2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Af 6/2022- 54 - text 8 5 Af 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: proti žalovanému: BONVER WIN, a.s., IČ: 258 99 651 se sídlem Praha 1, Jungmannova 32/25 zastoupená advokátem JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M. se sídlem Praha 8, Pobřežní 394/12 Ministerstvo financí se sídlem Praha 1, Letenská 15 o žalobě proti rozhodnutí ministryně financí ze dne 15. 12. 2021, č. j. MF-51379/2014/34-23, takto: I. Rozhodnutí ministryně financí ze dne 15. 12. 2021, č. j. MF-51379/2014/34-23, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 15 342 Kč, a to do rukou zástupce žalobkyně JUDr. Stanislava Dvořáka, Ph.D., LL.M., advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministryně financí podle § 152 odst. 5 ve spojení s § 90 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zrušila rozhodnutí žalovaného ze dne 3. října 2014, č. j. MF-51379/2014/34-7, a řízení zastavila. Tímto rozhodnutím žalovaného bylo zrušeno (i) rozhodnutí č. j. MF-117910/2012/34 ze dne 8. března 2013, a to v části týkající se povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry podle § 2 písm. I) 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále „loterní zákon“) prostřednictvím Centrálního loterního systému prostřednictvím systému MULTI LOTTO, model: MULTI LOTTO, výrobní číslo: ML6927, na adrese X, (ii) Rozhodnutí č. j. MF-113482/2012/34 ze dne 11. ledna 2013, a to v části týkající se povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry podle § 2 písm. I) loterního zákona prostřednictvím Centrálního loterního systému prostřednictvím systému KAJOT VLT, model: KAJOT VLT, výrobní číslo: 9100907001913, 9110809009432 na adrese X, (iii) Rozhodnutí č. j. 34/9696/2009 ze dne 25. února 2009, a to v části týkající se povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry podle § 50 odst. 3 loterního zákona prostřednictvím Centrálního loterního systému prostřednictvím systému IVT BOSS MEDIA S TERMINÁLY SYNOT, model: SYNOT VLT. výrobní číslo: 714802 na adrese X a (iv) Rozhodnutí č. j. 34/90562/2008 ze dne 4. listopadu 2008, a to v části týkající se povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry podle § 2 písm. I) loterního zákona prostřednictvím Centrálního loterního systému prostřednictvím systému MULTI LOTTO, model: MULTI LOTTO, výrobní číslo: ML6590 na adrese X, (souhrnně dále jako „povolení k provozování loterií“), to vše z důvodu jejich rozporu s obecně závaznou vyhláškou Města Kadaň č. 5/2014, o zákazu provozování sázkových her, loterií a jiných podobných her (dále „OZV“). 2. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující pro věc významné skutečnosti. 3. Oznámením ze dne 14. 7. 2014, čj. MF-51379/2014/34-1, žalovaný z moci úřední zahájil řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 loterního zákona o zrušení povolení k provozování loterií, a to z důvodu rozporu těchto povolení s OZV. 4. Dne 3. 10. 2014 žalovaný vydal rozhodnutí čj. MF-51379/2014/34-7 (dále “prvoinstanční rozhodnutí”), kterým povolení k provozování loterií zrušil. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, v němž namítala rozpor prvoinstančního rozhodnutí s ústavním pořádkem i právem EU a který následně doplnila dalšími podáními (ze dne 12. 12. 2014, 18. 11. 2014, 28. 11. 2014, 27. 1. 2015 a 17. 7. 2015) namítajícími dále rozpor se soutěžním právem a povinnosti přednostní aplikace práva EU, přičemž v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 11. 6. 2015 č. C-98/14 ve věci Berlington. 5. Rozhodnutím ze dne 20. 8. 2015, čj. MF- 51379/2014/34-20/2901-RK, ministr žalovaného rozklad žalobkyně zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil (dále “původní rozhodnutí o rozkladu”). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále „městský soud”), který ji svým rozhodnutím ze dne 22. 5. 2019, čj. 8 Af 76/2015-118, zamítl (dále “původní rozsudek městského soudu”). 6. Proti původnímu rozsudku městského soudu žalobkyně podala kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud (dále “NSS”) rozhodnutím ze dne 21. 5. 2021, čj. 5 As 158/2019-44 (dále “zrušující rozsudek NSS”), vyhověl a zrušil původní rozsudek městského soudu i původní rozhodnutí o rozkladu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Dne 15. 12. 2021 ministryně žalovaného o rozkladu rozhodla tak, že prvoinstanční rozhodnutí zrušila a řízení zastavila. V odůvodnění obsáhle popsala dosavadní průběh řízení, rozkladové námitky a zejména se rozsáhle vyjádřila k obsahu zrušujícího rozsudku NSS. Následně uvedla, že všem přezkoumávaným povolením k provozování loterií uplynula dne 24. 9. 2017, resp. 18. 4. 2017, resp. 17. 1. 2018, doba platnosti. Na základě takto zjištěných skutečností, postupem podle § 152 odst. 5 ve spojení s ustanovením § 90 odst. 4 správního řádu, napadené rozhodnutí zrušila a řízení zastavila. Rovněž uvedla, že zastupitelstvo města Kadaň dne 30. března 2017 vydalo novou obecně závaznou vyhlášku č. 3/2017, o omezení provozování některých hazardních her. Čl. 2 obecně závazné vyhlášky č. 3/2017 je provozování binga, technické hry a turnaje malého rozsahu je na celém území města Kadaň zakázáno. Podle čl. 3 této nové obecně závazné vyhlášky se zrušuje OZV. Aplikovatelnost loterního zákona v posuzované věci je pak dána ust. § 135 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. II. Obsah žaloby a jejího doplnění a vyjádření žalovaného 8. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť ministryně žalovaného nerespektovala závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený ve zrušujícím rozsudku NSS rozsudku ze dne 21. 5. 2021, čj. 5 As 158/2019-44, když se v řízení o vydání rozhodnutí o rozkladu nezabývala otázkou přítomnosti unijního prvku a v návaznosti na něj také námitkami žalobkyně týkajícími se rozporu obecně závazné vyhlášky s právem EU. 9. V druhém žalobním bodě žalobkyně namítla nezákonnost postupu dle § 90 odst. 4 správního řádu, neboť v posuzované věci jí zrušením předmětných povolení, původně vydaných do 24. 9. 2017, 18. 4. 2017 a 17. 1. 2018, vznikla škoda. Tato škoda spočívá v nemožnosti provozování podnikatelské činnosti žalobkyně po dobu od 11. 9. 2015 (právní moc prvoinstančního rozhodnutí) do 24. 9. 2017, resp. 18. 4. 2017, resp. 17. 1. 2018. Na tuto skutečnost přitom žalobkyně ministryni upozornila už v podaném rozkladu. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), podle kterého platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Případné rozhodnutí ministryně financí o tom, že prvoinstanční správní rozhodnutí je nezákonné, by tudíž mělo zásadní význam pro možnost žalobkyně uplatnit svůj nárok na náhradu výše popsané škody. Z uvedených důvodů má žalobkyně za to, že ministryně se měla věcí zabývat věcně. Závěrem tohoto žalobního bodu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 7 As 70/2017, a komentářovou literaturu. 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. K uplatněným žalobním námitkám uvedl, že vázanost právní názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku podle § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s.ř.s.“) není absolutní. V projednávané věci došlo k zániku předmětu řízení, neboť doba, na kterou byla povolení rušená prvoinstančním rozhodnutím vydána, již uplynula. Proto ministryni financí nezbylo, než postupovat dle ustanovení § 152 odst. 5 ve spojení s ustanovením § 90 odst. 4 správního řádu, napadené rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. Pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011-79). Uplynutí doby, na kterou byla rušená povolení vydána (a tedy zánik předmětu řízení) je nutno považovat za nové skutkové zjištění, a tedy změnu skutkového stavu. Nová skutková zjištění jsou důvodem pro nerespektování závazného právního názoru soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2004, č. j. 2 Ads 16/2003-56). Žalovaný nemá ani za to, že by jiné rozhodnutí o odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody a byl by z tohoto důvodu dán důvod v pokračování v řízení. 11. V replice ze dne 10. 6. 2022 žalobkyně uvedla, že je nemyslitelné uvažovat o tom, že by Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku NSS zavázal žalovaného k novému posouzen