2 Afs 24/2005 — Nejvyšší správní soud

9 A 49/2019- 75 - text 23 pokračování 9 A 49/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého ve věci žalobce: UBER B. V. zahraniční právnická osoba sídlem Mr. Treublaan 7, 1097 DP Amsterdam, Nizozemské království zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D. sídlem Táborská 2547/7, 251 01 Říčany proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, IČO 00064581 sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2019, č. j. MHMP 342911/2019, sp. zn. S-MHMP 2131733/2018, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2019, č. j. MHMP 342911/2019, sp. zn. S-MHMP 2131733/2018, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 456 Kč, k rukám zástupce žalobce, JUDr. Jiřího Kindla, M.Jur., Ph.D., advokáta, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2019, č. j. MHMP 342911/2019, sp. zn. S-MHMP 2131733/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1, živnostenského odboru (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 1. 12. 2018, č. j. UMCP1 288721/2018, jímž bylo podle § 47 odst. 5 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), určeno, že ohlašovatelem (žalobcem) nebyly splněny podmínky pro vznik živnostenského oprávnění pro živnost s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Důvodem pro toto konstatování byla skutečnost, že žalobce neodstranil ve stanovené lhůtě závady ohlášení živnosti spočívající v tom, že v ohlášení nebylo uvedeno označení a adresa umístění odštěpného závodu podle § 45 odst. 3 písm. c) živnostenského zákona a nebyl doložen doklad prokazující právní vztah žalobce k adrese odštěpného závodu podle § 46 odst. 2 písm. g) živnostenského zákona. 2. V prvostupňovém rozhodnutí správní orgán uvedl, že nebyly splněny podmínky pro vznik živnostenského oprávnění žalobce, pročež předmětem posouzení bylo výhradně to, zda ohlašovatel splnil podmínky pro vznik živnostenského oprávnění stanovené v § 45 a § 46 živnostenského zákona, a ne posouzení, zda má žalobce povinnost živnost ohlásit. Konstatoval rovněž, že není oprávněn posuzovat vztahy mezi ustanoveními živnostenského zákona, podle kterých je v řízení rozhodováno, a odbornou literaturou, judikaturou nebo evropským právem, jak argumentoval žalobce, a uzavřel, že obsah a náležitosti ohlášení živnosti žalobce, nesplňovaly podmínky stanovené v § 45 a § 46 živnostenského zákona, neboť nebyl doložen vyplněný formulář s uvedením označení a adresy umístění odštěpného závodu v České republice [§ 45 odst. 3 písm. c) živnostenského zákona] a doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, v nichž je na území České republiky umístěn odštěpný závod zahraniční právnické osoby [§ 46 odst. 2 písm. g) živnostenského zákona]. K tomu správní orgán prvního stupně uvedl, že pokud hodlá zahraniční právnická osoba podnikat podle živnostenského zákona, musí živnost ohlásit, přičemž je povinna v ohlášení živnosti uvést údaje podle ustanovení § 45 živnostenského zákona a k ohlášení připojit doklady dle ustanovení § 46 živnostenského zákona; v případě, že ohlášení živnosti splňuje náležitosti podle citovaných ustanovení živnostenského zákona, živnostenský úřad v souladu s ustanovením § 10 odst. 4 živnostenského zákona potvrdí zahraničním právnickým osobám splnění podmínek pro provozování živnosti vydáním výpisu z živnostenského rejstříku, avšak podle § 10 odst. 5 živnostenského zákona vzniká těmto osobám živnostenské oprávnění až dnem zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku. Správní orgán I. stupně v této souvislosti konstatoval, že povinnost zápisu do tuzemského obchodního rejstříku zahraniční právnická osoba se sídlem v jiném členském státě Evropské unie sice nemá, ale je povinna dodržet náležitosti vyžadované v § 45 a § 46 živnostenského zákona s tím, že údaje o odštěpném závodu se povinně zapisují do obchodního rejstříku (§ 50 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“). Správní orgán I. stupně dále odkázal na § 69 a § 70 zákona o veřejných rejstřících, určující listiny, týkající se této osoby, které se ukládají do Sbírky listin. 3. Žalovaný potvrdil výše uvedené závěry a doplnil, že problematika ohlášení živnosti a postup jeho projednání pro účely vzniku živnostenského oprávnění, jsou stanoveny v živnostenském zákoně jednoznačným způsobem, přičemž činnost živnostenského úřadu je výkonem státní správy, resp. přenesené působnosti. Proto je živnostenský odbor povinen danou právní úpravu respektovat a postupovat v souladu s ní. Živnostenský úřad také není oprávněn určit, že na ohlašovatele, resp. jím podané ohlášení, se aplikovaná ustanovení živnostenského zákona nevztahují, nebo že z nich lze učinit výjimku. Živnostenský úřad postupuje striktně dle ustanovení živnostenského zákona, konkrétně části čtvrté, hlavy I., kde je stanoven způsob ohlašování živnosti a náležitosti ohlášení. Pokud hodlá zahraniční právnická osoba na území ČR podnikat v režimu živnostenského zákona, tj. za podmínek stanovených v § 2 živnostenského zákona, je za současného znění živnostenského zákona nezbytné, aby v ohlášení živnosti uvedla adresu svého odštěpného závodu na území ČR, tedy aby zde zřídila odštěpný závod a prokázala právní důvod k užívání adresy, na níž je tento závod umístěn. K tomu žalovaný doplnil, že stávající znění živnostenského zákona vznik živnostenského oprávnění váže na zápis zahraniční osoby, resp. jejího odštěpného závodu, do českého obchodního rejstříku. Dále žalovaný stran povinností žalobce odkázal ve shodě se správním orgánem prvního stupně na § 10 odst. 4 a 5 živnostenského zákona, § 50, § 69 a § 70 zákona o veřejných rejstřících, a dále na § 42 písm. c) zákona o veřejných rejstřících, podle kterého se do obchodního rejstříku zapisují, kromě osob uvedených pod písm. a) a b), také další osoby, stanoví-li povinnost jejich zápisu tento nebo jiný zákon. K tomu žalovaný konstatoval, že s ohledem na výše uvedené je povinnost zápisu do obchodního rejstříku pro zahraniční právnické osoby podnikající v režimu živnostenského zákona stanovena právě zvláštním zákonem, když vyplývá z § 10 odst. 5 živnostenského zákona. Vzhledem k tomu, že žalobce jako ohlašovatel je zahraniční právnickou osobou, která podala ohlášení živnosti, je dle žalovaného zřejmé, že hodlá na území ČR podnikat v režimu živnostenského zákona, tedy za podmínek stanovených v § 2 živnostenského zákona. V této souvislosti žalovaný dodal, že v rámci vedeného řízení správní orgány neřeší „žádný případ“ (jak uváděl žalobce) a neposuzují způsob podnikání společnosti na území ČR ve vztahu k unijním předpisům, ale výhradně posuzují splnění náležitostí podaného ohlášení živnosti, a to na základě příslušných ustanovení živnostenského zákona, které stanoví náležitosti takového ohlášení a určují způsob vzniku živnostenského oprávnění. 4. Žalobce se s tímto závěrem neztotožnil a proti uvedenému rozhodnutí podal dne 18. 4. 2019 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“ nebo jen „soud“) žalobu podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jíž se domáhá, aby soud rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. II. Žaloba a Vyjádření žalovaného 5. V prvním žalobním bodu žalobce namítl, že je oprávněn k získání živnostenského oprávnění, aniž by byl povinen zřídit odštěpný závod v České republice a aniž by musel být zapsán do českého obchodního rejstříku. Žalobce je zahraniční právnickou osobou se sídlem v členském státě EU. V žádném z ustanovení živnostenského zákona není stanovena povinnost unijní právnické osoby zřídit odštěpný závod, popř. jej či sebe zapsat do obchodního rejstříku. Ustanovení § 45 a § 46 živnostenského zákona obsahují pouhý výčet náležitostí ohlášení živnosti a jeho příloh, ale přímo neupravují podmínky pro provozování živnosti, které jsou upraveny v části druhé živnostenského zákona. Není přitom pravdou, že by každá ohlašující právnická osoba musela uvést každý údaj zmíněný v § 45 odst. 3 živnostenského zákona a přiložit každou listinu uvedenou v § 46 odst. 3 téhož zákona. Z výčtu náležitostí uvedených v § 45 a § 46 živnostenského zákona nelze dovozovat jakoukoliv zákonnou povinnost stíhající právnickou osobu soukromého práva. Takový výklad je v rozporu se systematikou živnostenského zákona. Daná ustanovení mají představovat právní normy, které ukládají pouze povinnost uvést určité náležitosti v ohlášení, avšak neukládají povinnost něco (zde odštěp