1 As 299/2019 — Nejvyšší správní soud

6 A 120/2016- 93 - text 16 6 A 120/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Aleny Pavlíčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: a) Statutární město Olomouc, IČO: 00299308 sídlem Horní náměstí 583, Olomouc b) Lesy města Olomouce a.s., IČO: 28633032 sídlem Lomená 177/4, Olomouc – Neředín oba zastoupeni advokátem JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr. sídlem Dominikánské nám. 656/2, Brno proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 za účasti: Správa železnic, státní organizace, IČO: 70994234 sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2016, čj. 84/2014-130-SPR/9 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 4. 5. 2016, čj. 84/2014-130-SPR/9, a rozhodnutí Drážního úřad ze dne 16. 12. 2014, čj. DUCR-71235/14/Bk, sp. zn. MO-SDO0694/14-6/Bk, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 9 365 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupce JUDr. Ing. Martina Flory, Dr., advokáta. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 9 365 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupce JUDr. Ing. Martina Flory, Dr., advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správními orgány 1. Dne 4. 2. 2014 provedl Drážní úřad na základě podnětu Správy železniční a dopravní cesty, státní organizace (nyní Správa železnic, státní organizace, dále jen jako „SŽ“), státní dozor ve věcech drah dle § 58 odst. 1 zákona o drahách na pozemku parc. č. 1988 v k. ú. a obci Grygov, kdy předmětem kontroly byly stromy v ochranném pásmu dráhy jako možný zdroj ohrožení dráhy v úseku trati Brodek u Přerova – Grygov, jelikož tyto měly být v dopadové vzdálenosti dráhy. Předmětné stromy se nacházely na pozemku ve vlastnictví žalobce a) a ve správě žalobce b) a zároveň v rámci Přírodní rezervace Království. 2. Rozhodnutím ze dne 14. 4. 2014, čj. DUCR-19779/14/Bk, sp. zn. MO-STD0046/14-4/Bk, Drážní úřad nařídil ve věci možného výskytu ohrožení dráhy dle § 10 odst. 2 zákona o drahách žalobci a) odstranění zdroje ohrožení dráhy na pozemku parc. č. 1988 v k. ú. a obci Grygov, identifikovaného během výkonu státního dozoru dne 4. 2. 2014, s odůvodněním, že se jedná o trať s vysokou rychlostí a intenzitou provozu a pád některého ze stromů by v případě najetí na překážku mohl způsobit rozsáhlé majetkové škody dopravci nebo majiteli dráhy, popř. i ztráty na lidských životech. Rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 10. 2014, čj. 84/2014-130-SPR/2, bylo toto původní rozhodnutí zrušeno, přičemž žalovaný nařídil Drážnímu úřadu zahájit a provést řízení podle § 10 zákona o drahách s příslušnými účastníky a v případě ohrožení dráhy padajícími stromy nebo jejich částmi postupovat dle § 10 odst. 1 zákona o drahách. 3. Oznámením ze dne 31. 10. 2014, čj. DUCR-62359/14/Bk, zahájil Drážní úřad řízení ve věci stanovení rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření k zabránění pádu stromů nebo jejich částí jako zdroje ohrožení dráhy dle § 10 zákona o drahách, kdy předmětem řízení označil zdroj ohrožení dráhy na pozemku parc. č. 1988 v k. ú. a obci Grygov, zjištěný během státního dozoru dne 4. 2. 2014. 4. Rozhodnutím ze dne 16. 12. 2014, čj. DUCR-71235/14/Bk, sp. zn. MO-SDO0694/14-6/Bk (dále jen jako „prvostupňové rozhodnutí“), Drážní úřad rozhodl dle § 10 odst. 1 zákona o drahách o rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, ve věci zabránění pádu stromů a jejich částí rostoucích na pozemku parc. č. 1988 v k. ú. a obci Grygov, identifikovaných na ústním jednání dne 18. 11. 2014 jako zdroj ohrožení dráhy a označených na kmeni symboly pomocí spreje růžové barvy. Drážní úřad stanovil, že opatření bude provedeno kácením stromů (odstraněním větví a kmenů) neodkladně, nejpozději však do 1. 3. 2015, a to vlastníkem stromů, žalobcem a). Současně vyloučil odkladný účinek odvolání, jelikož to naléhavě vyžaduje veřejný zájem, nevyhověl návrhu žalobce b) na zastavení řízení nebo přerušení řízení a veškeré námitky žalobce b) i SŽ zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že během státního dozoru v předmětné lokalitě zjistil zdroj ohrožení dráhy vymezený v podobě stromů hrozících dle oprávněné úřední osoby pádem do kolejiště, a to na základě očividných (tj. na venek zřejmých) vnějších projevů, kdy byly kromě výšky stromu a polohy ve vztahu k dráze sledovány též náklon stromu směrem k dráze, na venek se projevující zdravotní stav (např. očividně uschlý strom) nebo možné odlomení částí stromů (větví) přesahujících nad stavbu dráhy. 5. K návrhu žalobce b) na zastavení řízení Drážní úřad v rozhodnutí uvedl, že předchozí správní řízení nebylo dle § 9 správního řádu zahájeno, jelikož nelze zaměňovat akt rozhodnutí dle § 10 odst. 1 zákona o drahách s aktem nařízení dle § 10 odst. 2 zákona o drahách, v prvním případě se jedná o stanovení rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a toho, kdo je provede, a ve druhém případě o odstranění zdroje ohrožení dráhy, nedošlo tak k zahájení stejného řízení, ani pro přerušení řízení neshledal Drážní úřad podmínky. K námitkám žalobce b) Drážní úřad konstatoval, že z jeho pohledu je stav předmětných stromů zapříčiněn jednáním vlastníka pozemku, § 58 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (lesní zákon), se nepoužije, jelikož rozhodnutí v dané věci vychází ze zákona o drahách. Dále Drážní úřad odkázal na § 2900 a § 2901 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen jako „občanský zákoník“), dle nějž je vlastník lesa vázán povinností provést nezbytná opatření, a přesouvání této povinnosti na SŽ nese znaky nedbalosti vlastníka lesa. Proto za původce ohrožení dráhy označil vlastníka pozemku, který je způsobil svým počínáním, argument o přírodních vlivech neakceptoval a uvedl, že omezením požadavky zákona o lesích a zákona o ochraně přírody a krajiny nemůže vlastník obhajovat svou pasivitu, nýbrž je nutno hledat kompromisy, přičemž odkázal na vyjádření Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, jako podkladu jeho rozhodnutí. Drážní úřad zároveň odmítl, že by měl v rámci § 10 odst. 1 zákona o drahách právo rozhodnout, kdo ponese finanční náklady spojené s provedením nezbytných opatření, a odkázal žalobce a) na soud. Požadavek na plošné vykácení všech stromů, které se při své výšce a poloze vůči dráze nacházejí v dopadové vzdálenosti, neshledal Drážní úřad důvodným, jelikož je potřeba zřejmý projev vůči dráze, který by zavdával příčinu konat, a plošné kácení by bylo v rozporu s § 2 odst. 3 a 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „správní řád“), a veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny, je tak třeba postupovat přiměřeně v souladu se zásadou rovnosti ve smyslu § 7 odst. 2 správního řádu a neomezovat vlastnická práva k pozemku určenému k plnění funkce lesa. 6. Přiznání odkladného účinku žalobě Drážní úřad odůvodnil tak, že je zde naléhavý veřejný zájem na zajištění bezpečného provozování dráhy a drážní dopravy přímo sousedící se zdrojem ohrožení, přičemž odsunutím do doby vegetačního klidu a mimo hnízdění ptáků bude splněn zájem na ochraně přírody a krajiny. 7. K odvolání obou žalobců žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 5. 2016, čj. 84/2014-130-SPR/9 (dále jen jako „napadené rozhodnutí“) změnil prvostupňové rozhodnutí dle § 90 odst. 1 správního řádu tak, že výrok I. doplnil u textu „Nezbytná opatření budou provedena vlastníkem předmětného zdroje ohrožení, tj. Statutárním městem Olomouc, Horní náměstí 583, 77127 Olomouc, IČ: 00299308“ slovy „a na jeho náklady“ a výrok na str. 2 – 10 napadeného rozhodnutí začínající slovy: „Výrok o námitkách účastníků:“ a končící slovy: „námitka se zamítá“ učinil součástí odůvodnění. 8. Žalovaný doplnil rozhodnutí o slova „a na jeho náklady“, neboť na základě § 10 odst. 1 zákona o drahách dovodil, že otázka, kdo ponese náklady opatření, je nezbytnou součástí rozhodnutí. To musí předně obsahovat posouzení, jak vzniklo nebezpečí pro dráhu, a pokud Drážní úřad dospěl k závěru, že nebezpečí vzniklo z jednání vlastníka pozemku sousedícího s dráhou, fakticky nerozhoduje o tom, kdo je povinný hradit náklady na odstranění daného nebezpečí, neboť to plyne přímo ze zákona, který stanoví, že náklady nese tento vlastník, takové rozhodnutí je tedy pouze deklaratorní. Drážní úřad však nemůže nestanovit, kdo náklady ponese, jelikož by toto rozhodování nedůvodně přesouval na civilní soud a došlo by k nežádoucímu rozštěpení rozhodování dle § 10 odst. 1 zákona o drahách mezi soudní a výkonnou moc. 9. Žalovaný dále k námitce překážky litispendence uvedl, že se jedná o totéž řízení, zrušením a zastavením původního řízení, kde bylo vydáno rozhodnutí dle § 10 odst. 2 zákona o drahách, by nebyl právní