7 As 6/2005 — Nejvyšší správní soud

7 As 6/2005- 254 - text  7 As 6/2005 - 254 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele Krajského úřadu Pardubického kraje, se sídlem v Pardubicích, Komenského nám. 125, za účasti L. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Ryšem, advokátem se sídlem v Blansku, Mahenova 13, a osoby zúčastněné na řízení Obce K., v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 6. 2004, č. j. 52 Ca 28/2003 – 120, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 6. 2004, č. j. 52 Ca 28/2003 – 120, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 6. 2004, č. j. 52 Ca 28/2003 – 120 bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 31. 3. 2003, č. j. KrÚ-5012/41/2003/OSR/Kl a rozhodnutí Obce K. ze dne 6. 1. 2003 pro vady řízení. Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že ze správního spisu zjistil, že Obec K. na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) rozhodnutím ze dne 6. 1. 2003 rozhodla o zastavení drobné stavby oplocení pozemku v k. ú. K. na p. č. 1418/1, 1525/1 a 1245/1 dle KN, kterou začal L. M. (dále jen „účastník“) jako stavebník provádět. Obec K. vycházela ze skutečnosti, že účastník začal provádět drobnou stavbu, kterou uvedl v písemném ohlášení ze dne 5. 8. 2001, doručeném obci dne 15. 8. 2001 přesto, že mu přípisem ze dne 9. 11. 2001 bylo sděleno, že drobnou stavbu bude možné provést jen na základě stavebního povolení. V odůvodnění rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, že ohlášení drobné stavby nemělo potřebné náležitosti tohoto ohlášení stanovené vyhláškou č. 132/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“), což obec sdělila stěžovateli přípisem ze dne 29. 8. 2001. Ze stejného skutkového stavu vycházel i odvolací správní orgán. Krajský soud však zjistil, že skutkový stav, z něhož správní orgány obou stupňů vycházely, nemá oporu ve správním spisu. Oba správní orgány tvrdily, že ohlášenou drobnou stavbu bylo možné provést jen na základě stavebního povolení, přičemž vycházely zejména z přípisu ze dne 9. 11. 2001. Podle názoru krajského soudu jsou v ust. § 57 odst. 2 stavebního zákona stanoveny tři alternativní předpoklady pro vznik oprávnění stavebníka k provedení mj. i drobné stavby. Vznik oprávnění závisí na udělení souhlasu stavebního úřadu s provedením této stavby. V citovaném ustanovení jsou upraveny tři způsoby tohoto souhlasu včetně zákonných předpokladů pro jejich aplikaci. První z nich je vydáván stavebním úřadem v písemné formě a obsahuje sdělení stavebníkovi, že stavební úřad proti provedení stavby nemá námitek. Druhý z nich vznikne tím, že stavební úřad sice sdělí stavebníkovi, že proti provedení nemá námitek, ale toto sdělení neoznámí ve lhůtě do 30 dnů ode dne ohlášení, tzn. sdělení oznámí až po této lhůtě. Třetí z nich vznikne tím, že stavební úřad ve lhůtě 30 dnů nestanoví, že ohlášená drobná stavba podléhá stavebnímu povolení. Výkladem argumentu per eliminationem (důkaz vyloučením) lze vyloučit z těchto zákonných předpokladů každý jiný než je v citovaném ustanovení stanovený. V daném případě je v ohlášení obsažená stavba oplocení nepochybně drobnou stavbou, kterou mohl účastník provést jen při splnění některého ze tří uvedených forem souhlasu. Písemný souhlas účastník v zákonné 30-ti denní lhůtě, a ani po jejím uplynutí, neobdržel, a v této lhůtě stavební úřad účastníkovi nestanovil, že ohlášená drobná stavba podléhá stavebnímu povolení. V daném případě lhůta uběhla dne 15. 9. 2001, když den 15. 8. 2001, kdy bylo ohlášení doručeno obecnímu úřadu, je nutné považovat za skutečnost určující počátek lhůty. Sdělení stavebního úřadu ze dne 9. 11. 2001 o tom, že ohlášenou drobnou stavbu lze provést na základě stavebního povolení, bylo učiněno opožděně, po uplynutí uvedené lhůty, a účastník byl oprávněn ohlášenou stavbu zahájit a provést. Podle názoru Obce K. určující skutečností pro počátek běhu 30-ti denní zákonné lhůty nebylo původní ohlášení drobné stavby, ale mělo jím být až doplnění chybějících náležitostí. Takový zákonný předpoklad způsobu vzniku souhlasu stavebního řádu s provedením ohlášené stavby zákon neupravuje, když jej lze vyloučit již zmíněným výkladem argumentum per eliminationem. Prováděcí vyhláška sice v § 10 stanoví obsahové náležitosti oznámení drobné stavby včetně podkladů připojovaných k ohlášení, ale ani z citovaného ustanovení ani stavebního zákona nelze dovodit podle názoru krajského soudu závěr, že uvedená lhůta začne běžet až od okamžiku, kdy stavebník ohlášení doplní o chybějící náležitosti. Běh uvedené lhůty nemůže být ovlivněn skutečností, zda ohlášení obsahuje všechny náležitosti či nikoliv. Výkladem argumentum a similii (z podobnosti) lze dospět k závěru, že i v případě neúplného ohlášení drobné stavby má toto ohlášení jako podání právní účinky stanovené stavebním zákonem a nelze počátek běhu zákonné lhůty určovat až výzvou stavebního úřadu k jeho doplnění. K věci krajský soud také poznamenal, že rozhodnutí Obce K. trpí dalšími formálními vadami, které by však samy o sobě nezpůsobily jeho nezákonnost a nevedly by bez výše uvedených právních a skutkových závěrů k jeho zrušení. Rozhodnutí o zastavení stavby měl vydat Obecní úřad K., protože činnost a rozhodování obcí náležejících do jejich přenesené působnosti podle § 122 stavebního zákona mají charakter přenesené působnosti. Protože však obecní úřad je orgánem obce a rozhodnutí podepsal starosta, jež též tvoří obecní úřad, nelze uvedené pochybení považovat za takové procesní pochybení, jenž by způsobilo samo o sobě nezákonnost zmíněného rozhodnutí. V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatel uplatnil důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Poukázal na to, že podání ze dne 15. 8. 2001 nemělo potřebné základní náležitosti ohlášení, a proto stavební úřad vyrozuměl stěžovatele v dané 30-ti denní lhůtě, že musí toto podání doplnit tak, aby mohlo být považováno za ohlášení ve smyslu stavebněprávních předpisů a jako takové posouzeno stavebním úřadem. Ohlášení drobné stavby není návrhem na zahájení řízení ve smyslu § 18 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Pouze ohlášení obsahující náležitosti vyžadované právními předpisy lze považovat za ohlášení ve smyslu § 57 stavebního zákona a § 10 prováděcí vyhlášky. Institut ohlášení byl ve stavebním zákoně upraven z důvodů, že zákonodárce chtěl zjednodušit proces provádění drobných staveb, stavebních úprav a udržovacích prací na stavbách. Napadený rozsudek však tento úmysl zcela popřel. Praxe je taková, že stavebníci předkládají ohlášení, přičemž jejich převážná část nemá náležitosti podle § 10 citované vyhlášky. Měsíční lhůta pro opravu náležitostí a pro možnost vydání a doručení sdělení stavebního úřadu podle § 57 odst. 2 stavebního zákona je pak natolik krátká, že bude nutné vzhledem k právnímu názoru krajského soudu přistupovat ze strany stavebních úřadů u všech ohlášení, která nesplňují náležitosti, vždy k zavázání stavebníka, že stavbu může provést jen na základě stavebního povolení. Nelze nezmínit také skutečnost, že stavebník si před svévolným zahájením stavby nezajistil rozhodnutí, stanoviska, vyjádření, souhlasu, posouzení, popř. jiná opatření dotčených orgánů státní správy vyžadovaná zvláštními předpisy, což mu ukládá § 11 odst. 2 citované vyhlášky. Na to krajský soud rovněž nevzal zřetel. Stěžovatel usuzuje, že i vzhledem k této skutečnosti nemohl stavebník práce zahájit. Rozsudek krajského soudu je podle názoru stěžovatele v rozporu s dlouholetou a uznávanou praxí stavebních úřadů a z též s názory publikovanými odbornou právní veřejností. Proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. Účastník ve vyjádření ke kasační stížnosti vyjádřil souhlas s názorem krajského soudu, že pokud stavební úřad vyzve stavebníka k doplnění podání a tento na výzvu nereaguje, není potom jiná možnost než ve 30-ti denní lhůtě mu oznámit, že stavbu je možné provést pouze na stavební povolení. V každém případě je ovšem nutné respektovat tuto 30-ti denní lhůtu. V tomto případě je tedy vhodné stavebníkovi stanovit termín k doplnění ohlášení drobné stavby. Účastník se domnívá, že by taktéž bylo vhodné stavebníka upozornit, že pokud ohlášení drobné stavby nebude doplněno v termínu stavebním úřadem daném, bude možno stavbu realizovat pouze na základě stavebního povolení. Dále vyjádřil nesouhlas s tvrzením stěžovatele, že závěry krajského soudu odporují dosavadní praxi stavebních úřadů a názorům publikovaným odborníky a v této souvislosti poukázal na názor vyjádřený Ministerstvem pro místní rozvoj ve stanovisku ze dne 12. 10. 2002 který je shodný s názorem