4 Ads 166/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 5/2015- 18 - text 6 6 Ad 5/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce: Mgr. et Mgr. J. T. bytem … proti žalovanému: generální ředitel Generálního ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 16. 12. 2014, č. j.: 52438-4/2014-900000-302, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí generálního ředitele žalovaného ze dne 16. 12. 2014, č. j.: 52438-4/2014-9000000-302 (dále též napadené rozhodnutí), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele odboru 30 Generálního ředitelství cel ze dne 28. 8. 2014, č. j.: 35111-18/2014-900000-30 (dále též rozhodnutí správního orgánu I. stupně), o kázeňském trestu za kázeňský přestupek. Žalobce se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 2. Žalobce v žalobě namítl, že mu byl kázeňský trest uložen po uplynutí propadné subjektivní dvouměsíční lhůty uvedené v § 186 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 361/2003 Sb.). Služební funkcionář se o jednání žalobce, v němž byl spatřován kázeňský přestupek, dozvěděl nejpozději dne 2. 7. 2014, kdy mu byl pod č. j. 35111/2014-900000-30 doručen podnět vedoucího oddělení 304.7 Správních činností Praha odboru 30 Generálního ředitelství cel k zahájení kázeňského řízení. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalobci doručeno dne 8. 9. 2014, z čehož žalobce dovozuje, že se tak stalo více než dvou měsícíh od seznámení se služebního funkcionáře se zmíněným služebním podnětem, tj. po uplynutí propadné subjektivní lhůty podle § 186 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb. Ustanovení § 186 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb. nepožaduje, aby bylo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu vydáno, ale aby byl kázeňský trest ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se služební funkcionář dozvěděl o jednání, které má znaky kázeňského přestupku, příslušníkovi oznámen. Za „uložení“ kázeňského trestu lze považovat výlučně okamžik, kdy se příslušník s rozhodnutím služebního funkcionáře ve věcech služebního poměru, kterým je příslušníkovi kázeňský trest uložen, seznámí. 3. Žalobce dále namítl, že jak napadené rozhodnutí, tak i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, byla v rozporu se zákonem i z důvodu, že neobsahovala zákonem předepsanou náležitost, neboť podle § 181 odst. 3 zákona č. 361/2013 Sb. každé rozhodnutí služebního funkcionáře musí obsahovat razítko bezpečnostního sboru se státním znakem. 4. Žalobce uvedl, že jak napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně vychází z nesprávného posouzení věci, a proto nesplňují požadavky stanovené v § 181 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb. 5. Ve vyjádření k žalobě Generální ředitelství cel uvedlo, že nesouhlasí s názorem žalobce, že pojem „uložit kázeňský trest“ uvedený v ustanovení § 186 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb. znamená ve vztahu k subjektivní dvouměsíční lhůtě, že v této lhůtě musí být rozhodnutí, kterým se kázeňský trest ukládá, doručeno příslušníkovi. Pod zmíněným slovním spojením se musí rozumět vydání (vyhotovení a vypravení) rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Při úvaze o dodržení lhůty vycházel služební funkcionář nejen z právního názoru Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 29. 4. 2010, č. j. 4 Ads 166/2009–76, ze dne 24. 6. 2010, č. j. 4 Ads 51/2010–77, ze dne 26. 8. 2010, č. j. 4 Ads 76/2010–126, ze dne 29. 4. 2014, č. j. 5 As 12/2014), ale přihlédl i k povaze kázeňského řízení a skutečnosti, že dvouměsíční subjektivní lhůta pro uložení kázeňského trestu je svojí délkou relativně krátká a pokud v ní má služební funkcionář stihnout náležitě objasnit skutkový stav věci a dát příslušníkovi v souladu s § 174 zákona č. 361/2013 Sb. náležitý procesní prostor k hájení jeho práv, byl by požadavek na doručení rozhodnutí v dané lhůtě nepřiměřeně omezující, a to tím spíše např. v případě, kdy příslušník řízení úmyslně ztěžuje, protahuje a doručované (myšleno prostřednictvím poštovních služeb) rozhodnutí nepřebírá. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 6. Ze správního spisu, který byl soudu předložen, vyplývají následující podstatné skutečnosti. 7. Dni 2. 7. 2014 převzal ředitel právního odboru Generálního ředitelství cel podnět k zahájení řízení o kázeňském přestupku, kterého se měl dopustit žalobce tím, že v rámci Základního celního kurzu nevykonal dne 24. 6. 2014 opravnou zkoušku v předmětu Daňové řízení. 8. Po proběhlém řízení vydal dne 28. 8. 2014 ředitel odboru 30 Generálního ředitelství cel rozhodnutí, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání kázeňského přestupku příslušníka Celní správy České republiky, kterého se dopustil tím, že dne 24. 6. 2014 od 8.30 hod. nenastoupil výkon služby ve ŠS CS Nové Butovice, ač mu důvod výkonu služby (konání opravné zkoušky z předmětu „Daňové řízení“ v zájmu bezpečnostního sboru, za účelem odstranění trvajícího protiprávního stavu – řádného neabsolvování Základního celního kurzu příslušníkem a tedy trvajícího neplnění „dalšího odborného požadavku“ ve smyslu § 19 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. vyžadovaného na služebním místě právník, doba i místo výkonu služby byly známy téměř měsíc předem, a službu pak tohoto dne nevykonával vůbec, ač věděl, že svým jednáním (resp. opomenutím jednání, k němž byl povinen) může porušit služební povinnost řádně a včas k výkonu služby nastoupit a řádně službu vykonávat, přičemž se bez přiměřených důvodů spolehl na to, že tuto svoji služební povinnost neporuší, když vedoucímu oddělení zaslal sms zprávu o potřebě dovolené, aniž by věděl, že mu tento dovolenou v požadovaný termín určí. Vzhledem k tomu, že mu dovolená určena nebyla, je následkem jeho jednání neomluvená absence ve výkonu služby dne 24. 6. 2014, jakož i trvající protiprávní stav (neplnění dalšího odborného požadavku ve smyslu § 19 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.). Tímto jednáním žalobce porušil základní povinnost příslušníka dodržovat služební kázeň podle § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., neboť ve smyslu § 46 odst. 1 téhož zákona řádně a svědomitě nesplnil svoji služební povinnost vyplývající z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů, konkrétně z úpravy doby služby (§ 52 a násl. zákona č. 361/2003 Sb.), z úpravy dovolené (§ 65 a násl. zákona č. 361/2003 Sb.), z konkrétního rozvržení doby služby a místa jejího výkonu určeného vedoucím (seznámení příslušníka dne 29. 5. 2014 vedoucím a konkrétním způsobem výkonu jeho služby dne 24. 6. 2014 proti podpisu příslušníka na uvedeném přípisu ředitele odboru 40 Generálního ředitelství cel), čímž spáchal kázeňský přestupek podle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., a to ve formě vědomé nedbalosti podle § 50 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb. Podle § 51 odst. 1 písm. b) a za použití § 186 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb. byl žalobci uložen kázeňský trest snížení základního tarifu o 10 % na dobu 3 měsíců. 9. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, v němž uplatnil stejné námitky jako v žalobě. 10. Dne 16. 12. 2014 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž potvrdil prvostupňové rozhodnutí a zamítl odvolání žalobce. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že námitku žalobce o uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty k uložení kázeňského trestu za kázeňský přestupek, když se o přestupkovém jednání žalobce služební funkcionář s kázeňskou pravomocí dozvěděl dne 2. 7. 2014 a napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno až dne 8. 9. 2014, pokládá za nedůvodnou. Na tuto lhůtu je třeba dle žalovaného nahlížet tak, že se jedná o lhůtu, v níž musí být rozhodnutí služebního funkcionáře (správního orgánu prvního stupně) vydáno (právě pro tento závěr svědčí četná judikatura správních soudů), nikoliv že v této lhůtě musí být rozhodnutí příslušníkovi doručeno či dokonce v ní nabýt právní moci. Protože se vydáním rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vypraveno k poštovní přepravě dne 28. 8. 2014, byla předmětná dvouměsíční subjektivní lhůta pro jeho vydání dodržena. K námitce žalobce týkající se otisku nesprávného razítka na rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že jestliže je na napadeném rozhodnutí u podpisu k jeho vydání příslušného služebního funkcionáře otisk kulatého razítka se státním znakem a textem „Generální ředitelství cel“, je třeba toto razítko považovat za razí