2 As 205/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 104/2010- 35 - text 10 pokračování 8A 104/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: TOP MORAVIA Q, s.r.o., se sídlem Brno - Černovice, Faměrovo náměstí 35/19, IČ: 262 20 652, zast. JUDr. Liborem Konečným, advokátem, se sídlem Brno, Ptašinského 4, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 22.2.2010, č.j.: ČOI 22901/2009/0100/3000/2010/Pe/Št, t a k t o : I. Rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 22.2.2010 č.j.: ČOI 22901/2009/0100/3000/2010/Pe/Št s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.808,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Libora Konečného, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se v žalobě domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce, jímž bylo potvrzeno odvoláním napadené rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravského a Zlínského ze dne 11.12.2009, sp.zn. 894/30/09, kterým byla žalobci podle ust. § 24 odst. 9 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. uložena ve výroku I pokuta ve výši 24.000,- Kč 1. pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. a porušení zákazu užití nekalých praktik při nabízení nebo prodeji výrobků uvedeného v ust. § 4 odst. 3 tohoto zákona v návaznosti na ust. § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona, kterého se dopustil tím, že ve svých Všeobecných obchodních podmínkách, které spotřebitel obdržel při uzavření kupní smlouvy č. XN79 000216 30 uvedl pro spotřebitele nepravdivý údaj o podmínkách odstoupení od kupní smlouvy dle § 57 odst. 1 občanského zákoníku, a to „Prodávajícímu musí být vráceno kompletní zboží v původním stavu, v neporušeném originálním balení se všemi doklady, dokumentací, které byly spotřebiteli dodány… Zboží musí být v původním nepoškozeném obalu. Zboží nesmí být použité. Zboží musí být nepoškozené. Zboží musí být kompletní včetně příslušenství záručního listu a návodu k použití… Kupující je povinen zboží zaslat doporučeně a pojištěné… V případě nesplnění některé z výše uvedených podmínek nebude prodávající akceptovat odstoupení od kupní smlouvy a zboží bude vráceno na náklady kupujícího zpět.“ Dále uvedl ve svých Všeobecných obchodních podmínkách nepravdivý údaj o lhůtě k vrácení peněžní částky dle § 57 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. a to: „Prodávající zašle uhrazenou část kupní ceny prokazatelně připsanou na účet prodávajícího složenkou nebo převodem na účet kupujícího, a to nejpozději do 30 kalendářních dnů po fyzickém převzetí zboží.“ 2. pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. a porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků dle ust. § 4 odst. 3 tohoto zákona v návaznosti na ust. § 5 odst. 1 písm. c), kterého se dopustil tím, že při uzavření kupní smlouvy č. XN79 000216 30 opomenul uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat, neboť ve svých Všeobecných obchodních podmínkách neuvedl v souladu s ust. § 57 odst. 2 občanského zákoníku adresu sídla osoby, u které lze uplatnit odstoupení od kupní smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele. 3. pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve smyslu ust. § 24 odst. 7 písm. i) zákona č. 634/1992 Sb. a porušení právní povinnosti uvedené v ust. § 13 tohoto zákona, kterého se dopustil tím, že při uzavření kupní smlouvy č. XN79 000216 360 řádně neinformoval spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků, neboť ve svých Všeobecných obchodních podmínkách, které jsou součástí této smlouvy, uvedl v rozporu s právní úpravou uplatňování odpovědnosti za vady výrobků a služeb uvedenou v občanském zákoníku nepravdivou informaci, a to „Reklamaci lze uplatňovat pouze po předložení originálu záručního listu a originálu faktury, které obdrží kupující při dodání-převzetí zboží.“ Tyto skutečnosti byly prokázány kontrolou provedenou dne 19.8.2009 na nabídkové prodejní akci konané na adrese Otrokovická Beseda, malý sál, I. patro, nám. 3. Května 1302, Otrokovice. V odůvodnění ústřední ředitelka zrekapitulovala průběh správního řízení a reagovala na námitky žalobce uvedené v jeho odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Mimo jiné konstatovala, že se nemůže ztotožnit s požadavky prodávajícího, jimiž jsou: - „oznámení kupujícího o odstoupení od smlouvy musí být prodávajícímu písemně doručeno do skončení lhůty pro odstoupení.“ Takový požadavek podle ústřední ředitelky je třeba u smluv uzavíraných mimo provozovnu hodnotit jako contra legem. I když je lhůta uvedena v ust. § 57 odst. 1 občanského zákoníku lhůtou hmotněprávní, což obvykle znamená, že písemné oznámení o odstoupení musí být dodavateli doručeno po skončení lhůty pro odstoupení a nestačí pouhé odeslání oznámení o odstoupení. Podle ústřední ředitelky je odstoupení jednostranným adresovaným úkonem, jehož účinky nastávají až doručením. V případě lhůt k odstoupení od smlouvy podle § 57 však platí výjimka. Jde především o čl. 5 odst. 1 směrnice (směrnice Rady 85/577/EHS), který výslovně stanoví, že postačí, je-li odstoupení od smlouvy odesláno před uplynutím lhůty. V tomto smyslu podle ústřední ředitelky je proto nutné lhůty k odstoupení od smlouvy podle § 57 vykládat. Ústřední ředitelka má za to, že ve svých důsledcích zmíněné ustanovení směrnice prolamuje, v případech, které jsou směrnicí upraveny (smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání), obvyklé chápání hmotněprávních lhůt. - „Zboží musí být v původním nepoškozeném obalu.“ Podle ústřední ředitelky rovněž tento požadavek je třeba hodnotit jako požadavek prodávajícího, který je v rozporu s účelem právní úpravy. Splnění takového požadavku ze strany spotřebitele by znamenalo značné omezení práv spotřebitele na vyzkoušení výrobku (zboží). Takové omezení jde nepochybně podle ústřední ředitelky nad rámec spotřebitelových povinností a je ve zjevném v rozporu s ust. § 55 občanského zákoníku, který stanoví zákaz odchylek v neprospěch spotřebitele. - „Kupující je povinen zboží zaslat doporučeně a pojištěné.“ Podle ústřední ředitelky rovněž tento požadavek jde nad rámec zákonem stanovených požadavků, a proto jej musela odmítnout jako nepřijatelný. Je na spotřebiteli, jaký způsob doručení zboží zvolí a sama použitá formulace podle ředitelky nic nevypovídá o předpokládané smluvní volnosti, která by zde měla mít své místo. - „V případě nesplnění některé z výše uvedených podmínek nebude prodávající akceptovat odstoupení od kupní smlouvy a zboží bude vráceno na náklady kupujícího zpět.“ U tohoto požadavku považoval odvolací orgán za nutné zdůraznit, že není na prodávajícím, zda bude či nebude akceptovat odstoupení od smlouvy, bylo-li spotřebitelem učiněno podle příslušných ustanovení zákona. - „Uvedením požadavku na předložení záručního listu při reklamaci ve Všeobecných obchodních podmínkách není porušena povinnost prodávajícího o informování spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků, jak je vyžadováno v ust. § 13 zákona o ochraně spotřebitele a není ani porušením ust. § 616 a násl. občanského zákoníku.“ Takovému názoru nemohl odvolací orgán přisvědčit a to proto, že ukládá-li zákon o ochraně spotřebitele prodávajícímu povinnost spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění v rozporu s kupní smlouvou spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit a o provádění záručních oprav, potom pouhý odkaz na příslušná ustanovení občanského zákoníku, zákona o ochraně spotřebitele a na další právní předpisy bez toho, že by tato práva spotřebitele byla blíže konkretizována, nemohl správní orgán považovat za řádné seznámení (informování) spotřebitele. Účelem uvedeného ustanovení zákona o ochraně spotřebitele je seznámit spotřebitele s jeho právy v takovém rozsahu, aby tato práva mohl uplatnit v míře a způsobem, který zákon stanoví, a to včetně příslušných specifik, která vyplývají z ust. § 616 a násl. občanského zákoníku. Není podle správního orgánu pochyb o tom, že spotřebitel je ve vztahu k prodávajícímu slabším prvkem tohoto smluvního vztahu, a proto mu musí být poskytována zvýšená míra ochrany jeho práv. Podle ústřední ředitelky správní orgán prokázal porušení povinností, které svou intenzitou naplnily skutkovou podstatu dvou správních deliktů. Správní orgán se podle ústřední ředitelky sice dopustil pochybení, když ve výroku neuvedl, že za výše uvedené správní delikty ukládá pokutu s použitím zásady