4 Ads 143/2007 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 143/2007- 55 - text 4 Ads 143/2007 - 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. P., zast. Mgr. Lubošem Kratochvílem, advokátem, se sídlem Senovážné nám. 6, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, správa hl. m. Prahy, se sídlem Kongresová 2, Praha 4, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, č. j. 9 Ca 233/2005 – 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ředitele Policie České republiky – Správy hlavního města Prahy ze dne 3. 8. 2005, č. 6330/2005, bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie České republiky – Obvodního ředitelství Praha 1, ve věcech služebního poměru č. 1208/2005, ze dne 9. 5. 2005, kterým byl po právní moci rozhodnutí ředitele Policie ČR – Správy hlavního města Prahy ze dne 6. 4. 2005, č. 3546/2005 [o zrušení rozhodnutí policejního orgánu I. stupně o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie ČR podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR (dále jen služební zákon)], žalobce ustanoven do funkce policejního inspektora Oddělení železniční policie Masarykovo nádraží – Policie ČR, obvodní ředitelství Praha 1, a to ode dne 11. 4. 2005. Ve včas podané žalobě namítal žalobce, že do funkce policejního inspektora Oddělení železniční policie byl ustanoven na základě výše uvedeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně poté, kdy žalovaný (odvolací služební orgán) rozhodnutím ze dne 6. 4. 2005, doručeným žalobci dne 11. 4. 2005, vyhověl odvolání žalobce proti nezákonnému propuštění ze služebního poměru, a to na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2004, č. j. 7 Ca 210/2003 – 24. Žalobce zdůrazňoval, že po něm nelze požadovat, aby nastoupil do funkce policejního inspektora na uvedeném oddělení a byl do ní zařazen bez konzultace s ním a v době, kdy se ocitl v kolizní situaci. Ta nastala tím, že ke dni 11. 4. 2005, kdy podle tvrzení žalovaného nabylo právní moci rozhodnutí žalovaného o vyhovění odvolání žalobce proti propuštění ze služebního poměru a tedy, kdy trval nadále dosavadní žalobcův služební poměr u Policie ČR, trval také řádný pracovní poměr žalobce u Dopravního podniku hlavního města Prahy (dále jen DP), který žalobce navázal po předchozím neoprávněném propuštění ze služebního poměru, neboť po něm nebylo možno žádat, aby po dobu sporu o jeho neplatnost zůstal bez práce a bez zdrojů obživy. Za nesprávné žalobce označil řešení tzv. „překlenovacího období“ mezi dnem 11. 4. 2005, kdy byl antidatací ustanoven do funkce inspektora a dnem skutečného nástupu do funkce, což mohlo mít pro něho neomluvené absence i jiné škodlivé následky. Pokud žalovaný namítal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že byl uveden v chod služebně právní vztah předcházející dni 22. 4. 2003, tedy dni předchozího propuštění ze služebního poměru, pak je toto v přímém rozporu se skutečným stavem ke dni 9. 5. 2005, kdy byl žalobce ustanoven do funkce policejního inspektora na OŽP Masarykovo nádraží, nikoliv však jako zpracovatel spisů, nýbrž jako příslušník hlídkové služby. Pokud by měl být splněn služebně právní stav ke dni 22. 4. 2003, měl by být opět zařazen u Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, obvodního ředitelství Praha 1, přičemž tento rozpor se skutečností nelze označit za právně irelevantní, jak ve svém rozhodnutí činí žalovaný. Proto žalobce navrhoval, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2005 a také rozhodnutí vydané v I. stupni ředitelem Policie ČR OŘ Praha 1 z 9. 5. 2005, č. 1208/2005, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a současně uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a finanční zadostiučinění ve výši 800 000 Kč. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že na základě rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 6. 4. 2005 došlo dnem 11. 4. 2005 k obnovení služebního poměru, který existoval před 22. 4. 2003, což znamená, že žalobce byl i po 22. 4. 2003 po celou dobu nepřetržitě ve služebním poměru příslušníka Policie ČR. Na základě této skutečnosti byly žalobci zpětně proplaceny všechny finanční náležitosti, jako kdyby po celou tuto dobu vykonával službu. Žalovaný dále uvedl, že žalobce s pokrytím doby od 12. 4. 2005 řádnou dovolenou za rok 2004 a 2005 souhlasil a souhlasil rovněž s nástupem do služby dne 3. 6. 2005. Poukázal na své rozhodnutí a konstatoval, že je v něm zcela srozumitelně vysvětleno, proč je žalobcem namítané předchozí zařazení u Služby kriminální policie a vyšetřování Praha 1 právně irelevantní, neboť u této složky nebyl žalobce nikdy zařazen, když byl pouze na dobu od 1. 4. 2003 do 30. 9. 2003 vyslán na studijní pobyt na toto oddělení k získání vědomostí, zkušeností, dovedností a návyků. Absolvování studijního pobytu nezakládá žádné právní nároky na případné ustanovení do jiné funkce. Na závěr žalovaný konstatoval, že žalobce i poté, kdy se dozvěděl, že je i po 22. 4. 2003 stále ve služebním poměru, neučinil žádný krok k ukončení pracovního poměru u DP, kde je od 5. 1. 2004 až dosud zaměstnán, přičemž v předchozím období žalobce žádný podnět k rozvázání pracovního poměru skutečně nepodal, což bylo ověřeno dotazem na DP dne 26. 7. 2005. Žalovaný má tedy za to, že není důvod jeho rozhodnutí rušit. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2007, č. j. 9 Ca 233/2005 – 31, žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) odmítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že vzhledem k předmětu napadeného rozhodnutí (ustanovení žalobce do funkce policejního inspektora v rámci služebního poměru) se nejprve zabýval otázkou, jakého charakteru je napadené rozhodnutí a zda podléhá soudnímu přezkumu, či zda se jedná o rozhodnutí, které je podle platné právní úpravy z přezkumu soudem vyloučeno. Městský soud zdůraznil, že v dané věci žaloba směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo podle § 16 a § 55 zákona o služebním poměru a nařízení vlády č. 330/2003 Sb. (o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě), rozhodnuto o ustanovení žalobce do funkce policejního inspektora Oddělení železniční policie Masarykova nádraží v Praze. Ve výroku rozhodnutí je uvedeno, že žalobce byl naposledy zařazen na tomto oddělení a v rozhodnutí jsou uvedeny skutečnosti rozhodné pro zpětné vyplacení všech finančních částek za období služebního poměru od 22. 4. 2003 do 11. 4. 2005, tj. povýšení do vyšší hodnostní třídy dle výsluhy let a zařazení do platové třídy v návaznosti na novou úpravu, jakož i údaje, podle kterých měl trvat nadále služební poměr po 11. 4. 2005. Z podkladů, které měl městský soud k dispozici, vyplynulo, že k vydání rozhodnutí o ustanovení žalobce do funkce na stejné služební místo, které zastával před 22. 4. 2003, došlo na základě již opakovaně zmiňovaného rozhodnutí ředitele Policie ČR Správy hlavního města Prahy ze dne 6. 4. 2005, č. 3546/2005, jímž bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru ze dne18. 4. 2003. Uvedeným zrušujícím rozhodnutím žalovaného byl tedy obnoven služební vztah žalobce k Policii ČR, předcházející dni 22. 4. 2003, k němuž nabylo propuštění žalobce právoplatnosti. V rámci tohoto služebního vztahu pak bylo vydáno rozhodnutí o ustanovení žalobce do funkce, aniž by tímto rozhodnutím byla řešena žalobcem namítaná kolize jeho služebního vztahu k Policii ČR a jeho stávajícího pracovně právního vztahu k DP hlavního města Prahy, neboť tato kolize vznikla v důsledku několika skutečností, které se udály od propuštění žalobce z původního služebního poměru. Žalobce tím, že využil zákonem připuštěné opravné prostředky – odvolání v řízení správním a správní žalobu v řízení soudním, nepochybně zamýšlel touto obranou směřující proti jeho propuštění obnovit svůj služební poměr. To se mu podařilo, když žalovaný jeho odvolání respektoval. Původní služební poměr tak byl obnoven z důvodu nezákonného propuštění žalobce ze služebního poměru a další skutečností, jež vyvolala namítanou kolizi, bylo pochopitelné zapojení se žalobce do jiného pracovně právního vztahu po dobu, kdy byla řešena jeho žaloba o neplatné propuštění ze služebního poměru. Napadené rozhodnutí podle městského soudu jen uspíšilo nezbytnost rozhodnutí žalobce, zda bude pokračovat ve služebním poměru a učiní úkony vedoucí k vyvázání se z pracovního poměru u DP, či zda ukončí dosavadní služební poměr. Toto rozhodnutí však žádným způsobem nezasáhlo do práv a povinností žalobce, které mu vznikly nikoliv v důsledku rozhodnutí o ustanovení do funkce, nýbrž v důsledku zrušení rozhodnutí o propuštění ze slu