2 Afs 176/2006 — Nejvyšší správní soud

15 Af 29/2020- 108 - text 11 15 Af 29/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: P. B. zastoupená Mgr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 1 proti žalovanému: Finanční arbitr se sídlem Praha 1, Legerova 1581/69 za účasti: Generali Česká pojišťovna a.s. se sídlem Praha 1, Spálená 75/16 zastoupená JUDr. Robertem Němcem, advokátem se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 9. 2020 č.j. FA/SR/ZP/687/2019-44 a ze dne 5. 10. 2020 č.j. FA/SR/687/2019-46 takto: I. Rozhodnutí finančního arbitra ze dne 17. 9. 2020 č.j. FA/SR/ZP/687/2019-44, rozhodnutí finančního arbitra ze dne 10. 8. 2020 č.j. FA/SR/ZP/687/2019-41, rozhodnutí finančního arbitra ze dne 5. 10. 2020 č.j. FA/SR/ZP/687/2019-46 a rozhodnutí finančního arbitra ze dne 20. 4. 2020 č.j. FA/SR/ZP/687/2019-32 se zrušují a tyto věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 684 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Jana Dáni. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 13. 10. 2020 se žalobkyně domáhala zrušení: i) rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2020 č.j. FA/SR/ZP/68/2019-46 (dále jen „napadené rozhodnutí ze dne 5. 10. 2020“), kterým v řízení zahájeném dne 10. 4. 2019 podle § 8 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“) žalovaný zamítl námitky žalobkyně a námitky osoby zúčastněné na řízení a nález finančního arbitra ze dne 20. 4. 2020 č.j. FA/SR/ZP/687/2019-32 (dále jen „nález ze dne 20. 4. 2020“) změnil tak, že po změně tento nález zní: I. Řízení o platnosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení se v části připojištění pro případ smrti úrazem v pojistné smlouvě č. X, kterou s počátkem pojištění od 1. 7. 2012 uzavřeli navrhovatel P. B., a instituce, Generali Česká pojišťovna a.s., podle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi zastavuje. II. Návrh navrhovatele, P. B., se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá. Nálezem ze dne 20. 4. 2020 finanční arbitr rozhodl ve věci návrhu žalobkyně na určení neplatnosti pojistné smlouvy č. X a zaplacení částky 179.870,- Kč se zákonným úrokem z prodlení tak, že: I. Řízení o platnosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení se v části připojištění pro případ smrti úrazem v pojistné smlouvě č. X, kterou s počátkem pojištění od 1. 11. 2011 uzavřeli navrhovatel P. B., a instituce Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 452 72 956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, podle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi zastavuje. II. Instituce Generali Česká pojišťovna a.s., je povinna navrhovateli, P. B., zaplatit částku ve výši 4.700 Kč (slovy: čtyři tisíce sedm set korun českých), a to do 3 dnů od právní moci nálezu. III. Návrh navrhovatele, P. B., se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá. IV. Instituce, Generali Česká pojišťovna a.s., je povinna uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 15.000 Kč, a to patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra vedený u České národní banky, č. 19-3520001/0710, var. symbol 6872019, konst. symbol 558. 2. ii) rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020 č.j. FA/SR/ZP/687/2019-44 (dále jen „napadené rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020“), kterým žalovaný zamítl námitky žalobkyně a potvrdil usnesení finančního arbitra ze dne 10. 8. 2020 č.j. FA/SR/ZP/687/2019-41 (dále jen „usnesení ze dne 10. 8. 2020“). 3. Žalobkyně v žalobě nejprve uvedla, že proti oběma napadeným rozhodnutím ze dne 5. 10. 2020 a 17. 9. 2020 brojí v plném rozsahu a napadá i nález ze dne 20. 4. 2020 a usnesení ze dne 10. 8. 2020. Zrekapitulovala průběh řízení před finančním arbitrem a konstatovala, že finanční arbitr, resp. žalovaný nejprve dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že neplatnou smlouvu lze převést, v důsledku čehož svévolně změnil účastníka řízení na straně instituce. V rozporu se zákonem poté zastavil řízení, přičemž následně v zastaveném řízení vydal další rozhodnutí. 4. Žalobkyně zdůraznila, že její návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem směřoval proti pojišťovně Generali Pojišťovna a.s., nyní Pojišťovna Patricie a.s., tj. instituce. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení, které instituci uhradila ve formě pojistného, neboť je přesvědčena, že pojistná smlouva je neplatná. Finanční arbitr v nálezu ze dne 20. 4. 2020 změnil účastníka řízení na společnost Generali Česká pojišťovna a.s., přičemž na tento svévolný a neodůvodněný postup žalobkyně upozornila v námitkách proti nálezu. Finanční arbitr zcela ignoroval, že žalobkyně je pánem sporu a je jen na ní, po kom se domáhá vydání bezdůvodného obohacení. 5. Žalobkyně namítla, že neplatnou smlouvu nelze podřadit pod pojem „uzavřená pojistná smlouva“ a nemůže být ani součástí „souboru uzavřených pojistných smluv“, jak definuje pojistný kmen ustanovení § 3 odst. 2 písm. g) zákona o pojišťovnictví. Podle žalobkyně je neplatná smlouva právním úkonem, který neexistuje. Pokud je smlouva neplatná, hledí se na ni, jako by nevznikla. Nevznikají z ní žádné nároky ani žádný závazkový právní vztah. Neplatnou smlouvu proto nelze převést (postoupit) ani individuálně, ani jako součást souboru jiných smluv. Důsledkem neplatné smlouvy může být vznik závazkového právního vztahu z titulu bezdůvodného obohacení, který však nevzniká ze samotné neplatné smlouvy. Titulem pro vznik závazkového právního vztahu z bezdůvodného obohacení je přijetí plnění z neplatné smlouvy, nikoli neplatná smlouva sama. Předmětem sporu v řízení před finančním arbitrem byla skutečnost, že (či zda) mezi institucí a žalobkyní existuje závazkový vztah z titulu bezdůvodného obohacení. Povinnost splnit závazek, tj. vydat bezdůvodné obohacení nelze převést dohodou o převodu pojistného kmene, neboť převzít dluh nelze bez souhlasu věřitele. Žalobkyně v této věci žádný souhlas nevyjádřila. Dohodou o převodu pojistného kmene proto nemohla povinnost instituce vrátit bezdůvodné obohacení přejít na přebírající pojišťovnu. Věcně legitimovaným subjektem v řízení byla i po převodu pojistného kmene nadále instituce. S odkazem na rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 5. 2020 č.j. 19 C 258/2019-153 a ze dne 1. 6. 2020 č.j. 28 C 232/-460 žalobkyně odmítla názor finančního arbitra, že i pojistnou smlouvu, kterou by soud později shledal neplatnou, lze platně převést v rámci pojistného kmene. Namítla, že finanční arbitr svévolně zaměnil účastníka řízení, aniž by svůj postup odůvodnil, či byť jen účastníkům oznámil. Tento postup finančního arbitra žalobkyně označila za vadný, a z tohoto důvodu je podle ní napadené rozhodnutí ze dne 5. 10. 2020 nezákonné. 6. Žalobkyně dále namítla protiprávní zastavení řízení, neboť finanční arbitr měl rozhodnout, zda je požadavek žalobkyně oprávněný či nikoli a vydat v tomto smyslu nález. Finanční arbitr nemůže pro nedostatek pasivní věcné legitimace řízení zastavit, neboť nedostatek pasivní věcné legitimace není podmínkou řízení. V této souvislosti žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 29 NSČR 4/2016 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 29 Odo 399/2003. Příslušnost finančního arbitra je podle § 1 odst. 1 písm. e) zákona o finančním arbitrovi dána, přičemž otázka věcné legitimace stran sporu nemůže mít na tuto příslušnost žádný vliv, jelikož právě tato otázka má být předmětem dokazování v řízení před finančním arbitrem. 7. Žalobkyně dále namítla, že napadené rozhodnutí ze dne 5. 10. 2020, jakož i nález ze dne 20. 4. 2020 jsou nicotným rozhodnutím, neboť byly vydány po zastavení řízení, přičemž finanční arbitr tento svůj postup nijak nevysvětlil. Ačkoliv to není v odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 17. 9. 2020, resp. v usnesení ze dne 10. 8. 2020 vysvětleno, je možné, že se finanční arbitr domnívá, že řízení o sporu mezi žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení trvá. V této souvislosti žalobkyně upozornila na skutečnost, že jiný návrh než vůči instituci nepodala. Je tak zřejmé, že řízení musí být zastaveno jako celek. Žádné řízení o sporu mezi žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení tudíž neprobíhá. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve konstatoval, že žalobkyně v návrhu na zahájení řízení označila jako instituci ve smyslu § 3 odst. 1 písm. e) zákona o finančním arbitrovi společnost Generali pojišťovna a.s. V průběhu řízení žalovaný z veřejně dostupných informací z veřejné části obchodního rejstříku zjistil, že s účinností od 21. 12. 2019 převedla společnost Generali pojiš