5 Afs 133/2018 — Nejvyšší správní soud

14 Af 54/2021- 42 - text 14 pokračování 14Af 54/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně proti žalovanému MM Real Servis s.r.o. – v likvidaci, IČ: 242 67 457 sídlem Lannova 8, Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Ivo Panákem sídlem Kounicova 39, Brno Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2021, č. j. 39093/21/5300-21442-809464, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta odvolání žalobkyně a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 1. 6. 2020, č. j. 4675122/20/2001-50525-108977 a č. j. 4675403/20/2001-52525-108977 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“), kterými byla žalobkyni dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období únor 2018 ve výši 169 260 Kč a stanoveno penále ve výši 33 852 Kč; a za zdaňovací období březen 2018 ve výši 288 624 Kč a stanoveno penále ve výši 57 724 Kč. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Předmět činnosti žalobkyně spočíval v nákupu a prodeji europalet, přepravních klecí a nástavců na europalety. 4. Správce daně zahájil dne 14. 12. 2018 daňovou kontrolu u žalobkyně. Žalobkyně při kontrole předložila správci daně faktury (11 faktur na celkovou částku 2 638 284 Kč), dodací listy, objednávky a výdajové a příjmové podkladní doklady. Jednatel a společník žalobkyně, pan M. M. (dále jen „jednatel“), při kontrole uvedl, že žalobkyně nemá žádný majetek, provozovny, ani zaměstnance, jen sídlo v Praze (dle správce daně virtuální). Jednatel konstatoval, že nákup palet domlouval s panem M. M. (trvalým pobytem na Ukrajině), jednatelem společnosti Prague Marketing s.r.o. (dále jen „společnost PM“ nebo „dodavatel“). Jednatel si nevzpomněl na navázání spolupráce se společností PM, protože se tak mělo stát před více než rokem. Jednatel neuzavíral se společností PM písemné smlouvy, místo nich posílal objednávky. Platby probíhaly výhradně v hotovosti. Jednatel popsal obchodní model následovně: dodavatel složí palety na pile v Kořenci, kde si je převezme smluvní dopravce (Nerissa s.r.o., dále jen „společnost Nerissa“), který je odveze odběrateli žalobkyně, společnosti FEPO – europalety, s.r.o. (dále jen „odběratel“); na konci měsíce žalobkyně podle dodacích listů spočítá dodané palety a rozdělí je na vyhovující a nevyhovující, a poté sepíše objednávku obsahující vyhovující palety; dodavatel dle objednávky vystaví daňové doklady. Jednatel nevěděl, kdo vozil palety na pilu v Kořenci, protože žalobkyně zakoupila palety včetně přepravy. 5. Dodavatelem společnosti PM byly dnes již z obchodního rejstříku vymazané společnosti Sheila import s.r.o. v likvidaci (dále jen „společnost SI“) a TPL TRAN s.r.o. v likvidaci (dále jen „společnost TPL“). 6. Správce daně měl za to, že žalobkyně neprokázala přijetí 11 dodávek palet a přepravních klecí od společnosti PM, které byla ode dne 22. 4. 2020 zrušena registrace k DPH a od 28. 4. 2020 byla nespolehlivou osobou. Pochybnosti správce daně spočívaly v tom, že a) jednatel nesdělil, jak navázal obchodní vztah se společností PM; b) vyjádření jednatele neodpovídalo předložené dokumentaci, protože žalobkyně vystavovala objednávky až po uskutečnění obchodu; c) jednatel nerozděloval palety na vyhovující a nevyhovující; d) úhrady probíhaly pouze v hotovosti, která byla účelově rozdělena k dodržení zákonné meze pro hotovostní platby ve výši 270 000 Kč, doklady o proběhnuvších hotovostních platbách nebyly podepsány; e) společnost PM byla nekontaktní, měla virtuální sídlo, neměla předpoklady k obchodování a dlouhodobě nehradila své daňové povinnosti. 7. Správce daně vyjádřil pochybnosti ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 30. 5. 2019, č. j. 3080984/19/3001-60565-712379 (dále jen „výzva k prokázání skutečností“), na níž žalobkyně reagovala. Správce daně dne 18. 2. 2020 zaslal žalobkyni seznámení s výsledkem kontrolního zjištění, které jí bylo doručeno dne 26. 2. 2020. Žalobkyně se k němu nevyjádřila. 8. Správní orgán uzavřel, že žalobkyně neprokázala přijetí zdanitelných plnění od společnosti PM, a vydal prvostupňová rozhodnutí, kterými žalobkyni nepřiznal nárok na odpočet DPH dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), a doměřil DPH a uložil povinnost uhradit penále. Žalobkyně se odvolala. 9. Žalovaný uložil správci daně písemností ze dne 19. 5. 2021, č. j. 19595/21/5300-21442-809464, povinnost provést doplnění spisového materiálu o podklady pro rekonstrukci dodavatelsko-odběratelského řetězce. Správní orgán doplnil spisový materiál a žalovaný obeznámil žalobkyni s novými důkazními prostředky a jejich hodnocením podáním ze dne 1. 9. 2021, č. j. 33862/21/5300-21442-809464, jež bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 6. 9. 2021. Žalobkyně se k novým zjištěním nevyjádřila. 10. Žalovaný posuzoval, zda správce daně unesl své důkazní břemeno stran důvodnosti pochybností týkajících se přijetí zdanitelného plnění žalobkyní od společnosti PM dle § 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). 11. Žalovaný považoval zapomětlivost jednatele za účelovou. V podnikání jednatele hrály zásadní úlohu osobní známosti, kromě toho neuzavíral písemné smlouvy. Proto bylo zvláštní, že si nevzpomněl na navázání spolupráce se společností PM, která byla ve zdaňovacích obdobích únor a březen roku 2018 jediným dodavatelem žalobkyně. 12. Dle žalovaného neodpovídaly předložené listiny tvrzenému průběhu obchodování. Společnost PM fakturovala průběžně (5. 2., 9. 2., 19. 2., 22. 2., 1. 3., 6. 3., 14. 3., 19. 3., 21. 3., 26. 3.), zatímco jednatel tvrdil, že fakturace probíhala jedenkrát měsíčně po vytřídění vyhovujících palet dodaných odběrateli žalobkyně. Žalovaný považoval vystavování objednávek až po samotném obchodu jako nestandardní, protože taková praxe postrádala smysl. 13. Žalovaný upozornil na to, že žalobkyně ve zdaňovacích obdobích únor a březen 2018 nakoupila a prodala celkem 13 804 palet a 396 přepravních klecí. Jednatel však žádnou z téměř 14 000 palet nevyhodnotil jako nevyhovující. Žalovaný považoval tuto skutečnost za statisticky nepravděpodobnou, neboť palety nebyly nové. Žalovaný však dodal, že se nejednalo o zásadní pochybnost. 14. Žalobkyně na str. 8 odvolání tvrdila, že peníze přebíral jednatel společnosti PM. Dle žalovaného je proto zvláštní, že pokladní doklady nebyly podepsány. Sedm faktur obcházelo zákonný limit 270 000 Kč pro platby v hotovosti dle § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti (dále jen „ZOH“). Částky byly záměrně rozdělené tak, aby úhrady nemusely být provedeny bezhotovostně na zveřejněném bankovním účtu. Rozdělení hotovostních úhrad postrádalo rozumný důvod. Kromě toho odběratel žalobkyně hradil částky převodem z účtu. Tuto praktiku považuje za nestandardní také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2021, č. j. 4 Afs 355/2020-35, body 24, 27 a 32. Jednatel obratem vybíral peněžní prostředky z účtu žalobkyně a jejich osud byl neznámý, neboť žalobkyně nezískala palety od společnosti PM, které by musela platit. Jednalo se o částku přesahující 21 000 000 Kč za období 15 měsíců. 15. Žalovaný poukázal na nekontaktnost společnosti PM, v jejímž důsledku nebyla provedena daňová kontrola tohoto dodavatele. Správce daně proto nebyl s to ověřit, zda deklarovaný dodavatel žalobkyni skutečně plnil. Správce daně zjistil, že společnost PM neměla žádná vozidla, kterými by palety mohla doručovat do Kořence. Společnost PM byla navíc nespolehlivým plátcem DPH a neuhradila ani daň 2 700 000 Kč stanovenou podle pomůcek za zdaňovací období únor a březen 2018. Žalovaný uznal, že společnost PM vykázala předmětné zdanitelné plnění v kontrolním hlášení, ale zjistil novou zásadní pochybnost v řetězci plnění od společností SI a TPL směřujících ke společnosti PM. 16. Žalovaný dospěl na základě kontrolních hlášení společností SI a TPL k závěru, že společnost PM nemohla žalobkyni dodat palety, protože společnosti SI a TPL nevykázaly žádná přijatá plnění v podobě palet. Jejich plnění ve prospěch společnosti PM proto bylo fiktivní. Žalovaný upozornil, že společnosti SI a TPL na řádku č. 1 svých daňových přiznání (uskutečněná tuzemská plnění) vykázaly základ daně v milionech Kč (SI: 35 237 717 Kč; TPL: 9 321 631 Kč), který neodpovídal vykázaným nákladům, neboť společnost SI měla náklady 0 Kč a náklady společnosti TPL se pohybovaly v řádech desetitisíců Kč. Kromě toho měly obě společnosti virtuální sídlo; neměly žádné dopravní prostředky, kterými by palety společnosti PM doručily, neúčtovaly dopravu zaj