5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 9/2022- 84 - text 10 Ad 9/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobců: 1) M. H. bytem X 2) O. B. bytem X 3) MMH CA s.r.o., IČO 25535269 sídlem Marie Steyskalové 315/14, 616 00 Brno všichni zastoupeni advokátem Mgr. Pavlem Kopou sídlem Hlinky 57/142a, 603 00 Brno proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem sídlem Vodičkova 1935/38, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2022, č. j. RVDA-547/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění I. Předmět věci 1. Kárná komise Komory auditorů České republiky výrokem I. rozhodnutí ze dne 13. 9. 2019, č. j. 1852/DK25/2019/Mi (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) shledala žalobce 1) vinným tím, že v celkem sedmi dílčích skutcích u kontrolovaného spisu klienta F, nepostupoval v souladu s Mezinárodními auditorskými standardy „ISA“ jako s auditorskými standardy Komory auditorů České republiky. Tímto jednáním při provádění auditorské činnosti podle § 2 písm. c) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o auditorech“) zaviněně z nedbalosti porušil § 18 a § 20a odst. 1 zákona o auditorech. Kárná komise žalobci 1) uložila kárné opatření podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o auditorech v podobě veřejného napomenutí a náhradu nákladů řízení. 2. Výrokem II. téhož rozhodnutí Kárná komise Komory auditorů České republiky shledala žalobce 2) vinným tím, že v celkem osmi dílčích skutcích nepostupoval v souladu s ISA a auditorským standardem ISRS 4400 jako s auditorskými standardy Komory auditorů České republiky u kontrolovaného spisu klienta Z. Žalobce 2) tímto jednáním při provádění auditorské činnosti podle § 2 písm. c) zákona o auditorech zaviněně z nedbalosti porušil § 18 a § 20a odst. 1 zákona o auditorech. Kárná komise žalobci 2) uložila kárné opatření podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o auditorech v podobě veřejného napomenutí a náhradu nákladů řízení. 3. Výrokem III.1 téhož rozhodnutí Kárná komise Komory auditorů České republiky shledala žalobkyni 3) vinnou tím, že ve smyslu § 21 odst. 7 písm. a) zákona o auditorech nezamezila protiprávnímu jednání žalobce 1) při provádění auditorské činnosti u klienta F. Výrokem III.2 kárná komise shledala žalobkyni 3) vinnou tím, že ve smyslu § 21 odst. 7 písm. a) zákona o auditorech nezamezila protiprávnímu jednání žalobce 2) při provádění auditorské činnosti u klienta Z. Výrokem III.4. rozhodnutí kárná komise uložila žalobkyni 3) kárné opatření podle § 25 odst. 1 písm. c) zákona o auditorech v podobě pokuty ve výši 120.000,- Kč. Ve výroku III.3 rozhodnutí byla žalobkyně 3 zproštěna obvinění, že ve smyslu § 18 zákona o auditorech nepostupovala podle mezinárodního auditorského standardu ISQC 1, pokud spis klienta F. nebyl založen a zdokumentován v systému APT. V této části bylo kárné řízení zastaveno. 4. Žalovaná k odvolání všech tří žalobců prvostupňové rozhodnutí částečně změnila rozhodnutím ze dne 16. 1. 2020, ev. č. 52/20-RVDA, č. j. RVDA 51/2020, sp. zn. ZN/86/19. Toto rozhodnutí žalované následně zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. 17 Ad 3/2020- 82 pro nepřezkoumatelnost. 5. V dalším řízení žalovaná vydala dne 6. 5. 2022 nové rozhodnutí ev. č. 578/22-RVDA, č. j. RVDA-547/2022, sp. zn. ZN/110/19. Žalovaná neshledala odpovědnost žalobkyně 3) za nezamezení protiprávního jednání žalobce 1) při provádění auditorské činnosti u klienta F a nezamezení protiprávnímu jednání žalobce 2) při provádění auditorské činnosti u klienta Z. V dalším potvrdila odvoláními napadené části výroků I.1 (6 dílčích skutků), I.3, II.1 (7 dílčích skutků) a II.3. II. Žaloba 6. Žalobci proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2022 ev. č. 578/22-RVDA, č. j. RVDA-547/2022, sp. zn. ZN/110/19 podali žalobu. Předeslali, že jde o otázku spáchání kárných opatření skutky č. 1 a 2 u žalobce 1), č. 1, 3, 5 a 6 u žalobce 2), o nízkou závažnost skutků 3 a 5 u žalobce 1) a 4 u žalobce 2). Na to navazuje posouzení odpovědnosti žalobkyně 3), kterou podle jejich názoru žalovaná posoudila nesprávně. Žalobci mají za to, že uložená kárná opatření jsou nepřiměřená, neboť nebylo třeba ukládat kárná opatření. Navrhli proto i moderaci sankce podle § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) v podobě upuštění od uložených kárných opatření. 7. Žalobci 1) a 2) namítli, že žalované rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobci 1 i 2) bylo kladeno prvostupňovým rozhodnutím za vinu porušení ISA 230, avšak k tomu výroku absentovalo odůvodnění. Na odvolací námitku v tomto smyslu žalovaná v odůvodnění nereaguje. Odůvodnění chybí rovněž k námitkám ke skutku žalobce 2) pod č. 6. Žalobce 2) s odkazem na text ISA 700.39 písm. c) uvedl, že patří mezi auditory všech společností zařazených do konsolidace a veškeré zprávy auditora dílčích účetních závěrek podepsal za rok 2017 jeden auditor. Poukázal pak na ISA 600.1 a ISA 600.5 a dodal, že z těchto důvodů zpráva auditora ke konsolidované účetní závěrce neobsahovala odstavec uváděný kontrolní skupinou s odkazem na vyžadovaný ISA 700.39 písm. c), který uvádí, že se vydává pouze v případech, ve kterých je relevantní aplikace ISA 600. Žalovaná však v odůvodnění tuto námitku úplně nevypořádala. 8. Žalobkyně 3) zastává názor, že její kárná odpovědnost podle ustanovení § 27 odst. 7 písm. a) zákona o auditorech nemohla být naplněna, neboť jednání žalobců 1) a 2) nenaplňují kárné delikty. V odvolání namítla, že odůvodnění naplnění skutkové podstaty kárného provinění podle § 27 odst. 1 písm. a) zákona o auditorech bylo navíc velmi povšechné a nedostatečně konkrétní, kárná komise jej nerozdělila podle jednotlivých skutků, které by odpovídaly jednotlivým alinea výrokům I. a II. Žalované rozhodnutí odvolací argumentaci žalobkyně 3) ve vztahu k její deliktní odpovědnosti již procesně reaguje ve výroku, avšak v rámci odůvodnění nadále absentují vyjádření k jednotlivým skutkům, které by odpovídaly jednotlivým alinea výrokům I. a II. Přesto pak výrok obsahuje zmírnění pokuty uložené žalobkyni 3) včetně odůvodnění tohoto kroku. 9. Ve vztahu k deliktům, které jsou mu kladeny za vinu, je žalobce 1) obecně toho názoru, že kontrolovaný spis splňoval požadavky ISA na vypracování dokumentace k auditu. Žalobce 1) poukázal na to, že dle prvostupňového rozhodnutí se tvrzený skutek 2 zakládá na porušení ISA 600.8 a ISA 600.12. Citoval ISA 600.8 a 600.12, dále obsah zahájení kárného řízení a odůvodnění žalovaného rozhodnutí. Je názoru, že žalovaná porušila čl. 39 Listiny základních práv a svobod, příp. též čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod nebo článku 15 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Uvedl, že vždy je třeba postavit na jisto, že v době, kdy obviněná osoba vykonala čin, který vedl k jejímu stíhání a shledání viny, existovalo právní ustanovení, podle kterého byl tento akt shledán trestným, a že uložený trest nepřekročil meze stanovené tímto ustanovením. Žalovaná uznala, že z jazykového výkladu omezeného na formulaci ISA 600.8 plyne jen povinnost formulování závěru ohledně přijetí zakázky. Kárná komise sama uvedla, že příslušná část spisu informaci o rozhodnutí Žalobce 1) obsahuje. To samo o sobě v oblasti správního trestání vede nutně k závěru, že Žalobce č. 1 ISS 600.8 a ISA 600.12 nemohl porušit. Jeho deliktní odpovědnost nelze opírat o odkaz na jiná ustanovení, která nejsou předmětem výroku, nebo jiným způsobem, který se již rovná „dotváření“ práva. Žalovaná dovozuje vinu žalobce na základě aplikace zcela jiných ISA, než jaká se objevují ve výroku rozhodnutí kárné komise, zejména ISA 230.8 Podle své textace toto ustanovení dopadá na situace po přijetí auditu, a nelze jej aplikovat ve vztahu k ISA 600.8 písm. a), který se z povahy věc týká fáze předcházející provedení auditu. Výrok prvostupňového rozhodnutí a žalovaného rozhodnutí pak podle žalobce 1) ve vztahu ke skutku 2 nedostojí požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu na náležitosti výroku o správním deliktu. 10. Žalobce 1) je přesvědčen, že požadavky ISA 600 splnil. Přiblížil, že společnost F, a.s. vlastní přímo 100 % akcií společnosti M. Pro účely sestavení konsolidované účetní závěrky nejdříve probíhá dílčí konsolidace na úrovni M. Údaje převzaté z dílčí konsolidace tak tvoří více než 96 % hodnot aktiv v konečné konsolidaci a více než 99 % hodnot čistého obratu v konečné konsolidaci. Rizika na úrovni celé zakázky se rovnají rizikům spočívajícím při provádění dílčí konsolidace. Nebylo možné očekávat (a ani se nikdy v minulosti neukázalo), že by se při vlastním procesu sestavení konsolidace F. objevily takové skutečnosti, které by měly vliv na celkovou konsolidaci. Vydání a odeslání podrobných auditorských instrukcí na auditory jednotlivých složek z