nad požadovanými normovými hodnotami - viz hluková studie) není možné zajistit větrání bytů prostým otvíráním oken. Oznámení dále uvádí, že nárůst dopravního zatížení na sousedních ulicích, způsobený realizací stavby a zejména její dopravní obsluhou (osobní doprava klientů a zaměstnanců a nákladní doprava zásobování) bude mít přímý vliv na další zvýšení již dnes nevyhovující hlukových parametrů na fasádách existující zástavby.

I z oznámení o hodnocení vlivu na životní prostředí pro multifunkční centrum vyplývá překročení imisních limitů hluku. V tomto oznámení jsou sice uváděny nesprávné limitní hodnoty hluku. Ve skutečnosti jsou tyto limity však nižší a už za stávající situace dochází k překračování zákonných limitů v rozsahu 5 až 10 decibelů v denní i noční době.

Hygienické limity hluku pro chráněný vnitřní prostor staveb, chráněný venkovní prostor staveb a chráněný venkovní prostor stanoví nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Dříve platné nařízení vlády č. 502/2000 Sb. ve svém ustanovení § 12 odst. 6 umožňovalo v případech, kdy bylo technicky prokázáno, že ve stávající zástavbě po vyčerpání všech prostředků její ochrany před hlukem není technicky možné dodržet limity pro chráněný venkovní prostor, či chráněný venkovní prostor staveb, za jistit pouze ochranu chráněných vnitřních prostorů staveb. V praxi se takové případy rezignace na ochranu venkovního prostoru před hlukem řešily zpravidla výměnou oken za okna s lepšími protihlukovými parametry. V každém případě nové nařízení vlády č. 148/2006 Sb. takové ustanovení neobsahuje. Všichni jsou tedy povinni dodržovat hlukové limity jak v chráněném vnitřním prostoru staveb, tak i v chráněném venkovním prostoru a chráněném venkovním prostoru staveb.

Z výše uvedeného plyne, že v dotčeném území, které je již dnes nadlimitně přetíženo, nesmí být umístěn žádný nový zdroji hluku. Pokud by pro takto nelegálně navrhovanou stavbu bylo vydáno územní rozhodnutí, dopustil by se stavební úřad porušení zákona, dokonce by zasáhl ústavou zaručená práva účastníků řízení, protože český právní řád zakotvuje právo na ochranu před hlukem jako subjektivní právo, které je jednou ze složek či projevů práva na příznivé životní prostředí, zakotveného v čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, práva na ochranu zdraví (čl. 31 Listiny) a práva na ochranu výkonu vlastnického práva (čl. 11 Listiny). Nepřípustný zásah do práva na příznivé životní prostředí lze spatřovat zejména v tom, že expozice hluku znamená zvýšené zdravotní riziko, například z hlediska kardiovaskulárních chorob, o čemž dnes již nikdo nepochybuje. Z tohoto pohledu lze hodnotit jako absolutně nepřijatelnou a věcně nesprávnou studii MUDr. B. H., který ač seznámen s tím, že již dnes neúnosná hluková zátěž v dotčeném území se ještě zhorší, bez jakéhokoli vědeckého zdůvodnění bagatelizuje fakt, že tím se logicky zhorší i zdraví obyvatel. Nepřípustný zásah do vlastnického práva lze spatřovat zejména v tom, že nemovitosti v okolí navrhované stavby by z důvodů zhoršení již dnes nadlimitního zatížení hlukem měly automaticky nižší tržní hodnotu, byl by problém je pronajímat, bylo by dosahováno nižších výnosů z pronájmu, byl by ztracen komfort užívání těchto nemovitostí z důvodu např. nemožnosti narušeného pohybu po venkovních prostorech a nemožnosti řádně větrat. Územní rozhodnutí pro stavbu která, by způsobila navýšení již dnes překročených zákonných limitů hluku, by bylo nezákonné.

V žádostí od vydání územního rozhodnutí žadatel pouze zmínil, že bude nutné provést nějaká protihluková opatření v okolí navrhované stavby, a to na sousedních nemovitostech a stavbách. Žádná konkrétní opatření, která by se měla týkat sousedních nemovitostí a staveb, však žadatel neuvádí. Jelikož provedení nějakých protihlukových opatření je skutečně potřeba, když stávající hluková zátěž je nadlimitní a tedy nelegální, byla by tato protihluková opatření muset být provedena před podáním návrhu na vydání územního rozhodnutí, a také před podáním návrhu na vydání územního rozhodnutí by musela být ověřena účinnost těchto protihlukových opatření v praxi. Jakékoliv zásahy na sousedních nemovitostech a stavbách by každopádně vyžadovali potřebná povolení a souhlasy vlastníků dotčených nemovitostí. Žádné takové povolení ani souhlas nebyl k podané žádosti doložen. Je tedy evidentní, že žadatel hlukovou situaci nezvládl a není schopen zpracovat dokumentaci, na základě které by účinnost protihlukových opatření bylo možné zhodnotit.

Žádost o vydání územního rozhodnutí vůbec neřeší fakt, že stavba je umisťována v ochranném pásmu železnice, tj. v přímém vlivu hluku se železniční dopravy. Požadujeme, aby před povolením stavby byla provedena protihluková opatření, která ochrání okolí stavby před vlivem hluku z železniční dopravy. Hluk ze železnice je totiž natolik intenzivní, že dochází k překračování zákonných hlukových limitů, a to z tohoto důvodu nemohou být v dotčeném území umisťovány žádné nové stavby jako nové zdroje hluku. Hluková zátěž totiž za této situace nesmí být navýšena, i kdyby přitom nemělo dojít k překročení korigovaných imisních limitů – viz nařízení vlády č. 148/2006 Sb.

Kromě toho napadáme, že součástí správního spisu je pouze hluková studie z roku 2007, která neřeší hlukovou zátěž z navrhované stavby jako celku, ale pouze hlukovou zátěž z multifunkčního centra, tj. pouze její dílčí části, která byla navíc v době zpracování studie jiná, než jak je navrhováno v tomto územním řízení. Tato hluková studie z roku 2007 neřeší celkovou zátěž z navrhované stavby, tj. dohromady z parkovacího a z multifunkčního centra. Lze tedy logicky očekávat, že hluková situace vyvolaná celkovým záměrem bude ještě horší, než předpokládaná situace hluku pouze z multifunkčního centra. Kromě toho tato hluková studie z roku 2007 neřeší hlukovou zátěž, kterou navrhovaná stavba vyvolá, komplexně, nýbrž zabývá se pouze analýzou dílčích vlivů hluku ze stacionárních zdrojů a hluku z dopravy. To je v rozporu s požadavky na zpracování hlukových studií, které stanoví nařízení vlády č. 148/2006 Sb., podle kterého musí být řešen celkový hluk vyvolaný navrhovaným záměrem, tzn. jak hluk se stacionárních zdrojů, tak hluk z dopravy, a to společně jako celková hluková zátěž, kterou navrhovaná stavba vyvolává na své okolí. V rozporu s tímto předpisem je dále skutečnost, že tato hluková studie se zabývá pouze venkovním chráněným prostorem, ale vůbec neřeší hluk ve vnitřním chráněném prostoru staveb. Návrh na vydání územního rozhodnutí tedy není doložen zákonem předepsanými doklady. Stavební úřad ani účastníci řízení proto neměli možnost seznámit se s úplnými doklady. Pokud by stavební úřad za této situace vydal územní rozhodnutí, dopustil by se závažné procesní vady, protože podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. musí být účastníku před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žádáme, aby byla stavebníkem předložena hluková studie, která se bude komplexně zabývat hlukem z celého navrhovaného záměru, který je předmětem tohoto územního řízení.

Za této situace je naprosto nepoužitelné stanovisko Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje jako orgánu ochrany veřejného zdraví. Tento správní úřad naprosto rezignoval na řádné plnění svých úkolů v ochraně veřejného zdraví a jeho nepodmíněné souhlasné stanovisko ke stavbě je věcně špatně, protože vůbec nereaguje na informace, které jsou mu známy z jeho úřední činnosti, protože hluková situace v Hradci Králové mu musí být velmi dobře známá, ani na informace ze správního spisu.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 14:

Dne 19.9.2011 jsme vznesli tuto námitku:

V podkladech pro vydání územního rozhodnutí chybí povolení ke kácení všech stromů, které jsou stavbou dotčeny. Podle technické zprávy je stavba v kolizi s jedenácti kusy solitérů nebo skupin stromů, kácení je však povoleno pouze pro menší množství dřevin.

Nesouhlasíme se způsobem, jakým stavební úřad o této naší námitce rozhodl, a proto jsme tuto naši námitku zopakovali jako odvolací důvod.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikovaný rozpor stavby se zákonem o ochraně přírody a krajiny, ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 15:

Dále jako žalobní bod uvádíme veškeré naše další doplňující námitky podané dne 19.12.2011, jelikož nesouhlasíme se způsobem, jakým s nimi stavební úřad naložil. Jde zejména o tyto námitky a současně odvolací důvody:

Nedostatečná ochrana před nepříznivými účinky hluku

Namítáme protizákonnost stanovisek Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje (dále jen „hygienická stanice“), kterými se tento dotčený orgán státní správy vyjadřoval k předmětné stavbě, tj. stanovisek ze dne 30.11.2009, 20.1.2011, 19.5.2011 a 14.10.2011.

Nejnovější stanovisko hygienická stanice ze dne 14.10.2011 bohužel potvrdilo naše obavy, vyjádřené již v našich předchozích námitkách, že tento dotčený orgán státní správy naprosto rezignoval na plnění svého zákonem stanoveného úkolu chránit veřejného zdraví před nepříznivými účinky hluku. Níže popsaná flagrantní chybnost tohoto stanoviska hygienické stanice způsobuje nezákonnost probíhajícího územního řízení jako celku.

Hygienická stanice se ve svém stanovisku opírá o jakousi hlukovou studii ze srpna 2009. Tato hluková studie však nebyla součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí a není součástí správního spisu. Takovou hlukovou studii proto není možné použít jako podklad pro vydání územního rozhodnutí. Namítáme, že jsme jako účastník řízení neměli možnost se s touto hlukovou studií seznámit a tím jsme byli připraveni o svá základní procesní práva podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. a možnosti vyjádřit se řádně k předmětu a podkladům územního řízení. Ve správním spise je pouze hluková studie z roku 2007, na kterou jsme v našich námitkách reagovali.

Hygienická stanice ve svém stanovisku uvádí, že v údajné hlukové studii z roku 2009 je řešena situace hluku ze stacionárních zdrojů a hluku z dopravních zdrojů. Hygienická stanice však nepostřehla, že už hluková studie z roku 2007, která je do spisu založena, tyto zdroje hluku řeší pouze parciálním způsobem a doposud nedošlo ke komplexnímu zhodnocení vlivu navrhované stavby na hlukovou situaci v jejím okolí jako celku, tj. zhodnocení působení všech zdrojů hluku najednou. Byl zhodnocen pouze separátně vlivy hluku ze stacionárních zdrojů a separátně vliv hluku z dopravních zdrojů. Řádně zpracovaná hluková studie však musí řešit celkové hlukové zatížení, tj. komplexní zhodnocení všech zdrojů hluku, tak jak působí najednou na okolí stavby, a nikoli jen jejich dílčí vlivy, které nic neříkají o celkové hlukové zátěži.

Hygienická stanice se dopustila další chyby, když uložila žadateli o územní rozhodnutí provést měření hluku pouze v chráněném venkovním prostoru a teprve ve fázi před zahájením užívání stavby. Zaprvé musí být řešen nejen hluk v chráněném venkovním prostoru, ale i hluk v chráněném vnitřním prostoru (viz § 11 nařízení vlády č. 272/2011 Sb.). Zadruhé hluk, jako jeden ze základních negativních vlivů navrhované stavby na okolí, musí být řešen již ve fázi územního rozhodnutí a je nepřípustné řešení této naprosto zásadní otázky umístění stavby „jako horký brambor“ odsouvat do pozdějších fází stavebního řízení, resp. řízení kolaudačního. Je totiž zakázáno, aby byla vůbec umístěna, povolena a následně zahájena výstavba stavby překračující hygienické limity hluku. Jak plyne z § 90 stavebního zákona, musí být legálnost vlivu stavby na okolí zhodnocena již ve fázi územního rozhodnutí. V územním řízení musí být ověřeno, že stavba je navržena v souladu s obecnými požadavky na využívání území a dále s požadavky zvláštních právních předpisů. Takovým zvláštním předpisem, který stanoví požadavky na umisťování staveb, je nařízení vlády č. 272/2011 Sb., jehož část třetí stanovuje maximální limity hluku v chráněných vnitřních prostorech, v chráněných venkovních prostorech staveb a chráněném venkovním prostoru.

Při současném nekompetentním přístupu hygienické stanice by mohla nastat situace, že se teprve při realizaci či až po dokončení výstavby ukáže, že hygienické limity hluku jsou překročeny, a přesto bude povoleno její užívání. To není v zájmu obyvatel města Hradec Králové, ale ani vedení města Hradec Králové!

Další trestuhodnou chybou hygienické stanice je, že po žadateli o územní rozhodnutí nepožadovala předložit hlukovou studii, která by řádně řešila vliv stavby na hlukovou situaci v chráněných vnitřních prostorech. Těmito chráněnými vnitřními prostory jsou např. obytné místnosti v bytových domech, které se nacházejí v bezprostředním, ale i vzdálenějším okolí stavby a které budou hlukem ze stavby bezprostředně postiženy. Žádnou hlukovou studií nebylo pověřeno, zda v těchto domech budou splněny limity hluku, zejména s ohledem na vzdálenost, umístění a technické parametry fasád těchto domů, zejména akustické vlastnosti těchto fasád a výplní otvorů v těchto fasádách. Ve stanovisku hygienické stanice není vůbec zmíněno, že zákon předepisuje určité hygienické limity pro vnitřní chráněné prostory jak pro fázi výstavby, ale zejména pro fázi užívání dokončené stavby. Je evidentní, že hygienická stanice ve skutečnosti nad ochranou veřejného zdraví nebdí a zdraví obyvatel Hradce Králové je jí lhostejné.

Hygienická stanice ve svém stanovisku uvádí absurdní údaj, že v noční době je za stávající situace hluková zátěž v okolí stavby horší, než bude hluková zátěž po realizaci stavby, konkrétně že po dokončení stavby bude hluk o cca 1 dB nižší. Při použití selského rozumu nelze akceptovat závěr, že megalomanská stavba, která přivede do svého okolí tisíce nových dopravních pohybů, zejména nákladních a osobních automobilů zlepší hlukovou situaci ve svém okolí oproti stávajícímu stavu. Tato absurdita obsažená v hlukové studii, o kterou se hygienická stanice opírá, svědčí o tom, že tato studie není zpracována objektivním, odborným a řádným způsobem a že hygienická stanice rovněž nepostupovala profesionálně, když se s takovými závěry ztotožnila.

Kromě toho namítáme, že stanovisko hygienické stanice nelze v žádném případě použít jako podklad pro vydání územního rozhodnutí, protože toto stanovisko se opírá o už neplatnou právní úpravu ochrany před hlukem. Stanovisko odkazuje na nařízení vlády č. 148/2006 Sb., ačkoliv toto nařízení vlády bylo s účinností od 1. listopadu 2011 nahrazeno zcela novým nařízením vlády č. 272/2011 Sb., které je pro toto územní řízení závazné.

Je nutné, aby byla zpracována řádná hluková studie, která bude řešit veškeré nové zdroje hluku komplexně, bude řešit nejen situaci ve venkovním chráněném prostoru, ale zejména ve vnitřním chráněném prostoru stávajících staveb v okolí navrhované stavby, a bude pracovat s věrohodnými daty. Je nutné, aby tato hluková studie navrhla provedení konkrétních protihlukových opatření na konkrétních bytových domech a tato opatření musejí být provedena před vydáním územního rozhodnutí, aby bylo možné nejprve zhodnotit účinnost této ochrany proti hluku a teprve poté lze vydat územní rozhodnutí. Ani laik nemůže uvěřit stávajícím závěrům hygienické stanice, že nová stavba obchodního centra a parkovacího domu s více než tisícem nových parkovacích míst, která vyvolá tisíce nových pohybů aut v okolních ulicích, nezhorší, resp. zlepší hlukovou situace ve svém okolí.

V této souvislosti dále namítáme, že je nepravdivé tvrzení žadatele o územní rozhodnutí, obsažené v jeho podání ze dne 31.10.2011, že navrhovaná stavba nevyvolá nutné úpravy okolních domů. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno splnění hygienických limitů hluku v chráněném vnitřní prostoru okolních bytových domů, je toto prohlášení žadatele o územní rozhodnutí nepodložené a spekulativní. Vzhledem ke stáří a technickému stavu okolní zástavby je totiž zjevné, že nárůst hlučnosti způsobený navrhovanou stavbou, jak ve fázi výstavby, tak ve fázi provozu povede k překročení hygienických limitů ve vnitřních chráněných prostorech povede, když již stávající hluková situace je na hranici přípustnosti.

Nedostatečná ochrana ovzduší/chybějící EIA

Namítáme protizákonnost stanovisek Odboru životního prostřední Magistrátu města Hradec Králové (dále jen „odbor životního prostředí”), kterými se tento dotčený orgán státní správy vyjadřoval k předmětné stavbě, tj. stanovisek ze dne 21.12.2009, 17.2.2011 a 20.10.2011. I v tomto případě státní správa zcela rezignovala na plnění svých úkolů, v tomto případě úkolů v ochraně životního prostředí, konkrétně ovzduší. Toto jsme namítali již v našich předchozích námitkách a proto tyto námitky opakujeme.

Odbor životního prostředí se ve svém stanovisku opírá o jakousi rozptylovou studii z července 2009. Tato rozptylová studie však nebyla součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí a není součástí správního spisu. Takovou rozptylovou studii proto není možné použít jako podklad pro vydání územního rozhodnutí. Namítáme, že jsme jako účastník řízení neměli možnost se s touto rozptylovou studií seznámit a tím jsme byli připraveni o svá základní procesní práva podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. a možnost vyjádřit se k předmětu a podkladům územního řízení. Ve správním spise je pouze rozptylová studie z roku 2007, na kterou jsme v našich námitkách reagovali.

Kromě toho namítáme, že stavba multifunkčního centra s parkovacím domem jako celek doposud nebyla podrobena řádnému hodnocení podle zákona č. 100/2001 Sb. neboť za toto posouzení nelze považovat tzv. salámovou metodou provedené dílčí zjišťovací řízení na multifunkční centrum v roce 2008 a potom dílčí zjišťovací řízení na parkovací dům v roce 2009. Odbor životního prostředí není orgánem příslušným vyjadřovat se k otázkám zákona č. 100/2001 Sb. K tomu příslušným orgánem je Krajský úřad Královéhradeckého kraje, resp. Ministerstvo životního prostředí. Jakákoli vyjádření odboru životního prostředí k tomuto tématu jsou proto irelevantní a nelze je v územním řízení použít. Zejména tedy nelze přihlížet ke sdělení odboru životního prostředí, že EIA proběhla správně, když to navíc není pravda.

Negativní zhodnocení vlivu stavby na dopravní situaci

Namítáme nezákonnost stanoviska Odboru dopravy Magistrátu města Hradec Králové (dále jen „odbor dopravy“) ze dne 31.10.2011 z důvodu, že tento dotčený orgán státní správy bez jakéhokoliv řádného odůvodnění, a aniž by se návrh stavby věcně změnil, popřel své původní podmíněné stanovisko ke stavbě ze dne 20.7.2011, ve kterém požadoval doložení vlastnických vztahů k parkovacím plochám pro zásobovací vozidla a zajištění dostatečného počtu těchto parkovacích ploch. Ve svém stanovisku ze dne 31.10.2011 odbor dopravy uvádí, že „upřesňuje“ své původně podmíněné závazné stanovisko ze dne 20.7.2011 tak, že se stavbou souhlasí a nemá námitky k vydání územního rozhodnutí. Obsahově se však nejedná o žádné upřesnění původně podmíněného závazného stanoviska, ale jedná se o změnu názoru tohoto dotčeného orgánu státní správy o 180 stupňů, které zaprvé není žádným způsobem zdůvodněno, a zadruhé takovouto neformální změnu podmíněného stanoviska ve stanovisko nepodmíněné správní řád ani neumožňuje.

Stavební úřad je tedy vázán stanoviskem odboru dopravy ze dne 20.7.2011 a musí po žadateli o územní rozhodnutí požadovat splnění v něm uvedených podmínek, které pokud splněny nebudou, tak stavební úřad musí žádost o územní rozhodnutí zamítnout.

Nesprávnost stanoviska odboru samosprávných činností města ze dne 11.10.2011

Nesouhlasíme se stanoviskem statutárního města Hradec Králové. Není pravdou, že na místě stavby je v současné době pouze 170 parkovacích míst. Podle údajů uvedených v žádosti o územní rozhodnutí je v současné době na místě stavby cca 900 bezplatných parkovacích stání a tato parkovací stání trvale zaniknou z důvodu realizace předmětné stavby. Po rezidentech a návštěvnících města, kteří v současné době využívají k bezplatnému parkování plochu stavby, nelze spravedlivě požadovat, aby využívali placených parkovacích míst v parkovacích domech. Praxe je taková, že automobilisté vyhledávání neplacená parkovací místa, a proto lze očekávat, že lidé, kteří v současné době parkují na místě stavby, budou v budoucnu hledat parkování v okolích ulicích a nikoliv v citovaných parkovacích domech, čímž se podstatně zkomplikuje dopravní situace v širokém okolí stavby. Nesouhlasíme ani s tím, že tato parkovací stání budou zrušena pouze dočasně. Skutečnost je taková, že budou zrušena trvale nejen po dobu výstavby ale i po dokončení výstavby, protože parkování v parkovacím domě bude placené. Náhrada neplacených parkovacích míst placenými není adekvátní a povede ke zhoršení dopravní dostupnosti centra Hradce Králové.

Neplatnost plánovací smlouvy

Namítáme neplatnost plánovací smlouvy, kterou uzavřelo Statutární město Hradec Králové se společností AUPARK Hradec Králové, a.s. dne 13.9.2010. Dále namítáme neplatnost dodatku č. 1 k této plánovací smlouvě ze dne 31.10.2011. Jak plánovací smlouva, tak dodatek č. 1 k této plánovací smlouvě nebyly schváleny usnesením zastupitelstva Statutárního města Hradec Králové, ačkoliv schvalování těchto dokumentů je ve výlučné kompetenci zastupitelstva obce a usnesení rady obce nepostačuje, neboť se jedná o úkony, kterými Statutární město Hradec Králové zásadním způsobem a s trvalými důsledky nakládá svým nemovitým majetkem (zejména změny komunikací na vlastní náklady). Bez usnesení zastupitelstva nesmí být měněn ani subjekt, se kterým obec uzavírá plánovací smlouvu, protože se jedná o osobu, které město převádí práva ke svému nemovitému majetku. Schválení plánovací smlouvy zastupitelstvem požaduje i Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém metodickém doporučení k plánovacím smlouvám pro stavební úřady z června 2010, jako nadřízený orgán stavebního úřadu, jehož pokyny je stavební úřad vázán!

Nedostatečnost dohody o přistoupení k závazku ze dne 30.9.2011/stavba nemá zajištěno napojení na technickou infrastrukturu

Z dohody o přistoupení k závazku ze dne 30.9.2011 mezi žadatelem o územní rozhodnutí a společností AUPARK Hradec Králové, a.s. vyplývá pouze to, že tyto společnosti vzájemně přistoupily ke svým závazkům z řady smluv souvisejících s realizací stavby. Z této smlouvy ovšem nevyplývá převod práv společnosti AUPARK Hradec Králové ze smluv vyjmenovaných v čl. 1.2 smlouvy na žadatele o územní rozhodnutí. I kdyby ve smlouvě bylo uvedeno, že společnost AUPARK Hradec Králové svá práva ze smluv vyjmenovaných v čl. 1.2 smlouvy převádí na žadatele o území rozhodnutí, nebyl by tento převod práv na žadatele o územní rozhodnutí platný, protože k takovému převodu by bylo nutné uzavřít dodatky ke všem vyjmenovaným smlouvám, ve kterých by s takovým převodem práv souhlasili i smluvní partneři společnosti AUPARK Hradec Králové, například VČP Net, ČEZ Distribuce, VaK Hradec Králové, Elektrárny Opatovice, zajišťující připojení stavby na elektřinu, vodu, kanalizaci a teplo. Jelikož tyto třetí strany souhlas s převodem práv na žadatele o územní rozhodnutí řádnou formou nevyslovily, nemá žadatel o územní rozhodnutí žádná práva vyplývající ze smluv uvedených článku 1.2 dohody o přistoupení závazku, tj. žadatel o územní rozhodnutí zejména nemá zajištěno připojení stavby na distribuční soustavu, nemá zajištěno právo provést přeložku distribučního zařízení, nemá zajištěnou dodávku vody a odvod odpadních vod ze stavby, a nemá zjištěno připojení k tepelné síti. Z toho vyplývá, že stavba nesplňuje základní požadavky stanovené stavebním zákonem, které musí být splněny před vydáním územního rozhodnutí. Stavba nemá zajištěno připojení na technickou infrastrukturu a to brání vydání územního rozhodnutí, což jsme již v minulosti namítali.

Dokud nebudou uzavřeny všechny smlouvy, které jsou potřebné pro to, aby žadatel o územní rozhodnutí měl zajištěno připojení stavby na technickou infrastrukturu (elektřina, voda, kanalizace, teplo), není ani možné platně uzavřít plánovací smlouvu, jejíž přílohou tyto podkladové smlouvy povinně musí být. To je další důvod neplatnosti plánovací smlouvy.

Výpočet dopravy v klidu

Nadále namítáme, že výpočet dopravy v klidu, který je součástí žádosti o územní rozhodnutí, je nesprávný. Blíže jsme se k této záležitosti vyjádřili k našich předchozích námitkách.

Námitku a odvolání opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 16:

Dopravní studie pro MFC si upravila vstupní data intenzit dopravy tak, aby to normově vyšlo. Jak studie „Dopravně-inženýrské posouzení multifunkčního centra Koruna v Hradci Králové“, tak i studie „Modelové ověření komunikační sítě na západním okraji města Hradec Králové“ jsou od stejných autorů, zabývají se předmětným územím a jsou hlavně ze stejné doby (leden 2010). Přesto dopravní studie MFC pracuje s výrazně nižšími daty dopravních intenzit než druhá studie. Jak je to možné? Na tento do očí bijící nesoulad však zpracovatelé nezávislých posudků pro dopravní řešení Auparku nemohli přijít, neboť tuto druhou studii neměli k dispozici. Proto jejich hodnocení pro roky 2012 a 2032 vyšla kladně a jednotlivé DOSS tuto záležitost také dále nepřezkoumávaly a vydaly kladná stanoviska. Lze se oprávněně domnívat, že kdyby developer použil vstupní data ze studie „Modelové ověření komunikační sítě na západním okraji města Hradec Králové“, že by výsledky dopravního řešení již nebyly příznivé. Odvolací orgán náš požadavek na prověření zacházení se vstupními daty bohužel nevyslyšel.

Tento odvolací důvod opakujeme jako žalobní bod, jelikož správní úřady ignorovaly konkrétně identifikované rozpory stavby se zákonem a v důsledku toho vydaly nezákonná rozhodnutí. Zejména přetížení okolí stavby AUPARK automobilovou dopravou a s tím spojenou nadlimitní hlukovou a rozptylovou situací bude mít negativní vliv na zbytky přírody v jejím okolí, zvýšená dopravní zátěž povede nejprve k oslabení a následné devastaci nejen stromové aleje podél Gočárovy ulice ale i další zeleně podél všech příjezdových cest ke stavbě AUPARK. Ochrana cenné městské zeleně je přitom jedním z hlavních cílů zákona o ochraně přírody a krajiny.

Žalobní bod 17:

Jako žalobní bod uplatňujeme i naše argumenty uvedené ve vyjádření ze dne 15.11.2012, které odvolací orgán úplně ignoroval a vůbec na něj ve svém rozhodnutí nezareagoval. Stavba AUPARK je v tak příkrém rozporu se stavebními a zvláštními předpisy v tolika bodech, že ohrožuje životní prostředí jako celek, nejen jeho jednotlivé složky. Za nejvíce alarmující považujeme ohrožení životního prostředí nedořešeným vlivem stavby na dopravní systém, jeho přetížení, překročení dovolených limitů hlukové a rozptylové zátěže, a v konečném důsledku poškození zbytků, v městském prostředí tak cenných přírodních prvků v okolí stavby.

Argumenty z našeho vyjádření ze dne 15.11.2012:

Dne 23.3.2012 a 30.3.2012 se podáním na Magistrátu statutárního města Hradec Králové naše sdružení odvolalo proti vydanému rozhodnutí o povolení výjimky z § 23 odst. 2 vyhlášky 501/2006 Sb. a územnímu rozhodnutí o umístění stavby AUPARK KORUNA HRADEC KRÁLOVÉ multifunkční centrum a parkovací dům ze dne 2.3.2012. Na základě sdělení Vašeho úřadu ze dne 26.10.2012 o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí podáváme následující vyjádření.

Naše odvolací důvody zůstávají v platnosti. Z doplněných podkladů, které jsme mohli při nahlížení do spisu vidět, vyplývá, že žadatel se s našimi odvolacími důvody nevypořádal.

Ve spise jsme nenalezli žádné nové podklady, které by reagovali na naše odvolací důvody týkající se

Žadatelem o územní rozhodnutí je společnost HB-REAVIS MANAGEMENT CZ s.r.o., ačkoliv doklady prokazující právo stavby na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví žadatele, a další zásadní podklady znějí na společnost AUPARK Hradec Králové a.s. Trváme na tom, že řešení, kdy žadatel vyřešil chybějící podklady pro územní rozhodnutí uzavřením dohody o přistoupení k závazku mezi ním a společností AUPARK Hradec Králové a.s. je nedostatečné, protože uzavřením zmíněné smlouvy nedochází k převodu práv společnosti AUPARK Hradec Králové a.s. Jak jsme již uvedli v našem odvolání, chybí souhlas dalších účastníků těchto smluv z převodem práv. K tomuto nedostatku jsme v doplněném spise nenalezli žádnou novou informaci, která by uvedené skutečnosti změnila. Pouze v úředním záznamu ze dne 7.8.2012 se žadatel pokusil vysvětlit vztah mezi jednotlivými subjekty. Situace se tím nevyřešila, ze zápisu není srozumitelné, zda nově jmenovaný subjekt HB Reavis Group CZ, s.r.o má nějaký smluvní vztah v souvislosti s projektem Aupark Hradec Králové. Proto dále trváme na tom, že žadatel nesplnil požadavky stavebního zákona na obsah žádosti o územní rozhodnutí a že tedy územní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a musí být zrušeno.

Za zásadní bod našeho odvolání i nadále považujeme mimo jiné nevyhovující dopravní napojení budovy MFC a PAD. Tato skutečnost se potvrdila i ve vyjádřeních, která jsou součástí doplnění spisu a která jen potvrdila naše přesvědčení, že v případě realizace stavby bude docházet ke kalamitnímu stavu dopravy v tomto prostoru a navazujících částech města. Jde především o vyjádření projektanta okružní křižovatky Koruna společnosti Transconsult s.r.o., který uvádí, že „kapacitní posouzení dopadu záměru AUPARK do dopravního řešení lokality Koruna nebylo předmětem záměru OK Koruna“!!! Dále vyjádření společnosti SUDOP PRAHA a.s. mimo jiné uvádí, že po dobu rekonstrukce železničního mostu bude umožněn průjezd pod mostem pouze vozidlům MHD. Dále se uvádí, že realizace OK Koruna je podmínkou pro realizaci MFC a PAD. Jak je patrné z úředního záznamu ze dne 7.8.2012, není vůbec jasné a již vůbec není smluvně doloženo kdo, kdy a za jakých podmínek bude tuto křižovatku realizovat. Vyjádření typu že existuje „dohoda“ s městem o tom, že OK Koruna se uhradí z ceny za pozemky pod Auparkem jsou jasným dokladem nedostatečného zajištění realizace podmiňující stavby. V souladu se stavebním zákonem musí být podmiňující investice do dopravní a technické infrastruktury vyřešeny plánovací smlouvou. Jak vyplývá z předložených podkladů, v tomto případě tomu tak není a protože nejsou splněny požadavky stavebního zákona upravující rozsah podkladů k žádosti o územní rozhodnutí, nezbývá než zopakovat naše přesvědčení, že vydané územní rozhodnutí je vydáno v rozporu se zákonem a z toho důvodu musí být zrušeno. Kromě toho opakovaně upozorňujeme na rozpor dopravního řešení s vyhláškou 268/2009 Sb., konkrétně § 42 odst. 3 vyhlášky. Toto ustanovení požaduje u staveb pro obchod s počtem parkovacích stání 50 a více zajistit napojení z přilehlé pozemní komunikace pro odbočení vlevo levým odbočovacím pruhem. Z tohoto stanovení ustanovení není možná výjimka, přitom odbočení do Auparku z Gočárovy třídy směrem do centra navrženo není.

Ve vydaném územním rozhodnutí postrádáme podmínku, která by zajistila, že nedojde k realizaci MFC a PAD bez toho, aby byla nejprve dokončena a úspěšně zkolaudována stavba okružní křižovatky Koruna a rekonstrukce železničního mostu přes ulici Pražskou. Stavba není s těmito záměry řádně zkoordinovaná.

V podkladech pro rozhodnutí jsme nenalezli informaci o posouzení výpočtu dopravy v klidu, který považujeme za chybný. Na našem odvolacím důvodu tedy trváme a žádáme řádné posouzení a dopracování dokumentace.

V doplněných podkladech, do kterých jsme měli možnost nahlédnout, jsme nalezli snahu o posouzení souladu záměru MFC a PAD s platnou územně plánovací dokumentací. Oslovené dotčené orgány státní správy se zabývaly poměrně podrobně souladem se ZUR, avšak zcela postrádáme vyjádření k souladu s Územním plánem města Hradec Králové. Vyjádření odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Královehradeckého kraje oddělení územního plánování ze dne 6.8.2012 pouze konstatuje, v jakých funkčních plochách se záměr umísťuje, aniž by posuzoval, zda je nebo není v souladu s ÚP. Za podstatné považujeme potvrzení správnosti již námi vznesených námitek a důvodů odvolání, že záměr MFC a PAD se umisťuje do plochy, v níž je dle ÚP návrh přeložky silnice III. třídy mezi ulicí Zamenhofova a Puškinova a především návrh veřejně prospěšné stavby označené jako „I/14 Stavba kapacitních garáží v centrální části města“ a také veřejně prospěšná stavba označená jako „I/7 Přeložka ulice Zelená, včetně nového podjezdu na ulici Pražské“. Navržená stavba MFC a PAD tyto dvě stavby v případě realizace znemožní a razantním způsobem naruší v této chvíli sledovaný koncept dopravního řešení města Hradec Králové. Vzhledem k tomu, že se jedná o změnu nevratnou, domníváme se, že je nejprve nutné nalézt nové náhradní řešení a teprve poté lze projednávat stavbu, která by současný koncept znemožnila. Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčeni, že předložená dokumentace kromě uvedených rozporů i v několika dalších bodech vykazuje zásadní rozpor s ÚP, trváme na zrušení vydaného rozhodnutí. Tyto rozpory jsme podrobně popsali v našich odvolacích důvodech a nemá smysl je opakovat. Reakci jsme v doplněných podkladech nenalezli.

Do spisu byla doplněna dokumentace k domu na Gočárově třídě č.p. 227. Obsah dokumentace nás utvrdil v přesvědčení, že orgán ochrany zdraví nedostatečně posoudil předložený záměr zejména z pohledu hygienických podmínek v chráněných vnitřních prostorech. Jsme přesvědčeni, že hlukové studie, které posoudili situaci v Puškinově ulici, se situací v bytech na Gočárově třídě buď vůbec nezabývaly nebo jen okrajově. V tomto místě není reálně možné, aby při uvedeném několikatisícovém nárůstu dopravního zatížení došlo ke splnění hlukových limitů uvnitř bytů bez protihlukových opatření, když ve venkovním prostoru je přiznána stará hluková zátěž a ta je na horní hranici takto navýšeného limitu. Kromě toho je stavba MFC a PAD v takové blízkosti od fasády zmíněného domu, že nesporně dojde k významnému zhoršení světelných podmínek v bytech umístěných zejména v nižších patrech budovy. Posouzení této situace jsme ve spisu nedohledali a proto považujeme předložené podklady za nedostatečné.

Překvapením pro nás je, že jsme v doplněném spise nenalezli aktualizovaná stanoviska správců inženýrských sítí a technické infrastruktury. Jak jsme již uvedli v jednom z našich odvolacích důvodů, některá stanoviska chyběla v podkladech pro rozhodnutí úplně a některá byla prošlá. Předpokládali jsme, že tento nedostatek bude v rámci doplnění spisu napraven, avšak nestalo se tak. Překvapením je i omezená platnost stanovisek, která byla doplněna v rámci odvolacího procesu. Např. stanovisko SŽDC – stavební správy ze dne 22.11.2010 je platné pouze do 22.11.2012, do kdy jistě nebude rozhodnutí odvolacího orgánu vydáno. Tento laxní přístup žadatele ve vztahu k podkladům územního řízení nás již nepřekvapuje, ale přesto na tento nedostatek máme potřebu opakovně upozorňovat.

Za zjevný nedostatek žádosti o územní rozhodnutí považujeme i chybějící aktualizace stanovisek dotčených orgánů statní správy v reakci na aktuálně platnou legislativu. Konkrétně máme na mysli např. to, že od 1.9.2012 vstoupil v účinnost nový zákon o ochraně ovzduší, který ukládá povinnost žadateli v případě takovýchto staveb obstarat stanovisko Ministerstva pro životní prostředí a nové stanovisko MMHK OŽP. Nějaké vyjádření MŽP sice do spisu doplněno bylo, ale v době před 1.9.2012. MŽP se k záměru vyjádřilo podle tehdy platné legislativy, která však již byla zrušena. Vyjádření podle aktuálního zákona č. 201/2012 Sb. ve spisu chybí. Součástí požadavků nového zákona o ochraně ovzduší je i nutnost posoudit dopad záměru v širším rozsahu škodlivých látek než doposud, např. emisní limity pro prachové částice PM2,5. Doplnění rozptylové studie jsme ve spise taktéž nedohledali. Takový nedostatek je pro nás vysvětlitelný jen tím, že odvolací orgán se chystá vydané rozhodnutí zrušit a vrátit zpět k novému projednání, takže po žadateli žádný takový podklad ani nepožaduje.

Žalobní bod 18:

V našem vyjádření ze dne 15.11.2012 jsme uplatnili tuto námitku podjatosti:

„Kromě výše uvedeného máme vážné podezření, že jak Město Hradec Králové, tak Královéhradecký kraj nejednají ve věci žadatele HB Reavis nestranně, resp. že v řízení mohou nadržovat HB Reavis. Jak město, tak kraj totiž obdrželi od HB Reavis Group CZ grant ve výši 500.000,- Kč. Tento grant má politickou podporu jak města, tak kraje, výslovně jej podpořila náměstkyně hradeckého primátora A. M., tak náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje a senátor J. T., který nad grantem převzal záštitu.

Doklad: přiložená informace z webové stránky HB Reavis

Z úředního záznamu ze dne 7.8.2012 vyplynulo, že úředníky kraje tohoto dne navštívili zástupci HB Reavis a vysvětlili jim, že HB Reavis Group CZ (sponzor města a kraje, jak je uvedeno výše) je firmou, která stojí za projektem Aupark Hradec Králové. Takové jednání s úředníky považujeme za nestandardní a nepřípustné ovlivňování.

Z výše uvedeného důvodu namítáme podjatost hejtmana Královéhradeckého kraje a jeho náměstka J. T. a dále všech podřízených úředníků Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, ředitelem krajského úřadu a vedoucími odborů počínaje a referenty, kteří se v dané věci za krajský úřad jakkoli angažovali, vč. dotčených orgánů státní správy konče.

Ze stejného důvodu namítáme podjatost primátora města Hradec Králové a jeho náměstkyně A. M., a dále všech podřízených úředníků Magistrátu města Hradec Králové, tajemníkem magistrátu a vedoucími odborů počínaje a referenty, kteří se v dané věci za magistrát jakkoli angažovali, vč. dotčených orgánů státní správy konče.

Tato věc nesměla a nesmí být rozhodována podjatými osobami. Žádáme o to, aby věc byla předána k rozhodnutí nezávislému orgánu.“

S touto námitkou se KUKHK vypořádal v rozporu se zákonem, když ji vyřídil pouze tak, že Dr. J. Ř., vedoucí oddělení stavebního řádu KUKHK rozhodla o Ing. J. S., referentce oddělení stavebního řádu. Z podjatosti ve vztahu k žadateli o územní rozhodnutí však byla napadena i Dr. Ř., takže dříve než přistoupila k rozhodování o Ing. S., byla Dr. Ř. povinna nechat rozhodnout o svém vyloučení z rozhodování ve věci svého představeného. Dr. Ř. však svého představeného rozhodnout ve věci svého vyloučení nenechala a tak zatížila řízení nezhojitelnou vadou, která má za následek nezákonnost rozhodnutí KUKHK. Tentýž postup měl byl uplatněn i u nadřízených Dr. Ř.

Žalobce má nárok na to, aby bylo v souladu se zákonem prošetřeno propojení žadatele o územní rozhodnutí HB Reavis s představiteli kraje a města v souvislosti se shora popsaným grantem 500.000,- Kč. KUKHK námitku tohoto zjevného propojení a tedy možného nezákonného ovlivnění jeho rozhodovací činnosti zcela ignoroval, což pouze posílilo naše podezření, že zde k nějakému ovlivnění skutečně mohlo dojít.“

Závěrem žalobce znovu zdůraznil, že se prvoinstanční správní orgán ani žalovaný jeho nevýznamnějšími připomínkami vůbec nezabývaly a že ačkoliv má komplex AUPARK významný a zásadní vliv na širší okolí v oblasti nárůstu intenzit dopravy, posuzovaly tuto stavbu jako uzavřenou. Pouze konstatovaly, že pro její užívání je podmiňující realizace dopravní stavby OK Koruna na Gočárově třídě, a to v dodatečně rozšířeném rozsahu, zahrnujícím i další novou křižovatku ul. Gočárova a Zamenhofova. A to až k patě budovy komplexu! Nelze přitom mít zato, že dopravní stavba dle rozšířeného projektu OK Koruna je něco zcela jiného, s napadeným územním řízením nesouvisejícího. Podstatné hledisko pro možné umístění stavby AUPARK je právě posouzení dopravních problematik a jejich dopadů na okolí. Žalobce zároveň zopakoval žalobní návrh uvedený již v úvodu žaloby, tedy aby bylo zrušeno jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 4. 4. 2013. V jeho úvodu nejdříve shrnul postupy správních orgánu, jejichž výsledkem bylo žalované rozhodnutí. Poté uvedl, že se žalobními námitkami č. 1 – 17 podrobně zabýval v odůvodnění žalovaného rozhodnutí, když tyto byly zároveň námitkami odvolacími. K námitce č. 18 ohledně podjatosti uvedl, že ji žalobce vznesl dne 19. 11. 2012 ve svém vyjádření se k podkladům rozhodnutí o odvoláních. Námitka směřovala jednak vůči představitelům samosprávy Královéhradeckého kraje, konkrétně vůči hejtmanovi a jeho náměstkovi J. T., a dále vůči těm, kteří vykonávají přenesený výkon státní správy, tj. vůči ředitelce Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, vedoucím odborů a vůči referentům, kteří se v dané věci za krajský úřad jakkoli angažovali, vč. dotčených orgánů státní správy.

JUDr. J. Ř., vedoucí oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, jako služebně nadřízená Ing. J. S., referentky oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, rozhodla podle § 14 odst. 2 správního řádu usnesením ze dne 27. 11. 2012, č.j. 7725/UP/2012, o námitce její podjatosti, kterou dne 19. 11. 2012 vznesl žalobce v odvolacím řízení, a to tak, že jmenovaná není vyloučena z projednávání a rozhodování dané věci.

V odůvodnění uvedeného usnesení JUDr. J. Ř. mj. uvedla, že pokud jde o námitky podjatosti hejtmana Královéhradeckého kraje a jeho náměstka, tak že institut podjatosti, upravený správním řádem lze uplatnit pouze ve správních řízeních, resp. postupech správních orgánů upravených správním řádem. Z povahy věci je proto vyloučeno vyslovit podjatost ve smyslu § 14 správního řádu vůči představitelům samosprávy, tedy vůči hejtmanovi Královéhradeckého kraje a jeho náměstkovi. S odkazem na právní názor Ministerstva pro místní rozvoj vyslovený v jeho rozhodnutí č.j.: 23461/2011-83/1567 ze dne 11. 8. 2011 žalovaný dále uvedl, že pokud jde o námitky podjatosti vyslovené vůči ředitelce Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, vedoucím odborů a dalším úředníkům, tak že ty jsou irelevantní, neboť podjatost lze namítat pouze vůči konkrétní úřední osobě bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, která je oprávněná k provádění úkonů správního orgánu v řízení podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřená k tomu vedoucím správního orgánu. Osobou bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu v odvolacím řízení o odvoláních proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, jeho stavebního úřadu, ze dne 2. 3. 2012, zn.: 125779/2010/HA/Ža, č.j.: MMHK/204797/2011, byla Ing. J. S., referentka oddělení stavebního řádu žalovaného (byla v tomto řízení ve smyslu § 15 odst. 2 správního řádu oprávněnou úřední osobou).

Pokud jde o námitku podjatosti primátora města Hradec Králové, jeho náměstků a všech podřízených úředníků Magistrátu města Hradec Králové, žalovaný zdůraznil, že z dikce ustanovení § 14 odst. 1 správního řádu vyplývá, že účelem námitky podjatosti je vyloučit případně podjatou osobu z úkonů v řízení. Z toho je zřejmé, že námitka podjatosti musí předcházet rozhodnutí ve věci samé, neboť rozhodovat o podjatosti zpětně správní řád neumožňuje. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí v dané věci bylo vydáno dne 2. 3. 2012, nebylo možno o námitce podjatosti primátora města Hradec Králové, jeho náměstků a všech podřízených úředníků Magistrátu města Hradec Králové zpětně rozhodovat.

A žalovaný pokračoval, že žalobce v žalobní námitce č. 18 uvedl, že „má vážné podezření, že jak Město Hradec Králové, tak Královéhradecký kraj nejednají ve věci žadatele HB REAVIS nestranně, resp. že v řízení mohou nadržovat HB REAVIS, neboť město i kraj obdrželi od HB Reavis Group CZ grant ve výši 500 000,- Kč; tento grant má politickou podporu jak města, tak kraje, výslovně jej podpořila náměstkyně hradeckého primátora A. M., tak náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje a senátor J. T., který nad grantem převzal záštitu; z úředního záznamu ze dne 7. 8. 2012 vyplynulo, že úředníky kraje tohoto dne navštívili zástupci HB REAVIS a vysvětlili jim, že HB Reavis Group CZ (sponzor města a kraje, jak je uvedeno výše) je firmou, která stojí za projektem Aupark Hradec Králové; takové jednání s úředníky považujeme za nestandardní a nepřípustné ovlivňování; z výše uvedeného důvodu namítáme podjatost hejtmana Královéhradeckého kraje a jeho náměstka J. T. a dále všech podřízených úředníků Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, ředitelem krajského úřadu a vedoucími odborů počínaje a referenty, kteří se v dané věci za krajský úřad jakkoliv angažovali, vč. dotčených orgánů státní správy konče; žalobce má nárok na to, aby bylo v souladu se zákonem prošetřeno propojení žadatele o územní rozhodnutí HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o. s představiteli kraje a města v souvislosti se shora popsaným grantem 500 000,- Kč; krajský úřad námitku tohoto zjevného propojení a tedy možného nezákonného ovlivnění jeho rozhodovací činnosti zcela ignoroval, což pouze posílilo naše podezření, že zde k nějakému ovlivnění skutečně mohlo dojít“.

Protože žalovaný neměl povědomost o zmíněném grantu společnosti HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o., obrátil se na ředitelku Krajského úřadu Královéhradeckého kraje se žádostí o projednání této námitky. JUDr. I. K., ředitelka Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a J. T., člen Rady Královéhradeckého kraje, se k této námitce písemně vyjádřili, přičemž jejich vyjádření byla založena do spisu žalovaného č.j.: 4609/UP/2013, týkajícího se žaloby. Z obsahu jejich vyjádření vyplývá, že uvedený grant nebyl grantem, který by ze svých prostředků poskytoval Královéhradecký kraj a ani nebyl příjemce těchto prostředků. Z uvedeného je tedy zřejmé, že tato skutečnost již sama o sobě vylučuje možnost toho, aby oprávněné úřední osoby či hejtman kraje, bývalý náměstek či ředitelka krajského úřadu, byly v daném řízení v takovém vztahu, který by bylo možné považovat za podjatost, neboť kraj nebyl příjemcem daného grantu.

Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhoval žalobu zamítnout.

L. Š. měl žalobní důvody za opodstatněné.

HB REAVIS MANAGEMENT CZ spol. s r.o., uvedla k žalobě následující:

„Úvodem předesíláme, že považujeme žalobu za tendenční a účelovou, přičemž zjevně překračuje ve většině žalobních bodů aktivní věcnou legitimaci žalobce odvozenou od předmětu ochrany podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v souvislosti s uplatněním práv žalobce jako účastníka územního řízení na základě § 70 citovaného zákona. Kategorické tvrzení žalobce, že se jak stavební úřad, tak krajský úřad, řádně nevypořádaly s námitkami a odvolacími důvody žalobce, a že ignorovaly žalobcem přesně označené rozpory umisťované stavby se zákonem, zjevně neodpovídá průběhu územního řízení a obsahu rozhodnutí stavebního úřadu, jakož i procesu odvolacího řízení a rozhodnutí krajského úřadu.

Žaloba je odůvodněna osmnácti žalobními body, přičemž se některé žalobní důvody opakují a prolínají a výsledkem je značná nepřehlednost, nesrozumitelnost až zmatečnost uváděných důvodů, což ovlivňuje možnosti jasného a srozumitelného vyjádření se k těmto žalobním důvodům. Navíc odůvodnění žaloby v drtivé většině žalobních bodů je koncipováno tak, že jsou uváděny původní námitky z územního řízení, a to jak před konáním prvního veřejného ústního jednání, k datu jeho konání a také k opakovanému veřejnému ústnímu jednání, kdy řada těchto námitek směřuje proti skutečnostem, které vývojem byly překonány, a které neodpovídají stavu a předmětu řízení (např. nesplnění informační povinnosti žadatele k nařízenému prvnímu veřejnému ústnímu jednání), stejně jako jsou uváděny důvody k překonaným technickým řešením, které dokumentace pro územní řízení přiložená k žádosti o vydání územního rozhodnutí vůbec neobsahuje (např. zajištění stavební jámy tryskovou injektáží, která je použita pouze lokálně uvnitř dispozice stavební jámy).

Žalobce zcela ignoruje objektivní výsledky územního řízení a zejména pak odvolacího řízení, kdy byla předložena příslušná závazná stanoviska dotčených orgánů k předmětu jeho námitek a opatřena přezkumná stanoviska jejich nadřízených orgánů v rámci odvolacího řízení, která potvrdila jejich správnost a zákonnost. Za zásadní pak považujeme zcela účelově uváděné nepravdivé údaje o obsahu žádosti a připojené dokumentace pro územní řízení, kdy žalobce zcela zjevně v rozporu s obsahem této dokumentace tvrdí, že neobsahuje požadované údaje nebo nejsou připojena požadovaná platná vyjádření vlastníků, provozovatelů a správců technické infrastruktury. Shora uvedená zavádějící a nepravdivá tvrzení žalobce lze jednoznačně prokázat obsahem správního spisu. Vzhledem k určité zmatečnosti a nepřehlednosti odůvodnění žaloby jsme považovali za nezbytné, stejně jako u vyjádření k předchozímu odvolání žalobce, pro možnost objektivního posouzení daného případu strukturovat žalobní námitky (dříve odvolací námitky) do určitých tematických okruhů, protože jedině tak lze konkrétně a technicky a věcně správně přistoupit k tvrzením žalobce. Pro snadnější orientaci v problematice považujeme za nezbytné podat nejprve obecné vyjádření k základním tématům posuzovaného případu, přičemž podrobnější důvody a jednotlivé důkazy jsou dále vysvětleny a uvedeny k jednotlivým žalobním bodům a v připojeném rozboru jednotlivých témat rozděleném pro srozumitelnost do tematických okruhů.

Příprava stavby „AUPARK HRADEC KRÁLOVÉ Multifunkční centrum a parkovací dům“ (dále také jen „AUPARK“) byla započata v roce 2007 a v průběhu šesti let byly postupně vyřešeny všechny technické a právní otázky, které s umístěním této stavby v daném území souvisí. Jednou z nich je otázka, od které se odvíjí i řada žalobních námitek, je problematika dopravy, a to jak předpokládaného nárůstu intenzity dopravy, tak řešení dopravy v klidu (tj. porovnání současného počtu parkovacích míst na dané ploše „U Koruny“ s požadavky na parkovací stání pro předmětnou stavbu a jejich zajištění v této stavbě a dále ještě vybudování nových parkovacích stání v související části parkovacího domu nad rámec požadavku právních předpisů pro vlastní stavbu multifunkčního centra, určené pro obecné potřeby parkování v dané lokalitě zejména v návaznosti na Terminál dopravy a Hlavní nádraží Českých drah). Oběma tématům dopravní problematiky byla věnována zvýšená pozornost a byly opatřeny odborné podklady a závazná stanoviska dotčených orgánů, která prokazatelně vyvracejí námitky žalobce a dokazují, že umístění stavby je v souladu s platnými právními předpisy. Podrobnosti k této problematice jsou dále uvedeny v potřebném detailu a souvislostech v okruhu F přílohy tohoto vyjádření. Námitkami žalobce v uvedených věcech se podrobně zabýval jak stavební úřad, tak krajský úřad, přičemž oba v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly podrobné důvody k zamítnutí námitek žalobce.

Žalobce dovozuje jako negativní důsledky dopravy nadlimitní znečištění ovzduší a nadlimitní obtěžování hlukem. Žalobce vychází z materiálů spočívajících v neověřených a nedoložených údajích; existující měření Státního zdravotního ústavu dezinterpretuje z hlediska překračování průměrných ročních koncentrací a průměrných 24 hod. koncentrací, čímž dochází ke zcela mylným závěrům, co se dodržení stanovených limitů týče. Tato zcela účelová argumentace byla vyvrácena rozptylovou studií stejně jako hodnocením vlivu na veřejné zdraví a posudkem Státního zdravotního ústavu, které byly zpracovány. Obdobná situace účelové argumentace se týká i problematiky hluku (viz výsledky hlukové studie a již zmíněné hodnocení vlivu na veřejné zdraví). V obou případech bylo dodržení stanovených limitů posouzeno Krajskou hygienickou stanicí Královéhradeckého kraje a potvrzeno při přezkoumání jejího závazného stanoviska Ministerstvem zdravotnictví. Námitkami žalobce v uvedených věcech se podrobně zabýval jak stavební úřad, tak krajský úřad, přičemž oba v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly podrobné důvody k zamítnutí námitek žalobce. Problematice ochrany životního prostředí a veřejného zdraví je věnován okruh E přílohy tohoto vyjádření.

V návaznosti na řešení problematiky dopravy a jejího vlivu na znečištění ovzduší a na ochranu před hlukem, žalobce napadal průběh a výsledky zjišťovacího řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, kdy zcela účelově dezinterpretoval průběh a obsah posouzení záměru multifunkčního centra a následně parkovacího domu. Stavební úřad a posléze i krajský úřad v odvolacím řízení věnovaly námitkám žalobce zvýšenou pozornost a k uvedenému postupu byla obstarána stanoviska jak Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru životního prostřední jako příslušného posuzujícího úřadu, tak stanovisko Ministerstva životního prostředí. Bylo jednoznačně konstatováno, že oba předmětné závěry zjišťovacího řízení jsou plně využitelné v rámci územního řízení a že nedošlo k vytýkanému „salámování“, protože při druhém posouzení byly vzaty v úvahu technické parametry jak multifunkčního centra, tak parkovacího domu. Námitky žalobce v tomto směru byly shledány jako nedůvodné. Problematika posuzování vlivů záměru na životní prostředí je popsána v okruhu E přílohy tohoto vyjádření.

Žalobce nad rámec své věcné legitimace namítal v průběhu územního řízení a ve svém odvolání právní nedostatky na straně žadatele z hlediska jeho právní subjektivity, oprávnění provést záměr na příslušných pozemcích a právní závaznosti potřebných uzavřených smluv, ať již plánovací smlouvy nebo smluv s jednotlivými vlastníky staveb veřejné technické infrastruktury (viz okruh G přílohy tohoto vyjádření). K těmto námitkám se žadatel opakovaně vyjadřoval, jak dále uvedeno, a prokazoval své právní nástupnictví, resp. přistoupení k závazkům jiné ze společností skupiny HB REAVIS, které jsou dostatečným právním vztahem pro zajištění potřeb územního řízení. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žadatel prokázal potřebná práva k provedení záměru na pozemcích, na kterých je stavba umisťována. Spekulativní tvrzení žalobce, že žadatel měl obstarat práva k dalším, podle žalobce dotčeným sousedním pozemkům na základě potřeb zajištění stavební jámy, neodpovídá navrženému technickému řešení, a jsou tedy zjevně nepodložená.